Solartaxi

MARTIN W. KIML  |  Příroda
solartaxi

Na své dlouhé cestě zažil ledacos. Poznal stovky lidí, zažil stres i strach o život, povozil ve svém autě politické i umělecké celebrity, nakonec se takovou celebritou sám stal. Snílek, blázen, idealista, dobrodruh Louis Palmer se narodil v roce 1971 v hlavním městě Maďarska Budapešti. Dlouho v této zemi ovšem nepobyl, protože v necelých šestnácti měsících se společně s rodinou přestěhoval do Švýcarska. „Odmalička jsem snílek a fantasta. Nikdy jsem vlastně vůbec netušil, co bych měl v životě dělat. Jeden den jsem byl hasič, druhý ošetřovatel v zoo a třetí třeba ekoterorista. Byl jsem prostě takové neposedné dítě. Ovšem fakt je, že svoje první auto na solární pohon jsem namaloval v roce 1986. To mi bylo 15. Takže je to asi můj osud, “ vzpomíná Palmer. Ať ovšem toužil být čímkoli, vždycky to mělo něco společného s pomáháním. Prostě idealista každým coulem. Navíc se u něj odmalička projevovala povaha dobrodruha. „Když jsem byl malý, mojí nejoblíbenější četbou byli lidi jako Richard Halliburton.

Ty šílenosti, které dělal, mě dostávaly do extáze. Jako když skočil do studny starých Mayů, ačkoli do té doby nikdo nevěděl, jak je hluboká a co je na dně. Ani neměl nikoho s sebou. Prostě se odrazil a skočil tam. A potom lezl ven se zlomenou rukou. To byl můj vzor,“ směje se při vzpomínkách na dětské sny Palmer. Právě nestálá povaha a permanentní touha poznávat nové věci a země ho nakonec vyhnala z teplého místečka učitele na základní škole. V roce 1994 vyrazil Louis Palmer na svou první výpravu. Aniž by rodině a přátelům něco konkrétního řekl, sbalil si pár nezbytností, kolo a vyrazil na cestu do Afriky. Na kole, bez pořádného doprovodu, sám, pouze se svou odvahou a touhou po dobrodružství projížděl místy, kde mu každou vteřinu hrozilo smrtelné nebezpečí. Možná i kvůli tomuhle zážitku Afriku vynechal při své cestě se Solartaxi. O pouhé dva roky později vyměnil kolo za ultralight a vydal se proletět nad Spojené státy.

Americká asociace ultralightového létání mu dokonce udělila cenu za nejvýraznější počin roku. Ve vzduchu se mu zalíbilo a v roce 1998 vytvořil nový světový rekord v létání nejmenším letadélkem napříč jihoamerickým kontinentem. O další rok později působil jako pozorovatel při závodech v Austrálii. V roce 2001 si jen tak mimochodem projel Asii autem, zatím s klasickým motorem. Celosvětové události prvních let nového tisíciletí ho nakonec dovedly až do Američany čerstvě obsazeného Afghánistánu, kde spolupracoval na vývoji turistického průvodce a pracoval jako dobrovolník rozvojové pomoci. Od roku 2004 měl před sebou jediný cíl a touhu. Stal se vedoucím projektu solárního auta, se kterým hodlal objet celý svět, a dokázat tak, že můžeme používat takové dopravní prostředky, které neničí životní prostředí a neotravují nám těla chemickými zplodinami a jedy. Vzhledem k výsledku je třeba říct, že se mu to zřejmě povedlo. Snílek, blázen, idealista a dobrodruh ale samozřejmě se svými dobrodružstvími nekončí.

Slunce rozhýbe města – proč Solartaxi?

Slunce je pro některá náboženství matkou. Pro jiná bohem. Od počátku věků ovšem lidé věděli, že ta ohnivá koule na obloze dává život. Díky Slunci získávají rostliny i živí tvorové na celé planetě energii pro svůj rozvoj, pro život. Není proto nic překvapivého na tom, že lidstvo přišlo i na způsob, jak pomocí sluneční energie vytápět domy a také pohánět svá auta.

Louis Palmer to celé shrnul do několika bodů tak, aby to pochopili opravdu všichni. Aby bylo na první pohled jasné, že jezdit solárním autem se vyplatí ve všech ohledech. Tohle je jeho způsob, jak říct: „Shoďte své staré dopravní prostředky do rokle a pořiďte si auto na solární pohon!“ Podle něj je Solartaxi něco mezi autem a motorkou a představuje nový způsob dopravy vhodný na současné technologické úrovni především do měst. Jaké důvody vás tedy podle Palmera mají vést k tomu, abyste si pořídili auto na solární pohon?

ekonomika – otevřená silnice je plná solární energie!

ekologie – nulové emise CO2 vždy spolehlivý partner – vysoká účinnost solárních článků a optimální podpora všude, kde jste nové energetické řešení poskytuje nezávislost – 6 m2 solárních článků na střeše dokáže dodat energii pro vaše auto na 15 000 km za rok svoboda – s novou technologií ZEBRA ujedete až 400 km bez nabíjení maximální rychlost – 90 km/h minimální hmotnost – 500 kg (+250 kg přívěs se solárními články) energetická efektivita – spotřeba 8 kWh/100 km (to je jako 0,8 l benzinu na 100 km)

Jak to celé začalo

Jak již bylo řečeno, první plány na výrobu solárního automobilu se v hlavě Louise Palmera zrodily už v roce 1986. Realizovat se to celé začalo v roce 2004 na univerzitě v Luzernu. Studenti Tobias Berchtold, Michael Fischer, Martin Kneubuehler a Beat Schmid se prakticky přestěhovali do dílny a začali centimetr po centimetru skládat budoucí Solartaxi. Zároveň se student Roger Zehnder z institutu ETH v Curychu pustil do vývoje a výroby přívěsu se solárními články. Na přelomu let 2005 a 2006 byla na Severozápadní švýcarské univerzitě aplikovaných věd vyvinuta kapota z odlehčených materiálů. Již v únoru 2006 došlo k prvnímu ostrému testu. První verze auta dosáhla dokonce rychlosti 80 km/h, ovšem testována musela být na letišti, protože zatím jaksi chyběly brzdy.Do týmu techniků přibývali další a další lidé, takže výroba se výrazně urychlila.

Díky tomu mohlo být již v červnu roku 2006 požádáno o oficiální licenci pro provoz na veřejných komunikacích. Certifikace a testování proběhly bez problémů. Nový, zcela oficiální dopravní prostředek byl na světě. Solartaxi se mohlo začít chystat na svou cestu kolem světa. Prototyp byl samozřejmě hodně drahý, ovšem podle Palmera i lidí z jeho týmu by v případě, že by se začalo tohle auto vyrábět sériově, klesla jeho cena na nějakých 20 000 dolarů, tedy přibližně 400 000 korun.

ZEBRA je nejlepší

Pohon Solartaxi zajišťuje nová generace elektrobaterií, známá pod názvem ZEBRA. Vyrábí ji jedna švýcarská firma a podle Palmera je to to nejlepší, co lze v současnosti sehnat. Firemní prezentace tohoto energetického zdroje začíná lakonicky: Naše vysokoenergetická baterie je vyrobena z kuchyňské soli, keramiky a niklu. Dokáže udržet čtyřikrát více energie než klasická baterie s kyselinou při stejné hmotnosti. To umožňuje dojezd až 400 km bez nabíjení. Dobít lze tuto baterii asi tisíckrát. A 400 000 kilometrů už je slušná vzdálenost, po které je potřeba koupit novou. Počátky systému, na kterém ZEBRA funguje, sahají až do poloviny sedmdesátých let do Jižní Afriky, kde byl zapsán patent. Odtud se pak vynález rozšířil do Německa a Velké Británie a dále do Švýcarska, kde začala sériová výroba.Ve srovnání s ostatními typy baterií umí ZEBRA uložit mimořádně vysoké množství energie. Olověné baterie uloží 30 Wh/kg, nikl-kadmiové 50 Wh/kg, nová baterie až 100 Wh/kg.

Výhodou je i absence tzv.paměťového efektu, který při předčasném ukončení dobíjení výrazným způsobem snižuje životnost baterie. ZEBRA tedy nepřijde o část své kapacity jenom proto, že dobíjení v půlce přerušíte. O něco vyšší jsou momentálně náklady, ale to jenom proto, že se ZEBRA nevyrábí tak masově jako jiné typy. Ve chvíli, kdy začnou z výrobních pásů sjíždět tisíce těchto baterií, náklady se sníží až o tři čtvrtiny. ZEBRA má ale i další výhody. Dobít ji lze z každé 110– nebo 220voltové zásuvky. Pozitivem je i doba nabíjení, protože 50 % kapacity lze doplnit už za nějakých 30 minut. Nabití celé baterie zabere maximálně 6–8 hodin. Nízké jsou vzhledem k použité vakuové izolaci tepelné ztráty, které se pohybují maximálně na hranici 40 W. Jednoduchá je i údržba, takže je ideální právě pro taková dobrodružství, jaká předvádí Louis Palmer. A hlavně – veškeré části baterie jsou vyrobeny z plně recyklovatelných materiálů.

Na cestě kolem světa

Solartaxi s Louisem Palmerem za volantem vyrazilo na cestu kolem světa 3. července 2007. Jak už bylo řečeno, hlavním cílem cesty bylo upozornit na možnosti alternativních a ekologicky nezávadných technologií, konkrétně energie solární.Hlavní hvězdou byl samozřejmě Louis Palmer, ale je třeba říct, že na cestě nebyl ani zdaleka sám. Jeho cestovní tým čítal až 25 lidí, i když samozřejmě ne všechny najednou. Na každém kontinentě, v každé zemi na výpravu čekalo několik místních nadšenců, kteří pomáhali s orientací, natáčeli, překládali atd. V každé zemi proběhlo mediálně značně sledované přivítání a spousta propagačních akcí včetně přednášek, ale třeba i street party. Jednou z prvních navštívených zemí byla i Česká republika. Cesta pokračovala směrem na západ na americký kontinent, přes USA a Kanadu do Austrálie, na Nový Zéland a přes Asii zpět do Evropy.

Jednou z posledních zastávek před definitivním ukončením cesty tam, kde začala, tedy ve švýcarském Luzernu, se Palmer a jeho tým zastavili v polské Poznani, kde zrovna probíhala celosvětová konference o klimatických změnách. Cestou se v autě svezla celá řada známých osobností, mimo jiné třeba Al Gore, automobilový závodník John Reid, režisér James Cameron, jordánská princezna Sumaya, držitel Nobelovy ceny Dr. Pachauri, starosta New Yorku Michael Bloomberg, spisovatel Ted Levine a několik desítek dalších. Pozvánku na projížďku obdržel i český prezident Václav Klaus, který tím, že na pozvání ani neodpověděl, nepřekvapil vůbec nikoho.Jeho středověké názory na globální klima jsou všeobecně známé. Touto cestou ovšem plány Louise Palmera zdaleka nekončí, ba právě naopak. Vteřinu poté, co vystoupil v Luzernu z auta, začal plánovat další dobrodružství. Tentokrát na cestu kolem světa vyrazí dokonce celá kolona solárních vozů. Zúčastnit se můžete třeba i vy. Do týmu se lze jednoduše přihlásit na stránkách solartaxi.com.


Takhle to vidí Louis Palmer

Louis Palmer

Země je krásná, jedinečná a cenná. Je plná příběhů a tajemství. Stejně jako život sám. S tím, čeho lidstvo za posledních několik desítek let na této planetě dosáhlo, můžeme být v podstatě spokojeni. Inovace a vynálezy vedly k prosperitě. Můžeme být optimisté, výzev pro budoucnost před námi ovšem stojí mnoho, a to i přes velké úspěchy minulosti. Jsme vlastně první generace, která může cestovat, kam chce, můžeme vidět to, co jsme vždycky vidět chtěli. Dokonce i ve vesmíru. A kdo nemůže cestovat, má k dispozici televizi a internet. Žádná předchozí generace nebyla tak informovaná jako ta dnešní. A přece i přes záplavu informací podávaných médii tomu něco chybí: nezávislé, autentické zprávy očitého svědka z našeho světa jako doplněk důvěryhodných, tradičních médií. Je třeba rozhlédnout se po světě a pochopit. Myslíte si, že je Solartaxi dobrý nápad?Palmerovou silnou stránkou je podle většiny spolupracovníků jeho osobnost, smysl pro humor a nakažlivý smích. S humorem láká i budoucí spolupracovníky a sponzory.

Funguje to:

  1. Pokud si myslíte, že Solartaxi je DOBRÝ NÁPAD, pak o tom řekněte všem svým přátelům.
  2. Pokud si myslíte, že Solartaxi je VELMI DOBRÝ NÁPAD, pozvěte nás do svého města, ubytujte nás, propagujte nás v médiích, organizujte návštěvy škol ve svém okolí.
  3. Pokud si myslíte, že Solartaxi je VELMI VELMI DOBRÝ nápad, řekněte v práci, že si berete dovolenou, a pojeďte s námi. Bereme lidi, kteří něco umějí, jako karikaturisty, mechaniky, zdravotní sestry, fotografy, novináře nebo –vás!
  4. Pokud si myslíte, že Solartaxi je VELMI VELMI VELMI DOBRÝ nápad, navštivte náš on-linový obchod.
  5. Pokud si myslíte, že Solartaxi je ZATRACENĚ A SAKRA DOBRÝ A VYNIKAJÍCÍ nápad, staňte se naším sponzorem!

Planeta jako odpadkový koš

Planeta Země umí zpracovávat škodliviny vypouštěné do ovzduší. Za miliardy let své existence si poradila s obrovským množstvím zplodin, pocházejících ze sopečných výbuchů, lesních požárů atd. CO2 vypuštěný do ovzduší díky těmto událostem byl vždy součástí přirozeného koloběhu v přírodě. Od té doby, kdy lidé začali využívat fosilní paliva a moderní technologie se rozjely na plné obrátky, přestala přirozená schopnost planety likvidovat CO2 v atmosféře stačit. Podíváme-li se na množství plynu, který vypouštíme každý rok jaksi nad plán, je to vcelku pochopitelné. Nemluvě o tom, že zásoby paliv se rychle tenčí a je nejvyšší čas konečně najít funkční alternativu. Podle odborníků lze až 75 % emisí CO2 vypouštěných do ovzduší odbourat pomocí solární energie.

4 874 940 000 ropy spálíme každý rok. Při současném tempu těžby budou zdroje vyčerpány za 41 let.

2 689 000 000 zemního plynu vytěžíme každý rok. Při současném tempu budou celosvětové zásoby vytěženy za 65 let.

4 000 000 000 tun uhlí ročně využíváme k výrobě až 40 % světové energie. Zdroje budou vyčerpány za 230 let.

Kolem světa na palubě Goggomobilu

Goggomobil je maličké auto, lépe řečeno autíčko, které se vyrábělo v padesátých a šedesátých letech v západním Německu. Výrobce, firma Glas, stvořila něco, co lze bez uzardění nazvat motorizovanou nákupní taškou. Vozítka, jejichž váha nepřekročila půl tuny a maximální rychlost se jenom výjimečně vyšplhala nad 80 km/h, se vyrobilo skoro 300 000 kusů a je s podivem, že nezískala takovou popularitu jako v případě VW Brouka nebo Citroënu 2CV, tzv. Kachny. S trochou nadsázky se dá říct, že i v Československu oblíbené polské fiátky 126 neboli Maluchy se můžou vedle Goggomobilu cítit jako limuzíny.

Když v roce 1966 firmu Glas pohltila automobilka BMW, bylo rozhodnuto, že tato „tintítka“ končí. To se definitivně stalo o tři roky později. Ideální autíčko na nakupování, řeklo by se v první chvíli. Nikoho by asi na první pohled nenapadlo, že v tomhle mikroautě se dá objet svět. Německý filmař Peter H. Beckhause ovšem nedal na první dojem a společně se svou manželkou Marlotte vyrazil 15. října 1957 na cestu. Ta trvala skoro pět let a manželé během ní natočili dokumentární film Goggomobilem kolem světa, který získal velkou popularitu. Film se potom za záhadných okolností ztratil a zřejmě poslední kopie ve velmi špatném stavu se našla teprve nedávno.

Nejčtenější