Spaceport America

PETR TOMEK  |  Vesmír
Spaceport America

Stačí mít něco málo přes tři miliony korun a můžete si na zeď pověsit certifikát astronauta. Pokud je to pro vás moc peněz i na zemi si v prvním soukromém vesmírném přístavu užijete své. Otvírá se již příští rok!

GALACTIC SUITE

Zájem o kosmickou turistiku roste, a tak se Virgin Galactic objevují první konkurenti. Jedním z těch zajímavějších je projekt španělské společnosti Galactic Suite. Její návrh zahrnuje tři vzájemně provázané projekty. První je kosmodrom, který by měl stát na tropickém ostrově poblíž rovníku. Druhý představuje kolmo startující dvoustupňové raketoplány pro orbitální dopravu. Mělo by v nich být místo pro čtyři pasažéry.

Spaceport America

Třetím je orbitální hotel vybudovaný z lahvovitých modulů s proskleným dnem připojených ke kulovitému spojovacímu uzlu. Uvnitř modulů nebude vlastně téměř nic kromě velkého kruhového okna do vesmíru. Návštěvník se ale bude moci zavěsit na stěny pokryté pásy suchého zipu a vychutnat si transcendentní zážitek slibovaný propagačními materiály. Když před několika lety překonal raketoplán SpaceShipOne hranici vesmíru ve výšce 100 kilometrů, sliboval sir Richard Branson, že to bude začátek nové éry kosmické turistiky. Jeho slib se někdy právě v těchto chvílích mění ve skutečnost.

Koncem ledna byla ohlášena finální podoba SpaceShipTwo a jejího nosiče. Na kamenité poušti v Novém Mexiku má vyrůst stavba prvního civilního kosmického letiště určeného kosmickým turistům. Zkusme alespoň v myšlenkách přeskočit těch několik let, která nás dělí od jeho dokončení, a prožít pocity kosmického turisty.

Vítejte ve vesmíru

Tak je to konečně tady! Je 10. březen 2010. Lístek na tuhle dovolenou stál sice asi tři miliony korun, ale stálo to za to. Po několika dnech školení se konečně dostáváme k tomu, proč jsme tady. Dnes se z nás stanou astronauti.

Vyhlídkový místnost s prosklenými prolukami a stropními okny.

Procházíme dlouhou rovnou uličkou do hlavní budovy kosmodromu Spaceport America. Stěny uličky kolem nás pokrývají kresby kosmických lodí. Až úplně na konci vcházíme do hlavní budovy a do sálů s prosklenými stěnami a podlahami. Všechno je tu ještě cítit novotou. Za okny přistávají a startují letadla podivných tvarů.

Pro nás už ale nejsou neznámá. Ta velká, připomínající rám, se čtyřmi motory pod štíhlými dlouhými křídly a dvěma trupy, jsou „mateřské lodě“ WK2 – WhiteKnightTwo, menší s deltovitými křídly a jediným raketovým motorem jsou „kosmické lodě“ SS2 – SpaceShipTwo.Jedna taková nás donese až na hranici vesmíru.Konečně nás volají. Odcházíme se převléct do přiléhavých skafandrů.

Spaceport America

Kontrolujeme si přílby a obsluha Spaceportu nás znovu upozorňuje, že kruhové spony na skafandru slouží také k připojení bezpečnostních pásů. Pak už nás odvádějí k čekajícímu „Rytíři“. Teprve teď mi dochází, jak je obrovský, musí být přibližně stejně velký jako dopravní letadla, ale má tak štíhlá křídla, že vypadá téměř jako větroň. Nastupujeme do SpaceShipTwo, kterou má zavěšenou pod sebou.

Náš WhiteKnight se rozjíždí. Konce jeho dlouhých štíhlých křídel se mírně ohýbají vzhůru. Kruhovými okénky rozmístěnými po kabině můžeme sledovat všechno kolem. Téměř se nedá rozpoznat okamžik, kdy jsme se odlepili od země. Náhle jsme prostě ve vzduchu a stoupáme.Podvozkové nohy WhiteKnightu se sklápějí do jeho dvou trupů.Stále stoupáme. Připadá nám, že nekonečně dlouho.

Postupová cesta zdobená výjevy z kosmonautiky.

Už jsme vysoko nad hranicí mraků.

Konečně dostáváme pokyn k uzavření příleb. To znamená, že se blíží druhý start. Naše „loď“ se odpoutává od „mateřské lodi“ a padá nějakou dobu volným pádem, než nabere dostatečnou rychlost. Piloti vyrovnávají let a začíná odpočítávání. Když skončí, zatlačí nás přetížení do sedadel. Naše SpaceShip zvedá příď vzhůru. Letíme kolmo k nebi! Najednou motor ztichne, přetížení mizí, ale čísla na ukazatelích výšky stále rostou. Blíží se k číslu 62 mil (100 km) a překračují ho!Příjemný ženský hlas nám říká: „Vítejte ve vesmíru.“ Máme před sebou něco přes pět minut klidného pobytu v beztížném stavu.Smíme si rozepnout pásy, volně plout po kabině a dívat se z okének na tu scenerii kolem. Tak tohle je vesmír!Kolem je černé nebe s pronikavě zářícími hvězdami, pod námi modře září atmosféra Země.Jenže čas běží tak rychle, těch několik minut uběhlo jako nic a už nás další signál upozorňuje, že se musíme vrátit do sedadel. Chvíli poté, co si zapneme pásy, už cítíme drsný dotyk naší atmosféry. Přetížení roste až na 5G a pak teprve pomalu klesá. Přecházíme do klouzavého letu a vracíme se. Dole na Spaceportu America nás po přistání čekají diplomy s našimi jmény a slovem „astronaut“.

Spaceport America

Místo pro kosmodrom

Je čas se probudit ze zasnění a vrátit se zase do současnosti. V tuto chvíli má bohužel Spaceport America k dokončení ještě daleko. Místo, kde by měl stát, se nachází přibližně 80 km severně od města Las Cruces v Novém Mexiku. Kolem dokola je plochá kamenitá poušť, jen občas přizdobená nízkými keři.

Ofi ciálně byl tento kosmodrom založen v roce 1990 jako Southwest Regional Spaceport. Zakladateli byli Burton Lee a Bernie McCune se základním kapitálem 1,4 mil. USD. Stát Nové Mexiko věnoval na výstavbu kosmodromu 70 čtverečních kilometrů pouště. Stavět se začalo před dvěma lety a 28. dubna loňského roku zahájil raketodrom činnost, když z něj v 8.30 místního času odstartovala výšková raketa Spaceloft -XL firmy UP Aerospace. Ve své hlavici nesla několik desítek studentských experimentů a náklad firmy Celestis – vzorky popela 200 lidí. Firma Celestis se totiž zabývá „kosmickými pohřby“, které by v budoucnu měly vynášet popel mrtvých na oběžnou dráhu nebo i na jiná vesmírná tělesa.Tentokrát byly mezi vzorky i pozůstatky astronauta Gordona Coopera a herce Jamese Doohana, který hrál v seriálu Star Trek palubního inženýra Scottyho. Vynesení jedné ampule s popelem stálo 495 amerických dolarů.Ovšem v budoucnu má samozřejmě kosmodrom sloužit hlavně živým kosmonautům.

Spaceport America

V současnosti ho využívají čtyři společnosti: UP Aerospace, Zero-G Space, Starchaser Industries a Virgin Galactic. Právě ta poslední má na svědomí, že se v současnosti o Southwest Regional Spaceport dočtete spíše jako o Spaceport America. Kosmické letištěProjekt Spaceport America představuje kosmodrom jako letiště pro civilní využití k cestám na hranice vesmíru.

Celé vybavení letištní haly i hangárů je přitom řešeno velmi originálně. Vše je soustředěno do jediného terminálu. Jeho projekt vypracovala mezinárodní skupina specialistů z americké korporace URS a britské Foster and Partners, která má už za sebou takové projekty, jako jsou nejdelší most na světě nebo pekingský letištní terminál.

Už samotný design je volen tak, aby nijak nápadně nevyčníval z okolní krajiny. Půdorys budovy Spaceportu America připomíná některým lidem kosmickou loď Millennium Falcon z Hvězdných válek, jiným exotického pouštního brouka. Ať tak nebo tak, ve skutečnosti bude v poušti barvou i tvarem připomínat přirozený pahorek. Snahou stavitelů terminálu je totiž co největší ekologická ohleduplnost stavby. Od západu, tedy od místa, kudy budou přicházet návštěvníci, na budovu navazuje jakýsi násep. Je to důmyslný samočinný chladič vzduchu, který využívá přirozené cirkulace. Uvnitř je klikatě vedená chodba, ve které se vzduch při průchodu ochlazuje.

Spaceport America

Vzduch bude potom rozváděn po budově k chlazení hangárů a sálů pro návštěvníky. Tím samozřejmě ekologicky šetrné zázraky budovy nekončí. Budova je zároveň postavena tak, aby bylo možné k osvětlení všech místností co nejvíce využít denního světla. Nízká kopule se středovým snížením je prolamována množstvím malých čtvercových okének a také prosklené proluky v sálech slouží k šíření světla do přízemí. Ve středovém snížení klenby se nacházejí sluneční články, které mají pokrýt spotřebu elektřiny. V ideálním případě bude celá budova naprosto energeticky nezávislá.

Vítejte ve hvězdném přístavu

Návštěvníci budou přicházet prostřední ze tří uliček procházejících přes chladicí část. Stěny této uličky mají být zdobeny výjevy z kosmonautiky. Když vejdou do budovy, náhle před sebou uvidí, v poušti poněkud nezvyklý výjev -po obou stranách budou otevřená atria s malými zahradami. Dál půjde chodba kolem centrální prosklené kruhové proluky v podlaze, kudy bude možné vidět nosná letadla a raketoplány v přízemním hangáru. Pokračování prohlídky povede kolem dvou velkých prosklených proluk, kterými bude vidět do přízemních sálů až na zasklenou vyhlídku. Tady budou moci návštěvníci sledovat starty a přistání i letadla na kruhové parkovací ploše kolem budovy.

Spaceport America

Stavba podobného typu dosud nikde na světě samozřejmě neexistuje, a tomu odpovídá i její cena 31 milionů dolarů. Stavební práce mají začít už v letošním roce a dokončení je plánováno na závěr roku 2009 nebo začátek roku 2010. Přitom už roku 2009 odtud mají vzlétnout první turistické lety na hranici vesmíru.

Pokud vás ovšem právě teď napadlo, že si zarezervujete letenku, budete muset do fronty. Před vámi bude „jen“ nějakých 85 000 registrací a 80 soukromých astronautů právě prochází lékařskými vyšetřeními a tréninkem v Aerospace Training and Research Centre (NASTAR) v Philadelphii.Mezi prvními absolventy byl i sám sir Richard Branson.

WhiteKnightTwo

Při cestě na hranici vesmíru budou raketoplány SpaceShipTwo (SS2) šetřit palivo pomocí výškového startu v 18 kilometrech. Do této výšky je bude vynášet speciální letoun – WhiteKnightTwo (WK2).

„Matřeská loď“ WK2 není jen zvětšenou verzí letadla WhiteKnight, které bylo použito při rekordních letech v roce 2004. Odpadla kabina uprostřed křídla. Namísto toho dostal WK2 dva úplné letadlové trupy. Za rozpětí křídel 43 metrů by se nemusel stydět ani dopravní letoun. Mezi oběma trupy až k závěsu pro SS2 se střední část křídel zvedá. To spolu s netradičním čtyřbodovým podvozkem vytváří prostor pro zavěšení raketoplánu. Větší velikost, váha i nosnost si vyžádaly také výkonnější motory. Volba nakonec padla na čtyři turbodmychadlové kanadské Pratt & Whitney PW308A, každý s tahem 3,13 tuny. Výrazně robustnější koncepce, než měl původní WK, pravděpodobně souvisí s úmyslem využít WK2 také jako nosiče malých raket pro dopravu satelitů na oběžnou dráhu. První WhiteKnightTwo jménem Eve, nazvaný po matce investora sira Richarda Charlese Nicholasa Bransona, by měl projít letovými testy v létě tohoto roku. SpaceShipTwoSuborbitální raketoplán SpaceShipTwo je podobným způsobem odvozen od rekordního soutěžního raketoplánu SpaceShipOne. V současné době už je hotovo přibližně 60 % prací na prvním exempláři. Bude samozřejmě větší.Přibližně 18 metrů představuje téměř dvojnásobek délky SpaceShipOne.

Hybridní raketový motor se po každém letu vyměňuje

Trup, který se už tvarem mnohem více přibližuje klasickému raketoplánu, má v přední části přetlakovou komoru rozdělenou na pilotní kabinu a prostor pro pasažéry. Na palubě bude místo pro šest pasažérů a dva piloty. Kosmičtí turisté si budou moci prohlížet vesmír 12 kruhovými okénky. Šest okének na stranách bude mít průměr 43 centimetrů a šest na stropě 33 centimetrů. Prostřední okno na pravé straně bude možné v případě nouze použít jako únikový východ. Dva piloti uvidí ven pěti okénky ve tvaru trojúhelníku se zaoblenými rohy.Vzhled pilotní kabiny SS2 se naprosto shoduje s pilotními kabinami WK2.Smyslem takového opatření je snadnější zácvik pilotů, kteří nebudou muset být školeni na pilotování obou strojů zvlášť. Motor zabírá zadní část trupu.

Také jeho konstrukce je dosud v letectví celkem nezvyklá. Hybridní raketový motor je velmi jednoduchý.Spalovací komoru vyplňuje válec z polybutadienového kaučuku, který slouží jako palivo. V jeho středu je kanál, ve kterém probíhá hoření.Přímo ke komoře dosedá kulovitá nádrž s okysličovadlem – oxidem dusným. Ano, je to „rajský plyn“!Kulovitá nádrž se plní těsně před startem a pak se nechá zahřát na okolní teplotu. Tím začne přecházet oxid dusný do plynného skupenství a nádrž se natlakuje.

Když po odhozu ve výšce 18 kilometrů získá raketoplán dostatečnou rychlost a vyrovná let, odpálí pilot zažehovač motoru a zároveň otevře nádrž s okysličovadlem. Díky tlaku a nadbytku kyslíku obsaženém v „rajském plynu“ začne kaučuk prudce hořet a vzniklé plyny ženou raketoplán vzhůru.Pro let v atmosféře a návrat na letištní dráhu potřebuje SpaceShipTwo křídla. Vzhledem k tomu, že bude při letu s raketovým motorem dosahovat rychlosti až 4000 km/h, zvolil Rutan tvar delty. Přesto i tady prosadil svůj sklon k netradičním řešením.Téměř celou zadní polovinu křídla tvoří „křidélka“, která se ale zvedají i s trnovitě prodlouženými konci křídel nesoucími směrová a výšková kormidla. Stejná konstrukce se už osvědčila na SpaceShipOne. Používá se při návratu do atmosféry. Zadní polovina křídla se krátce po dosažení nejvyššího bodu balistické křivky (asi 110 km) i s kormidly zvedne a zaujme polohu v pravém úhlu k ploše křídla.

Narůstající aerodynamický odpor při pádu do atmosféry orientuje loď tak, aby padala spodní částí kabiny k zemi. Celá loď se přitom vlastně chová jako badmintonový míček. Letovou polohu zaujmou křídla, až když se pád dostatečně zbrzdí. Tedy přibližně ve výšce 21 kilometrů. SpaceShipTwo bude přistávat na tříbodovém podvozku s příďovou lyžinou. Na obou letadlech použil Rutan maximum kompozitních materiálů (jak je jeho zvykem), pouze na náběžných hranách křídel a výškovek umístil ablativní tepelnou ochranu. Dosáhl tak hmotnostních poměrů, které umožňují kosmický suborbitální let s relativně malým množstvím paliva.

Blízká budoucnost

NASA přislíbila následujícím projektům podporu, pokud se koncepce SpaceShipTwo prosadí. Jak budou vypadat lodě SpaceShipTh ree a SpaceShipFour ještě nevíme, ale by měly být schopné letu až na oběžnou dráhu. Na jejich projektech právě intenzivně pracuje.Najednou motor ztichne, přetížení mizí, ale čísla na ukazatelích výšky stále rostou. Příjemný ženský hlas nám říká: „Vítejte ve vesmíru.“ Máme před sebou pět minut v beztížném stavu. Smíme si rozepnout pásy, volně plout po kabině a dívat se z okének na tu scenerii kolem.

KONSTRUKTÉR A PODNIKATEL

Za projektem Spaceportu America AmericZa a systémem dopravy na hranici kosmu stojí dvě velká jména. První ze světa letectví a druhé ze světa podnikání. Letadlo White KnightTwo a raketoplán SpaceShipTwo jsou projekty z konstrukční dílny legendárního konstruktéra Burtha Rutana a jeho konstrukční společnosti Scaled Composites. Ze stejné dílny vzešel například legendární letoun Scaled Composites Voyager, se kterým Burtův bratr Dick spolu se svou přítelkyní Jeanou Yeagerovou roku 1986 obletěli svět bez mezipřistání a doplnění paliva. Kromě toho má Burt jaksi samozřejmě na kontě i řadu realizovaných návrhů sportovních a malých dopravních letadel. Úspěch jeho koncepce v soutěži Ansari X- Prize upoutal pozornost vlivného Angličana sira Richarda Charlese Nicholase Bransona. Společnosti Virgin, které Branson vlastní, zasahují od obchodu s automobily přes knihy, vína, vlakové a letecké spoje až po počítačové hry. Odhady jeho majetku se pohybují kolem tří miliard dolarů. Excentrický miliardář Branson se přesto nikdy nebál investovat a otevřeně přiznával, že kosmická turistika byla vždycky jeho snem. Dokonce přímo osobním – v jedné z prvních SpaceShipTwo by se měli stát astronauty i jejich tvůrci -Burth Rutan a sir Richard Charles Nicholas Branson. Osmdesát soukromých astronautů právě prochází lékařskými vyšetřeními a tréninkem v Aerospace Training and Research Centre v Philadelphii.

TRAGÉDIE V MOJAVE

Ani cesta k dostupné kosmické turistice bohužel není bez nebezpečí a obětí. Dne 26. července 2007 došlo na pouštním letišti v Mojave, kde sídlí společnost Scaled Composites, k výbuchu. Dva lidé zemřeli na místě, další po převozu do nemocnice. Další tři byli hospitalizováni s těžkými zraněními. K havárii došlo při testování motoru pro SpaceShipTwo. Z vyšetřování ale vyplynulo, že důvodem výbuchu nebyla závada na motoru, ale na tankovacím zařízení s oxidem dusným. Hybridní raketový motor pro SS2 je tedy stále považován za vysoce spolehlivý. REKORDNÍ LETY Letadla určená k provozu na Spaceportu America vycházejí z koncepce rekordních strojů SpaceShipOne postavených podle podmínek soutěže Ansari X Prize. To zahrnovalo konstrukci třímístného stroje schopného opakovaného letu do výšky přes 100 km. Tato výška je podle Mezinárodní letecké federace FAI považována za hranici vesmíru. První ji dosáhl Mike Melville 21. června 2004. Svůj rekord zlepšil 29. září 2004 výškou 102,9 kilometru a vítězství definitivně potvrdil Brian Binnie letem 4. října 2004 výškou 112 km. X-15 Metoda výškového startu raketoplánů SpaceShip vybízí ke srovnání s jiným atmosférickým raketoplánem, který dosáhl hranice vesmíru.

Experimentální letoun X15 byl poprvé zalétán v roce 1959. Byl dlouhý 15,45 metru (proti 8,5 metru SpaceShipOne) a celý vyroben z žáruvzdorných slitin. Startoval odhozem z bombardéru B-52 v maximální výšce 15 kilometrů. Při dvou rekordních výškových letech za hranici vesmíru měl už namontován motor Thiokol XLR99– RM-2 na kapalný kyslík a čpavek s tahem 262 kN. Při obou letech za hranici vesmíru jej pilotoval Joe Walker. Poprvé překonal stokilometrovou hranici 19. července 1963 o šest kilometrů. Podruhé 22. srpna 1963 o necelých osm kilometrů. Joe Walker je jediným pilotem X-15, který má přiznán titul astronaut i podle organizace FAI. Byl prvním člověkem, který doletěl do vesmíru v raketoplánu!

RAJSKÝ PLYN

Oxid dusný, chemicky N2O, je nasládle vonící plyn, který v malých dávkách způsobuje záchvaty smíchu. Ve vyšších anestetický spánek. V 18. století s ním chemik sir Humphry Davy „experimentoval“ na přátelích. Od této doby je používán jako droga. Později byl používán k anestezii v zubařství. V současnosti se jím plní bombičky na šlehačku a v automobilových motorech slouží jako pomocné okysličovadlo. N2O se při vysokých teplotách v raketovém motoru rozkládá na kyslík a dusík.Na obou letadlech použil Rutan maximum kompozitních materiálů , pouze na náběžných hranách křídel a výškovek umístil ablativní tepelnou ochranu.

Nejčtenější