Cyklo recyklace: z Favoritu třeba na Laurin a Klement

Markéta Růžičková  |  Technika
Zdroj: www.faborit.cz

Jak a kde si nechat „vytúnit“ staré kolo, na které jste si kdysi dávno vydělali první brigádou a na něž léta padá ve sklepě prach?

Zaprášená kola na půdách a ve sklepech, která nám připomínají dětství, se mohou znovu rozjet a dělat po letech ještě větší parádu než kdysi. Na míru je zrenovuje Jiří Svoboda, který se od roku 2006 věnuje rekonstrukcím zejména favoritů a jejich přestavbám na městská kola či tzv. fixky (furtošlapy). On sám byl průkopníkem jízdy na furtošlapu (kola bez přehazovačky, která nemají volnoběh a často ani brzdu) u nás.

„Inspiroval jsem se v Anglii a v Německu, kde už před nějakými šesti lety jezdila spousta lidí po městě na fixed gear biku. Zaujalo mě to a rozhodl jsem se, že to také zkusím. Když jsem přijel zpět do Čech, začal jsem na furtošlapy přestavovat stará kola, kterých jsem měl v té době už pěknou sbírku. Jenže jsem poněkud předběhl dobu, u nás nebyl zájem, takže jsem začal s přestavbami na městská kola,“ vzpomíná Jiří Svoboda na dobu, kdy zakládal v roce 2006 svoji značku Faborit.

„Chtěl jsem, aby bylo hned jasné z jakého kola moje přestavby vycházejí, protože jsem od počátku používal a stále používám zejména rámy ze starých favoritů. Název Favorit byl v té době zaregistrovaný, tudíž jsem jej musel pozměnit. A dnes to dokonce vypadá tak, že by se měly favority znovu začít vyrábět.“

Už léta se Jiří Svoboda živí opravami veteránů. S tím souvisí nejen jeho láska ke všemu starému, ale i to, jak na vysloužilé favority přišel. „Když jsem jezdil se železným šrotem, který mi zbyl z oprav, do sběrny, viděl jsem tam spousty vyhozených starých kol. Bylo mi jich líto, proto jsem je začal skupovat. Nakonec jsem jich měl asi padesát, tak jsem musel začít přemýšlet, co s nimi vlastně budu dělat…“

Zdroj: www.faborit.cz
Zdroj: www.faborit.cz

Faborit se nekrade

Nechat si postavit městské kolo na míru z vysloužilého favoritu má nesporné výhody. Nejde jen o čirou nostalgii. Vždy jde o originál pro konkrétního cyklistu. Jiří Svoboda přizpůsobí kolo výšce i váze zákazníka a také prostředí, v němž bude často jezdit. To je nutné vědět zvlášť při stavbě furtošlapu. „Když se na něm bude jezdit jen po centru Prahy, po rovině, tak převod zvolím spíš dorychla, když po kopcovitém Žižkově, Vršovicích apod., tak udělám univerzálnější převod. Z těchto důvodů nemám jediné kolo na sklad. Často mi někdo volá, že by si kolo rovnou odnesl, ale takhle to nefunguje.“

Ti, kteří popojíždějí po městě na horském kole, jež stálo desítky tisíc, se ho bojí nechat i jen na pár minut na ulici a odběhnout si koupit rohlíky. Přestavěná kola se proti tomu téměř nekradou. „Ze stovky kol, která jsem udělal, bylo ukradeno jen jedno a i to se našlo. Bazarník ho koupil za dvě stovky a prodával za osm, takže se tato kola krást rozhodně nevyplatí,“ vzkazuje Jiří Svoboda potenciálním zlodějům.

Samozřejmě nedílnou výhodou je cena retrokola sestaveného na míru. Jiří Svoboda dodává základní rám zdarma (i pokud si nepřinese zákazník svůj odněkud ze sklepa), platí se pouze za práci a nové díly, kterými rám osadí. Na městská kola dává často místo beranů rovná řídítka, místo galusek pak kola se širokým pláštěm. Některé city biky jsou úplně bez převodů, maximálně vybavuje přestavěné favority vzadu pětikolečkem.

„Berany i převody jsou na město zbytečné. Zároveň vyměňuji to, co na původních kolech příliš nefungovalo. Například brzdy z favoritu vůbec nebrzdily. Kožená sedla obvykle jen přizpůsobím. Je to můj patent. Ta původní mají nepohodlný tvar – rozšklebený, dře do stehen. Inspiroval jsem se závodními sedly a tvaruji jej do takové sportovní štiky. Sedlo je pak pohodlnější, dobře vypadá a vyjde velmi levně, je v podstatě zdarma. Navíc u přestavěných favoritů ctím jen černou barvu a slonovou kost, abych se držel retrostylu. Samozřejmě pokud se rám vůbec přestříkává.“

Naopak už zmiňované fixky si lze objednat pestře vybarvené, barvu si zákazník vybrat může, ale to, jaká ve finále opravdu bude, stejně záleží na autorovi, který z ruky nepustí kolo, které by se nelíbilo jemu samotnému. Fixky mají i daší specifika. „Na furtošlap je potřeba lepší rám, který už bývá dražší. Nebo se ten standardní musí upravit. Je potřeba, aby měl dlouhou zadní patku, protože řetěz na fixce musí být úplně napnutý. Není tam žádný napínák, který na jiných kolech supluje přehazovačka. Já z klasických favoritů furtošlapy vůbec nestavím, dělám je pouze ze závodních rámů, jež mají zkrácenou stavbu.“

Z uvedeného vyplývá, proč taková fixka čili furtošlap vyjde přece jen o pár tisíc dráž než favorit přestavěný na city bike.

Zdroj: www.faborit.cz
Zdroj: www.faborit.cz

Čekání na Narcise

„Od počátku jsem kola přestavoval hlavně pro kamarády a známé. Teď už téměř všichni moji kamarádi kola mají. Zbyla skupinka, z níž nikdy nebudou cyklisti, a ti po mně chtěli něco s motorem. V Londýně jsem zhruba před dvěma lety viděl přídavný motorek na kole, a tak mě napadlo, že dalším krokem v mé práci by mohla být právě motokola,“ vzpomíná autor unikátního dopravního prostředku, kterých zatím po Praze jezdí pouhých šest. Na sedmém se zrovna pracuje.

„Mám rád tvůrčí činnost, takže je mi trochu jedno, co budu renovovat. Říkám, že jestli budu za rok renovovat parní válec, stejně mě to bude bavit. Furtošlapy a city biky jsou teď velmi módní a věnuje se jim řada firem, proto jsem začal s motokoly. Chci jít opačným směrem a rozhodně nechci konkurovat elektrokolům, která dnes také zažívají veliký boom,“ vysvětluje Jiří Svoboda.

Jméno Narcis dostalo motokolo podle prvního českého motocyklového závodníka Narcise Podsedníčka z Pardubic, který jezdil počátkem století na motocyklech značky Laurin a Klement. První motocykly ostatně vznikly právě tak, že se přidělal motor na bicykl. Narcis se jim podobá i tím, že má podrámovou nádrž. První motory objednával Jiří Svoboda ze Spojených států, až později zjistil, že se srovnatelné dovážejí do České republiky.

„Jsou samozřejmě z Číny, výrobcem je China Gaz, ale když jsem motorek rozebral, zjistil jsem, že je dobře zpracovaný a funkční. Všichni mi říkali, proč nepoužívám historické motory, ale já vím, že jsou obvykle nefunkční. Po pravdě jsem prací s veterány trochu vyhořelý, kola jsou proti tomu výborný relax už proto, že jsou relativně rychle hotová.“ Čistého času zabere Jiřímu Svobodovi přestavět kolo pouhý den, praxe je ale úplně jiná. Má rozdělaných více zakázek najednou, k tomu opravy aut, čeká se také na objednané náhradní díly. Většinou si zákazník na svůj vyšperkovaný stroj počká měsíc až dva.

Narcis. Zdroj: www.faborit.cz
Zdroj: www.faborit.cz

Dojezd až sto kilometrů

Narcis je opatřen dvoutaktním přídavným motorem. K jeho řízení nepotřebujete řidičský průkaz, to je dáno jeho omezenou rychlostí a kubaturou. Můžete na něm jezdit i po cyklostezkách, maximální povolená rychlost je pětadvacet kilometrů v hodině. Také na motokola používal Jiří Svoboda nejprve rámy z favoritů, ale příliš se neosvědčily, trubky jsou moc měkké a praskaly. „Momentálně pracuji na předválečném rámu a také používám první horská kola, která se dělala z ocelových rámů a měla horní trubku vodorovnou.“

Jiřímu Svobodovi nejde o to, suplovat motorku ani elektrokolo, jehož baterie má relativně krátký dojezd. Na Narcisu šlapat nemusíte, benzin vám hned tak nedojde. Nádrž je velká podle velikosti rámu, zhruba mezi dvěma a půl až třemi litry, a spotřeba je nízká. Dojezdová vzdálenost je tudíž kolem sta kilometrů, avšak autor Narcise upozorňuje, že jet takovou dálku by byl sportovní výkon.

„Ve větší rychlosti to není moc pohodlné, celé se to vlní, není to odpružené. Brzdí se klasickým torpédem z kola. Přední brzdu montuji pouze za příplatek a používám bubínkovou z babety.“ Jistou nevýhodu má Narcis tu, že je přece jen hlučnější a táhnou se za ním výfukové plyny. Slabší povahy proto raději například na cyklostezce či po parku šlapou, než aby nastartovaly. Na druhé straně zvuk motoru není tak nepříjemný jako u motorových koloběžek či minibiků, které mají vysokootáčkové motory ze sekaček.

Teoreticky se dá přídavný motorek namontovat na jakékoli kolo a lze řadit tím, že se využije celá škála přehazovačky. Jiří Svoboda však Narcis zjednodušil a jeho motokola jsou pouze jednorychlostní. Plyn se přidává jako u motorky, otočnou rukojetí na řídítkách. Retrodesign podtrhnou široké šesticentimetrové pneumatiky v klasické černé, ale i bílé a červené barvě. Také motokola staví Jiří Svoboda cílovému zákazníkovi přesně na míru.

„Když bude někdo vážit jako já, tedy sedmašedesát kilo, může mít klidně rám z favoritu, ale pro někoho, kdo váží metrák, musí mít motokolo robustnější rám. Pak bych za to nemohl ručit.“ Z těchto důvodů odmítá autor Narcise jeho prodej přes další subjekt. Každé kolo i motokolo, které vyrobí, je originál. Pokud by si jeho výrobek koupil někdo, komu „nepadne“, může jej stále vracet s reklamacemi.

„Jedna firma mi chtěla dělat zastoupení, ale odmítl jsem. Už kvůli vysoké ceně, kterou pro Narcis určila. Myslím, že se motokolo ani v takové kvalitě nedá postavit. Já prodávám základní model bez blatníků a dalších doplňků zhruba za pětadvacet tisíc korun. Záleží na výbavě. Vzhledem k tomu, že motorek vyrábí i proud, dají se na Narcise krásně navěsit doplňky z předválečných kol. Ale to už pak je dražší, vyšperkovaný kus vyjde na zhruba pětatřicet tisíc.“

Zdroj: www.faborit.cz
Zdroj: www.faborit.cz

Sobi 20 a spol.

Ač přestavěné favority v produkci Jiřího Svobody vedou, je schopen uspokojit požadavky (zvlášť od dam) na přestavbu i jiných značek a typů kol. „Recykluji kola do roku výroby 1990, protože mají ocelové rámy, které můžu převařovat, tryskat a lakovat. Snažím se z nich využít i další komponenty, můžu říct, že se dřív vše dělalo poctivěji. Čtyřicet let stará součástka se opraví, vyleští a je funkční oproti věcem z devadesátých let, které jsou poloplastové či hliníkové, určené na jednoúčelovou spotřebu.“

Dámám Jiří Svoboda přestaví klidně jejich starou Esku, Libertu či Velamos, ač se na tato kola, podle svých vlastních slov, dívá skrz prsty. „Rámy favoritů mají tu výhodu, že byly kvalitně řemeslně zpracovány. Ostatní kola byla z horšího materiálu, měla i horší svařování. Z nich využívám v podstatě pouze dámské rámy, abych je nemusel vyrábět. I když nedávno jsem byl velmi překvapený, protože jsem zjistil, nakolik je trendy například kolo Sobi 20. To je pro mě naprosto nejezditelné kolo, měl jsem jich pár a vyhodil jsem je. Nedávno mi ho sem však nějaká dáma přivezla. Koupila si ho na inzerát za patnáct set korun a to je ještě před přestavbou.“

Furtošlapy jsou údajně bezúdržbové, pokud se na nich nepokazí něco zásadního a ani přestavěné city biky většinou nedostává Jiří Svoboda zpět do péče. „Jsou to tak jednoduchá kola, že stačí zákazníkům všechno vysvětlit a oni si to pak opraví sami. Jezdí nanejvýš jednou ročně na servis. A pneumatiku by si snad měl umět vyměnit každý. Občas někdo zjistí, že mu nevyhovuje furtošlap, takže jej předělám na městské kolo. Řada lidí se pro furtošlap nadchne, a pak vidí, jaká je to dřina, což ne každého baví. Ve chvíli, kdy sednete na furtošlap, poznáte, jak neumíte šlapat a kolik svalů neumíte používat. Je to komplexní trénink na dolní končetiny,“ dodává Jiří Svoboda pro ty, kteří cyklisty na furtošlapech považovali jen za městské floutky.

Tip: Přečtěte si rozhovor s majitelem firmy, která se chystá oživit značku Favorit a znovu vyrábět tato legendární jízdní kola.


Jak se zrodil Favorit

Roku 1950 byla vyrobena v Rokycanech první kola se jménem Favorit. Byla to závodní silniční kola F1 pro československou reprezentaci. O tři roky později se na Favorit přejmenovaly celé rokycanské závody. Za úspěchem značky, která se rozšířila i na západ od českých hranic, stál ředitel závodů Jan Gabriel, který byl zároveň zakládajícím členem Tělovýchovné jednoty Favorit Rokycany a od roku 1950 v Rokycanech organizoval mezinárodní cyklistické závody. Název Favorit odkazuje na důležitou součástku jízdního kola – volnoběžný zadní náboj.

Článek vyšel v časopisu ForMen

Nejčtenější