Příliš rychlé kapky deště

J. PETR  M. Tůma  |  

Televize brání řeči

Americký pediatr Dimitri Christakis z University of Washington v Seattlu vybavil víc než tři stovky dětí ve věku od 2 do 4 let lehoučkým zařízením, které po 24 hodin zaznamenávalo všechny zvuky, které dítě za danou dobu zaslechlo. Na záznamu pak vědci zjišťovali, odkud zvuky pocházejí. Ukázalo se, že každou hodinu, kdy je zapnutá televize, zaslechnou děti od dospělých o 770 slov méně. Děti samy se při zapnuté televizi pokoušejí mluvit méně často a také se tak často neobracejí na dospělé. Není to tím, že by sledovaly televizní program, protože v tomto věku děti televiznímu programu nerozumějí.

Videohry pobízejí k nezištnosti

Vědci ze Singapuru došli k závěru, že videohry nelze házet všechny do jednoho pytle. Některé rozvoji dětské mysli prospívají. U 727 dětí ve věku kolem třinácti let vědci zjišťovali, jaké hrají hry, kolik času hraním tráví a jaké hry mají nejvíce v oblibě. Zároveň vědci sledovali, jak tyto děti reagují v nejrůznějších modelových situacích. Potvrdilo se, že děti provozující „střílečky“ tíhnou k agresivnějšímu řešení konfliktů. Ze studie však vyplynulo i to, že pokud děti hrají hry vyžadující spolupráci, chovají se i v běžném životě nezištněji.

Sladká zbraň proti termitům

Termiti patří v teplých krajích k největším metlám. Ničí úrodu i stavby. Američtí vědci zjistili, že na obranu před nejrůznějšími bakteriemi využívají termiti zvláštní bílkovinu, která na sebe váže cukry z povrchu bakteriálních buněk. Tým z Massachusetts Institute of Technology objevil molekulu odvozenou od cukru glukózy, která obrannou bílkovinu termitů spolehlivě „zaslepí“. Termiti jsou pak vůči nákaze bakteriemi bezmocní. Pro lidi a další živočichy je neškodný.

Vorvaní lupiči

Kanadské rybáře trápily mizerné úlovky tresek. V moři bylo ryb dost, ale na nastražené šňůry s háčky a návnadou se jich chytalo zoufale málo. Kde je chyba? Nakonec si rybáři vypomohli vodotěsnými kamerami, které připevnili ke šňůrám. Při sledování záznamu se nestačili divit. Ke šňůře nejprve připlouvaly tresky a polykaly návnadu. Za chvíli jimi byla šňůra ověšená. Pak připlaval velký vorvaň, sevřel šňůru do tlamy a prudce s ní škubl. Na šňůře se vytvořila rychle běžící „vlna“ a ulovené ryby doslova sklepala. Vorvani tresky posbírali, spolykali a zmizeli v hlubině.

Parthenón zářil barvami

Skončily dohady o tom, jestli athénský Parthenón původně zářil bělostí mramoru, anebo hrál pestrými barvami. Už dvě staletí se ví, že staří Řekové a Římané pomalovávali sochy i stavby. Svědčí o tom nepatrné zbytky barev. Výjimkou byl Parthenón. Na jeho sochách se nikdy žádné barvy nenašly. Nejnovější fyzikální metody ale ukázaly, že i parthenónské sochy byly pomalované a nebyly v tomto ohledu výjimkou potvrzující pravidlo.

Příliš rychlé kapky deště

Američtí fyzikové zkoumali velikost a rychlost pádu dešťových kapek. Měření trvala několik let, protože mohla probíhat jen za extrémně klidného počasí, kdy nefouká ani ten nejslabší vánek. Výsledky byly překvapením. Kapky určité velikosti by neměly překročit určitou rychlost volného pádu, protože je brzdí odpor vzduchu. Například kapka o průměru 0,1 mm by neměla dopadat na zem rychlostí větší než 0,3 metru za sekundu. Vědci ale zjistili u takto velkých kapek rychlost pádu až 4 metry za sekundu. Kapky pohybující se „zakázanou“ rychlostí vznikají rozpadem větších kapek.

Nejčtenější