Taje Antarktida kvůli sopkám?

Jaroslav Petr  |  Věda
Antarktida

Před dvěma tisíciletími došlo v Antarktidě k mohutné sopečné erupci. Dnes je vulkán stále ještě aktivní, ale kryje ho mohutná vrstva ledu. Vědci jsou přesvědčeni, že teplo ze sopky přispívá k tání ledovce.V posledních deseti letech dramaticky ubylo ledu v západní Antarktidě a na Antarktickém poloostrově. Naopak, ledové masy ve východní Antarktidě byly ve stejném období poměrně stabilní. To jsou ve stručnosti závěry studie otištěné v předním vědeckém časopise Nature Geoscience týmem vedeným Jonathanem Bamberem z University of Bristol. Západní Antarktida ztratila v roce 2006 celkem 132 miliard tun ledu. Antarktický poloostrov přišel ve stejném roce asi o 60 miliard tun ledu. Bamber přibližuje objem ztráty údajem, podle kterého by roční spotřebu pitné vody v celé Británii stačily pokrýt čtyři miliardy tun antarktického ledu. Zároveň upozorňuje, že stav ledovcového pokryvu Antarktidy je výsledkem komplikovaných procesů, které není jednoduché předvídat. Jeho pozorování například odporují obvyklé představě, podle které by měly ledovcové masy Antarktidy v důsledku zvýšených sněhových srážek narůstat. Místo toho je pozorován úbytek, který se stále urychluje. Za posledních deset let vzrostlo tempo ztrát ledu o 75 %.K nejrychleji se zmenšujícím antarktickým ledovcům patří Pine Island Glacier, který se za rok zkrátí asi o kilometr. Jeho mocnost ročně klesá o několik metrů. Odhaduje se, že kdyby roztál celý tento ledovec, stouply by hladiny světových oceánů o 1,5 metru.

Můžou za to sopky

S vysvětlením úbytku ledovců v západní Antarktidě přicházejí britští geologové Hugh Corr a David Vaughan z British Antarctic Survey. Také zprávu o jejich objevu přinesl vědecký časopis Nature Geoscience.Antarktida je zemí vulkánů.Donedávna jsme však znali jen ty, které vyčnívají nad ledovou masu. Například Mount Erebus na Rossově ostrově v Rossově moři chrlí lávu nepřetržitě už třicet let. Mohou se některé aktivní vulkány skrývat pod ledovcem?A jak ovlivňují stabilitu ledové masy? Corr a Vaughan narazili při radarovém průzkumu ledovce v západní Antarktidě na hluboko uloženou vrstvu, která extrémně silně odrážela rádiové vlny. Byla výkonnějším odrážečem než mnohem hlouběji uložené skalní podloží. Tak silný odraz může mít podle britských glaciologů jedinou možnou příčinu. Mocnou vrstvu sopečného popela vytvořenou poměrně nedávno velmi silnou sopečnou erupcí.„Je to malá senzace,“ komentoval objev svých anglických kolegů německý expert na průzkum Antarktidy Karsten Gohl v komentáři pro vědecký časopis Nature. „Měli jsme podezření, že se v oblasti nacházejí sopky. Teď máme solidní důkaz.“

Obří erupce

Britové zjistili, že kolem roku 325 př. n. l. vyvrhl antarktický vulkán až 0,31 kubického kilometru popela.„Byl to zřejmě nejsilnější sopečný výbuch v Antarktidě za posledních 10 000 let,“ říká Vaughan. „Musel prorazit ledovec a vytvořit 12 kilometrů vysoký oblak plynů a popela.“ Oblast, na kterou se popel snesl, má rozlohu 20 000 kilometrů čtverečních. V následujících letech překryl vrstvu sopečného popela sníh a ten se proměnil v led.Dnes není po erupci na povrchu ledovce ani stopy a náhodný pozorovatel netuší, že hluboko pod ledem žhne vulkán.V oblasti mohlo dojít i k dalším sopečným erupcím, ale stopy po nich zřejmě již odnesl ledovec klouzající k oceánu. Vědci proto nyní prohledávají mořské dno u pobřeží a doufají, že tam najdou zbytky sopečného popela přinesené tajícím ledovcem.

Glaciologové jsou přesvědčeni, že k urychlenému tání antarktických ledovců přispívá oteplení moře, které napomáhá odlamování ledů při pobřeží. Existenci vulkánů pod ledovci zatím nebrali do úvahy. Jejich podíl na tání však může být značný.„Naše představa o tom, jaká je teplota pod ledovci, se tímto objevem zásadně změnila,“ přiznává americký glaciolog Sridhar Anandakrishnan. „Každý, kdo se pokusí modelovat postup tání ledovců v Antarktidě, to teď musí brát na zřetel.“Byl to zřejmě nejsilnější sopečný výbuch v Antarktidě za posledních 10 000 let. Musel prorazit ledovec a vytvořit 12 kilometrů vysoký oblak plynů a popela.

LEDOVCE PŘEŽILY „SUPERSKLENÍK“

V dosahovala teplota druhohorách tropických oceánů 35 až 37 °C. To je asi o 10 °C více než dnes. Tehdejší Země byla „superskleníkem“. Led přesto netál, ale naopak narůstal. Výsledky izotopových analýz mikrofosilií odebraných z pravěkých hornin dokazují, že přinejmenším po dobu 200 000 let nesla Země ledovce o objemu 50 až 60 % současného zalednění Antarktidy. „Doposud se považovalo za samozřejmé, že na pólech nebyly rozsáhlejší ledovce až do doby před 33 miliony roků,“ říká jeden z autorů studie, profesor paleobiologie Richard Norris ze Scripps Oceanography, „tato studie ale dokazuje, že ani extrémně teplé klima během teplotního druhohorního maxima nebylo dost teplé na to, aby zabránilo nárůstu polárních ledovců.“

Zatím není jasné, kde se tato obrovská masa ledu nacházela a jak se vytvořila. Vědci předpokládají, že i v extrémně teplém klimatu druhohor byla období, kdy se v některých koutech světa začaly tvořit ledovce. Za příhodné místo považují především horstva, jež se dnes nacházejí pod antarktickým ledovcem. Teplé podnebí s velkou vlhkostí vzduchu mohlo být příhodné pro větší sněhové srážky v zimním období, a tak skleníkové klima druhohor mohlo paradoxně přát růstu ledovců. Správnost nové studie potvrzují i měření výšky hladiny světových oceánů, která před 91 miliony roků klesla o 25 až 40 metrů. Z moří zjevně zmizela voda, která „uvízla“ v tuhém skupenství v ledovcích.

Nejčtenější