Smrt velkého bratra

LUBOR JARKOVSKÝ  |  
smrt velkého bratra

Internetoví piráti v boji s protipirátskými organizacemi. Kdo má právě teď navrch? nebo soumrak internetového pirátství?

Sdílení dat na internetu je fenomén, o kterém se v posledním roce psalo opravdu často. Přispěl k tomu především zákrok policie v prosinci 2006 v severních Čechách a loňská aféra s kinoripem celovečerních Simpsonových. V závěru roku byl v kauze „Simpsons“ obviněn ještě další člověk, který nahrávku masově šířil, a to ani nemluvíme o informacích z internetových fór, kde mnozí uživatelé potvrzují, že probíhá vyšetřování asi pěti tisíc lidí používajících program DC++.

Smráká se, smráká…

DC++ bylo před třemi čtyřmi lety jedním z nejpopulárnějších systémů pro sdílení dat, přičemž patří také k těm, u kterých je odhalení a prokázání úmyslu porušit zákon velice snadné. Jenže internetové pirátství se vyvíjí mnohem rychleji než legislativa či taktiky protipirátských organizací, a tak vládnou světu nyní takzvané torrenty. V případě této P2P sítě je velice složité prokázat určitému uživateli to, že se dopustil trestného činu, a proto u nás i ve světě žijí torrentové stránky dál. Čas od času se samozřejmě podaří nějakou sprovodit ze světa, ale namísto ní se objeví hned druhý den nějaká náhrada. Na podzim loňského roku nicméně protipirátské organizace uspěly, když docílily vypnutí serveru OiNK, největší torrentové komunity sdílející statisíce písniček v MP3 a jiných kompresních formátech.

O pár dnů později sice vznikl server Waffles, kde se většina členů OiNK opět postavila na nohy, ale to nic nemění na tom, že ani torrentové stránky už nejsou nedotknutelné. Dalším příkladem je ostře sledovaný švédský soudní spor, jenž může být zcela zásadní pro budoucnost P2P jako takového. Švédská prokuratura viní jednu z nejnavštěvovanějších torrentových stránek s příznačným názvem PirateBay (Zátoka pirátů) z porušování autorských práv. Majitelům stránky hrozí až několikaleté vězení a poměrně vysoké pokuty. Rozsudek švédského soudu bude v mnoha zemích brán jako precedens, takže jsme sami zvědaví, jak to celé dopadne.

Hoši z PirateBay si ovšem z obvinění příliš nedělají a už přemýšlejí, kam přesunout servery, aby na ně mocná ruka zákona nemohla. V polovině ledna se objevily spekulace, že hodlají koupit Sealand, mezinárodně neuznané knížectví tvořené 550 m2 plošiny stojící v moři 10 kilometrů od britských břehů. Majitel Sealandu však o týden později prohlásil, že PirateBay určitě plošinu neprodá, protože nechce podporovat porušování autorských práv. PirateBay proto zvažuje přesun na nějaký malý ostrůvek, kde neplatí přísné evropské a americké zákony.

Hurá do Karibiku

Podobně jako PirateBay uvažují i jiní a mnozí z nich své plány také zrealizovali. Například taková softwarová firma SlySoft vyvíjející aplikace pro prolomení ochran a kopírování CD, DVD, Blu-ray a HD DVD disků se zabydlela v malém ostrovním státečku Antigua v Malých Antilách. V této zemi jí vyvíjení takového softwaru žádný zákon nezakazuje, v USA či EU už zákony existují a SlySoft by zde nemohl svou činnost provozovat. Přestože je i používání takových aplikací ve vyspělých zemích trestné (včetně České republiky), patří SlySoft k nejpopulárnějším vývojářům softwaru tohoto typu a má tisíce zákazníků po celém světě. Přesun na ostrov SlySoftu jednoznačně pomohl, ale u torrentů nemusí stačit. Ne že by snad někdo vyřadil weby běžící na serverech v zemích třetího světa z provozu, ale může k nim být v určitých státech zablokován přístup.

Podobným způsobem funguje tolik kritizovaná cenzura webu v Číně, kdy se tamním uživatelům nezobrazí všechny stránky, ale nemusíme chodit ani tak daleko. V Dánsku nedávno vydal soud příkaz internetovému poskytovateli Tele2, aby blokoval svým zákazníkům přístup na PirateBay. Posléze se zjistilo, že toto nařízení je v rozporu se zákony EU a všichni dánští provideři se hodlají bránit. Argumentují tím, že odkazy na torrenty lze získat rovněž přes Google, a za chvíli by proto mohl být zablokován také tento vyhledávač. To samozřejmě všichni považují za naprosto absurdní a ukazuje se, že hranice mezi hájením práv komerčních subjektů a nezákonným omezováním samotných uživatelů je velmi tenká. IFPI (Mezinárodní federace hudebního průmyslu) má však ještě další „lék“ na pirátství. Podporuje legislativní změny, které by přikazovaly poskytovatelům internetového připojení odpojovat piráty od sítě. Takový zákon už platí ve Francii a nyní se o něm jedná ve Velké Británii.

V Evropském parlamentu se ho IFPI však prosadit nepodařilo. Represivní opatření tohoto typu mají mnohé kritiky (nejenom mezi piráty). Vždyť plno uživatelů se připojuje k internetu přes lokální servery a mají sdílenou IP adresu, mnozí používají doma otevřené WiFi sítě. IFPI si kromě toho neuvědomuje, že i kdyby k prosazení takového zákona v EU došlo, bylo by jeho dodržování ze strany poskytovatelů v praxi téměř nemožné. Shoduje se na tom většina odborníků. Vyhnout se odpojení může také samotný uživatel, když si zaplatí VPN Anonymizer, službu, která dělá antiP2P organizacím v současnosti pořádné vrásky na čele.

Na internetu beze stop

Při jakékoli činnosti na internetu, surfování, stahování či poslechu internetového rádia, po sobě zanecháváte stopy. V síti vystupujete pod unikátní IP adresou, jež zůstává na vámi navštívených serverech. Internetový provider má ke všemu ze zákona povinnost uchovávat (logovat) veškerou vaši komunikaci se servery a dalšími počítači v internetu. Už dlouho se vedou diskuse o tom, nakolik je reálná archivace tak obrovského množství dat o všech zákaznících po dobu šesti měsíců, nicméně zákon zní jasně. Pakliže nechcete, aby internetový poskytovatel, ani kdokoli jiný věděl, co, odkud a kdy jste stáhli či jakou stránku navštívili, můžete začít používat některou z anonymizujících služeb.

Naprostá většina běží pomocí VPN (Virtual Private Networ čili virtuální privátní síť) a celý systém je velice jednoduchý – připojíte se na server, pod jehož IP začnete v síti vystupovat, přičemž veškerý váš datový provoz běží přes jediný port a skrze VPN tunel. Samozřejmě existují gratis VPN, ale jestliže chcete využít plné rychlosti své linky, budete si muset nějaký anonymizer zaplatit. U placených služeb je VPN tunel šifrován (128bit či 256 bit šifra) a v současnosti není nikdo schopen tuto šifru v reálném čase prolomit. Maximálně snad nějaké tajné služby jako CIA, ale ty se zase nebudou zajímat o člověka, který si stáhne z internetu pár filmů. Provozovatelé služby VPN Anonymizer sídlí v různých zemích po celém světě a před časem se objevil dokonce jeden u nás. Podrobnější informace o jednotlivých nabídkách naleznete v našem malém testíku.

Přestože jsou VPN služby tohoto typu určeny obecně všem, kteří chtějí zamezit jakýmkoli slídilům ve sledování svých aktivit na internetu, je jasné, že slouží výhradně lidem používajícím P2P aplikace. Naprostá většina poskytovatelů VPN to ani nijak nezastírá a ve svých webových prezentacích uvádí, že služba zajistí anonymní stahování a sdílení. Jelikož nemají zatím v EU tito provideři povinnost vést logy, je pro policii technicky nemožné zjistit, kdo konkrétně sdílel určitý soubor.Od ledna 2009 však má dojít ke změně a logy budou povinné v celé Evropské unii, což mnoha VPN službám zkomplikuje život. Někteří proto zvažují přesun serverů za hranice EU, kde by mohli nabízet služby bez logů, a tím zajistit maximální anonymitu svých zákazníků.

A co z toho všeho plyne? Žádné odpojování od internetu a podobné v reálu těžko aplikovatelné zásahy do práv uživatelů stejně P2P sítě a jejich uživatele nezastaví. VPN Anonymizer dokáže uvést do chodu kterýkoli počítačový uživatel a přihlášení do virtuální sítě je otázkou pár vteřin.Uživatele tento systém nijak neobtěžuje a ani výrazně nezdržuje. Dá se tedy čekat, že s rostoucím počtem domovních prohlídek a odstraněných torrentových webů budou anonymizery nabírat na popularitě a pro antiP2P organizace bude mnohem složitější determinovat skutečného sdíleče. Mluvčí českého VPN Anonymizeru nám potvrdil, že denně dostávají e-maily, ve kterých od nich blíže nespecifikované subjekty žádají informace o uživatelích sdílejících nelegálně data. Pokud se nejedná o sdílení dětského porna a jiné silně nemorální trestné činy, v zásadě e-maily ignorují či odpovídají, že nejsou schopni viníka z technických důvodů determinovat.

Nedotknutelná warez scéna

Doposud jsme se stále pohybovali v oblasti P2P sítí, ale jejich uživatelé nejsou opravdovými piráty, ačkoli je mnozí tak označují. Pirátem jako takovým je člen takzvané „warez scény“, která stojí na vrcholku celé pyramidy. Tito lidé tvoří určité skupiny a jsou to právě oni, kdo natáčí filmy v kinech, kopírují recenzentská DVD či prolamují ochrany počítačových her. Zmíněná scéna sestává z velkého množství FTP umístěných na serverech připojených do internetu vysokými rychlostmi. Releasy, jak jsou nazývána jednotlivá pirátská vydání filmů, hudby či her, se šíří nejprve po těchto FTP, a teprve z nich je někdo nasdílí v P2P síti. Jediným důvodem, proč piráti dělají to, co dělají, je soutěživost. Jednotlivé skupiny se předhánějí, kdo sežene určité dílo dříve a vydá ho.

Získávají si tím respekt dalších skupin. Jiný důvod ke své činnost nemají, rozhodně si nepředstavujte, že warez scéna na pirátství něco vydělává. Z její činnosti těží jiní, provozovatelé torrentových stránek jako PirateBay, trhovci na hranicích, ale i výrobci elektroniky, kteří vydělávají nemalé peníze na MP3 přehrávačích či DVD playerech s podporou XviD (formát, ve kterém vydávají piráti nejčastěji filmy). To samozřejmě činnost warez scény nijak neospravedlňuje, nicméně na ni nelze hledět jako na nějaké uskupení pasoucí se na ztrátách filmového a hudebního průmyslu.

Opatření proti nelegálnímu sdílení dat se warez scény vůbec netýkají, protože její členové jsou připojeni často do sítě přes několik serverů a jejich vypátrání je de facto nemožné. Důkazem toho je už jenom to, že warez scéna funguje už od konce devadesátých let a i když k pár zatčením v těch zhruba deseti letech došlo, obecně je policie na tyto opravdové piráty krátká. Warez skupin jsou stovky, a to nejenom v zahraničí; v České republice funguje lokální scéna také a vydává dabované filmy, hry s českou podporou, software i hudbu. Žádný z medializovaných policejních zákroků se těchto pirátů netýkal, vždy šlo o malé rybky sdílející data v běžných P2P sítích či provozovatele nějakého menšího FTP.

Snahy policie se naprosto míjejí účinkem a její bezradnost vedla už v některých zemích k myšlence legalizace sdílení. Kupříkladu v Kanadě muži zákona od loňského roku nepostihují domácí stahovače a orientují se pouze na opravdové „warezáky“. Ve Švédsku chtějí někteří poslanci P2P zlegalizovat zcela a v Itálii zase nedávno vešel v platnost zákon, který umožňuje sdílení „hudby v degradované kvalitě pro vědecké účely“. To laicky řečeno znamená, že pokud máte dobrou výmluvu, můžete v Itálii sdílet muziku v MP3 a jiných kompresních formátech.

Mráčky? Ale kdepak!

Ačkoli média často tendenčně informují o určitých zákrocích policie, žádný soumrak pirátství nenastal. Lobby nahrávacích společností je velmi silná a snahy zastrašit počítačové uživatele rostou. My rozhodně neschvalujeme porušování zákonů, ale je potřeba se na celou věc podívat střízlivě a objektivně.Stahování filmů a hudby není nelegální (sdílení ano), i když výklady zákona mohou být různé a my bychom spíše řekli, že stahování balancuje na jakési tenké lince mezi legálností a nelegálností. Při zachování demokratických principů je nemožné pirátství zastavit.Warez scéna funguje už od konce devadesátých let, obecně je policie na tyto opravdové piráty krátká.

CO JE DC++? DC++

je opensource aplikace pro sdílení a stahování dat v síti DirectConnect. Tento prográmek je dostupný v mnoha modifikacích (např. StrongDC, CZDC++) rozšiřujících ho o další funkce jako např. segmentové stahování. Celý tento P2P (peer-to-peer) systém je tvořen místnostmi, takzvanými huby, kam se jednotliví uživatelé připojí a mohou v nich hledat data sdílená dalšími lidmi. Když naleznou, co hledají, a zahájí stahování, vytvoří se přímé připojení mezi jejich počítačem a počítačem sdílejícího. V případě DC++ je velice snadné prokázat porušování zákona a zjistit IP adresu uživatelů, tudíž je nyní tento systém na ústupu. Svůj vrchol zažil mezi lety 2003–2005.

CO JSOU TORRENTY?

Základem každé torrentové komunity je internetová stránka, na kterou uživatelé nahrají takzvaný torrent. V tomto souboru se nacházejí pouze informace o daném serveru a souborech, jež budou sdíleny. To znamená, že samotný torrent nijak neporušuje autorská práva. Každý, kdo chce film či hudební album stáhnout, si nejprve načte ve specializovaném volně dostupném programu (např. Torrent, Azureus) tento torrent soubor a podle informací v něm obsažených se začnou vytvářet připojení na sdílející i stahující. U torrentů dochází ke sdílení dat automaticky už během jejich stahování, ale je mnohem složitější prokázat někomu vinu. Sdílený soubor je totiž rozdělen do miniaturních balíčků, které jsou jen shlukem jedniček a nul a neodesílají se popořadě. Žádný uživatel kromě vůbec prvního sdíleče totiž neodešle celý soubor, ale jen jeho fragmenty.


MALÝ TEST ANONYMITY

Chcete, aby po vás na internetu nezůstávala stopa vaší unikátní IP adresy? Připojte se přes VPN Anonymizer. Jelikož jsme měli možnost vyzkoušet službu několika poskytovatelů, přinášíme vám malý test založený na našich osobních zkušenostech.

01 VPN Anonymizer

Český poskytovatel nabízí za 149 korun měsíčně rychlost až 1 Mb/s, což není nijak mnoho. Vedou logy, ale informace o obsahu komunikace ukládány nejsou, takže není společnost 2GM provozující tuto službu schopna policii podat v podstatě žádné informace, které by někoho usvědčily.

02 Trackbuster

Německý poskytovatel nabízí za zhruba 270 korun měsíčně spolehlivou službu s minimálními výpadky a rychlostí přesahující 10 Mb/s. Navíc není nijak omezen datový přenos, což všechny notorické stahovače zajisté potěší. Trackbuster uvádí, že nevede logy, a to znamená, že není schopen policii poskytnout vůbec žádné informace. Pokud budou v Trackbusteru od začátku roku 2009 přinuceni vést logy, zvažují přesun serverů mimo EU, kde by mohli nabízet stejnou službu jako nyní. Trackbuster. Nabídka této společnosti má nejlepší poměr cena/výkon.

03 Steganos

Internet Anonym Relativně velká softwarová firma vyvíjející programy pro ochranu počítače má v nabídce anonymizer za zhruba 270 korun, s datovým limitem 25 Gb. Neomezená by vás vyšla asi na 600 korun. Za větší obnos dostanete kvalitnější zákaznickou podporu a vyspělejší VPN aplikace umožňující vytvoření seznamu aplikací, jež se mají připojovat do sítě přes vaši běžnou linku.

04 SwissVPN

Švýcarský poskytovatel má k dispozici dva 300Mbit servery a rychlost stahování se pohybuje v řádu několika Jelikož nemají zatím v EU provideři povinnost vést logy, je pro policii technicky nemožné zjistit, kdo sdílel určitý soubor.


Jak stahovat v klidu?

Mbit. Musíme ovšem upozornit, že často kolísá, ani výpadky nejsou SwissVPN cizí. Cena za anonymitu s neomezeným přenosem dat pod hranicí 100 korun za měsíc je opravdu lidová. Vhodný pro začínající uživatele. 05 Relakks V době svého vzniku vzbudil Relakks značnou pozornost, protože za ním stojí sami švédští piráti, kteří ještě předtím založili vlastní politickou stranu. Relakks se proto naprosto netají tím, že poskytuje utajení lidem používajícím P2P. Cena jejich služby je nějakých 130 korun za měsíc a datový přenos je neomezený.

Nejčtenější