Internet mění způsob fungování mozku a naší paměti

Karel Javůrek  |  Technika

Používání internetu jako zdroje informací se stalo součástí života. Mozek je ale adaptabilní a mění se tak i jeho způsob práce s informacemi.

Nedávno jste si na VTM.cz mohli přečíst článek Psané písmo brzy skončí, historie je neúprosná. V něm jsme shrnuli i fungování přenosu informací: od počátku vytvoření prvních organismů přes postupné změny až k předpokládanému vývoji v budoucnu.

Současnému rychlému tempu změn se nestíhá přizpůsobit ani systém školní výuky. I v pozdních fázích je stále založen především na vlastní paměti, nikoli na skutečné práci s informacemi. Mozek ale naštěstí není limitován radou starších, kteří by nejradši vše dělali po starém, jak se to naučili v mládí. Schopnost učit se a přizpůsobovat konkrétní situaci je jednou z jeho klíčových schopností. A jak si popíšeme, mění se i kvůli moderním technologiím a tedy vývoji doby.

Staré způsoby a stará doba

Mozek se dokáže přizpůsobovat a měnit, aby byl efektivnější a fungoval lépe a rychleji s menším množstvím vynaložené energie. K tomu má omezené kapacity v rámci výkonu i paměti. Nemůže si zkrátka pamatovat vše, natož do nejmenších podrobností.

Proto v dlouhodobé paměti máme pouze konkrétní vzpomínky, které mozek vyhodnotil jako důležité, ať už z důvodu silného emočního zážitku nebo kvůli častému používání. Většinu informací ale musí zahodit a my si tak většinu pro nás nepotřebných informací nepamatujeme.

V roce 1985 zveřejnil sociální psycholog Daniel Wegner propracovanou teorii o takzvané transaktivní paměti. Zjednodušeně se jedná o rozšířenou externí paměť různě velké skupiny lidí. Spojování inteligence a výkonu mozku jsme také podrobně probrali v článku Kolektivní inteligence jako centrální mozek lidstva, v tomto případě jde ale výhradně o paměť.

Princip této paměti je znám už z dávných dob. Vychází z předpokladu, že každý ví něco a v rámci skupiny tak mohou být informace rozděleny mezi více jedinců. Pokud jste tedy chtěli vědět jak ulovit jelena, zeptali jste se hlavního a nejzkušenějšího lovce z tlupy.

V době před internetem jste také nevěděli vše. Ale obvykle jste tušili, kde takovou informaci najít. Pokud jste chtěli vědět výsledek sportovního utkání, zavolali jste svému známému, který je sportovním fanouškem. Jestli je nalezená houba jedlá, poradil dědeček-houbař.

Mezi externí paměť lze zařadit i knihy. Nevíte přesně, jak se vaří určitý druh pokrmu, ale víte, že to najdete v domácí kuchařce. Četli jste ji před rokem a žádné přesné informace si z ní samozřejmě už nepamatujete.

Náš mozek se i v minulosti spoléhal na externí informační zdroje, nepamatoval si tak konkrétní informace, ale věděl, kde je lze najít.

Internet a informační doba

S příchodem internetu jsme ale získali přístup k obrovskému množství informací, které se navíc stále exponenciálně zvyšuje. Internet jsme začali používat coby externí a rozšiřující paměť, informace jsou totiž dostupné takřka kdykoli a do několika sekund. Pokud jdete po ulici a máte mobilní zařízení s mobilním internetem, není pro vás problém zjistit si cokoli.

Právě zde se ukazuje stejný princip transaktivní paměti. Nepamatujeme si konkrétní informaci přesně či vůbec, ale víme, kde ji najdeme. Vyhledávače ve své moderní formě nahradily i nutnost vědět kde informaci najít. Stačí jen správně formulovat dotaz vyhledávači a nemusíme se ani starat, kde na internetu je daná informace uložena.

Studiem tohoto principu se zabýval nejen zmíněný Daniel M. Wegner, ale i další odborníci z oblasti psychologie v týmu jako Betsy Sparrow nebo Jenny Liu. Výsledky celkem čtyř různých testů (PDF) hovoří za vše. Lidé si pamatují spíše věci, u kterých vědí, že nebudou později k dispozici a pamatují si především místo uložení informace a dat, než samotná data.

Mozek se za několik let adaptoval.

Naše internetová a celosvětová paměť

Spoléháme na to, že počítač napojený na internet ví vše. Mobilní zařízení (viz článek Mobilní počítač: Budete asimilováni, odpor je marný) čím dál víc potřebujeme pro běžné fungování a řešení situací. Absence takového zařízení se začíná rovnat ztrátě přítele, který nám vždy dokáže poradit.

Vědění bylo vždy výhodou, ale náš současný mozek se již samozřejmě nestíhá přizpůsobovat informačním potřebám současné doby. Natož té budoucí. V budoucnosti tak můžeme očekávat, že spojení s „kolektivní inteligencí a internetovou pamětí“ bude stále nutnější a bude cílem ho zrychlovat.

Dočkáme se představy přímého napojení mozku na internet? Vzhledem k vývoji je to velmi pravděpodobné a lidstvo už nebude nikdy takové, jako dříve. Ale to už vlastně není ani dnes.

Nejčtenější