Ve středu 13. června se do vesmíru vydala trochu netypickým způsobem malá družice NuSTAR, která se zaměří mimo jiné na výzkum černých děr.

NuSTAR (Nuclear Spectroscopic Telescope Array) bude zkoumat vesmír v rentgenové části spektra (6 až 80 keV). V jejím repertoáru by měly být mimo jiné černé díry nebo pozůstatky po výbuchu supernov.

Přestože se jedná o malou družici, kterou bylo navíc nutné vměstnat do nepříliš velké nosné rakety, snímky v dané části spektra by měl být mnohem ostřejší a citlivější, než na co jsme byli dosud v rentgenové astronomii zvyklí.

Samotná družice byla během startu ve složeném stavu a její velikost je srovnatelná například s ledničkou. Do vesmíru ji dopravila raketa Pegasus XL, která nestartuje z Mysu Canaveral nebo z jiného amerického kosmodromu, ale z letadla L-1011 „Stargazer“.

Letadlo odstartovalo z atolu Kwajalein a vystoupalo do výšky asi 12 km. Poté došlo k uvolnění rakety a zážehu motorů. Pegasus XL má délku 17,6 m a průměr 1,27 m. Na nízkou oběžnou dráhu je schopna vynést družici o délce 2 m, průměru 1,2 m a hmotnosti až 430 kg.

Z důvodů úspor za stavbu (a zejména za start) nemá družice klasický tubus, ale stožár. Ten byl během startu složen do délky 45 cm a po navedení na oběžnou dráhu roztažen do délky 10 metrů, což je ohnisková vzdálenost mezi zrcadly a detektory. Toto řešení samozřejmě přináší i řadu komplikací. Mimo jiné se předpokládá, že se stožár bude smršťovat a rozpínat s tím, jak bude družice postupně obíhat kolem Země. Aby byla vzdálenost mezi zrcadly a detektory udržována na konstantní úrovni, disponuje NuSTAR laserovými čidly, která budou vzdálenost průběžně měřit a korigovat.

Na druhou stranu toto řešení přináší i jednu výhodu, o které se příliš nemluví – NuSTAR bude první rentgenovou vesmírnou observatoří, která dokáže zaostřit. Je to logické, neboť jiné slavné rentgenové družice (ROSAT, XMN-Newton, Chandra) měly ohniskovou vzdálenost optiky a detektorů pevně danou.

Družice je vybavena dalekohledem Wolterovo typu I (viz schémata na této stránce). Hlavní zrcadlo je v tomto případě tvořeno ze 133 do sebe vnořených skleněných válců.

NuSTAR obíhá ve výšce okolo 550 km nad zemským povrchem se sklonem 6 stupňů vůči rovníku. Pokud vše půjde podle plánu, měla by vědecká část mise začít v polovině července a trvat dva roky.