Zachovejte si hrdost

J. PETR  R. Honzák  |  Věda

„Úsměv na tvář, hlavu vzhůru, dobře padnoucí oblečení, upevnění dosavadních vztahů a zachování sociálních rituálů,“ doporučují američtí psychologové všem kteří se ocitli momentálně v nesnázích. Takový postoj se může jevit v tíživé situaci jako falešný a sebeobelhávající, je však velmi užitečný. Rozsah dobrých zvyků a míra osobní hrdosti, které si člověk v obtížné situaci zachová, je sice trochu hraním role, jeví se však současně jako dobrá a účinná sociální strategie zejména v dobách nejistoty. Psychologie po většinu své existence hrdost ignorovala, přestože patří mezi nejvýznamnější sociální emoce. Nedávné studie, které publikovala Jessica Tracy s Richardem Robinsem a s dalšími spolupracovníky ukazují, že postoje vyjadřující sebejistotu a hrdost zajišťují jedinci významné postavení na sociálním žebříčku, a to výrazněji než projevy ostatních emocí.

V jednom sledování označili diváci sebejistého chlapce roznášejícího občerstvení hráčům za významnější osobnost na hřišti než kapitána mužstva. Děti poprvé projevují hrdost již v polovině třetího roku života, ve čtyřech letech už ji plně chápou. Navíc se ukazuje, že vystupování a chování s ní spojené je univerzální ve všech kulturách bez ohledu na etnicitu či zeměpisnou výšku a délku. Tyto své závěry autoři vyvozují z chování vítězů a poražených na olympijských a paralympijských hrách v roce 2004, kterých se účastnili závodníci ze 37 zemí včetně 53 nevidomých závodníků. Postoje a gesta hrdosti po vítězství byla u všech prakticky stejná a jejich spontánnost svědčila o tom, že nejde o napodobování druhých. „Je to nejsrozumitelnější signál vypovídající o společenském postavení a zařazení, který mezi emocemi existuje.Je daleko čitelnější než vyjádření štěstí, radosti či spokojenosti,“ prohlásila Jessica Tracy.

Nejčtenější