Zbytky asteroidů kolem odumřelých hvězd

redakce  |  Vesmír
Zbytky asteroidů kolem odumřelých hvězd

Zbytky asteroidů kolem odumřelých hvězd

Americkým vědcům se pomocí Spitzerova dalekohledu podařilo identifi kovat kolem šesti bílých trpaslíků pozůstatky po kamenných asteroidech. Bílí trpaslíci jsou odumřelé hvězdy a přítomnost pozůstatků po kamenných tělesech naznačuje, že kamenný planetární systém není ve vesmíru až tak neobvyklý. Když prochází hvězda velikosti řádově našeho Slunce závěrečnými fázemi svého života, nafoukne se do podoby rudého obra. Blízké planety obvykle pohltí, vzdálenější a menší tělesa typu asteroidů svým gravitačním pnutím rozemele na prach. A právě tento prach američtí vědci z Kalifornské univerzity pozorovali pomocí infračervených spektrografů. Získali tak nejen přímé důkazy o existenci pozůstatků, ale také identifi kovali jejich chemické složení. To naznačuje, že u všech šesti systémů dominují stejné minerály a prvky jako ve vnitřních částech naší sluneční soustavy. Pozorovaly se například křemičité materiály podobné olivínům, nebo se naopak nenalezly známky většího zastoupení uhlíku. To nám dává naději, že svým planetárním systémem nejsme ve vesmíru nikterak jedineční.

HVĚZDA WR 104 ZEMI NAKONEC NEZNIČÍ

Záblesk gama záření z umírající hvězdy naštěstí Zemi mine. Na krajíčku měla naše Země podle nedávných pozorování Wolf-Rayetovy hvězdy WR 104. Z pozorování Keckovými dalekohledy vyplývalo, že na nás tato hvězda kouká přímo jedním svým pólem. Wolf-Rayetovy hvězdy jsou vysoce nestabilní hvězdy v závěrečných fázích svého života, které kumulují obrovské množství energie. Ta se během finální fáze evoluce uvolní v podobě extrémně silných výtrysků gama záření ve směru polárních os.

Vzhledem k její vzdálenosti by pro Zemi byl takový zásah naprosto katastrofi cký. Když byla WR 104 v březnu pozorována, přirovnali vědci dojem z prohlížení těchto snímků k pohledu do hlavně nabité a odjištěné pušky. Objevena byla díky existenci hvězdného partnera, hvězdy třídy „O“, která kolem WR 104 víří její hvězdný vítr v rovině ekliptiky. Podle něj se původně usuzovalo na to, že pól WR 104 míří přímo na nás. Z následných spektroskopických měření se naštěstí ukázalo, že snímek z Keckova dalekohledu není tak jednoznačný a póly hvězdy i její disk je od nás odkloněn o 30° a případný katastrofi cký gama záblesk nás tedy jednoznačně mine.

Na gravitační vlny s PlayStation 3

Když se astrofyzikové na univerzitě v americké Alabamě rozhodovali, jak se dostat k dalšímu procesorovému času na superpočítačích, řešili veliký problém. Jediný výpočet ke srážce dvou černých děr a následná simulace stály na jimi potřebném stroji 5000 dolarů. A tak se rozhodli postavit si superpočítač vlastní. Jenže to udělali trochu nestandardně. Místo nákupu výpočetní techniky zapojili do klastru 16 herních konzolí PlayStation 3. Nebyl to ani žert, ani cimrmanovské řešení, bylo to geniální řešení. Procesory v konzoli PS3 jsou totiž podle autorů v poměru cena/výkon tím nejlepším řešením na trhu. Pořídili tak výsledný superpočítač za zlomek jeho běžné ceny. Superpočítač dostal název Gravitační síť a úspěšně na něm proběhly již desítky simulací. Je třeba podotknout, že se tento nápad zalíbil také Sony, která jej využila ve své kampani a na oplátku na pořízení konzolí vědeckému týmu přispěla. Nutno dodat, že tým nepoužil žádnou významnou modifi kaci strojů, prý jde o běžné obchodní kusy. Byl do nich jen nainstalován Linux a byly spojeny běžně dostupnými, blíže nespecifi kovanými síťovými prvky.

Zbytky asteroidů kolem odumřelých hvězd

Zapněte si pásy, letíme vesmírem rychleji!

Z pozorování amerických radioteleskopů VLBA vyplývá, že naše Galaxie rotuje mnohem rychleji, než se původně předpokládalo. S tím jsou spojeny mnohé vážné důsledky, například je díky této skutečnosti jisté, že je naše Galaxie mnohem hmotnější – o celých 50 %! Naše sluneční soustava se tak řítí kolem Galaxie rychlostí nikoli 225 km/s, jak se dříve předpokládalo, ale rychlostí 270 km/s. Pro nás pozemšťany to znamená například vyšší riziko srážky s okolní mezihvězdnou hmotou.

Nová měření obří radioteleskopické sítě s délkou základny přes 8 tisíc kilometrů jsou považována za dosud nejpřesnější. Využívají totiž běžných triangulačních metod, které nezávisí na jiných parametrech ani fyzikálních konstantách, jako tomu bylo u měření dřívějších. Navíc bylo zkoumáno na 19 oblastí s mezihvězdným materiálem, což je pro takové výsledky dostatečně silný vzorek. Nezbývá nám tedy, než začít přepisovat učebnice a klidně začít ukazovat ramena i galaxii M31 v Andromedě, pro která již pro nás nebude větší sestrou, ale spíše naším dvojčetem (i když spíše jen dvojvaječným).

Nejčtenější