Proč se stydíme

J. CHVÁLA  Z. ODEHNAL  |  

Jiný sex

Když s pohoršením odsuzujeme činy pedofilů a sexuálních deviantů, neuvědomujeme si, jak velký díl odpovědnosti leží i na nás a našem přístupu k sexualitě. Podle některých studií 10–20 % populace je nějak dotčeno sexuálním násilím. Představa, že tělesné uskutečňování lásky může být současně duchovním zážitkem, je pro mnohé zcela cizí. Člověk západní kultury staví svou identitu na heslu: „Myslím, tedy jsem.“ Máme za to, že jsme to, co si myslíme. Společensky se vymezujeme svou pravdou.Sexualita je převážně vnímána jako „pouhá“ soukromá tělesná potřeba. Spirituální a sexuální zkušenost nedokázala prozatím naše kultura úspěšně integrovat. Díky tomu probíhá už po staletí v evropském prostoru nekonečný zápas mezi odsouváním sexuality na periferii zájmu a jejím opětovným živelným pronikáním do středu pozornosti.A právě živelné projevy sexuality, vnímané jako tělesné potřeby oddělené od vědomého „já“, jsou nebezpečné.

Proč se stydíme

Stud není ani tak projevem křehkého charakteru jedince, nebo pocitu méněcennosti, jak se často uvádí. Spíše je příznakem osudového rozporu, který se z vnějších vztahů přenáší do psychiky. Každý těžíme ze vztahů k druhým. Veřejně uplatňujeme své ambice a veřejně je také vidíme ztroskotávat. Ovládáme a jsme ovládáni. Výrazně se to projevuje v oblasti sexuality.V úsilí o dokonalou reprezentaci vlastního pohlaví a ve snaze získat si přízeň pohlaví opačného naráží člověk na různé autority (jednotlivce, skupiny i celou společnost). Určující je, že zážitek odmítnutí probíhá před někým, kdo má moc nechat nás svobodně uskutečnit náš záměr, ale také moc jej popřít. Naděje na pomoc při sebeprosazení na straně jedné a respekt k autoritě při neúspěchu na straně druhé otevírá bludný kruh. Prolínání naděje a respektu v nás vzbuzuje stud.

Nejčtenější