Výcvik archeologických psů

PAVEL HOUSER  |  Věda

Převratné kynologické metody pomohou nalézt a vyhrabat pravěké poklady.Na pražském Zličíně byl nedávno dokončen archeologický výzkum pohřebiště z doby stěhování národů. Měla zde domácí premiéru úplně nová metoda – použití psa vycvičeného k hledání lidských ostatků. Jeho signalizace se při odhalování hrobů kombinovala s detektory kovů. Na fotografiích sympaticky působící hafan (respektive fenka) k nám přijel z Ameriky, kde předtím pracoval mj. pro NASA při pokusu najít pozůstatky těl astronautů z raketoplánu Columbia. Nevím, jak přesně takové nasazení psa probíhá, zda jen čenichá, nebo ho pro větší efekt nechají i chvilku hrabat, či nad objeveným hrobečkem teskně výt, nicméně myslím, že tato metoda může, bude-li náležitě rozvinuta, zcela proměnit svět archeologie i kynologie.

psi

Po psech loveckých, rodinných či hlídacích zřejmě vznikne i profese psa archeologického a jejich výcvik bude zajímavým oborem podnikání. Archeologický pes by přece mohl být vyšlechtěn nejen na hledání lidských ostatků, ale kostí libovolných, pohřbů kremací (tzv. pes popelář) a třeba i drahých kovů. Další specializací by mohl být pes hrnčířský, zaměřený na čenichání tam, kde se nachází keramika, ale také vypálené hliněné tabulky. Pes může do archeologického výzkumu dodat podstatně větší míru automatizace a ušetřit únavnou lidskou práci. Poklesne počet případů úžehu i zranění a úmrtí následkem pádu do výkopu, odpadnou náklady na pomocné pracovníky a riziko krádeží ze strany najatých domorodých dělníků. Archeologický pes bude na nález sotva vznášet nějaký nárok, spokojí se s konzervou. Není také důvod, proč by pes pouze označoval místo nálezu, jistě je disponován i k vyhrabání a nakonec každý trochu inteligentní pes také aportuje.

Archeologové by tedy mohli v klidu posedávat v místních barech a zde pouze čekat, co jim pes přinese, a provést klasifikaci. Vyšlechtěni budou i psi specializovaní na manipulaci s křehkými předměty a „zaměřovači“, kteří ostatním určí hranice naleziště zvednutou nohou. Samozřejmě, že archeologové rádi vykládají o tom, že důležitý není jen vlastní nález, ale i všemožné kontexty, dodatečné informace a zakreslování, ale žijeme v dynamické době. Archeologické objevy se dnes většinou dějí tam, kde se s místem zamýšlí ještě něco dalšího, nasazení psů proto usnadní život například developerům. Maximou by dnes mělo být rychle vyhrabat, co vyhrabat lze, a dopravit předmět do muzea či soukromé sbírky; ostatní informace lze v případě potřeby zjistit pomocí speciálních fyzikálních metod nebo si tato dodatečná data a interpretace prostě vymyslet tak, aby dobře zapadla do preferovaných teorií. Archeologický výzkum prováděný těmito metodami by mohl být i vítanou diváckou atrakcí. Exhumace ostatků nějakého starého světce či panovníka by mohla být třeba prováděna smečkami z několika navzájem si konkurujících vědeckých pracovišť. Vše by mohlo být také vysíláno v přímém přenosu a na to, do kterého pracoviště bude nakonec přinesena jaká kost, by mohli diváci sázet i pomocí SMS.

Tahanice o kosti by neprobíhala jen na vlastním nalezišti, ale přenesla by se i do ulic, kde by fanoušci mohli také přímo sledovat výkony svých favoritů. Ani výcvik rozhodně nebude postrádat zábavné aspekty. Podle konkrétního zaměření budoucího odborníka se trénink a atestace bude odehrávat například na hřbitovech nebo v klenotnictví. Pravda je, že archeologičtí psi specializovaní na hledání drahých kovů a klenotů budou zřejmě zneužíváni i bytovými zloději. To se však zdá být jedinou stinnou stránkou této revoluční metody…

Nejčtenější