Příliš stará jeskyně

Jaroslav Petr  |  Historie
Příliš stará jeskyně

Byla neděle 18. prosince 1994, ale francouzský jeskyňář Jean-Marie Chauvet měl jiné starosti než běhat po supermarketech a shánět dárky. Spolu s Éliette Brunelovou a Christianem Hillairem kutal v koutě jedné malé jeskyně v údolí řeky Ardeche. Z malého otvoru tu vanul proud čerstvého vzduchu a Chauvet doufal, že se konečně dozví, co se nachází za závalem z balvanů, kterým jeskyně končila. Trojice zkušených speleologů rychle odstranila nahromaděné kamení a vytvořila si úzký průchod. Ten je však zavedl jen k příkré šachtovité chodbě, na jejíž zdolání neměli potřebné vybavení. Vrátili se k autu s poledními paprsky zimního slunce.

Věděli, že by měli pokračování průzkumu nechat na zítřek, ale nakonec je přemohla zvědavost. Po lanovém žebříku sestoupili na dno šachty a zjistili, že stojí na okraji obrovského jeskynního dómu s vysokou klenbou. Ve světle jeskyňářských lamp se kochali třpytem krystalů na stěnách.Prošli do dalšího jeskynního dómu, jehož dno kryly rozházené zvířecí kosti. Chauvet a jeho kolegové systematicky prozkoumali všechna zákoutí nově objevené jeskyně.

Oni tady byli!

Když si udělali celkem přesnou představu o jejích prostorách, rozhodli se pro návrat.V té chvíli padlo světlo z lampy Éliette Brunelové na jakousi hnědou skvrnu.Éliette na ni chvíli nevěřícně zírala. Na skalním výčnělku visícím od stropu se skvěla nevelká malba mamuta vyvedená rudou hlinkou. „Oni tady byli!“ zakřičela a jeskynní stěny jí vrátily výkřik mnohonásobnou ozvěnou. Chauvet, Hillaire a Éliette Brunelová se rozběhli po jeskyni a horečně si svítili na její stěny a stropy. Před nimi defilovaly stovky maleb a rytin. Byli tu mamuti, srstnatí nosorožci, jeskynní lvi, medvědi, divocí koně. Někteří vyvedení v barvách, jiní jen naskicovaní černým uhlem. Některé malby šokovaly plasticitou, jíž tvůrce obrazů dosáhl jemným stínováním. Jinde bylo jasné, že si umělec pohrával se smysly diváků důmyslnými triky využívajícími perspektivu. Jako omámeni vylezli speleologové z jeskyně a dojeli domů k Éliette Brunelové, aby si odpočinuli a promysleli další postup. Bylo jim jasné, že se jim podařil jedinečný objev. Po prvním záchvatu nadšení se zákonitě dostavil pocit obrovské zodpovědnosti. Na Štědrý den oznámili nález světu.

Stěna koní

Velmi důkladný průzkum maleb dovolil vědcům určit, v jakém pořadí byla díla vytvořena a jak jejich autoři postupovali. Například slavnou „stěnu koní“, jíž dominuje nádherná malba čtyř koňských hlav, zdobila nejprve kresba, na níž je uhlem zachycen souboj dvou srstnatých nosorožců. Pak umělec ustoupil doleva a načrtl trojici divokých turů. Poté se vrátil o kus vpravo a nad nosorožce namaloval „ústřední motiv“ – čtveřici koňských hlav. I po tisíciletích udivují hlavy koní dokonalou perspektivou a jemným stínováním, jež jim dodává neuvěřitelnou plasticitu. Každá hlava je jiná a nabízí se domněnka, že malíř zachytil čtyři konkrétní zvířata.

Tvůrce „koňské čtyřky“ byl zřejmě se svým dílem nadmíru spokojený a klidně jím zčásti překryl soupeřící dvojici nosorožců.Díky mravenčí práci archeologů je dnes zdokumentována každá z bezpočtu čar a skvrn, kterými pravěcí umělci malby a rytiny vytvořili. Zvláštní pozornost vědci věnovali vzájemnému překrývání linií a barev a také jejich síle. Tam, kde umělec nasadil uhel, barevnou hlinku nebo rydlo, je stopa výraznější. Díky tomu lze sledovat práci pravěkého umělce krok za krokem.

Příliš stará jeskyně

Například soupeřící nosorožce začal jejich autor malovat od rohů a čumáků, poté namaloval přední nohy a břicha a nakonec domaloval zbytek těla. Nečekal, až domaluje celé zvíře. Malby koňských hlav doplnil „kamenickou prací“. Nějakým nástrojem odsekal kámen kolem nozder namalovaných koní, aby malba vystoupila a působila jako reliéf. Jednotlivé „tahy“ i jejich uspořádání se na celé „koňské stěně“ výrazněji nemění. Vědci z toho usuzují, že celou stěnu vyzdobila malá skupinka lovců v poměrně krátkém čase. Nelze vyloučit, že celá „koňská stěna“ je dílem jediného umělce.

Spory o stáří

Záhy po objevu jeskynní obrazárny bylo určeno její stáří analýzami uhlíku odebraného z maleb dvou nosorožců a jednoho tura. Ukázaly, že malby vznikly před 32 000 až 30 000 lety. To byl pro vědce šok, protože nejstarší do té doby známé jeskynní obrazárny vyzdobené srovnatelnými malbami vznikly před méně než 15 000 lety. Mnoha badatelům se to nelíbilo a datování zpochybňovali. Podle nich není Chauvetova jeskyně výjimkou a její malby vznikaly před 15 000 až 11 000 lety. „Chauvetova jeskyně má ze všech pravěkých jeskynních obrazáren nejproblematičtější datování,“ tvrdí například významný britský archeolog Paul Pettit z University of Sheffield. Pokud je datování správné, znamená to, že pravěké umění ve své vrcholné podobě existovalo v Evropě prakticky do příchodu prvních lidí Homo sapiens před 40 000 lety. Pozdější mistrovská díla jeskynního malířství, jako je španělská jeskynní obrazárna Altamira nebo její francouzský protějšek v jeskyni Lascaux, by pak nebyla výsledkem postupného vývoje evropského pravěkého umění. To by dorazilo s prvními lidmi do Evropy už „hotové“. V tom případě stojí věda před otázkou, kde vlastně pravěké umění vznikalo a kdy?

Paul Pettit tu byl

Jean Clottes a jeho spolupracovníci mají v rukou stále více důkazů svědčících o velkém stáří obrazárny v Chauvetově jeskyni. Uhlíky z ohnišť na dně jeskyně jsou staré 27 000 až 32 000 let. Stejně staré jsou malby uhlem na stěnách. Na tom se shodli vědci z šesti různých laboratoří, kteří datování nezávisle provedli.

Na Paula Pettita a některé další archeology to neudělalo velký dojem. „Představte si, že vejdu do jeskyně, vezmu z jejího dna pravěký uhlík a napíšu na skálu: Paul Pettit tu byl. Když následně provedete analýzy nápisu, vyjde vám, že jsem psal na jeskynní stěnu před 30 000 lety,“ říká Pettit. Jean Clottes a jeho spolupracovníci to odmítají. Hromady uhlíků leží přímo pod pomalovanými jeskynními stěnami.

Je zřejmé, že si pravěký umělec svítil ohněm rozdělaným co nejblíže skále a zároveň používal uhlíky k malbě.Nejpádnějším argumentem ve prospěch velkého stáří maleb z Chauvetovy jeskyně se zdají být výsledky nejnovějších analýz, jež datují zával vchodu do jeskyně. Podle nich byla jeskyně naposledy přístupná před 19 000 lety. Její prostory se uzavřely dávno předtím, než se před 15 000 lety objevili vynikající malíři z jeskyní Lascaux či Altamira.


Pravěká obrazárna, která budí rozpaky. Přinesli lidé umění z Afriky do Evropy, nebo je chyba v datování? Není přece možné, aby umělec předběhl svou dobu o 15 000 let! Kultura, nebo civilizace? Archeologové mají zvyk označovat soubory nálezů s určitými společnými znaky a pocházející ze stejného období jako kultury. Poněkud posunutý význam slova předpokládá, že lidé kteří takové předměty vytvořili, měli podobný styl života, a tedy i společenskou kulturu. Kromě toho se ale občas setkáváme i s označením „paleolitická civilizace“. Co to ale vůbec znamená a lze takové označení považovat za správné? Slovníková definice říká, že civilizace je komplexní společnost. Starší představa vycházela z předpokladu, že lidé v lovecko- sběračských společnostech žili v malých skupinách a teprve s rozvojem zemědělství začali stavět města, v nichž žili měšťané, tedy civis, kteří byli „civilizovaní“. Paleolitické kultury nám ale ukazují rozsáhlá sídliště (například Kostěnki na Sibiři) s rozvinutou hierarchií, náboženskými představami i výrobními specializacemi. Přesto se nejedná o civilizace v moderním smyslu slova.

Příliš stará jeskyně

Umění doby ledové Současné dělení pravěkých uměleckých stylů je, poměrně nepřesné. Například nejstarší styly jsou shrnuty do období aurignacienu dlouhého 9000 let. Tedy 38 000 let před naším letopočtem až 29 000 let před naším letopočtem. Do období aurignacienu by podle posledních nálezů patřily právě také obrazy z Chauvetovy jeskyně. Je ale možné, že jsou spíše předznamenáním období gravettienu datovanému mezi 29 000 až 22 000 let před naším letopočtem. Do ní patří například také nálezy od nás – z Předmostí u Přerova, Pavlova a Dolních Věstonic. Mezi dalšími více nebo méně příbuznými kulturami pak vyniká hlavně magdalénien (17 000 až 10 000 let př. n. l.), během něhož vytvořili jeskynní malíři slavné jeskynní obrazárny včetně španělské jeskyně Altamira a francouzské Lascaux.

Nejčtenější