Zelená je tráva, fotbal to je hra

Ivan Verner  |  
Zelená je tráva, fotbal to je hra

O původ hry, při níž se kope do kulatého předmětu, se hlásí několik zemí z celé modré planety.Někdo poukazuje na to, že hry s míčem měli už staří Řekové, do balonu se kopalo ve městech středověké Itálie, archeologové snad nalezli důkazy o tom, že podobnou hru hráli Mayové na území dnešní Guatemaly. Do kožené koule kopali i dávní Číňané a svou hru pojmenovali su-ču.Jisté je, že fotbal tak, jak jej známe dnes, se začal hrát na britských ostrovech v druhé polovině devatenáctého století. Dnes je nejrozšířenější míčovou hrou a vlastně i sportem – mezinárodní fotbalová federace FIFA má 208 členů, což je trojnásobek Mezinárodního olympijského výboru a dokonce o 16 víc než má Organizace spojených národů.

Nic lepšího zatím není

To, co na fotbale zůstává v podstatě stejné po celá desetiletí, jsou pravidla hry. Zato hrací plocha i oblečení hráčů se mění a vyvíjí. Ostrovní počasí mělo vždy tu výhodu, že se v jeho klimatu dařilo trávě. Jiné země mohly jen závidět, a tak se hrálo na válcovaných písčitých či škvárových plochách. V současnosti je trávník v našich zeměpisných šířkách pro vyšší soutěže jediným předepsaným povrchem. Ovšem i tady jsou rozdíly. V ideálním případě se travnatý koberec pěstuje nejméně rok a půl předem ve specializované firmě a na připravenou plochu se klade stejně, jako když chceme v pokoji položit koberec ode zdi ke zdi. Podklad musí mít spád – když si lehnete k postranní čáře, můžete spatřit, jak se trávník svažuje od středového kruhu k rohovým praporkům – je navíc vybavený drenáží pro odvod vody, v chladnějších pásmech světa vyhřívacím systémem a automatickým zavlažováním. Směs škváry, ornice, speciálního hnojiva, na niž je trávník kladen, bývá tajemstvím každého výrobce stejně jako složení travin, které mají vytvořit hustý koberec. Umělé povrchy, které využívají v zemích s tuhou zimou či jinde pro trénink, se trávě nevyrovnají. Jsou tvrdší, takže trpí nohy i páteř hráče a při skluzu hrozí popálení.

Svatyně se měnily také

Začátky kopané připomínaly spíš klukovské mače, kdy se odkrokuje vzdálenost mezi dvěma taškami a branky jsou připraveny. V té „velké“ kopané to také byly nejdříve jenom dvě prosté tyče bez jakéhokoli horního ohraničení, mezi nimiž musel být míč prohnán. Až v roce 1866 k nim přibyl provaz, aby bylo jasné, do jaké výšky bude ještě gól platit. Ještě deset let trvalo, než byly stanoveny přesné rozměry branky a s tím i pevné ohraničení brankářem hlídaného prostoru. Teprve poté byla mezi tyčemi natažena síť, čímž se zamezilo dohadům, kudy vlastně míč letěl. Síť a její výrobu si dokonce nechal jistý podnikavec z Liverpoolu patentovat, a tak si na dlouhá léta zajistil dobré zisky. Brankové tyče měly nejdříve průřez čtvercový, teprve se zavedením kovové konstrukce branky dostaly po polovině minulého století kruhový průřez, od něhož si funkcionáři slibovali větší možnosti odrazu míče do branky a tím i větší počet branek.

S kopačkami do tunelu

To, co hráči měli na hřišti při hře na sobě, se měnilo rychleji. Soupeřícím týmům záhy došlo, že je potřeba se v ustrojení odlišit, aby bylo zřejmé, kdo s kým hraje. U obuvi to bylo jiné, a tak každý hrál, v čem mohl. Boty musely být především pevné, na jejich váze moc nezáleželo. Pro větší důraz při střelbě bývaly dokonce na špici okované… Dlouho trvalo, než vzniklo první speciální obutí pro fotbal. Kožené boty byly kotníčkové, aby chránily tento důležitý kloub, a na podrážce byly vyzbrojeny koženými špunty pro lepší záběr na terénu. Později byly špunty vyráběny i z kovu, dostaly závit, aby se mohly podle příležitosti vyměňovat. Vývoj kopaček se zrychlil v době, kdy výrobci zjistili, jak výhodný byznys se může z tohoto zboží stát. Vývoj nového modelu může stát miliony dolarů. Jejich prezentace špičkovými hráči a týmy pak zajistí odbyt – vždyť kdo by nechtěl hrát ve stejných kopačkách jako třeba Ronaldo?

Modely některých kopaček jsou dokonce testovány v aerodynamickém tunelu – například Speed Stud firmy Mitre. Špunty se u nich skládají z malých umělohmotných jehlanů s trojúhelníkovou základnou. Široká strana trojúhelníkového profi lu se opírá proti kluzkému povrchu, a tím hráči skýtá potřebný záběr, a tedy i akceleraci. Hrana vepředu pak lépe rozráží vzduch i travní porost. Výsledkem by měl být rychlejší pohyb po hřišti i střelba, menší množství vynakládané energie. Další z renomovaných výrobců, společnost Adidas, už zabudoval do běžecké boty malý počítač, který ovládá pružnost podrážky i utažení svršku kolem nohy. Je jen otázkou času a vývoje, kdy se bude měřit i dotek nohy s míčem – například kde je nejtěsnější kontakt, nebo míč z boty nesklouzává. Zatím u většiny moderních kopaček zmizely klasické tkaničky, nebo bylo alespoň vázání posunuto ze středu na vnější hranu nártu, aby co nejméně ovlivňovalo při kopu dráhu míče. Kůže už dávno byla nahrazena materiály, které odpuzují vodu a naopak umožňují dokonalejší větrání. Střih a vnitřní výztuže co nejlépe chrání jak nárt, tak Achillovu šlachu, umožňují dokonalý kontakt s podkladem i s míčem.Dřívější šněrování na přední straně nártu bylo nahrazeno elastickými ploškami, které mají zvýšit prudkost kopu do míče a zlepšit jeho kontrolu.Váha takové boty se přes všechny vymoženosti počítá na dekagramy.

Móda na stadionech

Fotbal byl v počátcích hrou především studentů vyšších škol a na slušné oblečení se hodně dalo. Dres se tedy podobal spíše společenskému odění. Pumpky byly ideálním řešením, nahoře stačila košile. Se zvyšujícím se počtem dělníků v průmyslových centrech se nová hra stala lidovou zábavou. Fotbalisté začali soutěžit a hledali co nejpohodlnější ústroj. Pumpky nahradily krátké kalhoty, posléze trenýrky.Místo košile hráči preferovali svetry – ostatně svetr (rolák) z výstroje brankářů zmizel až v druhé polovině minulého století. To také platí o čepicích. Hra hlavou nebyla obvyklá a strážci svatyně kšiltovku potřebovali na ochranu před oslněním. Největšími proměnami procházely trenýrky. Dalo by se říct, že jejich délka korespondovala s délkou dámských sukní. Od dlouhých, až pod kolena, jaké se nosily v začátcích, ke středním délkám po druhé světové válce, k superkrátkým, téměř se zařezávajícím do jistých partií, jaké začali nosit argentinští hráči v nejzářivějším období národního týmu v sedmdesátých letech. Dnes se už vrací délka ke kolenům. Částečně za to mohou i „elasťáky“ či lépe řečeno termokalhoty, které se pod trenýrky začaly nosit v osmdesátých letech minulého století. Vyčuhovaly, a estéti z mezinárodní fotbalové federace nejdříve určili, že mají být stejné barvy, posléze i to, že vyčuhovat nesmějí. Dnešní trenýrky mají přední stranu o něco kratší, což má umožňovat pohodlnější běh i výskok. Dresy se s vývojem nových materiálů také změnily. Zvýšila se jejich vzdušnost i elasticita. S revolučním oblečením přišli svého času „kamerunští lvi“, jedno z nejlepších mužstev afrického kontinentu.

Firma Puma pro ně vyrobila dres v jednom, tedy trenýrky v celku s dresem. Obléká se seshora, pas je pružně stažený, zapínání je pomocí zipů na obou ramenou. Ovšem s touto novinkou u funkcionářů zatím neuspěli. Je ovšem otázkou času, kdy se oblečení, za něž soupeř nemůže protivníka chytit rukou, prosadí. Kamerunci to zkoušeli už předtím, když si oblékali dresy bez rukávů; ty ale u mezinárodní federace rovněž neprošly.

Čechova kukla je mezníkem

Nezbytnou součástí brankářské výstroje jsou vypolstrované kalhoty a rukavice. Nutnost chránit nohy se objevila v okamžiku, kdy se brankář Robinson na začátku minulého století vrhl po míči na zem rukama a hlavou napřed. Písek a škvára na jeho kolenou vykonaly své. Na chrániče se pohlíželo jistý čas pouze jako na odraz změkčilosti. Dnes je samozřejmé, že brankář si musí svoje zdraví chránit. Po těžkém úrazu naší brankářské jedničky Petra Čecha, kdy mu soupeřovo koleno přivodilo frakturu lebky, se zdá, že lehká přilba se zanedlouho stane něčím normálním. Sám brankář si už na ni zvykl a společnost, jež mu ji vyrábí, si na hráči s unikátní ochranou hlavy staví velkou reklamní kampaň. Je otázkou, zda se své „helmy“ Petr Čech vzdá, i když mu to lékaři dovolí… Rukavice byly potřeba od chvíle, kdy promočená kůže míče klouzala ochránci svatyně v rukách.Nejprve kožené, dnes ze syntetických materiálů a s vroubkovaným potahem, jenž usnadňuje lepší kontrolu míče.

Dál a rychleji

Míč je zcela samostatnou součástí hry, výzkumu a užití technologií.Nejdříve kožený, z několika málo kusů usně alespoň přibližně kulovitého tvaru, vyplněný třeba senem, posléze s vloženou „duší“. Otvor pro její vkládání se šněroval koženým řemínkem a zvláštní jehlou, takzvanou ženglí, a k hlavičkování promočeného balonu bylo potřeba určitého hrdinství. Šněrování využívali někdy fotbaloví technici při volných kopech, kdy se jim dařilo škrtnutím o tuto část míče udělit mu neočekávanou rotaci. Vylepšení sice přicházelo pomalu, zato dnes nabírá na obrátkách. Nejdříve se povrch koženého míče šil ze stále většího počtu malých plošek, aby se dosáhlo ideálního tvaru. Pak nahradila duši nafukovací výplň se samotěsnicím ventilkem, ke kterému byla určena speciální jehla pro huštění. Zase i zde přišly ke slovu plasty. Chránily míč proti promočení a pomáhaly i při extrémním namáhání držet tvar. Jednotlivé díly povrchu už nebyly šity, ale lepeny. Dnes se výrobci předhánějí v tom, jak vyrobit balon co nejodolnější, nejelastičtější, s co nejdelším doletem. Všechna vylepšení mají ale jeden limit. Fotbal bude ale stále jen o tom jednom – o kvalitě těch, kteří ho hrají.

HUSÍ KŮŽE NA ŠAMPIONÁT

Je už tradicí, že na nové mistrovství světa či Evropy v kopané je zároveň „delegován“ i zcela nový typ fotbalového míče. Ten se jménem Roteiro, s nímž se hrálo před čtyřmi lety v Portugalsku, má několik mezivrstev, jež pomáhají držet jeho tvar a dodávají mu zároveň pružnost, povrch, zvlášť zodolněný proti oděru, je lepený elektricky taveným lepidlem. Brankáři se ho obávají -při letu totiž mění směr. Také na EURO 2008 přichystala společnost Adidas míč s názvem Europass. Podle ní dovolí jeho nový povrch PSC Texture ideální kontakt balonu s kopačkou hráče při jakýchkoli povětrnostních podmínkách. Jemná struktura, která dostala neofi ciální název „husí kůže“, připomíná golfový míček. Přestože drobné výstupky mají dovolit technickým fotbalistům daleko intenzivnější rotaci vystřeleného míče, a tudíž mu dovolí udělit větší faleš, brankáři zase naopak mohou střelu lépe a jistěji čapnout do rukavic. Dvanáct velkých černých puntíků dominuje výtvarnému zpracování a zvýší viditelnost; na čtrnácti tepelně lepených segmentech míče je doplňují loga mistrovství a výrobce.Od kruhového průřezu kovové konstrukce fotbalových branek si funkcionáři slibovali větší počet gólů díky míčům, které se odrazí dovnitř.

HRÁČI JAKO NAVÁDĚNÉ STŘELY

„Velký bratr“ fotbalistů Blíží se evropský fotbalový šampionát a příznivci všech zúčastněných týmů spekulují, který tým má větší šanci a snaží se telepaticky i dopisy radit trenérům, koho z hráčů by bylo nejlepší zařadit do sestavy. Zatímco dříve měli trenéři na rozdíl od řadových diváků k dispozici tým odborníků, kteří jim pomáhali toho kterého fotbalistu sledovat a vyhodnocovat jeho výkon na hřišti, dostává se nyní prakticky totéž i do rukou fanoušků. Unikátní statistický systém se jmenuje Castrol Performance Index (CPI) a na UEFA EURO 2008 měří u všech hráčů na hřišti šest nejdůležitějších indexů. Jsou jimi prostor, v němž se fotbalista během utkání pohyboval, jakou vzdálenost urazil a jakou rychlostí ve vztahu k časové ose zápasu běhal, zaznamená polohu všech pohybujících se objektů na hřišti v reálném čase utkání, trajektorii pohybu všech hráčů a jejich vzájemné interakce. Nový index fotbalových výkonů je při UEFA EURO 2008 ofi ciálním statistickým nástrojem šampionátu. Z každého odehraného zápasu jsou v reálném čase přinášena exkluzivní data, jež mají k dispozici zájemci z řad fotbalových fanoušků, novinářů, ale poučit se z nich mohou i trenéři, kteří tak dostanou příležitost všechny situace znovu analyzovat. Dá se proto očekávat, že následkem toho ještě stoupne důraz na techniku a strategii.Modely některých kopaček jsou testovány v aerodynamických tunelech. Je jen otázkou času a vývoje, kdy bude počítač měřit kontakt nohy s míčem.

UŽ ŽÁDNÉ GÓLY, KTERÉ NEBYLY

Fotbaloví fandové už zřejmě v některém historickém dokumentu viděli situaci, o níž se dodnes diskutuje… Hraje se prodloužení finále mistrovství světa v kopané roku 1966. Za domácí Anglii umísťuje v 98. minutě Geoff Hurst míč do německé sítě. Tedy – balon se odráží od břevna do země a o tom, že vůbec přešel brankovou čáru podle pravidel rozhodují sudí. Dodnes sebelepší počítačový rozbor neprokázal, zda to opravdu gól byl. Všem dohadům má v budoucnosti zamezit míč, který firma Adidas nazvala Teamgei2t a připravuje ho pro světový šampionát v Jihoafrické republice v roce 2010. Na sklonku minulého roku ho představila v Japonsku, kde má být poprvé testován při finále světového šampionátu klubů. Druhé představení si Teamgei2t odbyl při lednovém draftu hráčů pro Major League Soccer v USA a Kanadě. Tucet senzorů, odolných vůči počasí i nárazům, ohlásí na displej speciálních hodinek pro rozhodčí moment, kdy podle pravidel míč většinou objemu překročí brankovou čáru, což znamená regulérní gól. Osm párů očí CPI bude operovat s daty, získanými pomocí technologie pro zpracování obrazu s názvem TRACAB. Původně byla tato technologie používána pro vojenské účely, například v systémech navádění řízených střel. Na civilním trhu se možností TRACAB využívá při analýzách silničních nehod. Jak technologie v zásadě vypadá? Na stadionu je před zápasem nainstalováno čtyři až osm párů kamer ve výšce 20 metrů tak, aby získaly ideální přímočarý pohled. Kamery pracují v párech se stereoviděním a měly by být od sebe vzdáleny deset až patnáct metrů. Ty se pak nastaví takovým způsobem, aby se vzájemně křížily a zaznamenávaly každý pohyb na fotbalovém hřišti. Jednotlivým hráčům je přidělen kód, který kamery okamžitě rozpoznají. ¨

Obrazový sledovací systém pak dostane na starost sledovat po jedenácti hráčích obou týmů, tři rozhodčí a míč. S pomocí operátora pochopitelně reaguje na každou výměnu na hřišti. Na webových stránkách castrolindex. com otevřete sekci Match Tracker, kde si vyberete zápas, jenž vás zajímá. Otevře se základní stránka se soupiskami a rozestavěním hráčů. Kliknutím na jméno fotbalisty získáte jeho osobní statistický přehled; lze ale poklikem na „obranu“, „zálohu“ či „útok“ toho kterého týmu získat náhled o jejich činnosti jako celku. Na dolejší časové ose pak rozkliknutí fotbalového míče spustí od základu celou akci, jež vedla ke skórování. Nejde o 3D zobrazení, zato se vám po trávníku dají do pohybu všichni „hráči“, tedy kolečka s čísly, přesně tak, jak tomu bylo v reálu. Kliknutím na hráče – kolečko vede k zobrazení jeho pohybu, kliknutí a tah myší k soupeři změří vzdálenost mezi nimi. Patrony projektu CPI jsou takové fotbalové osobnosti, jako třeba trenér Arséne Wenger, útočník Realu Madrid Emilio Butragueňo nebo u nás tak populární rozhodčí Pierluigi Collina, v Česku má tuto roli třeba slavný internacionál Antonín Panenka.K hlavičkování promočeného míče bylo třeba určitého hrdinství. Šněrování využívali fotbalisté při volných kopech k udělení rotace.

Nejčtenější