Zabij vědce, zachráníš zvíře!

Jaroslav Petr  |  
Zabij vědce, zachráníš zvíře!

Bomba pod autem, žiletky v dopise, vyplavený dům, když už ne požár.Militantní ochránci zvířat mají jasno, v jejich pohledu na svět je vědec zlo, které trápí zvířata.Arthur Rosenbaum je chirurg. Většinu své pracovní doby tráví na operačním sále losangeleské univerzitní kliniky, kde vrací dětem zrak. Když mu přišel vyděšený soused říct, že má pod autem nastraženou bombu, myslel, že je to nejapný žert. Nebyl. Nechybělo moc a hořlavina napojená na jednoduchý časovací mechanismus vyrobený z krabičky zápalek a hořící cigarety splnila svůj účel. Rosenbaum nechápal, oč jde. Policie mu to vysvětlila. Není zdaleka jediný, kdo se dostal na seznam ochránců zvířat a čelí hrozbám a útokům.Chirurg tomu ze začátku nevěřil.Částečně se podílel na projektu, v němž vědci vyvíjeli novou techniku elektrické stimulace okohybných svalů pro léčbu očních onemocnění a poruch.

Testy probíhaly na opicích. Vážně by to stačilo, aby mu lidé sdružení do Animal Liberation Front vyhlásili válku? Rosenbaum se brzy přesvědčil, že to stačí. Zápalná bomba pod autem byla jen předehrou k dlouhé kampani. Před Rosenbaumovým domem se konaly demonstrace. Maskovaní aktivisté se tu často scházeli i uprostřed noci, spouštěli sirénu a vykřikovali sprosté urážky. Letáky s urážlivým obsahem roznášeli ochránci zvířat po okolí.Rosenbaumově ženě poslali dopis nacpaný žiletkami s výhrůžkou fyzickou likvidací, pokud nedonutí manžela k ukončení pokusů na zvířatech.

Mrtvola za morče

Zabij vědce, zachráníš zvíře!

Američtí vědci prožívají peklo, kterým po dlouhá léta procházeli jejich britští kolegové. K nejznámějším patří případ farmy Darley Oaks v anglickém hrabství Staffordshire. Její vlastníci bratři Hallové začali v roce 1999 ve velkém chovat morčata, která dodávali na pokusy výzkumným institucím. Ochránci zvířat si tvrdým nátlakem na majitele farmy i obyvatele blízké vesnice Newchurch vynucovali ukončení chovu. Kampaň vyvrcholila v letech 2003 a 2004. Během těchto dvou let se u Darley Oaks konalo více než 450 protestních akcí. Hallové stále vzdorovali. V noci 6. října 2004 otevřeli na místním hřbitově hrob Gladys Hammondové, tchyně jednoho z bratrů Hallových, a odnesli její ostatky neznámo kam. Aktivistické organizace se sice od tohoto činu distancovaly, ale pár dní po znesvěcení hrobu dostala rodina Hallových výhrůžný dopis, který hovořil jasně. Buď skončí s chovem laboratorních morčat, anebo ostatky Gladys Hammondové nikdy neuvidí. V dubnu roku 2005 dostávají bratři Hallové další dopis.

Skupina aktivistů Animal Rights Militia nabízí informace o místě, kde byly zahrabány ostatky Gladys Hammondové, výměnou za ukončení chovu morčat na farmě. Pokud Hallové neustoupí, budou zabiti. Stovka policistů začala pročesávat lesy kolem Newchurch v naději, že na ostatky narazí. Bez výsledku. V květnu roku 2005 se bratři Hallové vzdali a chov morčat na farmě skončili. V lednu příštího roku zavřeli celou farmu.Ostatky Gladys Hammondové ale stále zůstávaly zahrabány neznámo kde.

Policie nepolevovala v pátrání. Všechny nitky se nakonec seběhly u čtyřlístku militantních aktivistů, kteří byli zatčeni v září 2005. Policie usvědčila Johna Ablewhita, Johna Smitha, Kerryho Whitburna a Josephine Mayovou z psaní výhrůžných dopisů Hallově rodině i z únosu mrtvoly. Místo, kam ostatky Gladys Hammondové zahrabali, prozradil John Smith až v listopadu 2006.

Vědci vyklízejí pole

V USA útočili ochránci zvířat obvykle na výzkumné instituce. Někdy dost nevybíravě. Výjimkou nebylo ani zakládání požárů, po kterých lehla celá výzkumná centra popelem. Teď si vzali na mušku jednotlivé výzkumníky.V Británii vyřešili tento problém zpřísněním postihu těch, kdo byli usvědčeni z terorismu motivovaného bojem za práva zvířat. Ve Spojených státech zákony zatím s ničím podobným nepočítají. V roce 2006 se zdálo, že zuřiví ochránci zvířat vítězí na celé čáře. Dokládá to i e-mail, který na jejich adresu poslal neurobiolog Dario Ringach z University of California v Los Angeles. „Vyhráli jste,“ konstatuje Ringach a zároveň ochránce zvířat úpěnlivě prosí: „Prosím, nechte na pokoji mou rodinu.“ Ringach se vzdal pokusů na zvířatech v obavách o své dvě malé děti, kterým maskovaní aktivisté opakovaně vyhrožovali a kterým chodili v noci mlátit na okno ložnice. Podobně ustoupila nátlaku aktivistů neuroložka Lynn Fairbanksová z téže univerzity. Vzdala se poté, co na ni aktivisté nastražili zápalné zařízení. Omylem uložili nástrahu za dveře její sedmdesátileté sousedky. Kdyby se nic netušící žena pokusila vyjít z domu, zřejmě by uhořela. K oběma útokům se přihlásila organizace Animal Liberation Front (ALF) sdružující radikální ochránce zvířat. Univerzita na tyto a další podobné ataky reagovala rozpačitě.Rektorovi Normanu Abramsovi trvalo několik týdnů, než vydal tiskové prohlášení, ve kterém se postavil za napadené vědce a odsoudil útok ALF. Vědci cítili, že je univerzita nechává aktivistům napospas. Někteří rezignovali podobně jako Ringach nebo Fairbanksová. Mnozí se však nevzdali a dosáhli toho, že se chod věcí začíná obracet v jejich prospěch.

Ochrana mlčením

Právní analýzy dokázaly, že univerzita nese v podobných případech zodpovědnost za bezpečnost svých zaměstnanců nejen v univerzitní budově. Ve spolupráci s policií jsou dnes domy „rizikových“ vědců pod dohledem městské policie a byla zřízena „horká linka“ pro naléhavé potřeby. Chráněni jsou nejen vědci, ale i jejich rodinní příslušníci. Univerzity také začaly mnohem více zvažovat uvolňování informací o výzkumných projektech. Na základě zákona o svobodném přístupu k informacím má prakticky kdokoli právo na údaje o činnosti veřejných institucí.Jak lze tento zákon zneužít, dokazuje případ Arthura Rosenbauma. V prosinci 2006 dostala University of California žádost aktivisty Jeremyho Beckhama o informace o všech pokusech na opicích. Beckham dostal dokumenty v dubnu 2007 a vzápětí se objevily na webové stránce i s odkazy na Rosenbaumův výzkumný projekt. O dva měsíce později našel Rosenbaum pod autem zápalnou bombu. Univerzita nyní podobné žádosti odmítá, i když zřejmě riskuje žaloby ze strany ochránců zvířat. Pokud ji verdikt soudu nedonutí k přehodnocení stanoviska, nehodlá ustoupit. „Uvolnění těchto informací by ohrozilo naše vědce,“ řekl tiskový mluvčí univerzity.

University of California v Los Angeles drží v útocích na vědce smutný primát. Její boj s aktivisty pečlivě sledují další vysoké školy a přijímají podobná ochranná opatření. Někde losangeleský systém ještě zdokonalili. Například ve státě Utah byl na podnět univerzity v Salt Lake City přijat zákon, který dovoluje pořádat demonstrace jen ve vzdálenosti více než 30 metrů od soukromých domů. To by mělo udržet aktivisty od obydlí vědců. Podobný zákon se v jiných státech osvědčil při ochraně lékařů provádějících interrupce.O dva měsíce později našel Rosenbaum pod autem zápalnou bombu.

ZVÍŘECÍ HOLOCAUST?

V říjnu 2007 zničili ochránci zvířat dům neuroložky Edythe Londonové. Rozbili okénko vstupních dveří, otvorem strčili dovnitř konec zahradní hadice a pustili vodu. Londonovi nebyli přes noc doma a když druhý den pohromu zjistili, činily škody na domě a jeho vybavení 30 000 dolarů. K činu se přihlásila organizace militantních ochránců zvířat ALF. V dopisu Londonové se přiznali, že kdyby neměli strach z lesního požáru, dům by vypálili. „Bylo by tak snadné vypálit ti dům, Edythe,“ stojí v dopise, „když teď čvachtáš po svém domě, ber to tak, že jsi pro tentokrát měla štěstí.“ Většina obětí podobných útoků mlčí. Londonová napsala úvodník do deníku Los Angeles Times, ve kterém vysvětluje podstatu svého výzkumu. Zkoumá vznik závislosti na návykových látkách. Řadu svých výzkumů provádí na lidských dobrovolnících. V některých případech ale používá k pokusům opice. Edythe Londonová se rozhodla pro toto odvětví výzkumu, protože její otec byl náruživý kuřák a tato vášeň ho stála život. „Hledáme léčbu. Všechny naše pokusy na zvířatech by vyhověly i předpisům, které regulují experimenty prováděné na lidských dobrovolnících,“ napsala Londonová. Mnoho lidí jí vyjádřilo podporu. Mnozí ji však odsoudili. Jeden z čtenářů jejího článku ji přirovnal k nacistům, kteří prováděli v koncentračních táborech pokusy na vězních. Tento pohled není nijak výjimečný. Mnozí aktivisté jsou skálopevně přesvědčeni, že zvířata zaujímají ve společnosti stejné postavení, v jakém žili Židé v nacistickém Německu. Podle aktivistů je náš vztah ke zvířatům obdobou holocaustu. Považují proto za svou svatou povinnost zvířata osvobodit. K čemu jsou pokusy

NA ZVÍŘATECH

Nikdo z vědců nechodí do práce s tím, že by se těšil, jak bude ubližovat pokusným zvířatům. Pokus na živém tvorovi je to poslední, co přichází na řadu. Když už pro nic jiného, tak proto, že je nejdražší. Velké množství experimentů lze provést na buňkách pěstovaných v laboratorních podmínkách. Stále více procesů lze modelovat na počítačích. Některé problémy se ale bez pomoci laboratorních zvířat vyřešit nedají, a přitom jsou důležité. Funkce mozku při tak děsivých onemocněních, jako je Alzheimerova nebo Parkinsonova choroba, žádný laboratorní pokus nenapodobí. Vývoj a testy léků se bez zvířat neobejdou. Podobně je tomu při výzkumu metastáz, kdy se rakovinné buňky z nádoru šíří tělem a vytvářejí další rakovinná ložiska. Ani tento proces a jeho léčbu neumíme zkoumat jinak než na „celém“ zvířeti. Pokusy na zvířatech podléhají velmi přísné schvalovací proceduře. Při ní se hodnotí, zda výzkum slibuje skutečně důležité poznatky a zda ke stejným výsledkům nelze dospět jinak, bez použití laboratorních zvířat. Zároveň se bedlivě hodnotí, jak bude pokus prováděn a jak bude o zvířata postaráno. Jejich případné utrpení je sníženo na nejnižší možnou mez. Určité míře utrpení zvířat se zřejmě vyhnout nelze. Na druhé misce vah zvířecího trápení je utrpení, zdraví a životy lidí a v neposlední řadě i utrpení jejich blízkých. Odmítnutí pokusů na zvířatech znamená, že se musíme před všechny nemocné a jejich blízké postavit a říci jim do očí: „Je nám líto, ale na vaši nemoc nebo na chorobu vašich blízkých nebudeme hledat lék. Trpěla by při tom zvířata, a těm my dáváme před vámi všemi přednost.“V noci 6. října 2004 otevřeli na místním hřbitově hrob Gladys Hammondové, tchyně jednoho z bratrů Hallových, a odnesli její ostatky neznámo kam.

KDO OCHRÁNÍ ZVÍŘATA

Zabij vědce, zachráníš zvíře!

People for the Ethical Treatment of Animals (PETA) Největší světová organizace sdružující na celém světě asi 2 miliony aktivistů. Je proti jakýmkoli testům a pokusům na zvířatech. Její členové se vydávají inkognito do výzkumných organizací a snaží se pořídit dokumentaci o týrání zvířat. PETA je obviňována, že mnoha miliony dolarů podporuje podstatně militantnější aktivistické skupiny ALF a ELF. Animal Liberation Front (ALF) Patří k nejaktivnějším aktivistickým skupinám. Její členové pracují v ilegalitě. Dává přednost přímým akcím proti výzkumným zařízením, např. odnášení zvířat z laboratoří nebo jejich vypouštění. Americká FBI řadí ALF mezi teroristické skupiny. Earth Liberation Front (ELF) Také tato skupina se soustředí na násilné akce, například zakládání požárů, jež mají za cíl zabránit poškození životního prostředí a újmám zvířat.

Tyto akce jsou označovány jako „ekologické sabotáže“ čili „ekotáže“. Physicians Committee for Responsible Medicine (PCRM) Asociace lékařů i lidí jiných profesí, kteří jsou proti používání zvířat ve výzkumu. Členové asociace jsou vegetariáni. Cíle hnutí charakterizuje prohlášení lékaře Jerryho Vlasaka z roku 2004: „Nemyslím si, že bychom museli zabít mnoho vědců, uvažuji tak o pěti, deseti nebo patnácti lidských životech, abychom zachránili milion, dva miliony či deset milionů zvířecích životů.“ Animal Legal Defense Fund (ALDF) Nezisková organizace, která se specializuje na žaloby proti lidem, kteří pracují ve výzkumu se zvířaty.

Nejčtenější