Co když ještě v Austrálii žijí paježury?

Radomír Dohnal  |  Příroda
Zdroj: CC BY-SA 3.0 JKMelville

Kurátoři muzejních sbírek z Londýna zažívají horké chvíle. Druh, který měl v Austrálii vyhynout před desítkami tisíc let, se tu evidentně rozmnožoval ještě na začátku dvacátého století. Je tedy možné, že by dosud nevyhynul?

Paježura Bruijnova (Zaglossus bruijnii) je jedním z pěti druhů savců na světě, kteří raději než rození živých mláďat vsadili na snášení vajec. Stejně jako ježura nebo ptakopysk, stala se paježura ikonickým druhem Austrálie, byť tu měly vyhynout před desítkami tisíc let, v pleistocénu. Nejbližší místo, kde bychom s obrovským štěstím mohli na pár kriticky ohrožených exemplářů narazit, se dnes nachází na indonéské části Papui-Nové Guineji. Proč tedy mají kurátoři sbírek těžkou hlavu?

„První indicie, že se věci možná nemají tak, jak myslíme, pocházely od našich kolegů antropologů,“ připouští Kristofer Helgen. „Jeskynní malby domorodých Aboridžinců, které zachycovaly i paježury, byly podstatně novější datace. Těžko mohli malovat po paměti tisíce let vyhynulé zvíře. Odborníci na kulturní antropologii také několikrát konzultovali tuto problematiku se zoology. Uvažovalo se dokonce i o nepravděpodobné variantě kulturního napojení na Novou Guineu. Tuto teorii, stejně jako tvrzení o tisíce let vyhynulé ježuře z Austrálie, vyvrátil náš nález.“

Ježura australská (Tachyglossus aculeatus). Zdroj: archiv Radomíra Dohnala
Ježura australská (Tachyglossus aculeatus). Zdroj: archiv Radomíra Dohnala

Zapomenutý poklad

Výstavní exponáty, katalogizované vzorky, přesně datované nálezy. Tak by si většina z nás představovala slavné Muzeum přírodní historie v Londýně. Podle Helgena bychom k tomuto popisu ale museli přiradit ještě tisíce špatně zařazených či chabě označených kartonových krabic, které ve svých útrobách uchovávají mnohdy nedocenitelné klenoty. V tomto případě zachovalé pozůstatky paježury Bruijnovy, které byly převezeny ze severozápadní Austrálie v roce 1901. Tedy z podstatně pokročilejší doby, než se původně soudilo.

Kompletní vzorek kůže paježury Bruijnovi, ještě nesoucí původní identifikační štítek z roku 1901. Zdroj CC BY 3.0 (C) 2012 Kristofer M. Helgen
Kompletní vzorek kůže paježury Bruijnovi, ještě nesoucí původní identifikační štítek z roku 1901. Zdroj CC BY 3.0 © 2012 Kristofer M. Helgen

„Při fádní práci s katalogizováním letitých vzorků se občas podaří, že narazíte na dosud neznámý, nepopsaný druh,“ popisuje denní rutinu Helgen. „Ale nalézt druh historicky vyhynulý, to už je pořádná dávka exotiky. Zvlášť, když se nám podařilo jasně vymezit dataci i mapování místa nálezu.“ Podle Helgena a jeho kolegů vzorek dodal přírodovědec John T. Tunney, který jej v roce 1901 spolu se sbírkami motýlů odprodal soukromému muzeu L. Waltera Rothschilda. Před sedmdesáti lety se pak pozůstatky paježury pocházející z West Kimberley dostaly až do Muzea přírodní historie.

„Je to skutečně jen nepatrná šance, ale můžeme si tak díky nálezu v muzejních sbírkách udržet naději, že dnes někde v nehostinných teritoriích Austrálie stále paježura klade svá vejce.“

Použité zdroje:

  • ZooKeys 255: Twentieth century occurrence of the Long-Beaked Echidna Zaglossus bruijnii in the Kimberley region of Australia, CC BY 3.0 © 2012 Kristofer M. Helgen
  • Science Daily: Egg-Laying Mammal: Scientists Discover That for Australia the Long-Beaked Echidna May Not Be a Thing of the Past.

Nejčtenější