Ticho pevné jako na hřbitově disky SSD

PETR PROŠEK  |  

Zapínáte počítač a kmitající hlavy pevného disku hledají sektory s operačním systémem. Čas potřebný k zobrazení přihlašovacího okna se však prodlužuje a vaše trpělivost je u konce. Můžete být ale v klidu – technologie SSD přichází potichu, ale jistě.Nová technologie pevných disků SSD (solid state drive) se začíná pomalu rozrůstat i mimo exkluzivní sféru armádních superpočítačů.Funkční princip na bázi flash disků přináší mnoho pozitivních prvků.

Hlavní rozdíly oproti klasickým pevným diskům s magnetickým úložištěm spočívají zejména v tom, že neobsahují žádné pohyblivé součástky. Tato vlastnost předurčuje použitelnost zejména v mobilních zařízeních, která tradičně trpí otřesy. I přes moderní technologie na poli klasických pevných disků s otřesovými senzory končí často drcnutí notebooku o zem zaříznutím hlavy do magnetické plotny disku.V případě SSD disku něco takového absolutně nehrozí. Bez ztráty kytičky zvládá i ukázková salta po sklouznutí ze stolu. Z pohledu mechanické odolnosti prostě nemá konkurenci.

Ticho pevné jako na hřbitově disky SSD

Jak pracuje SSD disk?

Technologie moderních datových úložišť je dosti odlišná od klasických pevných disků. Ty fungují na principu slabé magnetické vrstvy nanesené na skleněných nebo kovových plotnách, osazených čtecími a zapisovacími hlavami. Princip flash pamětí, jež jsou pro SSD disky využívány nejvíce a které velmi dobře známe například z USB klíčenek nebo MP3 přehrávačů, spočívá v zachycení elektronů v poli tranzistorů za pomoci plovoucích bran. Stejně jako u klasických disků není k uchování informací zapotřebí stálého napájení, a v případě náhlého výpadku tak nehrozí, že o nějaký ten „bajtík“ přijdete. Existují sice ještě další technologie postavené na pamětech typu SDRAM nebo DRAM, ale jejich potenciál nestoupá tak rychle jako právě u technologie flash. Nízké napájení a vysoká rychlost

Obrovskou výhodou SSD disků je jejich malá náročnost na napájení a nulová hlučnost. Ve srovnání s průměrným 2,5palcovým diskem v notebooku spotřebuje SSD při zápisu a čtení skoro 2,5× méně proudu nežli jeho konvenční bratříček a při nečinnosti vystačí s polovinou. Při srovnání je třeba hledět také na parametry při přechodu z úsporného režimu, kdy si klasický disk pořádně „sosne“, aby své hlavičky rozhýbal – nehledě na to, kolik času mu to zabere. To vše u nové technologie zcela odpadá a logicky bychom mohli čekat, že s menšími energetickými nároky klesne i výkon. Opak je ale pravdou, což lze dokázat zejména na rychlosti čtení, dosahující běžně hodnoty až 65 MB/s, resp.45 MB/s při zápisu. Tyto parametry sice zatím nepřekonají supervýkonné disky určené do stolních počítačů, jejichž sekvenční čtení velkých objemů dat prostě nepředčí, ale v případě notebooků jsou to rychlosti plně dostačující.

Přístupová rychlost

Bezkonkurenční je však především přístupová doba počítaná v řádu desetin milisekundy. Tím se značně urychlují činnosti jako práce s operačním systémem, jeho nabíhání či úkony spojené s mnoha malými soubory. Ve chvíli, kdy se u normálního disku hlava teprve dává do pohybu, SSD už má potřebnou informaci dávno nalezenou. Cení se samozřejmě i nižší hmotnost, jež z polstrované cestovní kabely zavěšené na vašem rameni opět nějaké ty gramy ubere. Notebooky to neměly nikdy jednoduché ani s chlazením, ostatně i proto pevné disky dostávaly vždy pořádně zabrat. V tomto případě se však není čeho bát. S rozsahem pracovní teploty od 0 do 70 °C si můžete dovolit navštívit i saunu. Během přenášení ho však neskolí ani cesta polárním expresem. Do trouby ale nelezte, v horních hranicích disk nezvládne více než „pouhých“ 95 °C.

Zájem brzdí cena

Snad každá, i ta sebelepší technologie má své nevýhody a tou hlavní je tentokrát cena, která současným magnetickým diskům nemůže konkurovat. Pokud jde o kapacitu, sice už existují disky o velikosti řádově stovek megabytů, ale ve snesitelných cenových relacích narazíme spíše na desítky megabytů. S rostoucím zájmem lze však očekávat cenový pokles. Dalším omílaným negativem je limitovaný počet zápisů – oproti starým typům flash pamětí se však jejich počet zvýšil o několik řádů. Dnes již není problém přes sto tisíc přepisů jednoho místa, což podle propočtů několikanásobně překračuje použitelnost klasického disku. Výrobci tomuto zádrheli čelí systémy, které optimálně vytěžují všechna datová pole, průměrná doba použitelnosti se díky tomu odhaduje na 51 let.Rizikovým faktorem je také náchylnost vůči elektrickým výbojům.

Hybridní disky

Další možná cesta se rýsuje v podobě hybridních pevných disků založených na klasických magnetických plotnách. Integrovaných flash pamětí je zde využito jen jako obrovské vyrovnávací paměti, která spotřebuje podstatně méně energie a dokáže pracovat mnohem rychleji. Kompromis v rychlosti, o niž se stará flash paměť, a v kapacitě naložené na bedra klasickým plotnám, je lákavý. Ideálně by se takové disky hodily pro běžící operační systémy, které by mohly využívat výkonnostního potenciálu při kešování, zatímco operační paměť zůstane volná pro jiné části pracovního procesu a zbytek disku pohlídá ostatní data.S rozsahem pracovní teploty od 0 do 70 °C si můžete dovolit navštívit i saunu. Během přenášení ho však neskolí ani cesta polárním expresem.

Terabajt – nový přítel v domácnosti

Kapacita pevných disků rok od roku roste. Zatímco ještě před pár lety byla hodnota kolem 500 GB exkluzivní záležitostí, nyní již není problém pořídit disk s kapacitou 1000 GB za cenu nižší než 5000 Kč bez DPH. A vzhledem k tomu, že lze k běžnému domácímu počítači připojit disků hned několik, na kapacitu si dnes může stěžovat už jen málokdo. V případě notebooků, jež využívají disky o velikosti 2,5“, je ovšem situace o něco horší, ale nedávno ohlášený 320GB cvalík z produkce Toshiby již leccos naznačuje. Stejný trend tedy můžeme očekávat i v případě SSD disků.

Nejčtenější