Zasklené nebe

MARTIN W. KIML  |  Věda
Zasklené nebe

Každý rok zhruba ve stejnou dobu drtí pětimilionové město Houston vítr o rychlosti větší než 200 km/h a vybírá si svou daň, Miliardové škody a spousty lidských životů. Architekti s pomocí moderních materiálů teď přišli na způsob, jak se hurikánům bránit. Jenže…

Když před třemi lety ve filmu Simpsonovi ve filmu přiletělo několik helikoptér, aby přikryly zaneřáděné město Springfield skleněným poklopem, byl to samozřejmě dobrý vtip. Dnes ale inženýři uznale pokyvují hlavami nad konstrukcí velmi podobnou té, kterou je přikryto Simpsonovic rodné město. To, co se právě připravuje v texaském Houstonu, má do fikce daleko a důvody rozhodně nejsou komické. Čtvrté nejlidnatější město Spojených států se totiž možná brzy ukryje před světem pod nejmonstróznější, největší a pravděpodobně i nejšílenější stavbu v historii lidstva.

Zavřete oči, Houston Dome přichází. Každý rok ve stejnou dobu, tedy přibližně od května do září, sužuje Karibik, Texas a několik dalších států na jihu Spojených států počasí, do kterého by nejenom psa, ale nejspíš ani tchyni a šéfa člověk nevyhnal. Bouře, při kterých se z oblohy valí tuny vody, vichry, které jsou nikoli výjimečně rychlejší než česká vládní limuzína na D1, prostě hurikány v celé své děsivé a brutální kráse. Rok co rok tento kout země spolkne miliardy dolarů na opravy rozmlácených silnic, sesutých domů, zničené infrastruktury, přetrhaných drátů rozvodné sítě atd.

A to jsme se zatím vůbec nezmínili o tom nejhorším. Desítky nebo i stovky lidských životů. Lidé umírají ve svých autech, která nejsou pro vichr žádnou překážkou a pohazuje si jimi jako s krabičkou od sirek, v domech, které buď odmítli, nebo nestihli opustit, na ulicích měst, kudy vítr honí hromady šrotu, stavebních materiálů a jiných věcí, ale i pod vodou, protože s hurikánem pravidelně přicházejí vytrvalé silné deště, zvednuté hladiny řek i moří.

Občas i praskají a prolamují se hráze, jako třeba v případě hurikánu Katrina, který před čtyřmi lety zdevastoval město New Orleans a zabil asi 1300 lidí. V této souvislosti je dobré uvést málo známý fakt, že pouze několik procent obětí umírá v přímém důsledku hurikánu. Například v případě výše zmíněné Katriny, která byla zřejmě největším a nejtragičtějším úderem hurikánu v dějinách, bylo těch, které zabil vítr, létající předměty a podobně, „pouze“ několik desítek.

Převážná většina obětí zemřela poté, co se protrhly hráze a New Orleans zaplavila voda. Stále sice mluvíme hlavně o největším městě Louisiany, protože tolik mrtvých a takové škody naráz jsou přece jenom rarita. Není to ovšem New Orleans, které má největší problémy s nepřízní počasí. Městem, které nejčastěji ze všech snáší následky zuřících přírodních živlů a zároveň je dost veliké, aby se o něm mluvilo, je nejlidnatější město Texasu, čtvrté nejlidnatější město Spojených států a desátý největší přístav na světě Houston.

Kopule musí být v době bezpečí snadno větratelná.

Město katastrof

V případě Houstonu totiž nejde jenom o hurikány. Město je sužováno i dalšími protivenstvími přírody. Ohromná letní vedra, sem tam nějaké to zemětřesení, vysoká vlhkost vzduchu a samozřejmě i tolikrát omleté hurikány. Suma sumárum lze říci, že odstraňování následků řádění mstící se přírody stojí Houston každý rok několik miliard dolarů. Nedávno si však obyvatelé města definitivně řekli „dost“.

Odstraňování následků totiž není potřeba v případě, že hurikán do města vůbec nepustíte. Zní to jednoduše, ale jak na to? Jak můžeme zabránit větru o rychlosti přesahující 200 km/h a vodě, valící se nezadržitelně z oblohy, aby nedemolovaly domy a nezabíjely lidi? Rozhánět mraky nad mořem a nedovolit tak hurikánu vůbec vzniknout?

Heslo „poručíme větru, dešti“ už tady bylo a moc se nechytilo. Postavit město pod zemí? Jako ochrana před hurikány možná dobré, ale náklady by nejspíš byly poněkud neskutečné. Postavit domy nízké, z tvrzeného betonu a základy zapustit desítky metrů do země? Ani tato varianta není zrovna reálná. Některé z těchto návrhů zní sice směšně, ale na smích není zrovna vhodná doba. Všechny tyto varianty totiž byly a možná ještě jsou cílem seriózních výzkumů.

Všechny byly označeny za nesmyslné, drahé atd. Až jednou se objevila studie, která sice na první pohled vypadá absolutně šíleně (upřímně řečeno tak vypadá i na pohled druhý, třetí, možná i čtvrtý), ovšem je to právě tato stavba, která by měla obyvatele Houstonu ochránit. Dovolte, abych vám představil The Houston Dome, ochranu před hurikány a jinými přírodními nepříjemnostmi. Tohle už není film, tohle je realita.

Nad Houstonem se totiž v brzké době bude klenout obrovský poklop, který celé město zakryje a ochrání. Před hurikánem. Jestli tím ochrání i duševní zdraví obyvatel města, znejistěných životem v akváriu, zatím není jisté. Jisté je jenom to, že jestli tahle stavba vznikne, změní se tím definitivně lidský pohled na život pod modrou oblohou.

Akvárko plné chemie, raket a Texasanů

Houston je často sužován přírodními katastrofami, ale měst, která mají minimálně stejné nebo i větší problémy s přírodou, je ve Spojených státech víc. Proč tedy právě tohle město v Texasu? Důvodů, proč má být pod monstrózní poklop ukryt právě Houston, je spousta. V roce 2006 se například Houston stal vítězem v průzkumu o „Nejlepší místo pro obchod a zaměstnání v USA“. Známý je třeba tím, že se v něm nachází několik významných petrochemických firem.

Přestože továrny vyrábějící různé chemické přípravky jsou proti nepřízni počasí zabezpečeny nadstandardně, bylo město a jeho okolí již několikrát krůček od ekologické katastrofy a zamoření. Dalším důvodem hrajícím roli v onom pomyslném boji o „první megaakvárium“ je desátý největší přístav světa Port of Houston. Denně tudy protečou miliardy dolarů v podobě různého zboží z celého světa. A nezanedbatelný je i fakt, že v Houstonu sídlí Lyndon B. Johnson Space Center, odkud jsou řízeny vesmírné lety amerických raketoplánů.

Věta „Houstone, máme problém“ by z reproduktorů uprostřed sálu vesmírného centra, pod hromadou trosek ze zřícené střechy, zněla poněkud černohumorně. Důvodů, proč „zazdít“ zrovna Houston, je tedy více. Život pod poklopem může začít.

Obrácená mísa nad městem

Nad městem má podle plánu vyrůst obrovská kopule, připomínající obrácenou mísu na ovoce. Její rozměry jsou vskutku monstrózní. Jak také jinak ve městě, jehož profil je třetí nejvyšší ve Spojených státech hned po mrakodrapových královstvích New Yorku a Chicagu. Třeba ten úplně nejvyšší mrakodrap, JPMorgan Chase Tower (dříve se jmenoval Texas Commerce Tower), měří 305 metrů a je v něm 75 pater. Jak vysoká tedy musí být kupole, která by tohle monstrum a jeho široké okolí přikryla!

Podle předběžných výsledků to bude minimálně 350 metrů. Plocha pod kupolí ukrytá by měla mít velikost asi 2 000 000 metrů čtverečních, čímž se z houstonského poklopu stane suverénně největší budova se suverénně největší střechou na světě. Pro představu, tato plocha je veliká zhruba jako téměř čtyři stovky fotbalových hřišť.

Vjezdy do města budou uzavíratelné masivními vraty zapuštěnými do základového betonového prstence.

Konstrukce

Celou konstrukci má podpírat 369 000 ocelových prutů, které by měly být lehké, relativně tenké, samozřejmě pružné, a specialitkou je fakt, že ani v případě zborcení až 75 000 prutů by se stavba neměla zhroutit. Pruty vytvoří speciální konstrukci, na kterou se přimontuje 147 000 panelů. Ty mají tvar šestiúhelníku, pouze 12 panelů bude pětiúhelníkových, aby bylo možné vytvořit kulový tvar. Je to podobné jako s fotbalovým míčem. V této fázi ovšem architekti narážejí na poměrně zásadní problém. Panely musí být samozřejmě průhledné, ale zároveň lehké a také velmi odolné.

Právě nutnost minimální hmotnosti okamžitě vyloučila sklo, případně plexisklo. Jednak by takovou hmotnost samozřejmě nezvládla konstrukce, dalším problémem je i bezpečí lidí dole. Představa, že lidem na ulicích Houstonu občas spadne na hlavu z výšky přes 300 metrů skleněná deska, se samozřejmě nikomu příliš nezdála. Řešení se našlo poměrně rychle. Je jím speciální materiál známý pod názvem ethylen tetrafluoroethylen neboli ETFE. Ten vznikl ve výzkumných laboratořích firmy Vector Foil v německých Brémách a na první pohled to je zázrak hodný 21. století.

Postaven z EFTE je například plavecký areál, ve kterém se závodilo na olympijských hrách v Pekingu. Srovnáme-li skleněnou desku a stejně velikou a odolnou desku z tohoto materiálu, zjistíme, že deska z ETFE má hmotnost pouhého 1 % desky skleněné. V případě, že se jeden ze šestiúhelníků na kupoli uvolní, rozhodně nespadne dolů a nezmasakruje obyvatele Houstonu, které měl původně chránit, ale pomalu, jako padající list, se snese na zem. Poměrně velikým problémem se od začátku jeví postup stavebních prací. Není přece možné nad celým Houstonem postavit obří lešení. Nelze zastavit život ve městě a na rok odstěhovat všechny jeho obyvatele.

Řešením by podle tvůrců měly být stavební vrtulníky a také heliem plněné vzducholodě, schopné vydržet ve vzduchu i několik hodin a unést náklad o hmotnosti až 2 tuny. (Na naší titulní stránce je však zastupují hybridní létající jeřáby JHL-40, které jsou v současné době skutečně ve vývoji.) Stavba tak bude vznikat prakticky seshora. Na vrcholu kupole bude několik desítek panelů otevíratelných, protože občas je přece potřeba i vyvětrat. Navíc tudy budou podle představ stavitelů létat i ptáci. Ještě jim to ovšem někdo musí vysvětlit. Vysvětlit jim, že nemůžou létat, kudy se jim zamane, že pokud se chtějí podívat do města, musí prostě využít otvory ve střeše.

Aby se dovnitř dostali i lidé, bude nutné vybudovat pozemní vstupy. Řešením jsou obrovská vrata, kterými povede jakási vstupní dálnice. Ta se budou v případě zuřícího počasí zavírat. Celé kupolovité monstrum, pracovně pojmenované The Houston Dome, by mělo vydržet vítr o rychlosti až 280 km/h, což je hurikán, který dosud na Houston neudeřil. Pro srovnání Katrina, která zpustošila New Orleans, frčela nad pevninou rychlostí asi 250 km/h. Kolik bude stavba stát, se zatím neví, ale je jisté, že to bude částka minimálně v řádech miliard dolarů. Každopádně bude zajímavé sledovat, jak se v případě, že bude Houston Dome opravdu postaven, bude pod kupolí žít lidem.

Zvládne lidská psychika 24 hodin denně pod střechou? Nezačne obyvatelům Houstonu z neustálého života v akváriu kapat na karbid? Vyplatí se vůbec tenhle megaprojekt dotáhnout do konce? To všechno jsou otázky, na jejichž vyřešení si budeme muset počkat.

Houston, město obchodu zaslíbené

Co je to vůbec za město, ten Houston? Jedná se o nejlidnatější město Texasu a čtvrté nejlidnatější město USA. Přímo v Houstonu žije kolem dvou milionů lidí, v celé metropolitní oblasti (centrum plus okrajové čtvrti, případně menší městečka a vesnice v okolí, v Česku je používán výraz katastrální území) žije přes 5 milionů. Jednou z přezdívek, kterou se Houston pyšní, je Space city. Z Lyndon B. Johnson Space Center jsou totiž řízeny veškeré vesmírné lety do vesmíru, věta „Houstone, máme problém“ je ostatně zřejmě nejprofláklejší citát z historie dobývání kosmu.

Rovnat se mu snad může maximálně legendární „Malý krůček pro člověka, ale velký skok pro lidstvo“. Historie Houstonu začíná v roce 1863, kdy místo pro budoucí město koupili dva dobrodruzi, bratři Allenovi, za pouhých 9428 dolarů. Asi 50 % obyvatel tvoří běloši, významně zastoupená je i minorita lidí hispánského původu a černochů. Houston je plný obchodu, v roce 2006 byl vyhlášen jako třetí nejlepší místo pro obchod a zaměstnání v USA. Město žije především z petrochemického průmyslu, obchodu a samozřejmě i z těžby ropy, které je v jeho okolí dostatek.

Další megastavby

Superdome je největší krytý stadion na světě. Stojí v New Orleansu. Hraje se zde americký fotbal, baseball, organizují se tu koncerty, divadelní představení, výstavy, politická shromáždění atd. V nejvyšším bodě je kopule vysoká 83 m, kapacita stadionu je 75 000 sedících diváků. Velkou službu poskytl Superdome obyvatelům New Orleansu v roce 2005 při hurikánu Katrina. Několik desítek tisíc lidí se zde schovalo, když přišli o své domovy. Burj Dubai, věž, která je dominantou Dubaje, už 17. ledna letošního roku dosáhla konečné výšky 818 metrů a začátkem října oznámila společnost EMAAR, developer projektu, že je hrubá stavba hotova; nyní se dokončují interiéry a především technické zázemí.

Další megastavby

Kolaudace je ohlášena na začátek prosince. Nejvyšší budovu i konstrukci na světě obklopuje v místě zvaném Downtown Burj Dubai dalších několik „menších“ mrakodrapů dosahujících ke 300 metrům. Je tu i velké umělé jezero s největší fontánou na světě, která bude v Burj Dubai Lake Park pravidelně zvát k hudebním vodním představením. Nesmí chybět ani největší nákupní centrum na světě The Address Dubai Mall s přibližně 1200 obchody, krytou klimatizovanou promenádu a mořským akváriem za největším akrylovým oknem na světě o rozměrech 32,9 krát 8,3 metru. Burj Dubai nebude nadlouho rekordmanem.

Společnost Nakheel, která stojí za většinou rekordních staveb, v tomto emirátu plánuje postavit mrakodrap, jenž je znám pod prozatímním jménem al-Burj, tedy věž. Ani zde zatím nikdo neprozradil, jak bude hotová stavba vysoká. Mluví se o 1400 metrech či dokonce o jedné míli. Terminál 3 pekingského letiště je dosud největší stavba světa. Otevřen byl na počátku roku 2008. Jeho rozloha činí přes 1 milion m2. Ročně toto monstrum odbaví asi 50 milionů cestujících.

Dokážete si představit život v městě pod kopulí? Hlasovat v anketě můžete zde

Nejčtenější