Proč rádi nadáváme

Petra Mondscheinová  |  Věda
Dokud byla naše společnost silně ovlivněna křesťanstvím, znělo „zatraceně“ zatraceně sprostě.

Zatraceně, kdo sem u všech čertů dal tu zpropadenou židli… Zbytek proslovu průměrného Evropana, který při výpadku elektrického proudu promění svůj nos v homogenní směs kožních buněk, chrupavčité tkáně, chloupků a hlenu, je obvykle nepublikovatelný.

Sprostá slova jsou při vyjadřování emocí tím nejpřesnějším nástrojem. Prakticky ve všech kulturách je však na jejich používání hleděno s nelibostí, společenská pravidla je dokonce zcela zavrhují. Zajímavé přitom je, že jejich původní význam většinou souvisí se sexem nebo vylučováním. Tedy činnostmi, které jsou pro lidskou existenci přímo nepostradatelné. Proč se tedy chováme tak prudérně a necháme se vybranými slovíčky snadno šokovat? Zapomeňme teď na Italy, kteří používají obzvláště sprosté slovo „rognoso“ (strupovitý), ti by na klení a nadávání potřebovali vlastní měřítka.

Sprosťáci ve víru evoluce

Psychologové mají za to, že sprostá slova a klení nám připadají nepatřičné, protože jsou příliš agresivní. Zdráháme se je ve společnosti používat, jelikož náš protějšek v diskusi je považuje za výpad, v podstatě odpovídají projevům násilí. Z evolučního hlediska je pro člověka snazší vykřiknout spojení „Polib si!“ (nejlépe doplněné patřičným nezaměnitelným gestem) z bezpečné vzdálenosti. Po pokusu o jeho pronesení z očí do očí totiž existuje nezanedbatelné riziko úrazu, zbytečného výdaje energie na zachránění vlastního pozadí a ve velmi nešťastných případech dokonce ukončení existence a šance na předání genů následujícím generacím. Člověk, který se „od přírody“ zdráhá podobné výrazy používat, je tedy v jasné evoluční výhodě.

Slušní vlevo, prostořecí vpravo

Ač se klení na jedné straně bráníme, na druhé straně se zdá, že je nám mnohem přirozenější než běžná mluva. Ukazují na to studie pacientů po prodělané mrtvici levé poloviny mozku. Většina takových lidí má potíže s řečí, jejich schopností nadávání se to však dotkne v mnohem menším měřítku. Smutným příkladem takového stavu byl i slavný francouzský básník 19. století Charles Baudelaire, který si po mozkové příhodě ve svých 45 letech dokázal vystačit s jediným výrazem, a to „zatraceně“. Klení se tak zařadilo po bok dalších spontánnějších projevů řeči, jako jsou například modlitby nebo hudba, a našlo si ústředí v pravé polovině mozku. Levá tak zůstala vyhrazena jen gramatickému jazyku.

Nadávají i opice

Tuto teorii podporuje studie reakcí limbického systému, který je považován za centrum emocí. Při zaslechnutí sprostého slova začne toto centrum vykazovat zvýšenou aktivitu a vyrábět látky ovlivňující naše pocity a nálady. Zdá se tedy, že klení spadá pod úplně jinou formu kontroly než obyčejná mluva, jež má řídící centrum v šedé kůře. Nedávné experimenty Newyorské univerzity ukázaly, že makakové jsou na tom s klením stejně jako my. Při stimulaci limbického systému na sebe vřeští „sprosťárny“. Nesmíme to však brát doslova, jen vydávají zvuky, které za běžných okolností používají při nejvyšší míře vzrušení a agrese. Člověk se pak při vývoji hlasové komunikace dopracoval k tomu, že vzteklý křik proměnil v expresivní výrazy.

Nedobrovolné klení

Většina lidí je schopna používání silných slov kontrolovat. Jsou však i tací, kteří mluví jako stoka a nemohou za to nebo o tom dokonce vůbec nevědí. U pacientů s tzv. Tourettovým syndromem se v určitých intervalech dostavují stavy s nekontrolovaným mrkáním a odkašláváním. A 10 až 20 % z nich dokonce nedobrovolně nadává. „V podstatě bychom to mohli přirovnat k záchvatu limbického systému,“ říká k tomu psycholožka a specialistka na poruchy řeči z Newyorské univerzity Diana Van Lancker Sidtis. Tito lidé mají poškozená tzv. bazální ganglia, tedy chomáče nervových vláken, jež se podílejí na potlačování nežádoucího chování. Bez dozoru bazálních ganglií se limbický systém utrhne ze řetězu a nutí pacienta chrlit jednu nadávku za druhou.

Je znám případ, kdy hluchý člověk postižený Tourettovým syndromem klel ve znakové řeči.

Jde to i ve znakové řeči

Podle všeho se v bazálních gangliích ukládá povědomí o nepřístojnosti určitých vzorců chování. To má takové projevy tlumit a nechat je vyjádřit jen v mezních situacích. Pro člověka by rozhodně nebylo dobré, kdyby si šel do komory pro brokovnici pokaždé, když mu nezbedné dítě ze sousedství rozbije okno. Rozhodně je však dobré si pro tu brokovnici zajít, když do stejného okna buší rozzuřený medvěd. Pacient se „zašmodrchanými“ bazálními ganglii postrádá tlumící polštáře a chová se jako ve vyhrocených situacích. Je dokonce znám případ, kdy hluchý člověk postižený Tourettovým syndromem klel ve znakové řeči. Neuchyloval se však ke vztyčenému prostředníčku ani dalším obscénním gestům, raději používal regulérní znaky pro tvrdší slova.

Odvázaný internet

Mnoho lidí si stěžuje, že dnešní mládež je mnohem vulgárnější, než bývali příslušníci starších generací. Nejeden z nás si jistě vzpomene, že tohle za svých pubertálních let slýchával i on, takže to nejspíš nebude tak horké. Nicméně se změnou formy komunikace, kdy se osobní kontakt stále více nahrazuje psaním zpráv, ať už elektronickou poštou, na internetových diskusích nebo po telefonu, se pro uvolnění zábran vytváří mnohem více prostoru.

Mnoho statistických výzkumů například ukazuje, že ženy v reálném životě klejí mnohem méně než muži. Na internetu však tato diskriminace nefunguje, všichni tu nadávají stejně náruživě bez ohledu na pohlaví. Psychologové pro to mají jednoduché vysvětlení. Od monotónně vrnícího procesoru vám žádná fyzická výchovná procedura nehrozí, bazální ganglia se tedy chovají stejně, jako by v diskusi „naživo“ váš protějšek nestál na dosah, ale minimálně přes ulici. A z takové vzdálenosti už se podle etikety našich bazálních ganglií neslušná gesta ukazovat mohou. Máte dostatečnou zásobu sprostých slov? Hlasujte na www.vtm.cz/ankety

Bohyně sprostoty

Vzhledem k příčině vulgárnosti většiny sprostých slov mají některá z nich opravdu zajímavý, doslova posvátný původ. Jedna obzvláště hrubá nadávka, která má podobný základ jak v češtině, tak v angličtině, pochází od jména Kunthus. Tím se honosila řecká bohyně plodnosti, která zjevně ani nepomyslela na to, že se při vyslovení jejího jména budou lidé červenat ještě po několika tisících let. Možná bychom se mohli divit, co vlivem budoucích tabu získá expresivní nádech. Odborníci na sprostou etymologii si netroufají odhadovat, přesto se rojí úvahy o variacích na pedofily nebo rakovinu. Které konkrétní slovo to však bude, nikdo neví. Třeba si za takových 200 let lidé budou běžně nadávat do kysličníků (po zlotřilém oxidu uhličitém, který může za opékání planety) nebo do uranu a polonia a červenat se při slovech jako emise či velrybář. Dokud byla naše společnost silně ovlivněna křesťanstvím, znělo „zatraceně“ zatraceně sprostě.

Ke kořenům sprostoty

Výzkumníci sprosťáren se vážně zabývají tím, jak obyčejné slovo dostane hanlivý význam. Jak dané slovo foneticky zní, se na jeho „hrubosti“ projeví jen minimálně, jelikož rozhodně není nijak těžké se přeřeknout a z nevinného skloňování slov jako například míč nebo kýč může vzniknout trapas s fatálními následky. Lingvisté se přiklánějí k tomu, že míra nepřístojnosti souvisí spíše se společenskými tabu. Dokud byla naše společnost silně ovlivněna křesťanstvím, znělo „zatraceně“ zatraceně sprostě. Dnes bychom pro stejný efekt museli použít slovo o jednu slabiku kratší, s „t“ proměněným na „s“. Stejně tak o svou říznost přišly veškeré nadávky odvozené od nemocí (například poďobanec, leprák), jelikož se většina západního světa už nemusí potýkat s nedostatečnou hygienou. Naopak sex a vyměšování je do jisté míry tabu i v současnosti, proto nás slova související s těmito činnostmi stále ještě přivádějí do rozpaků.

Jednoduchá Amerika

Prostořekému Čechovi to asi bude znít neuvěřitelně, ale Američané si v nadávání vystačí opravdu s málem. Oblíbené a jednoduché „fuck“ nebo „shit“ se v různých kombinacích používá v celé polovině veškerého amerického nadávání. Nahrávky z reality show Big Brother dokonce ukázaly, že účastníci pořadu je stihli za 20 minut použít 88krát. I tyto výsledky jsou příčinou toho, že společnost má dojem neustálého prohlubování pokleslosti mluvy. Podle psychologa Timothyho Jaye z Massachusettské akademie svobodných umění ale není důvod k obavám. Rozšířené používání určitých slov souvisí s jejich novými významy. S tím, jak se s jejich pomocí popisuje stále více jevů, ztrácejí i na své nepatřičnosti. K tomu, aby Američané byli stejně sprostí jako před pár lety za pomoci „fuck“ a „shit“, si budou muset najít jiné výrazy.

Jednoduchá Amerika

Máte dostatečnou zásobu sprostých slov? Hlasovat v anketě můžete zde

Nejčtenější