Znovuzrození studené fúze

M. Tůma  P.Prošek  P.Tomek  |  
studená fúze

V roce 1989 dvojice amerických vědců Martin Fleischman a Stanley Pons realizovala na svém laboratorním stole studenou fúzi. Respektive oni tvrdí, že jimi sestavený pokus studenou fúzi nastartoval.

Vzbudili tím ve světě veliký ohlas, především proto, že po řadu let nikdo nedokázal prokazatelně jejich pokus zopakovat. Přesto se v pokusech pokračovalo, protože ovládnutí technologie studené fúze znamená klíč k neomezenému zdroji levné energie, a jak se říká, není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Celého výzkumu se jako obvykle v USA ujala armáda a o té se ví, že už financovala mnohem ztřeštěnější výzkumy.

Ve Slunci probíhá termonukleární fúze za těžko představitelného tlaku a teploty, kdy se dvě jádra deuteria (izotopu vodíku) slučují na jeden atom helia a produkují přitom velké množství energie. Na Zemi se snažíme daný proces napodobit, ale v dohledné době je tato technologie mimo naše možnosti, i když jsou velké naděje vkládány do pokusného fúzního reaktoru, vznikajícího ve Francii v rámci široké mezinárodní spolupráce. Překonání sil, které drží pohromadě atomové jádro vodíku jinak než „hrubou silou“ extrémní teploty a tlaku, by znamenalo opravdový průlom a dosud netušené možnosti. Vědci proto rok za rokem trpělivě zkoušeli různé variace pokusu, provedeného v roce 1989 na univerzitě v Utahu.

Do kádinky s těžkou vodou (místo obyčejného vodíku se na kyslík vážou dva výše zmíněné atomy deuteria) mají ponořené dvě elektrody potažené platinou. Pokud by po připojení napětí došlo k fúzi, jejím produktem musí být sprška neutronů. Vzhledem k tomu, že se prozatím vždy jednalo o reakci o velmi nízké energii, nepodařilo se emisi těchto neutronů prokázat. Tým soustředěný kolem profesorky Pamely Moiser- Bossové ze Space and Naval Warfare Systems Command (SPAWAR) se zaměřil právě na co nejefektivnější detekci neutronů, uvolněných při hypotetické fúzi.

Použili roztok chloridů palladia a lithia v těžké vodě, niklovou a zlatou elektrodu a klíčový prvek, detekční proužek z plastu CR39, materiálu pro výrobu brýlových čoček. Zhruba po třech týdnech trvání pokusu prozkoumali strukturu plastového vzorku a zjistili v něm větší počet „triple tracks“, tedy mikrootvorů, které vznikly v důsledku zásahu vysokoenergetického neutronu z jaderné fúze do atomu uhlíku. Tento náraz uhlík rozbil na tři částice alfa, jejichž stopu našli vědci v plastu. Empirická věda tak opět jednou předběhla teorii, pro daný jev zatím nikdo nemá přesvědčivé vysvětlení. Jedna z teorií to vysvětluje jako projev doposud hypotetické nízkoenergetické nukleární reakce, a ne fúze.

Druhá z teorií nachází energii dostatečnou k rozrušení jádra deuteria v jeho kontaktu s povrchem oscilujících plazmonů, exotického a opět hypotetického kvantového jevu, vznikajícího na povrchu atomů elektrody. Uvidíme, zda jsme opravdu na cestě k nevyčerpatelnému zdroji.

Nejčtenější