Tajemství atolu Kwajalein

Michal Polák  |  Vesmír
Letiště na atolu Kwajalein.

Společnost SpaceX založená v roce 2002 podnikatelem Elonem má za cíl vývoj, stavbu a provozování řady levných kosmických nosičů. Potřebné finanční prostředky získala SpaceX na konci roku 2002. V sídle společnosti, v Hawthorne v Kalifornii, začala hrstka zaměstnanců s vývojem laciného nosiče (odhad 7–9 milionů dolarů), což je ve srovnání s konkurencí skutečně málo.

Těžké začátky

K vypouštění raket využívá SpaceX v současné době hned několik kosmodromů, které se využívají podle požadované oběžné dráhy. První se nachází na ostrově Omelek v Tichém oceánu, druhý pak na Cape Canaveralu na Floridě. Vůbec první start tohoto nosiče se uskutečnil 24. března 2006.

Bohužel chybou prvního stupně se nepodařilo vynést družici FalconSAT-2 organizace DARPA. Pro konstruktéry se také nejednalo o příliš úspěšný start. Za pouhých dvaceti pět sekund letu se příliš zkušeností získat nedá. Druhý start se uskutečnil o rok později, 21. března 2007.

Ten již můžeme považovat za povedenější, i když ani tentokrát se družici na oběžnou dráhu dopravit nepodařilo. Za nezdarem stojí chyba druhého stupně, který ztratil stabilitu, sám pak ještě společně s družicí dosáhl výšky 289 kilometrů. Následně se celá sestava zhroutila zpátky na Zemi.

Další pokus se uskutečnil 3. srpna 2008, Falcon 1 měl tentokrát vynést čtveřici malých družic. Ani tento start nedopadl dobře. Vinu za to nese zbytkový tah prvního stupně, který se po oddělení srazil se stupněm druhým. K dobru společnosti SpaceX lze přičíst fakt, že se tento jev nedá při pozemních testech vyzkoušet.

Už 28. října byla na rampě kosmodromu Omelek připravena další raketa. Tentokrát raději s pouhou hmotnostní maketou. Tentokrát byl start úspěšný a užitečné zatížení bylo dopraveno na oběžnou dráhu, SpaceX mohl slavit úspěch. Napopáté odstartovala raketa Falcon 1 14. května 2009. Na palubě měla již plnohodnotnou družici RazakSAT společnosti ATSB. Ani tentokrát nezklamala.

Sokol, Merlin a poštolka

Falcon 1 je dvoustupňová raketa s motory spalujícími kapalné pohonné hmoty. Ačkoliv měří pouze 21,3 metru a váží 27 670 kilogramů, na nízkou oběžnou dráhu dokáže vynést až 420 kilogramů těžkou družici. V prvním stupni se nachází raketový motor Merlin 1 spalující kerosin a kapalný kyslík. V tom druhém pak motor Kestrel spalující stejné pohonné látky. Příští rok by měl mít premiéru modernizovaný Falcon 1e schopný vynést až 670 kilogramů na nízkou oběžnou dráhu.

Dalším krokem bude využití stejných raketových motorů ve větších raketách. Nejblíže ke startu je Falcon 9, který již má za sebou testy na startovací rampě a zážeh celého prvního stupně. První stupeň se skládá z celkem devíti raketových motorů Merlin, druhý disponuje jedním kusem. Falcon 9 na výšku měří téměř padesát pět metrů a při startu váží 333,4 tuny. Nosnost má 10 450 kilogramů. První start Falconu 9 se očekává v následujících měsících. Jeden start má přijít na 35 milionů dolarů.

Například konkurenční Ariane 5 stojí 150, zatímco americký Atlas 5 dokonce 190 milionů dolarů. Uváděné ceny však berme s nadhledem. Falcon 9 však není největším plánovaným nosičem. SpaceX chystá také jeho „heavy“ verzi. Ta má vzniknout přidáním dvou postranních bloků odvozených od prvního stupně. Plánovaná raketa by měla vážit 885 tun a být schopná vynést družici těžkou 29 600 kilogramů. Stala by se tak nejsilnější raketou na celé planetě. Podle současného vývoje ji však lze očekávat až po roce 2011.

Zakladatel

Elon Musk se narodil v roce 1971 v Jihoafrické republice. Ve svých 17 letech se přestěhoval do Spojených států amerických a v roce 1995 ukončil studium aplikované fyziky na Stanfordské univerzitě. Následně podniká v oblasti informačních technologií, ve které proslul především internetovým platebním systémem PayPal. Ten prodává ve stejném roce, kdy zakládá společnost SpaceX (Space Exploration Technologies Corporation), kde se stává majitelem a ředitelem zároveň.

Kromě toho je ředitelem společnosti Tesla, která vyrábí elektrické automobily, a působí také jako předseda představenstva firmy SolarCity, která se zabývá solárními články. Je také členem United States National Academy of Sciences a Planetary Society, odkud se snaží kosmický výzkum neustále podporovat a popularizovat.

Raketa Falcon připravená ke startu

Dragon

S blížícím se koncem provozu raketoplánů budou Spojené státy americké od roku 2010 do roku 2015 bez jakéhokoli dopravního prostředku k Mezinárodní kosmické stanici. NASA se programem COTS snaží zmírnit situaci tím, že zainvestuje soukromé společnosti vývoj, stavbu a následné provozování kosmických lodí. Současný kontrakt počítá s 278 miliony dolarů s možností pokračování spolupráce, která se také očekává. Za ně má SpaceX vyvinout a při třech demonstračních letech vyzkoušet kosmickou loď Dragon. Prozatím bude v bezpilotním režimu a bez užitečného nákladu.

První lodě Dragon, které by měly létat k ISS, budou verze cargo. Jedná se o čistě dopravní a automatizované lodě bez schopnosti vozit lidskou posádku. Podle současných informací by měl mít Dragon „cargo“ kapacitu až 2500 kilogramů pro náklad, respektive 14 metrů krychlových prostoru. Oproti současným lodím Sojuz nebo ATV bude mít také odlišný způsob připojení k Mezinárodní kosmické stanici. Na místo nákladného a složitého přibližovacího zařízení se Dragon pouze přiblíží k ISS, kde jej zachytí robotické rameno a přemístí na spojovací uzel některého z modulů.

Hermetická část lodě Dragon

Nejdříve se však bude muset úspěšně splnit současný plán programu COTS, který předpokládá celkem 3 starty s lodí Dragon. Jeden na závěr letošního roku a další dva v roce 2010. Při prvním bude otestována navigace a stabilizace lodi. Při druhém startu se již Dragon přiblíží na 10 kilometrů od Mezinárodní kosmické stanice, stejně jako při první se loď vrátí zpátky na Zemi. Až při třetím demoletu se Dragon spojí se stanicí. Poté se na základě výsledků předešlých misí rozhodne o pokračování kontraktu.

Pokud se tak stane, dostane SpaceX finance na stavbu a zajištění zásobovacích lodí a možná nejen toho. Stále více se totiž hovoří o pilotované verzi, která by zvláště mezi roky 2010 až 2015 byla potřeba. Samotná pilotovaná loď na výšku měří 2,9 metru a průměr činí 3,6 metru. Je kuželového tvaru a skládá se z kabiny, malého přístrojového úseku a prostoru pro padáky nahoře. O dodávku elektrické energie by se kromě akumulátorů měla starat dvojice solárních panelů. Kapacita lodi je až sedm astronautů, přičemž sedí ve dvou řadách nad sebou. Ve spodní je trojice sedadel a v horní pak zbývající čtveřice.

Loď bude při návratu atmosférou chráněna ablativním štítem. Poté přijdou na řadu brzdící a nakonec hlavní padáky. Bude zapotřebí zajistit také životní podmínky. Kupodivu rozpětí pro teploty uvnitř kabiny se pohybuje od 10 do 46 stupňů Celsia s vlhkostí od 25 do 75 procent. K vynášení má být použita raketa Falcon 9 a konstruktéři nezapomněli ani na záchrannou věžičku, která by měla v případě ohrožení odpálit kabinu do bezpečí. Přistávat bude na vodní hladinu.

Kosmodrom na ostrově

Ostrov Omelek je součástí atolu Kwajalein, jenž se nachází v Tichém oceánu. Oblast patřící pod Marshallovy ostrovy je pod kontrolou Spojených států amerických. Společnost SpaceX využívá Omelek, jeden z mnoha ostrůvků, pro vypouštění své rakety Falcon 1. Není ale jediná, jeden z jižních ostrůvků totiž využívá i společnost Orbital pro starty své kosmické rakety Pegasus XL vypouštěné z letounu L-1011.

Atol Kwajalein tvoří 90 ostrovů a nachází se zhruba 3800 kilometrů jihozápadně od Honolulu. Za druhé světové války byla jeho oblast pod kontrolou Japonska, nakonec jej dobyly Spojené státy americké. Vzhledem k výhodné poloze na Kwajaleinu vytvořily raketovou střelnici Ronald Reagan Ballistic Missile Defense Test Site pro testování balistických raket i antiraketových systémů. Svá zařízení má na ostrově také NASA, oblast využívala ke startům sondážních raket.

Vzkříšení Almazu

Původní projekt Almaz vznikal v Sovětském svazu zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Vůbec první, kdo nesl tento název, byly vojenské orbitální stanice vypouštěné na oběžnou dráhu pod názvem Saljut (jednalo se o 2, 3 a 5). Konstruktér Vladimír Čeloměj však chtěl mít vlastní rodinu dopravních prostředků na oběžnou dráhu kolem Země. Proto vyvíjel kosmickou loď TKS známou také jako Almaz. Měla dopravovat tři kosmonauty. Startovat měla za pomocí rakety Proton.

Vzkříšení Almazu

Jenže projektu osud nepřál, a tak nakonec odstartovaly pouze tři lodě v bezpilotní nákladní verzi. Současná soukromá společnost Excalibur Almaz si za svůj úkol nedává nic menšího než právě oživení kosmické lodi TKS. Sama hovoří o orbitálních letech, i když je možné, že zpočátku budou „pouze“ suborbitální. Ředitelem společnosti je expert na kosmické právo Arthur Dula. O technický úsek se stará bývalý astronaut Leroy Chiao, který býval svého času také velitelem na ISS. Podle vyjádření společnosti lze očekávat první start v roce 2013.

Dočkáme se v příštím desetiletí dovolené na Měsíci? Hlasovat v anketě můžete zde

Nejčtenější