Vypusťte draka!

PETR TOMEK  |  
Vypusťte draka!

Přiznejme, si že s nákladními loděmi je problém. Odložit fungující loď samozřejmě nikdo nechce a přestavbu na plachetnici komplikuje jejich konstrukce.Většina programů navrhujících využití větru má zpravidla velké požadavky na konstrukci lodi. Používání běžných i modernějších systémů plachet potřebuje generální přestavbu paluby a někdy dokonce i úpravy celého trupu. Vlastně by bylo nejvhodnější stavět celé lodi přímo jako plachetnice s pomocným motorem. Jenže co potom s běžnými nákladními loděmi?

Přiznejme si: S nákladními loděmi je problém. Odložit jen tak fungující loď samozřejmě nikdo nechce a přestavbu na plachetnici komplikuje jejich konstrukce. Hlavní částí nákladních lodí totiž bývá obrovský přepravní prostor. A zásahy do něj vidí přepravci i majitelé vskutku neradi, ať už jde o místo pro uložení kontejnerů na kontejnerových lodích, nebo o cisternu u námořních tankerů. Klasické stožáry se sebemodernějšími druhy plachet nakonec potřebují silné ukotvení procházející trupem až do kýlové části konstrukce. Už proto jsou samozřejmě pro velké nákladní lodi nemyslitelné. Přesto i současné nákladní lodi mohou jen s malou úpravou využívat síly větru. Cílem programu SkySails sice není jejich přestavba na plachetnice, ale úspora přibližně 1/5 až 1/3 paliva je zajímavá jak pro ekology, tak pro samotné rejdaře. Druhou přitažlivou vlastností tohoto systému je právě to, že nevyžaduje drahou celkovou přestavbu.

Drak

Základem celého systému je samozřejmě plachta, tedy v tomto případě drak.Řiditelný komorový drak je tvarem i funkcemi podobný řiditelným padákům, draku používanému při kiteboardingu, nebo paraglidingu, protože jde vlastně o stejný systém.Ani použití draků na lodích není nijak nová myšlenka. Při pohonu surfů nebo jachet se jedná o tzv. kitesailing.Ovšem převedení sportovního náčiní do formy použitelné v těžké nákladní dopravě si přece jen vyžádalo jisté změny.

Vrchlík padákového komorového draka je ušitý z lehké, ale neprodyšné tkaniny ve dvou vrstvách spojených žebry ze stejné tkaniny. Dohromady vytvářejí komory s aerodynamickým profilem, které při vzletu nafukuje proudící vzduch otvory na náběžné hraně. Tito draci mají mít ovšem plochu až 600 čtverečních metrů! Vzhledem k rozměrům se samozřejmě nedají vypouštět ručně. Systém SkySails k tomu používá teleskopický vypouštěcí stožár s kladkovým systémem.Po vypuštění zůstává hlavní tažné lano zachyceno za kladku umístěnou těsně nad palubou a vypouštěcí stožár se zatahuje.

Ukotvení tažného lana v úrovni paluby minimalizuje síly naklánějící loď při plném větru. Nehrozí proto přelévání vln přes boky lodi, známé u sportovních plachetnic.Od draka vedou dva typy šňůr.

Šňůry prvního typu, kterých je větší množství, se přitom starají o přenos síly z draka na tažné lano. Druhým typem jsou šňůry řídicí, kterými je možné zvětšovat, zmenšovat nebo deformovat nosnou plochu draka, a tak jím manévrovat nebo reagovat na změny síly větru. Ovládání něčeho takového pouze lidskou silou samozřejmě není možné, a proto má drak v podpalubí vlastní počítač, který ovládá řídicí servomotory umístěné v závěsu draka.Ovládání výšky letu se dělá pomocí navijáku umístěného na přídi šikmo vpravo od vypouštěcího stožáru. Díky tomu dokáže využívat vítr ve větších výškách, kde je proudění vzduchu mnohem stálejší než blízkou u hladiny.Díky řiditelnosti lze využívat širokého rozpětí směrů větru a výšek. V podstatě nelze využít pouze větrů vanoucích přibližně v padesátistupňovém rozmezí proti směru plavby.

Beluga SkySails

Celý systém SkySails se zabudovává do lodní přídě a skládá se z rozměrného textilního draka, dračího hangáru, teleskopického vypouštěcího stožáru, navijáku lan a řídicího systému.Instalace všech těchto částí se nedotýká samotného nákladového prostoru.Největší zásah do konstrukce představuje instalace teleskopického vypouštěcího stožáru, který musí být pevně ukotven ve spodní části lodi. Pro obsluhu draka také musí být vybavena nová místnost s řídicím počítačem.

První lodí vybavenou drakem se stala 133 metrů dlouhá nákladní loď Beluga SkySails, která byla představena v loňském roce. Její drak má plochu 160 metrů čtverečních, ale později by měla dostat draka s plochou 320 metrů čtverečních. U příští generace s ještě většími rozměry se předpokládá snížení nákladů na palivo až o 30 %. Systém SkySails názorně ukazuje, že ekonomické a ekologické zájmy nemusejí stát nutně proti sobě.Zdá se, že na mořích bude mít vítr zase své místo v nákladní dopravě. Ovšem tentokrát to bude v trochu méně tradiční podobě.

KONEC PLACHET

konec plachet

Prvním parníkem, který přeplul oceán, byla americká loď Savannah. Z Georgie vyplula 22. května 1819 a do přístavu v anglickém Liverpoolu doplula 20. června. Nešlo tehdy ještě o čistě motorový pohon. Spíše naopak. Savannah byl vlastně trojstěžník s pomocným parním motorem, který pracoval jen za bezvětří nebo při nepříznivém větru. V takových případech poháněla loď dvě poměrně malá kolesa na bocích. Vlastně se koncepcí podobala současným lodím s pomocným motorem a asi bychom ji dnes vlastně ani za parník nepovažovali. Nástupem parníků na počátku 19. století začaly plachty mizet z námořní dopravy. Parní stroj dával lodi spolehlivější a později i rychlejší pohon, proti plavbě pod plachtami měl ale jednu neoddiskutovatelnou nevýhodu – rozhodně nebyl zdarma. I při poměrně nízkých cenách uhlí nebo nafty přišla každá cesta přes oceán poměrně draho. Jenže ani pohon plachtami nebyl tak laciný, jak by se mohlo zdát. Složité oplachtění velkých lodí vyžadovalo početnou posádku ke spouštění, skasávání a nastavování plachet. Po zavedení pravidelné linky parníkem Great Eastern mezi Starým a Novým světem roku 1838 se zdálo, že plachty už zůstanou výsadou sportovních lodí.Převedení sportovního náčiní do formy použitelné v těžké nákladní dopravě si vyžádalo jisté změny. Úspora přibližně 1/5 až 1/3 paliva je zajímavá jak pro ekology, tak pro samotné rejdaře.

Obří luxusní PLACHETNICE

obří plachetnice

Zatímco v nákladní dopravě se plachty prosazují ztěžka, v rekreační námořní hromadné dopravě už si znovu stačily najít místo. Při plavbách po Středozemním, Egejském nebo Karibském moři si můžete užívat cesty pod trojúhelníkovými plachtami obřích luxusních lodí společnosti Windstar cruises. Jsou to velké automatické plachetnice dlouhé 130 nebo 201 metrů. Celkem bylo vyrobeno pět lodí tohoto typu: Wind Song, Wind Spirit, Wind Star, Wind Saga a Wind Surf. Wind Song ale zničil požár ve strojovně v roce 2002 poblíž Tahiti. Nejstarší je Wind Star, která byla spuštěna na vodu už v roce 1986. Wind Saga a Wind Surf jsou podstatně větší než původní projekt. Měří 201 metrů a na palubě mohou vézt až 300 lidí, tedy dvojnásobek toho, co starší lodě.

PLACHETNÍ POKUSY

plachetní pokusy

Snaha o návrat plachet do nákladní dopravy rozhodně nepřišla jen tak z čistého nebe. Už koncem dvacátých let navrhovali vynálezci snížení energetických nároků na dopravu použitím Flettnerových rotorů. Šlo o rozměrné válce rotující podél své osy a postavené kolmo k palubě. Tyto rotory byly ovšem v podstatě také plachty, protože využívaly proudění vzduchu k vytváření Magnusova efektu. Zvláště živé diskuse se vedly poté, co loď Baden Baden se dvěma Flettnerovými rotory přeplula roku 1926 Atlantik. Velkým propagátorem rotujících plachet byl také známý oceanolog Jacques-Yves Cousteau. Sesterskou loď slavné Calypso nazvanou Alcyone vybavil modernizovanými Flettnerovými rotory označovanými jako turboplachty (turbosails). Vzniklo také nespočet projektů navrhujících použití plachet s pevným profilem podobných křídlům.

Nejčtenější