Princezna uprostřed Antarktidy

MARTIN W. KIML  |  Příroda
Princezna uprostřed Antarktidy

Bílá pláň všude, kam oko dohlédne. Neustávající silný vítr, který se dostane na kůži i přesto, že lidé jsou oblečeni do několika vrstev toho nejteplejšího oblečení. Teplota trvale usazená i na –60 °C. Sníh, led a mrznoucí dech. Taková je Antarktida. A právě tady, uprostřed nehostinné polární pustiny, stojí futuristicky vyhlížející budova, jako by sem spadla z třiadvacátého století.Nenechte se mýlit. Tohle není filmová rekvizita. Jedná se o ultramoderní polární stanici, o jeden z nejekologičtějších projektů. S jeho pomocí se na objevování nejchladnějšího světadílu vrhl další stát. Stanice Princess Elisabeth je totiž od podlahy až po střechu belgická.

Belgie míří vysoko

Píše se rok 2007 a dva belgičtí vědci, profesoři André Berger a Hugo Decleir, začínají s finanční pomocí Mezinárodního polárního fondu, do kterého směřují peníze soukromých investorů i nadnárodních firem, stavět polární stanici nové generace. Projekt několik let předtím zadala oběma vědcům belgická vláda, která se rozhodla přispět svou trochou do mlýna k výzkumu Antarktidy. Zadání ovšem neznělo jenom „zkoumejte Antarktidu“. Jedním z hlavních témat projektu, ne- li tím úplně nejhlavnějším, je ekologie. Primárním cílem polární stanice, pojmenované po belgické princezně Elisabeth, je totiž výzkum na poli trvale udržitelného rozvoje a vlivů člověka na přírodu a životní prostředí.

Nulové emise škodlivých látek, absolutní energetická soběstačnost, využívání všech dostupných zdrojů. To jsou hlavní cíle celého projektu. V podmínkách, v jakých stanice stojí, tedy až šedesátistupňové mrazy a vítr bičující krajinu rychlostí 250 km/h, je nezbytně nutné, aby energie stále přitékala. Bez tepla a možnosti komunikace by posádka základny dlouho nevydržela. Získávat energii tak mají především solární moduly, kterých je v okolí Princess Elisabeth rozestavěno více než 400. Dalším a v těchto klimatických podmínkách i logickým zdrojem energie je vítr. Osm větrných turbín a více než čtyři stovky solárních modulů je schopno vyrobit 98,6 kW, což by mělo bez problémů uspokojit potřeby celé stanice a ještě část uložit do baterií, umístěných v nitru budovy. Ekologie ovšem neznamená jenom umět vyrobit čistou energii.

Nedílnou součástí snah o „zelený“ provoz je i kouzelné zaklínadlo úspora. Princess Elisabeth si totiž pro svůj provoz vystačí s maximálně pětinou elektřiny oproti jiným, velikostí odpovídajícím polárním základnám. A aby té ekologie nebylo málo, je recyklována i veškerá odpadní voda a vlastně všechny odpady. Generální ředitel české pobočky firmy Schneider Electric, která je jedním z hlavních dodavatelů základny, Olaf Körner to všechno shrnul do několika vět. „Všechna elektrická zařízení bude monitorovat řídicí jednotka, která vyhodnotí jejich požadavky a určí optimální spotřebu, to znamená, že pustí do koncových zařízení jen nezbytně nutné množství elektřiny.“ Jednoduché, že?

Jak šel čas

Projekt jako je polární základna, si samozřejmě vyžádá spoustu práce a času. Jenom od prvních výkresů do chvíle, kdy u břehů Antarktidy přistála první loď naložená stavebními materiály, uběhly skoro čtyři roky. Během těchto let se ovšem vývojáři nezastavili. Vše začalo v roce 2004, kdy do Antarktidy vyrazila výzkumná expedice, jejímž hlavním cílem bylo určit nejvhodnější místo, na kterém by měla budoucí základna stát. Byl proveden topografický výzkum a namontována automatická meteorologická stanice, která v příštích letech pravidelně zasílala data a informace o teplotě, rychlosti větru atd. Rok 2005 znamenal další expedici. Měřena byla tloušťka ledu, připravováno místo pro přistání lodí s nákladem stavebních materiálů, vyznačeny a nachystány přístupové cesty do vnitrozemí atd.

Připravena a domyšlena byla veškerá logistika. V roce 2006 byla na pobřeží Antarktidy blízko samotného místa budoucí stavby dopravena stavební vozidla, stroje, palivová zařízení atd., rok 2007 už znamenal samotný začátek stavby. V první fázi byly zahájeny práce na ukotvení a základech. Druhá fáze, probíhající souběžně, měla za cíl dopravit všechen materiál přímo na místo. To samozřejmě v těžkých podmínkách jižního světadílu rozhodně není žádná brnkačka. Času na samotnou stavbu moc nebylo, protože Antarktida dovolí lidem takové činnosti, jako je bagrování a výstavba, pouhé dva měsíce v roce. Všechno se ale stihlo přesně, a tak se mohl v roce 2008 začít zařizovat interiér a rozjet testovací provoz, který skončil v únoru 2009. Během něj byly vyzkoušeny všechny technické systémy jako elektrická instalace, vodní baterie, ventilace apod.

nádrž na pitnou vodu, bioreaktor je schopný vyčistit až 1500 litru vody denně.

Problémy se samozřejmě vyskytly, ale žádný z nich nebyl tak závažný, aby nějak výrazně zbrzdil ostrý start. Brány se tedy otevřely a na základně se nyní mohou zabydlovat vědci různých oborů ze všech konců světa. K dispozici budou mít širokou škálu možností, jak plnit své úkoly. Měřit se bude síla ledu, povětrnostní podmínky, možnosti přežití jednoduchých i složitějších živočichů či mikroorganismů, vliv prostředí na člověka, geologická naleziště, úspory a čistá výroba energie… K dispozici je několik laboratoří, experimentální skleník a samozřejmě i dokonalé životní prostředí, zajišťující badatelům pohodlí a klid na práci, tak snad nedopadnou jako polárníci v legendárním hororu Johna Carpentera Věc.

Žhavé zprávy z Antarktidy

Zatím poslední zprávy z „místa činu“ pocházejí z konce února 2009. Podle nich je na stanici hodně živo, dvacítka vědců, pro které se na několik příštích měsíců stane domovem, je na místě. Pocházejí z různých institucí z celé Evropy. Univerzita v Gentu, přírodní muzeum v Paříži, univerzita v Lutychu, královský meteorologický ústav v Bruselu, výzkumný ústav v Grenoblu a mnoho dalších institucí vyslalo své zástupce, aby se zúčastnili jedinečného experimentu. Slavnostní zahájení provozu dokonce mohli belgičtí diváci sledovat pomocí přímého televizního přenosu, během kterého vystoupili i členové belgické královské rodiny. Práce na základně se pomalu, ale jistě rozjíždí.

stavba stanice

Antarktida je stále země neznámá

Antarktida je kvůli svým klimatickým podmínkám nejméně zmapovaným územím současného světa. Naposledy se vědcům v Antarktidě povedl parádní kousek na konci února, kdy mezinárodní vědecká expedice dokončila zmapování tajemného geologického útvaru, známého jako Gamburcevovo pohoří. To je velké asi jako Alpy a je zcela zakryto ledovou vrstvou. Leží ve východní oblasti Antarktidy a objeveno bylo roku 1958 sovětskou expedicí. Nejvyšší vrcholek se tyčí do výšky 3400 metrů, přesto je pevně ukryt pod šestisetmetrovou vrstvou ledu. V hlubokých údolích těchto hor je dokonce přítomna tekoucí voda, nad čímž vědci nechápavě kroutí hlavou. Nejslavnější belgický polárník

Belgie měla v koloniální době vždycky blíž k Africe než k Antarktidě. Přesto i sem směřovala svůj zájem, a to především v osobě jednoznačně nejznámějšího a nejslavnějšího belgického polárníka barona Adriena de Gerlacha. Na své lodi Belgica se v letech 1897–1899 vypravil v čele expedice do nehostinné, studené Antarktidy. Myšlenkou bádat a objevovat na půdě nejstudenějšího světadílu byl posedlý zřejmě odjakživa. Do služeb námořnictva vstoupil již v roce 1885. Nejdřív dohlížel na rybářské lodě, sloužil u pobřežní hlídky a na trajektech. Po deseti letech vyrazil na svoji první expedici, tentokrát směr sever, konkrétně Grónsko. Tam objevil velrybářskou loď, kterou koupil a přejmenoval ji na Belgica. 16. 8. 1897 vyrazila Belgica s mezinárodní posádkou na palubě (jedním z lidí na lodi byl i tehdy začínající norský dobyvatel jižního pólu Roald Amundsen).

V lednu 1898 výprava dorazila do Antarktidy a začala svůj boj o holé přežití. Jejich loď zamrzla a z posádky se stali trosečníci. Po 13 měsících se zoufalé posádce podařilo pomocí dynamitu loď vysvobodit a ta tak mohla vyrazit zpět k evropským břehům. 5. 11. 1899 Belgica za bouřlivých oslav přistála v Antverpách. Adrien de Gerlache poté zasvětil život dalšímu bádání, mimo jiné zamířil do Grónska, na Špicberky, ale i do Perského zálivu. A pokud se vám zdá, že by baron Gerlache mohl mít něco společného s nejvyšší horou Slovenska, nenechte se zmást. V tomto případě se jedná pouze o náhodu.

Nejčtenější