Sexy mozek?

PETR HENEBERG  |  Věda
Sexy mozek?

Ženská sexualita byla po léta tabu a věnovat se jejímu výzkumu bylo ještě nepatřičnější než studovat sexualitu obecně. Pokud ale vezmeme v potaz, že většina párů je heterosexuálních, vykašlat se na ženy bylo kapku krátkozraké. O to více však máme nových poznatků v oboru žena a sex.

Termín „sexy mozek“ zdomácněl v českých krajích poměrně nedávno – přesněji 6. července 2007 po zveřejnění interview s partnerkou nejmenovaného politika. V letošním roce došlo ale k nečekanému obratu – vědci z prestižní Stanfordovy univerzity zveřejnili studii, že „sexy mozek“ by měli hledat pánové spíše u žen – přes 40 % z nich má totiž mozkovou vadu, která potlačuje prožívání sexu! Ale nezoufejme, už se prý vyvíjejí léčiva, která by to mohla v budoucnu napravit… Jak se to tedy se sexy mozky má? U toho mužského je to jasné.

Jak se kdysi vyjádřil sexuolog Zlatko Pastor, „sexy mozkem jsou většinou postiženi muži kolem padesátky se zlatou kreditní kartou a vlivnými kamarády“. Jak je to ale u žen? Muži u žen dávají přednost vesměs jiným orgánům. Vezměme si opět k ruce sexuologa Zlatko Pastora, který o mužích píše: „Ne, že by neobdivovali na večírcích chytré a vtipné společnice, ale ke svým domovům odcházejí raději s majitelkami mozků průměrných, zato vybavenými jinými přednostmi.“

Když objevili frigiditu…

Jenže není vše tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Až do sedmdesátých let se lékaři při snaze o nápravu sexuálních poruch zaměřovali především na samotné genitálie – běžnou diagnózou bývala předčasná ejakulace a impotence u mužů, popřípadě neschopnost dosažení orgasmů a vaginismus u žen. Že ale za sexuálními dysfunkcemi mohou stát i jiné faktory, se tušilo již dlouho, první se to odvážili pojmenovat Helen Singer Kaplanová a Harold Lief roku 1977, kdy světlo světa spatřil pojem nedostatečná sexuální představivost, lidověji řečeno frigidita.

K novému termínu se došlo docela jednoduše – tehdejší sexuologická terapie na určitou část pacientů zkrátka vůbec nezabírala. Problém byl ale ve veřejném mínění. V puritánské Evropě bylo ještě v první polovině 20. století nemyslitelné, že by lékař rozebíral se svou pacientkou její sexuální představivost. Podobně ani dnes není ve všech kulturách něco podobného přípustné a téma je často tabuizováno. Společenské zvyklosti se v jednotlivých regionech liší. V Arábii platí pravidlo, že žena nesmí muži odmítnout sex po více než čtyři po sobě následující dny. Jinde bývá naopak sexualita potlačována a problém nedostatečné sexuální představivosti se tím stává jednoduše neviditelným.

1,5 milionu českých žen?

Ještě před několika lety nikdo nevěděl, o jak rozsáhlý problém vlastně jde. Ani dnes není jednoduché dělat na toto téma výzkumy – lze do nich zahrnout prakticky jen obyvatele euroamerické civilizace, pro kterou jde o relativně akceptovatelné téma. Předloni zveřejnil výsledky svého průzkumu australský výzkumník Richard D. Hayes se svými spolupracovníky. Provedli rozsáhlý výzkum zahrnující 1998 Evropanek (z Itálie, Francie a Velké Británie) a 1591 žen z USA. Výsledky se mezi kontinenty poněkud lišily. V Evropě si na nedostatečnou sexuální představivost stěžovaly nejméně mladé ženy – jen 11 % z žen mezi 20 a 29 lety.

Se stoupajícím věkem se ale jejich zastoupení v populaci rychle zvyšovalo. Ve věku mezi 60 a 70 lety dosahovalo již 53 %. V USA se výsledky odlišovaly – mladé Američanky si na nedostatečnou sexuální představivost stěžovaly dvakrát častěji než Evropanky. Se zvyšujícím se věkem se ale u Američanek frekvence problémů zvyšovala jen mírně, maximum se pohybovalo kolem 32 %. Pokud zmíněná čísla aplikujeme na situaci v České republice, máme co do činění s více než 1,5 milionu českých žen s nedostatečnou sexuální představivostí. Mezi muži bývá rozšířena představa o ženské nechuti k sexu.

Hayesův výzkum ale ukazuje, že nedostatečná sexuální představivost vadí i samotným ženám; 65 % mladých Evropanek a 67 % mladých Američanek postižených tímto problémem tvrdilo, že je jejich postižení stresuje. Se stoupajícím věkem se s tím část z nich dokázala vyrovnat, přesto ale ještě ve věku 60–70 let 22 % Evropanek a 37 % Američanek uvádělo, že je nedostatečná sexuální představivost stresuje. Jde tedy o problém, o kterém samy ženy vědí a chtějí jej řešit. Farmaceutické společnosti již tuší zlatý důl a snaží se vyvinout přípravky, které by pomohly prožívat intenzivní intimní život.

Soustřeďte se na sex!

Hledat ženu se sexy mozkem?

V úvodu zmíněná letošní studie pocházející ze Stanfordovy univerzity se zaměřila na to, kde hledat prapůvod nedostatečné sexuální představivosti. Vědci si vzali k ruce 16 žen, kterým byla diagnostikována nedostatečná sexuální představivost. Jako kontrola pak posloužilo 20 žen vykazujících normální intimní život. Všem pokusným osobám byly střídavě promítány dva druhy krátkých filmů. Část z nich představovala erotická videa, druhou část záběry sportujících žen (pokusné subjekty byly rovněž ženy, všechny heterosexuální). Mezi jednotlivými videosekvencemi byly na chvíli promítány neutrální pohledy na květiny, hory či mořské vlny – aby se mozky pokusných žen dostaly do klidové fáze. Mozková aktivita pokusných osob byla monitorována pomocí magnetické rezonance. Vědci zároveň zaznamenávali stav vzrušení genitálií pokusných osob při promítání jednotlivých videí.

Soustřeďte se na sex!

A závěry z promítání videí? Aktivita větší části mozku byla identická u obou skupin žen. S několika prostorově drobnými, ale důležitými výjimkami. Byly identifikovány tři oblasti mozku, jejichž aktivita se v průběhu promítání erotických videí zvyšovala výrazněji u žen s nedostatečnou sexuální představivostí. Naopak existovala jedna oblast, v níž byla aktivita výrazně nižší. Většině z nás názvy jednotlivých oblastí mozku nebudou nic moc říkat, popišme si tedy raději jejich funkce. Jedna z oblastí se zvýšenou aktivitou u frigidních žen odpovídala místu, které souvisí se zvýšeným vnímáním mentálního stavu sebe sama.

Druhá oblast se zvýšenou aktivitou pak je známa jako centrum, ve kterém se vytvářejí naše emoce. Co se týče místa, ve kterém byla identifikována snížená aktivita u frigidních žen, zde nelze vystopovat přímočarou souvislost. Z pokusů na zvířatech ale plyne, že nedostatečná aktivita tohoto okrsku má za následek méně efektivní provádění procesů vyžadujících prostorovou orientaci a zapamatování opakovaně prováděných úkonů. Když se tato data zkombinují dohromady, vyplývá z toho, že mozek frigidních žen jim jednoduše neumožňuje se na prožívání intimních chvilek plně soustředit, odložit myšlenky na cokoli jiného.

Po čtyřicítce

Italský vědec Alfredo Nicolosi se svými kolegy otiskl před pěti lety studii věnující se sexuálnímu chování 27 516 mužů a žen z 29 zemí celého světa. Všem zkoumaným osobám bylo mezi 40 a 80 lety. Přes 80 % mužů a 65 % žen tvrdilo, že mělo během posledních 12 měsíců nějakou sexuální zkušenost. Četnost této odpovědi se podle očekávání dramaticky snižovala s přibývajícím věkem. Zatímco ve věkové skupině 40–49 bylo sexuálně aktivních 93 % mužů, ve skupině 70–80letých již jen 53 % mužů. V případě žen to bylo 88 % 40–49letých a pouhých 21 % 70–80letých. Celkem 82 % mužů a 76 % dotázaných žen ve věku 40–80 let souhlasilo s tím, že „uspokojivý sex je klíčový pro udržení vztahu“. Naopak 17 % mužů a 23 % žen tvrdilo, že „staří lidé už sex nepotřebují“. Zajímavé je, že tato odpověď byla mnohem častější v rozvojových zemích. A konečně, 68 % mužů a 60 % žen odpovědělo, že jsou příznivci použití léků či léčby pro vylepšení sexuální aktivity ve starším věku.

Nejrizikovější partner?

Stephanie A. S. Starasová z Floridské univerzity publikovala se svými spolupracovníky letos článek, ve kterém tvrdí, že v USA trpí pohlavně přenosnými chorobami 9 milionů Američanů ve věku 15–24 let. Sarasová se zaměřila na pacienty přicházející na kliniku pohlavně přenosných chorob v Pittsburghu. Průměrný počet sexuálních partnerů byl 10 (1 až 200!), průměrný počet partnerů v průběhu posledního roku byli tři (nejméně jeden, nejvíce 50). Většina dotázaných odpověděla, že měla během posledního roku příležitostného sexuálního partnera (60 %), že ne vždy použili kondom (67 %) a že se domnívají, že i jejich partner měl během posledního roku i jiného partnera (71 %).

Asi 25 % z nich odpovědělo, že mezi nimi a partnerem byl věkový rozdíl větší než 5 let. Ženy často tvrdily, že jejich partner byl vyššího věku, byl v minulosti vězněn, popřípadě měl problémy s alkoholem a marihuanou, ostatně sex pod vlivem akoholu udávala většina respondentů. Ne všichni návštěvníci kliniky byli nakaženi, pohlavně přenosné choroby byly prokázány u 27 % z nich. Nejvíce, 15 % z nich, trpělo chlamydiózou, 12 % kapavkou, 1,5 % mělo na genitáliích opar, 3,4 % mělo na genitálu bradavice a 8 % žen mělo trichomonády. Kdo tedy vyšel jako nejrizikovější potenciální partner?

Na prvním místě byla skutečnost, že dotazovaný věděl o partnerově chorobě, a přesto s ním měl pohlavní styk (46 % se nakazilo). Na dalších příčkách se umístil styk s partnery o pět nebo více let staršími (45 % se nakazilo), sex s partnerem, který měl za sebou pobyt ve vězení (36 % se nakazilo), a nepoužívání nebo jen občasné používání kondomu při styku s předchozími partnery (34, respektive 32 % se nakazilo). Zkoumala se i rasová skladba respondentů. Procento nakažených černochů bylo oproti bělochům čtyřikrát vyšší. Tento rozdíl nezmizel ani poté, co byla data filtrována na počet a charakteristiky jejich sexuálních partnerů.

Podíl Evropanek a Američanek s nedostatečnou sexuální představivostí

Helen Singer Kaplanová

Jedna ze světově nejproslulejších sexuoložek se narodila 6. 2. 1929 ve Vídni. Za války emigrovala do USA, kde se usadila a následně vystudovala psychologii. Po většinu své aktivní kariéry pracovala jako profesorka klinické psychiatrie v New Yorku, kde založila a do své smrti vedla první americkou sexuologickou kliniku. Na základě svého působení na rozhraní psychoanalýzy a sexuologie zavedla roku 1977 termín „nedostatečná sexuální představivost“. Aplikovala psychosexuální terapii, kterou se snažila odlišit od klasické sexuologie zaměřené na detekci a léčbu poruch samotných pohlavních orgánů. Zemřela na rakovinu 17. 8. 1995 ve svém manhattanském bytě.

Nejčtenější