Ekozemědělství: vybrat soulad s přírodou, nebo pesticidy?

Michal Černý  |  Příroda

Ekologické farmaření je na vzestupu. Nekritický a nadšený „hurá ekologismus“ je však spíše na škodu. Podobně jako agropaliva.

Zdeněk Perlinger, ředitel střední zemědělské školy v západočeských Dalovicích, měl k přírodě – a tím i k ekologickému zemědělství – vždy velmi blízko. Jako tramp procestoval divokou krajinu hor Rumunska či Ruska. Poté se vydal na dráhu agronoma a jeho působení v tomto oboru je spjato se západními Čechami, přesněji s oblastí kolem Karlových Varů.

„Když jsem na farmě ve Vojkovicích viděl, jak se na pole lijí chemické látky z barelů se zkříženými hnáty, začal jsem trochu pochybovat, jestli klasické intenzifikované zemědělství je pro mě ta správná cesta,“ vypráví. Přišel převrat v roce 1989, a začalo se více mluvit o zavádění ekologických postupů do zemědělství. Zdeněk Perlinger se vydal studovat tento postgraduální obor na fakultu, a později se stal předsedou Svazu ekologických zemědělců České republiky Pro-Bio.

„Sedlák, který se rozhodne hospodařit ekologicky, musí splňovat především dvě hlavní podmínky,“ vysvětluje Perlinger. „Jednak nesmí používat zakázané chemické látky. Pokud jeho plodiny napadnou škůdci, nesmí je vyhubit pomocí zakázaných pesticidů. A za druhé, ekologičtí zemědělci nesmí na svých farmách trápit zvířata. Ta by měla prožít svůj život bez zbytečných traumat.“

Ekologické zemědělství lidstvo nenasytí

Protože ekologičtí sedláci musí tato pravidla dodržovat, jejich hospodaření je náročnější a dražší, než to klasické. Zatímco zemědělec klasického intenzivního hospodaření může v případě napadení obilnin škůdci vylít na pole insekticid, ekofarmář nemá v rukou tak mocné zbraně.

Potraviny vyprodukované na biofarmách jsou bezpochyby kvalitnější – je to nejvíce poznat například na zelenině. Třeba na bramborách, kdy je znát jasný rozdíl mezi bio-bramborami a těmi, které jsou „vyhnané“ prášky. Mnohem kvalitnější je i bio-mléko, neobsahuje však konzervační látky, takže se musí rychle spotřebovat, jinak se během několika dnů zkazí.

Nedá se však jednoznačně říci, že by biopotraviny byly zdravější. „Nechceme podrážet konvenčním zemědělcům nohy v tom, že bychom to tvrdili,“ říká Zdeněk Perlinger. „Oni by na to měli dost protiargumentů. Mohou říct, že ty jejich sice obsahují zbytkové látky po postřicích, zatímco naše třeba látky po napadení houbami či plísněmi. Je třeba říct, že ekologické zemědělství především nepoškozuje přírodu – a právě v tom spočívá ona zdravost biopotravin.“

Tip: Ekologické zemědělství na Wikipedii

Pesticidy se v zemědělství bezpochyby budou používat i nadále. Nelze si myslet, že ekologické zemědělství uživí celé lidstvo. Přesto je Česká republika co do počtu biofarmářů na špičce mezi novými státy Evropské unie.

Podle údajů ministerstva zemědělství ze srpna roku 2011 u nás bylo ekologickým způsobem obděláváno kolem 463 tisíc hektarů půdy, což je o 7,8 procenta více než na začátku roku. Na těchto pozemcích hospodařilo přes čtyři tisíce podniků a zvýšil se také počet výrobců biopotravin.

Potíže s agropalivy

Někdy kolem roku 2008 jsme byli svědky vzrůstajícího zájmu o ekologická témata, který byl však brzy zatlačen do pozadí přicházející ekonomickou krizí. V tomto období se začalo mluvit o dalším ekologickém produktu, kterým byla tzv. agropaliva – tedy pohonné látky organického původu, které lze získat z některých rostlinných olejů, například z řepky olejné. V roce 2009 otevřel tehdejší premiér Mirek Topolánek továrnu na bionaftu v Lovosicích.

Tip: Heslo bionafta na Wikipedii

Postupem času se však začaly o biopalivech a jejich využití objevovat i kritické hlasy. Například organizace Hnutí Duha začala brzy upozorňovat na to, že agropaliva nejsou zrovna to pravé ořechové, že z hlediska ekologie neznamenají takový přínos. Milan Smrž, předseda občanského sdružení Eurosolar, se už v roce 2006 vyjádřil, že „vyrábět biodiesel ve velkém není zrovna dobrý nápad.“

Bionafta měla být příspěvkem v boji proti emisím CO2, které způsobují skleníkový efekt. Produkce agropaliv ale vyžaduje výsev velkého množství plodin a dochází tak ke vzniku rozsáhlých monokultur. Pro jejich udržování je potřeba množství chemikálií, což je proti smyslu ekologického hospodaření – důsledkem jsou velké dopady na krajinu či na zamoření spodních vod. Zemědělské půdy není nekonečně mnoho a v první řadě by měla sloužit pro zajištění potravin. Zbývající část je pak třeba použít nejvhodnějším způsobem.

Z hlediska efektivity má mnohem větší smysl pěstování energetických plodin, které lze využít jako palivo pro elektrárny na biomasu. Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha k tomu pro časopis Vesmír napsal, že k tomu, abychom v České republice nahradili jednu desetinu benzinu a nafty agropalivy, potřebovali bychom 787 tisíc hektarů řepky a pšenice. Pokud ale stejnou plochu využijeme pro pěstování energetických plodin pro elektrárny, vyrobíme zhruba sedm terawatthodin elektřiny ročně, tj. kompletní spotřebu téměř poloviny českých domácností.

Pěstování energetických plodin je výhodnější, zatímco výroba biopaliv ve velkém může znamenat značnou ekologickou zátěž a být příčinou zvyšování cen a potravinových krizí.

Přírodní vlivy na farmaření

Hlavní problém současného zemědělství by se dal v krátkosti popsat takto: půda i samotní farmáři jsou součástí trhu, což znamená velký tlak na efektivitu a snižování cen při zvyšování výnosu z půdy. Z toho důvodu jsou farmáři nuceni používat chemické postřiky a snažit se „vyrazit“ ze své půdy co nejvíc.

Jestli jde o udržitelný způsob hospodaření v přírodě, která je založená spíše na cykličnosti než na maximalizaci, je předmětem sporů. V současnosti není nikdo schopen říct, na co se v těle rozloží chemické látky přijímané v potravě a jaké účinky na lidské zdraví má široké používání pesticidů.

Pokusem o řešení v tomto směru je právě ekologické hospodaření. Některé směry jdou ještě dále, např. takzvané biodynamické zemědělství, za jehož vznikem stojí osobnost rakouského filosofa Rudolfa Steinera. Jde o ekologické hospodaření, které se snaží celostně zkoumat i vzdálenější kosmické vlivy, například pohyb Měsíce či působení jiných cyklů.

Na základě zkoumání těchto fází pak Steiner sestavoval výsevní kalendář, který je co do časování velmi detailní. Mnozí farmáři tvrdí, že vysazování semen podle tohoto kalendáře přináší lepší výsledky a například vypěstovaná jablka se pak dají déle uskladňovat. Tyto věci se možná dají logicky vysvětlit – příliv a odliv souvisí s tím, že Měsíc zvedá hladinu nejen moří, ale i podzemní vody, takže semínka pak mohou lépe klíčit.

Tip: Wikipedie o biodynamickém zemědělství

Z přísně vědeckého hlediska jsou východiska i samotné výsledky biodynamického zemědělství sporné. Jak už to u ekologického hospodaření bývá, také biodynamičtí farmáři dosahují ve srovnání s klasickým chemizovaným zemědělstvím nižších výnosů. Na druhou stranu však ekologičtí zemědělci více respektují přírodu, což se jim v jejich hospodaření zpravidla pozitivně vrací.

Další informace: Článek o biodynamickém zemědělství v časopisu Sedmá generace

Nejčtenější