Výzkum je důstojná zábava

Michal Černý  |  
Josef Kovář

Člověk by se až skoro bál, že v Čechách už nemáme vynálezce formátu Metoděje Vlacha či Františka Křižíka. Že všichni průkopníci, kteří chtěli změnit svět, zmizeli v šedi let minulých, kdy byl každý dobrý nápad náležitě potrestán. Naštěstí tomu tak není. O úskalích objevování a vynalézání v Čechách jsme si povídali s vynálezcem Josefem Kovářem.

Jakými projekty se v současnosti zabýváte ve vašem studiu Silfor?

Jedním z mnoha našich projektů je fyzikální způsob korekce sinic na vodních plochách. Je na tom zajímavé, že tomu údajně všichni rozumí, zatímco my říkáme, že na rozdíl od nich o tom něco málo víme. Jedná se o techniku kombinující elektrolýzu, elektrodialýzu až po elektrokoagulaci. Zkoušeli jsme tuto metodu třeba na Máchově jezeře a ukázalo se, že to je velice zajímavé. Sinice je potvora, která má gelové membrány, a změnou elektrického potenciálu jí tyto membrány narušíme. V ten moment přestává být sinice schopná fotosyntézy a klesá ke dnu. Ukázalo se, že tudy by mohla vést cesta – touto technikou jsme dělali přehradu u Jablonce a za den byla zcela vyčištěná, v pořádku.

Domníváte se, že má tato metoda budoucnost?

Budoucnost? Ne, ne, ne, to je opravdu těžké říct. Je třeba najít způsob, jak si s tímhle problémem poradit, je třeba si ho pojmenovat. Když přebují sinice, je to ekologická havárie. Likviduje to podnikání na vodách, znehodnocuje to celou hladinu, vody začínají být mrtvé, jsou bez kyslíku. Řeknu to jinak. Dnes se neustále hledá, kdo za tento problém může, hledá se viník. Já si dokonce myslím, že za to nemůže nikdo. Anebo možná naši dědečkové. Dnes děláme hříchy, za které nám budou nadávat naši pravnuci – dělají se velká opatření proti globálnímu oteplování, a je možné, že úplně nesmyslně. V současnosti se můžeme zbláznit z nanotechnologií, a možná za dvacet let přijdeme na to, že je to větší průšvih než azbest.

Setkáváte se jakožto vynálezce s nějakými překážkami?

Samozřejmě, ale s problémy se setkáváte ve všech oborech, nejenom v technice. U nás třeba těžko najdete firmu, která se chytí vašeho nápadu. Když máte nějaký nápad a jste kdekoli jinde ve světě, čeká na to spousta investorů – zatímco tady nejsou. Přístup ke kapitálu je u nás velice omezený. Když v České republice přijdete do banky a řeknete, že máte americký patent a potřebujete půjčit jeden milion, nedají vám ho. Buď je třeba najít soukromého sponzora, nebo to financovat z jiných zdrojů sám, anebo podávat žádosti o grant. Kdo a na co ale ty granty dostává? Buď školy, nebo pracoviště na různých akademiích a ve výzkumácích. Výsledky ale nikdo nesleduje. Američané na to mají jeden termín – duševní úroveň vynálezu. U nás je situace stejně špatná jako za totality, kdy škola, má-li patent a citace, dostává peníze. Sleduje se tak mnohem víc kvantita než kvalita, což je samozřejmě chyba. Počet patentů by neměl být směrodatný, jde o jejich úroveň. Kromě toho se u nás vytratil etický kodex, a také určitá pokora k věcem. A je tu ještě další věc. Často se u nás říkají takové „všeobecně přijímané věci“ jako třeba: „Technika kazí životní prostředí.“ Nebo: „Umění nestojí za nic.“ Nebo: „Politika je svinstvo.“ Přitom to jsou všechno nesmysly.

Docela odvážný názor…

Ne, na tom trvám. Jak by mohla technika kazit životní prostředí?

Auta podle vás nenarušují životní prostředí?

Automobil je určitým symbolem v lidském myšlení. Je symbolem jednoho jediného slova, které zní – „můžeš“. Pro člověka je automobil za posledních sto dvacet či sto padesát let symbolem svobody. Takže nejde o nic proti přírodě. Člověk si tím zkrátka zvolil cestu, ze všech živočichů nejvíce inklinuje ke svobodě. Vymyslel si kolo, pořád si s ním hraje, je to všechno stále jenom variace na staré sumerské kolo. Ale jestli ničí životní prostředí, to nevím.

Ale auto je technologie neorganická…

Neorganická? Copak plasty jsou neorganické, nebo ropa je neorganická? Ropa je přece organická hmota. Lidské myšlení je také organickou součástí přírody. Člověk má tendenci všemu rozumět a za každou cenu chce všechno popsat. Řekněme, že se umělá látka v přírodě špatně rozkládá. A to je dobře, nebo špatně? Dnes tvrdíme, že to je špatně. Například PET láhve se budou v přírodě rozkládat třeba dvě stě let. Ale to, že je dneska neumím rozložit, ještě neznamená, že to není reálné. Dnes je například ekologickým trendem stavba větrných elektráren. Každý strom je ale daleko sofistikovanější větrná elektrárna, jeho strukturu by bylo možné využít. Například v kombinaci s piezoelektrickými prvky – energie se přece nemusí získávat rotačním pohybem. Myslím si, že člověk je nyní v té fázi, kdy by se měl trochu vrátit k pokoře a říct si: Tohle jsem už skoro pochopil, teď bych se měl možná trochu vrátit a začít tak trošku „opisovat“ od přírody.

Na co se chcete dále zaměřit?

Zaměřit? Řekl bych to asi jinak. V tvůrčí práci – a je jedno, jestli je to muzikant, malíř nebo technik – funguje podvědomí. Je to taková zábava. Řekl bych to asi takhle: Pracovat v technickém vývoji je docela důstojná zábava pro chlapa. Jde o to nedělat z toho nic víc ani nic míň.

Josef Kovář
Profesionální vynálezce, který spolupracoval například na nivelačním systému při přemísťování kostela v Mostě. Vysokou školu nevystudoval, protože by ho podle jeho vlastních slov „zajímalo tisíc jiných věcí než to, jak udělat zkoušku”. Takový je Josef Kovář – autor 150 vynálezů z oblasti strojírenství (patenty v Česku, USA, Japonsku a dalších zemích), člověk s mnohdy excentrickými, filozoficky zabarvenými názory.

Nejčtenější