Dokonalý knihovnický systém v době starověku

Petra Myslínová Cejpková  |  Historie

Asyrský král Aššurbanipal dokázal v sedmém století před naším letopočtem vytvořit knihovnický systém na velmi vysoké úrovni.

Knihovnictví je věda, kterou máme dnes spojenou zejména s moderními evidenčními a katalogizačními prvky. Vše je součástí moderních počítačových programů, které jsou schopny během okamžiku zpracovat zadaný požadavek a poskytnout informaci o počtu svazků, jejich třídění apod.

Ano, zase tak dávno nejsou doby, kdy byla veškerá knihovní evidence vedena ručním způsobem. Seznamy knih se zaznamenávaly do sešitů, katalogizační lístky s nejdůležitějšími údaji a stručnou anotací o knihách byly psány na stroji.

Nicméně asi málokdo by předpokládal, že počátky knihovnické vědy na vysoké úrovni vystopujeme již ve starověkém světě! Skutečným průkopníkem v dějinách knihovnictví byl Aššurbanipal (685–627 př. n. l.), vládce Asýrie. Jeho knihovna v asyrském městě Ninive patřila k nejvyspělejším centrům vzdělanosti ve starověku.

Asyrský král Aššurbanipal na reliéfu
Asyrský král Aššurbanipal na reliéfu

Válečník i vzdělanec

Aššurbanipal je považován za posledního velkého vládce starověké Asýrie. Jeho význam byl obrovský na poli politickém i vzdělanostním. Jako výborný strategický válečník si připsal na konto dobytí Egypta. Byl proslulý svou krutostí k nepřátelům a zajatcům, nicméně nelze mu upřít výborné strategické myšlení důležité pro každého schopného vojevůdce.

Nás však bude zejména zajímat jeho význam v dějinách vzdělávání. Aššurbanipal byl na svou dobu skutečně velmi vzdělaný člověk – uměl číst a psát. Ve starověku nebylo totiž zcela samozřejmé, aby králové ovládali tyto základní vzdělanostní prvky. O to více mohl Aššurbanipal dohlédnout nad budováním vlastního archívu a řídit si své podřízené, kteří pro něj během desetiletí vytvořili neuvěřitelný knihovnický systém, jenž obsahoval nejrůznější typy textů.

Nalezli bychom zde vědecká díla (lékařská, matematická, astronomická, lékařská či ekonomická), dále nejrůznější zákoníky, náboženské texty, ale také eposy, bajky a jiné mytologické příběhy. Je logické, že veškeré psané texty nebyly v té době – 7. století před naším letopočtem – zaznamenávány do knih, nýbrž na hliněné tabulky.

Tip: Podrobné dějiny starověké Asýrie na Wikipedii

Dokonalý knihovnický systém

Budování Aššurbanipalovy knihovny nebylo věcí náhodnou. Panovník, důsledný ve všech svých činech a rozhodování, také v případě vytváření soukromého vzdělanostního centra přísně dbal na dodržování stanoveného řádu, podle něhož byly texty do jeho knihovny přidávány.

Pro svého vladaře pracovala obrovská síť starověkých písařů. Dle přesně daného pořádku opisovali různé – dnes bychom řekli – literární žánry a zakládali je dle jejich charakteru a obsahu. Je ovšem zajímavé, že takto vznikající knihovní fond obsahoval téměř výhradně díla přejatá z babylonského písemnictví. Asyrské dějiny totiž svých vlastních původních textů mnoho nevytvořily.

Aššurbanipal nicméně s touto skutečností neměl žádných problémů, neboť ač v otázce válečné nesnesl odpor jiných zemí, při své vrozené inteligenci věděl, že pro uchování vzdělanostních podkladů je třeba i trochu sklonit hlavu a přiznat jiným kulturám vyšší intelektuální stupeň. Staří Babylóňané byli jednou z nejvyspělejších civilizací starověku, tudíž není překvapující, že právě od nich přejala Aššurbanipalova knihovna podstatnou část svého fondu.

Král Aššurbanipal jako velekněz
Král Aššurbanipal jako velekněz

Falzifikace nepřicházela v úvahu

Písaři, kteří pracovali pro Aššurbanipala, neměli snadný úkol. Jejich takřka celoživotní pracovní náplň spočívala v obcházení nejrůznějších chrámů, paláců a dalších středisek starověké vzdělanosti, kde opisovali na hliněné tabulky nejrůznější texty dle přání svého panovníka. V úvahu nepřicházela možnost usnadnit si práci tím, že by některé texty vytvořil písař sám, aby si ušetřil fyzicky velmi namáhavé putování po vzdálených chrámech. Písaři se svého panovníka velmi báli, věděli, jak přísně trestá jakékoliv pochybení, natož podvodné jednání. Při opisování textů proto velmi pečlivě zaznamenávali znak po znaku.

Na základě archeologických vykopávek víme, že písaři používali cosi jako zvětšovací skla, díky nimž mohli lépe identifikovat záznamy z jiných tabulek. Pokaždé však ani to nepomohlo. Písař v takovém případě do nového textu umístil poznámku typu „nečitelné“, „zničené“, „není mi známo“, než aby se sám pokoušel o možný výklad části textu. Natolik odváděli poctivou práci a natolik byla silná autorita panovníkova.

Inovační prvky v písmu a průkopnictví knižní katalogizace

V opsaných textech bylo přípustné, aby již nepoužívaný znak byl nahrazen novým; dodržování inovačních prvků písma bylo v souladu s představou panovníka. Aššurbanipal také zavedl systém prvotní katalogizace některých hliněných knih – k vlastním dlouhým textům byla přikládána tzv. anotace, neboli krátký výtah o námětu a ději celého spisu, což se praktikovalo zejména u mytologických a náboženských příběhů.

Z vykopávek v Asýrii se nám dochovaly zlomky původních katalogů Aššurbanipalovy knihovny. Opět nezapomínejme, že veškeré záznamy byly vedeny na tabulkách. Jedna forma katalogizace se týkala jednotlivých knih, kdy byla pod sebe psaná počáteční písmena každé knihy a u nich uvedený záznam počtu řádků.

Dochovaná tabulka Eposu o Gilgamešovi
Dochovaná tabulka Eposu o Gilgamešovi. Můžete si ho přečíst i v češtině

Zvláštní evidence se vztahovala na knižní série, kdy se vlastně jednalo o jakýsi seznam všech názvů knih v sérii. Vezmeme-li v úvahu, že všechno bylo zapisováno pomocí docela primitivní techniky na hliněné tabulky a činnost znamenala hodiny náročné práce, je obdivuhodné, jak dokonalý systém Aššurbanipalova knihovna měla. Zbývá ještě dodat, že každá kniha, pokud byla rozdělená do více tabulek, měla v záhlaví uveden svůj název a také pořadí tabulkového „listu“, což lze klasifikovat za předchůdce pozdějšího číslování knižních stran.

Zánik nejdokonalejší knihovny starověku

Psal se rok 612 před naším letopočtem. Král Aššurbanipal byl v té době již několik let po smrti a město Ninive, jež sloužilo jako panovníkovo sídlo a kde se v jeho paláci také ukrýval zmiňovaný bohatý knižní fond, padlo za oběť odplatě okolních národů.

Z dochovaných archeologických stop je patrné, že v paláci vypukl obrovský požár. Za skutečnou ztrátu lze považovat zkázu tzv. „Lvího pokoje“ v prvním patře, v němž byla uložena podstatná část knihovního fondu. Podlaha se propadla a veškeré tabulky se vysypaly do přízemí, aby pak byly zavaleny dalšími sutinami paláce.

Dochovaná městská brána v Ninive. Foto JoAnn S. Makinano, U.S. Air Force
Dochovaná městská brána v Ninive. Foto JoAnn S. Makinano, U.S. Air Force

Paradoxní ovšem je, že samotný žár neměl na text tabulek vliv, ba právě naopak. Žárem došlo ke zpevnění hliněného materiálu a i čitelnost písma se zvýraznila. Křehkosti hliněného materiálu však zabránit nešlo. Mnohé hliněné knihy se tak rozpadly na spoustu úlomků a při archeologických pracích mohla být zkombinována a zrekonstruována jen část původních textů. Velmi významný je zejména Epos o Gilgamešovi. Podrobně ho rozebírá česká Wikipedie.

Z původní Aššurbanipalovy knihovny ale i tak zůstalo zachováno alespoň takové množství textů, aby nám mohlo podat svědectví o tomto významném klenotu starověké vzdělanosti.

Nejčtenější