Potkala jsem v lese divočáky. Jak se před nimi může člověk schovat? Vylezou třeba na vysoký balvan?

|  
divočák

Před divokým prasetem zpravidla není třeba se schovávat, protože na člověka neútočí. Samozřejmě není příjemné, když se na vás z deseti metrů dívá svýma krátkozrakýma očima bahnem obalený kňour. Pro podobné situace odborníci doporučují „nějaký hlasitý projev“, který divočáka „v drtivé většině případů“ zažene na útěk. Člověka může divočák ohrozit výjimečně, jedině bachyně chránící mláďata nebo poraněný jedinec ocitající se v krajní nouzi, na pokraji sil.

Před takovým kusem je třeba mít se na pozoru, respektive co nejrychleji se od něj vzdálit – v horším případě vylézt na strom, na skálu, zalézt zkrátka někam, kam se prase nedostane. Prase, když útočí, používá hlavně zuby a může člověka pokousat. Pozor, umí se také účinně podhrabat, neboť je velmi zdatné v rytí. Přesto je třeba připomenout, že prase divoké je v našich podmínkách spíše noční tvor. Přes den se ukrývá v houští nebo v rákosí u rybníků, aktivita se v něm probouzí až navečer. Je to chytré a učenlivé zvíře a dá se dobře ochočit.

Nejčtenější