Škola digitálního fotografování

MICHAL ŠKACH  |  
řez fotoaparátem

Střílet fotky jako z kalašnikova dokáže každý. Nebylo by ale lepší zamyslet se nad procesem fotografování a dosáhnout tak lepších snímků?

Fotografování je činnost, která v posledních letech dosti zevšedněla. Už není jen doménou profesionálů a zapálených amatérů. Cena digitálních kompaktů je velmi nízká a může si ho tak dovolit skoro každý. Kvůli tomu ale pojem fotografování znamená pro mnoho lidí jen bezmyšlenkovité stisknutí spouště, bez ohledu na výsledek. Možná i vy tak máte doma tisíce nic neříkajících fotografií, na které se už nikdy nepodíváte. A přitom stačí tak málo — vysvobodit fotoaparát z režimu Auto a vydat se vstříc lepším fotografiím.

Nastavení expozice

Pod termínem expozice se skrývají dva pojmy – čas závěrky a clona. Kombinací těchto dvou základních hodnot můžete velmi dobře ovlivnit výslednou fotografii, zejména v oblasti ostrosti a jasu. Čas určuje dobu, po kterou bude snímač zaznamenávat dopadající světlo. Oproti tomu clona definuje množství dopadajícího světla. Kombinace těchto dvou hodnot je samozřejmě závislá na světelných podmínkách scény a typu použitého objektivu.

Automatické režimy tyto hodnoty nastavují samy podle aktuální situace. Každému se ale jistě už někdy stalo, že fotografie byly přeexponované (příliš světlé), podexponované (příliš tmavé) nebo dokonce rozmazané. To proto, že ačkoli jsou dnes automatické režimy velmi propracované, nikdy nepoznají, jaký je váš záměr a co přesně fotografujete. Dokážou určit pouze světelné podmínky a podle nich odhadnout ideální nastavení, což se nemusí vždy podařit.

Ostré snímky

Základem ostré fotografie je nehybnost fotoaparátu po celou dobu expozice. Pokud chcete co nejostřejší snímky, je nutné zvolit co nejkratší čas. S rostoucím časem se totiž stává jakýkoli pohyb nežádoucí, ať už přístroje jako takového nebo objektů v záběru. Pokud je scéna dostatečně světlá, není to vcelku žádný problém. Horší situace nastává, pokud je světla málo.

V takovém případě sáhnete po co nejmenší cloně. Ta je samozřejmě závislá na kvalitě použitého objektivu. Chléb se tak láme za zhoršených světelných podmínek, tzn. za špatného počasí, v noci nebo v interiéru. I přes nejmenší zaclonění by fotografie byla příliš tmavá, takže je zapotřebí zvýšit čas závěrky — kdy vzniká riziko rozmazání snímku — nebo si pomoci jinak.

Citlivost snímače

Citlivost snímače se určuje hodnotou ISO. Čím vyšší citlivost nastavíte, tím méně potřebujete světla. Výborná věc, řeknete si, tak proč nenastavit co nejvyšší hodnotu? Důvodem je jeden zásadní vedlejší účinek — s rostoucí hodnotou ISO se bohužel zároveň zvyšuje i energetické rušení jednotlivých buněk snímače – vzniká tzv. digitální šum.

Zjednodušeně řečeno platí, že čím menší je snímač, tím horší je digitální šum. Aby byly snímky kvalitní, ostré a bez viditelných zkreslení, je ideální používat vždy co nejmenší hodnotu. Výrobci se sice předhánějí v co nejvyšších číslech, ale ve skutečnosti jen málokterý kompakt dokáže vyprodukovat použitelný snímek s ISO vyšším než 400.

Scénické režimy

Přednastavené režimy typu portrét, krajina nebo třeba sport nejsou ve fotoaparátu jen pro legraci a vyplatí se je používat. Volbou scény totiž fotoaparátu prozradíte právě to, o čem sám neví — co hodláte fotit. U nočního portrétu tak aparát bude vědět, že má použít blesk, ale že zároveň chcete trochu zachytit nasvícené pozadí, takže přidá trochu na čase.

U sportovního režimu je mu zase jasné, že zachycujete pohyb, a proto je nutné mít co nejkratší čas. U krajiny zase ví, že blesk nesmí použít, a oproti tomu nastaví jinou hloubku ostrosti než třeba na portrét. Výsledek samozřejmě nikdy nebude tak dokonalý, jako když autor snímku nastaví hodnoty ručně, nicméně je to vždy lepší než úplná automatika.

Vyvážení bílé

Možná se vám někdy podařilo vyfotografovat snímky, jejichž barevné podání vůbec neodpovídalo realitě. Barevné podání snímků totiž záleží na tom, jak fotoaparát vyhodnotí světelnou situaci. U digitálních fotoaparátů jde o bezproblémový proces většinou na přirozeném venkovním světle, kdy je teplota barev optimální. Pod umělým osvětlením je to už podstatně horší.

Většina fotoaparátů proto umožňuje nastavení vyvážení bílé třeba i pro žárovkové nebo zářivkové světlo. Tyto hodnoty se vyplatí měnit vždy podle aktuální situace, neboť se vám odmění barevně reálnějšími snímky. Ideálním případem je pak ruční nastavení bílé, například pomocí bílého archu papíru. Dražší fotoaparáty totiž umožňují namířit na bílý objekt a uložit si tuto hodnotu do paměti.

Zoomování

zoom

Přitáhnout si k sobě objekt v pozadí je často velmi lákavé. Říkáme tomu zoomování neboli změna ohniskové vzdálenosti. Při fotografování je ale zapotřebí počítat s tím, že má vliv nejen na výřez fotografované scény, ale též na řadu jiných okolností. Předně jde o množství světla dopadajícího na snímač — čím více fotoaparátu zúžíte zorné pole, tím méně světla jím projde. A světelnost snímku pak musíte dohánět opět někde jinde.

Obzvláště u levných a malých kompaktů je pak noční scéna se zoomem téměř nefotografovatelná, a musíte si tedy vystačit s širokoúhlým pohledem. S rostoucím ohniskem také klesá hloubka ostrosti a vše před i za objektem, na který bylo ostřeno, je rozmazané, což lze často efektně využít. Při nastavení dlouhého ohniska je také daleko důležitější udržet aparát v nehybném stavu. Pro fotografování portrétů se ale vyplatí nastavit ohnisko vyšší a udělat několik kroků zpět. Za optimální se považuje ohnisko 85 mm, které je nazýváno jako portrétové.

Ostření

Pravděpodobně jste již zjistili, že fotoaparáty mají vždy dvě úrovně spouště. Té první se říká namáčknutí, kdy fotoaparát zreviduje scénu a podle vzdálenosti zaostří. Namáčknutí spouště je možné využít v případě, kdy fotoaparát třeba automaticky ostří uprostřed snímku, a potřebujete zaostřit objekt v pravé části záběru. Jednoduše to provedete tak, že nejprve namáčknete a zaostříte na daný objekt a až poté fotoaparátem pohnete tak, aby ostřený objekt byl stranou. Ačkoli zmizí z centra snímku, ve chvíli expozice se již zaostření nezmění.

Kontrola snímku

kontrola snímku

Po vytvoření a uložení snímku na paměťovou kartu je dobré fotografii alespoň zběžně zkontrolovat na displeji fotoaparátu. Protože LCD displej často dost zkresluje, jsou moderní aparáty vybaveny řadou užitečných pomůcek. Předně je to například zvýraznění přepálených nebo naopak úplně tmavých míst ve snímku blikáním. Velmi užitečnou funkcí je také histogram, což je jakási křivka četnosti bodů ve snímku od nejsvětlejších po nejtmavší. Při pohledu na něj je možné určit, zda na snímku není příliš světlých nebo naopak tmavých bodů. Každopádně uděláte nejlépe, když si vše sami vyzkoušíte. Ideální je pořídit první zkušební fotografii s libovolným nastavením a podle situace pak měnit jednotlivé parametry.

Použití blesku

použití blesku

Blesk se stává užitečnou pomůckou ve chvíli, kdy je fotografovaná scéna příliš tmavá. V tom případě je rovněž dobré znát jeho směrné číslo, které udává vzdálenost, na jakou je schopen scénu osvítit. Pokud má kompakt směrné číslo 8, snaha o osvětlení bleskem objekty vzdálené 50 m rozhodně postrádá smysl. Ale pozor, blesk vám může fotografii i zkazit. Je to třeba v případě portrétu, kdy se často setkáváme s jevem červených očí. Tento problém vzniká z důvodu odrazu blesku od očního pozadí. Vyvarovat se ho lze několika způsoby. Nejjednodušším je přepnutí blesku do režimu předzáblesků, které stáhnou oční panenku. U externích blesků je pak možné provést odraz záblesku například o strop, popřípadě použít difuzor.

Nejčtenější