Šamani učí doktory

Jaroslav Petr  |  Věda
Šamani učí doktory

Po tisíce let jsme neměli žádné pořádné léky, jen staré osvědčené rituály. Dnes máme skvěle fungující léky, ale na rituály jsme trochu pozapomněli. Jak se zdá, byla to chyba. Něco na nich přece jen bylo. Věř a víra tvá tě uzdraví. Tohle moudro zapřahají do svých služeb mnozí pochybní léčitelé a vděčí mu za většinu svých úspěchů. Mysl a tělo nejsou odděleny neproniknutelnou zdí.

To, co se děje v našem těle, má vliv na náš duševní svět. Při bolestivém zranění není nikomu dvakrát veselo. A naopak – duševní stav výrazně zasahuje do fungování naší tělesné schránky. Už ve starověku si lékaři všimli, že stejně závažná zranění se hojí u vojáků vítězné strany rychleji. Moderní medicína zná tyto efekty jako placebo a nocebo. Do svých služeb je zapřahali i dávní šamani a čarodějové.

Léčivé „nic“

Placebo efekt je natolik populární, že se dostal i do televizního seriálu M. A. S. H. Ve slavné mobilní polní vojenské nemocnici došly léky na tišení bolesti a lékaři v čele s kapitánem Benjaminem „Hawkey“ Piercem podávali pacientům tablety, které byly „prázdné“ a neobsahovaly žádnou účinnou látku. Přesto se nemocným ulevilo. Stačilo jim skálopevné přesvědčení, že berou skutečný lék. Placebo efekt není výplodem fantazie televizních scenáristů. Představuje jednu z velkých záhad medicíny. „Prázdné“ pilulky, vyrobené obvykle z neškodného mléčného cukru, se celkem běžně používají při testování léků, aby lékaři odlišili účinky „dobré víry“ pacienta od skutečných efektů léku.

Pokud má být lék schválen, musí fungovat průkazně lépe než pouhá „prázdná“ pilulka. V tomto směru to nemají zkoušené léky snadné, protože placebo efekt je někdy překvapivě silný. Dokáže ulevit nemocnému od širokého spektra potíží. Zvláště významný je jeho efekt při potlačování bolesti a při léčbě duševních onemocnění, jako jsou deprese. Jiné choroby jsou vůči placebu odolnější. To platí například o infekčních onemocněních. Lékaři se zabývali placebem a jeho využitím v medicíně už v 18. století a i dnešní medicína se o placebo a jeho účinky intenzivně zajímá a zaobírá se zcela vážně myšlenkou zařadit je do léčby.

Plíseň na zhnisané rány

Historie využívání placebo efektu sahá do dávné historie. Šamani a přírodní léčitelé ovládali léčivou moc bylin a dalších přírodních látek. Mnohé z nich objevili dávno před moderním farmaceutickým průmyslem. Antibiotika, jako je penicilin, stála zřejmě v pozadí léčebného účinku některých plísní přikládaných na zhnisané rány. Součástí léčby však byla i snaha přesvědčit nemocného, že se mu uleví a nakonec se uzdraví. Komplikované obřady a rituály plné záhadných formulí, zaříkávání provázeného často i hudbou či zpěvem nebo efektními kousky, například obětováním zvířete, se pro tyto účely dokonale hodily. Není pochyb, že generace šamanů a léčitelů se v těchto technikách po generace zdokonalovaly a nakonec dosáhly úrovně, jakou jim může dnešní povinnostmi přetížený lékař jen závidět. Ten se mnohdy omezí na to, že léčbu doplní několika slovy typu: „Za pár dní se vám udělá lépe.“ Nebo: „Určitě se vám potom uleví.“ Rozhodně je efekt takových optimisticky laděných vět příznivější než neskrývané pochyby: „No, nevím, nevím, jestli vám to vůbec pomůže.“

Dražší lék léčí lépe

Názorně ukazují ošidnost placebo efektu výsledky výzkumu amerického neuroekonoma Dana Arielyho z Duke University. Spolu s lékaři z Massachusetts Institute of Technology uštědřoval Ariely více než osmdesáti dobrovolníkům do zápěstí slabé elektrické šoky a následně je nechal hodnotit intenzitu prožívané bolesti. Poté dostali dobrovolníci tabletu, o které jim lékaři řekli, že je to silný lék proti bolestem. Bylo to však placebo. V Arielyho studii dostávali dobrovolníci s informacemi o zkoušeném „léku“ i údaj o jeho ceně.

Polovina dobrovolníků se dozvěděla, že jedna tableta stojí dva a půl dolaru. Druhá polovina dobrovolníků byla informována, že cena tablety činí pouhých deset centů. Po spolknutí tablety dostal každý dobrovolník další elektrický šok do zápěstí a hodnotil účinek „léku“. Výsledky byly zajímavé. Ve skupině užívající „drahé“ placebo se dostavila úleva u 85 % dobrovolníků. Ve skupině, která byla přesvědčena, že dostala laciný lék, popisovalo oslabení bolesti jen 61 % dobrovolníků. Je zřejmé, že lidé očekávají vyšší účinky od dražších léků. Studie otevírá celou řadu závažných otázek. Ariely je přesvědčen, že by se pacienti cítili lépe při užívání léků, které by na obalu nesly informace zdůrazňující léčebný efekt.

„Takové léky by mohly působit lépe než ty, které užíváme z obyčejné hnědé lahvičky,“ říká Ariely. Ariely se také přimlouvá za větší využívání placebo efektu při standardních léčebných postupech. Podle něj by pacientovi pomohlo už to, když lékař sám dá jasně najevo, že je přesvědčen o kvalitě předepisovaného léku. „Placebo efekt patří k nejúžasnějším, a zároveň nejméně využívaným efektům na světě,“ říká Ariely. „Efekt ceny“ by neměli pouštět ze zřetele ani všichni reformátoři zdravotnictví prosazující plošnou náhradu drahých léků léky lacinými. Není sporu o tom, že taková obměna léků přinese výrazné finanční úspory. Na druhé straně může mít za následek, že se někteří pacienti budou cítit hůře.

Optimisticky laděné věty mají rozhodně příznivější efekt než neskrývané pochyby.

Sebevražda placebem

Arielyho pokus naznačuje, že placebo má i svou odvrácenou tvář. Je to tzv. nocebo efekt, kdy se pacientovi přitíží, protože je přesvědčen, že není léčen správně. O tom, jak tenká hranice dělí někdy pozitivní placebo efekt od škodlivého nocebo efektu, svědčí případ amerického mladíka Dereka Adamse. Když se s Derekem rozešla jeho dívka, pokusil se chlapec o sebevraždu. Spolykal celou krabičku tablet, které užíval proti depresím. Vzápětí ale začal sebevražedného pokusu litovat a poprosil souseda, aby ho co nejrychleji odvezl do nemocnice.

Tam se chlapec zhroutil. Třásl se, byl bledý jako stěna, nevnímal okolí. Prudce dýchal, drasticky mu poklesl krevní tlak. Vykazoval jasné příznaky otravy. Laboratorní testy a toxikologická vyšetření ale neodhalily v jeho organismu žádnou stopu po lécích. Adams dostal během čtyř hodin celkem šest litrů infuzí, aby se léků zbavil. Přesto se jeho zdravotní stav nelepšil. Lékaři si s otráveným pacientem nevěděli rady. Pomohl jim teprve lékař, který v nemocnici na psychiatrickém oddělení prováděl test nového antidepresiva. Derek Adams patřil mezi dobrovolníky, kteří se testu zúčastnili, a k pokusu o sebevraždu použil lék, který v rámci testování dostal.

Lékař z dokumentace zjistil, že mladíkovy těžké deprese ustoupily, když si vzal první tabletu testovaného léku. Nejzajímavější na tom byl fakt, že Adams byl zařazen do kontrolní skupiny, která dostávala místo léku neúčinnou látku. Přesto mu tablety „zabíraly“. Pokaždé podle toho, jak mu velel mozek. Když byl chlapec přesvědčen, že mu „lék“ pomůže, dokázal s jeho pomocí zahnat depresi. Když spolykal zbývajících devětadvacet tablet v přesvědčení, že ho to zabije, dostavily se u něj příznaky otravy.

Jak přemoct čaroděje

Negativně působící nocebo efekt je sice méně populární než placebo, ale ani on není žádnou žhavou novinkou. Také nocebo sloužilo od dávných dob nejrůznějším čarodějům a šamanům. Jeho účinky stojí zjevně v pozadí nejrůznějších případů uhranutí, uřknutí či prokletí. V české historii můžeme k nejslavnějším případům noceba počítat slavnou větu vůdce chodských vzbouřenců Jana Sladkého Koziny, který vyzval Lomikara „na Boží soud do roka a do dne“. Nevíme, zda měl Lomikar podlomené zdraví natolik, že by skonal i bez Kozinovy kletby.

Pokud ale výhrůžce uvěřil, mohla mu přitížit a přispět k jeho smrti. Podobně jako u placeba je i u noceba víra alfou a omegou jeho účinku. Dokazuje to osmdesát let starý případ Američana Vance Vanderse. Muž dlouhé týdny chřadl, a když jej příbuzní konečně přemluvili, aby se nechal odvézt do nemocnice, byl už na smrt vyčerpaný. Lékaři marně pátrali po příčině Vandersova zuboženého stavu.

Vyšetření neodhalila žádné problémy.

Přesto muž umíral. Nakonec se Vandersova manželka svěřila ošetřujícímu lékaři Draytonovi Dohertymu se strašidelným příběhem. Vanders se dostal v jedné alabamské vísce do sporu s mužem, kterého provázela pověst čaroděje. Šaman zamával Vandersovi pod nosem lahvičkou s neuvěřitelně smrdutou kapalinou a řekl mu, že od téhle chvíle je prokletý. „Zemřeš! Nic tě nezachrání!“ pronesl čaroděj ponuře. Od té doby to šlo s Vandersem z kopce. Doherty si lámal s Vandersovým případem hlavu a nakonec svolal všechny příbuzné k pacientovu lůžku. „Našel jsem si toho vašeho šamana,“ řekl lékař Vandersovi.

„Chytil jsem ho pod krkem a donutil jsem ho, aby mi prozradil, jak vás uřkl. Ani jste si nevšiml, že vás donutil spolknout ještěrčí vejce. V žaludku se vám z něj vyklubala ještěrka, a ta vás teď zevnitř požírá. Ale já vím, jak vás jí zbavím.“ Doherty dal pokyn sestře a ta píchla Vandersovi látku vyvolávající zvracení. Za pár minut se Vandersovi obrátily útroby naruby. Zvracel a zvracel. Pak přišla Dohertyho velká chvíle. Nenápadně vytáhl z kapsy maličkou zelenou ještěrku a strčil ji Vandersovi před oči. „Podívejte se! Už to z vás vyšlo ven! Jste zachráněný! Kouzlo je zlomeno!“ Vanders se zhroutil a okamžitě usnul. Když se druhý den probudil, byly potíže tytam. Během týdne se zotavil natolik, že mohl být propuštěn z nemocnice.

V oblasti rovníkové Afriky dávají lidé přednost stále ještě šamanům před lékaři.

Od šamanů k lékařům

Osmdesát let starý příběh Vance Vanderse se traduje v lékařské literatuře jako příklad toho, že nocebo může být člověku opravdu nebezpečné. Stejně jako u placeba rozhoduje to, zda a nakolik člověk uvěří, že mu může ublížit i zcela neškodný podnět, například smrdutý obsah lahvičky a sugestivně pronesená výhrůžka. Recept proti uřknutí, prokletí a dalším formám noceba je na první pohled jednoduchý.

Kdo neuvěří, je imunní. Jenže to není tak jednoduché. V člověku vždycky hlodá červík pochybností. A šikovný čaroděj může kletbě dodat na váze například tím, že svou oběť přiotráví nebo u ní vyvolá jiné zdravotní potíže. Jakmile si oběť v mozku propojí nepříjemné pocity s kletbou, má nocebo volnou cestu a čaroděj rázem získá nad svou obětí moc. Nocebo není výsadou šamanů a čarodějů.

V sedmdesátých letech diagnostikoval jeden americký lékař u pacienta konečné stadium rakoviny jater a odhadl, že nemocnému zbývá asi měsíc života. Pacient skutečně přibližně po měsíci zemřel. Pitva prokázala, že se lékař zmýlil. Nádor na játrech byl malý, nerostl a nemohl pacienta usmrtit. Patolog nedokázal určit, na co muž vlastně zemřel. Nakonec vynesl překvapivý verdikt: „Nezemřel na rakovinu. Zemřel na to, že uvěřil, že na tuto nemoc umírá.“ Příkladů s méně drastickým koncem zná lékařská literatura bezpočet.

Například pacienti, kteří se mají podrobit chemoterapii, se necítí dobře dřív, než se u nich mohou projevit nepříznivé vedlejší účinky léku. Mechanismy stojící v pozadí efektu noceba zůstávají nejasné. Za určitých okolností jsou jeho negativní projevy dokonce „nakažlivé“. V roce 1998 se lékaři na jedné střední škole v Tennessee potýkali s podivnou „epidemií“. Vše začalo u učitele, kterému se udělalo špatně poté, co ucítil zápach podobný benzinu.

Bolela ho hlava, zvracel, trpěl závratěmi a měl dechové obtíže. Škola byla evakuována a během následujícího týdne se k lékaři dostavila stovka studentů i zaměstnanců školy s podobnými příznaky. Škola i její okolí byly podrobeny důkladným testům, ale ty nic neodhalily. Nakonec se lékaři shodli, že šlo o „nakažlivé nocebo“. Lidé byli přesvědčeni, že se otrávili, a vykazovali příznaky otravy, i když s žádnou toxickou látkou nepřišli do styku.

Špatný vliv špatných zpráv

Nocebo staví lékaře před problém, jak informovat pacienty o možných nepříznivých vedlejších účincích léku. Hrozbu komplikací nelze nemocnému zatajit. Na druhé straně však jejich detailním popisem riskují, že si pacient potíže velmi přesvědčivě vsugeruje. Rozsah škod, které může nocebo napáchat, není jasný. Lékaři nedokážou odhadnout, kdy se tato komplikace dostaví, kdo je k ní zvýšeně náchylný, a ani to, jak dlouho může efekt noceba přetrvat.

Rozhoduje to, v co pacient uvěří. Člověk vychovaný v moderní společnosti může být odolný vůči uřknutí šamanem. Na druhé straně na něj ale může mít velmi razantní účinek verdikt lékaře podepřený autoritou vědy a zesílený prostředím ordinace. V jedné studii se prokázalo, že ženy přesvědčené o vlastní vysoké náchylnosti k infarktu čelí až čtyřnásobně vyššímu riziku úmrtí na infarkt ve srovnání s ženami, které byly k infarktu stejně náchylné, ale netušily to.

Zkušení chirurgové mívají obavy o výsledek operací u pacientů přesvědčených, že jim zákrok nemůže zachránit život. Tito pacienti umírají po operaci častěji než stejně nemocní lidé, kteří věří v uzdravení. „Špatné zprávy vyvolávají špatné fungování organismu,“ říká americký lékař Clinton Meandor, který se zabývá nocebem na Vanderbilt School of Medicine v Nashvillu. „Myslím, že můžete přesvědčit člověka o tom, že umírá, a on pak v krajním případě skutečně umře. Na tom není nic tajuplného.“

Důsledkem přesvědčení, že je nemoc nevyléčitelná, může být v krajním případě i smrt.

Jak funguje placebo

Lékař Jon-Kar Zubieta z University of Michigan v americkém Ann Arboru trápil ve své laboratoři dobrovolníky tím, že jim do svalů na tváři zavedl bolestivou „kapačku“ jinak neškodného solného roztoku. Některým dobrovolníkům nabídl „prázdnou“ pilulku s tím, že je to lék na tišení bolesti. Zároveň sledoval mozky dobrovolníků pomocí pozitronové emisní tomografie. Všichni dobrovolníci tvrdili, že se jim ulevilo. V míře úlevy se však velmi lišili. Záhada se vyjasnila, když Zubietův tým porovnal dobrovolníkům hladiny dopaminu v části mozku zvané nucleus accumbens. Toto centrum se aktivuje v očekávání příjemného prožitku.

Mobilizují si je například narkomani, když berou drogu. Nucleus accumbens byl uveden do pohotovosti i u Zubietových dobrovolníků očekávajících úlevu od bolesti. Skutečná úleva byla přímo úměrná míře nabuzení mozkového centra, a tudíž i očekávané úlevě. V mozku lidí, kteří očekávají úlevu od bolesti, stoupá produkce látek zvaných endogenní opioidní peptidy, jimiž si tělo ulevuje od bolesti a které se svým účinkem podobají opiátům (např. morfinu). To je zřejmě důvod, proč placebo zabírá. Lék na utišení bolesti není samozřejmě v tabletě. Tělo si jej na povel ošáleného mozku vyrobí samo.

Jak funguje nocebo

V případech, kdy jsou zdravotní potíže připisovány nocebo efektu, nelze vyloučit, že problémy postižených mají reálnou příčinu, ale ta unikla nedokonalým detekčním metodám. Proto se psychologové pokoušejí navodit nocebo v kontrolovaných laboratorních podmínkách. Britští psychologové Kevin Kirsch a Giuliana Mazzoniová z University of Hull ukázali dobrovolníkům z řad studentů ampuli s čistým vzduchem a řekli jim, že obsahuje látku, jež může u některých osob vyvolat bolesti hlavy, zvracení, svědění a ospalost. Aby dodali tvrzení na váze, nechali jednu ženu vdechnout obsah ampule, a ta následně předstírala obtíže. Když studenti vdechovali vzduch ze stejné ampule, mnozí pociťovali problémy, které jim popsali psychologové a jež viděli v podání „herečky“.

Nocebo má prokazatelný účinek na lidský mozek. Američtí lékaři podávali dobrovolníkům jednu a tutéž neúčinnou látku s tím, že ji někdy vydávali za lék s příznivými účinky a jindy zase za látku, která má na lidský organismus nepříznivé dopady. Mozek reagoval pokaždé jinak. Pokud látka zabírala jako placebo, docházelo v mozku k vzestupu koncentrace dopaminu a opioidních peptidů. Tyto látky navozují příjemné pocity a tlumí bolest. Naopak, když dobrovolník vnímal látku jako škodlivou, koncentrace dopaminu a opioidních peptidů v jeho mozku klesaly.

Zavedeme lékařské rituály?

Americký lékař Ted Kaptchuk z věhlasné Harvard Medical School v Bostonu zahrnul do své studie 270 pacientů trpících chronickou bolestí ruky. Během pokusu dostávala polovina pacientů placebo v tabletách a druhá se podrobila předstíranému ošetření akupunkturou. V obou případech byli pacienti upozorněni na možné nežádoucí vedlejší účinky – bolest u akupunktury a únavu a sucho v ústech u tablet. Oběma skupinám pacientů se od bolesti ulevilo. Předstíraná akupunktura skýtala pacientům větší úlevu než placebo v tabletách. Na stav ruky to ale nemělo vliv. Když vědci měřili změny v síle stisku nemocné ruky, žádný významný rozdíl nepozorovali.

Zajímavé je, že po placebu pociťovali dobrovolníci i nežádoucí vedlejší účinky. Z pacientů, kteří podstoupili předstíranou akupunkturu, si na ně stěžovala skoro čtvrtina. Po spolknutí tablet prožívala nežádoucí vedlejší účinky dokonce bezmála třetina účastníků studie. „Naše pozorování dokazuje, že lékařský rituál spojený s nástrojem může vyvolat silnější placebo efekt než placebo v tabletách,“ komentoval výsledky své studie Kaptchuk. „Je mnoho situací, ve kterých jsou lékařské rituály ve srovnání s účinkem léku zcela zanedbatelné, například při bakteriálních infekcích. Ale existují i opačné situace. V některých případech může být efekt lékařského rituálu s nástrojem skutečně významný.“

Kde zabírá placebo:

Mozek: ulevuje od deprese, poruchy pozornosti u dětí, chorobného strachu, mírní projevy Parkinsonovy choroby a epilepsie
Nervy: mírní projevy roztroušené sklerózy, tiší bolesti
Zuby: zahání negativní reakce na amalgamové výplně zubů (plomby)
Plíce: mírní astma, tiší kašel
Prostata: potlačuje nerakovinné zvětšení prostaty
Penis: mírní poruchy erekce
Děloha: tiší předmenstruační bolesti
Žaludek: potlačuje poruchy trávení, zvracení, tlumí bolesti žaludečních vředů
Střeva: mírní zánětlivá onemocnění, tlumí bolest dvanáctníkových vředů
Srdce: napravuje poruchy práce srdečního svalu
Kůže: mírní pásový opar
Cévy: mírně až středně snižuje zvýšený krevní tlak
Klouby: potlačuje bolesti při artritidě

Šli byste někdy raději za léčitelem než za lékařem? Hlasovat v anketě můžete zde.

Nejčtenější