Pár slov úvodem

Dan Přibáň  |  
Dan Přibáň

Velmi pomalu končilo druhé tisíciletí. O problému Y2k, věštícím, kterak se na přelomu věků, všechny sesíťované zhroutí a svět upadne v chaos, ještě nikdo nemluvil. On vlastně nikdo nemluvil ani o sesíťovaných počítačích. Na stolku vedle nového velkého čtrnáctipalcového monitoru se povalovala disketa. Přišla přibalená k německému hernímu časopisu. Stálo na ní: Instant internet access. Jednou zjistím, co to znamená, řekl jsem si a pustil Wolfensteina… barevně!

Byl to Machův paradox, podle toho Macha od Šebestové: „Brýle se bez brýlí špatně hledají.“ A bez internetu se špatně zjišťuje, co to ten internet vlastně je. Doba byla jiná. A ještě pár let jiná zůstala. Když jste chtěli dát dohromady informace k článku, šli jste nejprve do knihovny (tinyurl.com/knihy) a pak složitě sháněli telefonní čísla na odborníky, kteří nakonec nebyli na svých pevných linkách k zastižení (alespoň něco se nezměnilo). Strejda Google ještě nežil a tetička AltaVista se teprve chystala na svoji velkou chvíli, nebyl nikdo, kdo by pomohl. Nebyl počítač připojený k internetu.

Dodnes si pamatuji na své první setkání se Sítí všech sítí. Pamatuju, protože se mi o Ní pak zdálo. Zdálo se mi, jak proplouvám webovými stránkami, ráchám se v datech. Vypadalo to přibližně jako virtuální realita z prvního System Shocku (tinyurl.com/systemshock)– takže něco mezi Pongem (tinyurl.com/game-pong) a LHX (tinyurl.com/lhx-chopper). Prostě nádhera. Dnes je internet něco naprosto běžného. Dokud funguje. Jakmile padne, stává se z počítače bezcenný hučící krám. Jak jsme to mohli vydržet jen s tím Wolfensteinem (tinyurl. com/3d- wolf)?

Nejčtenější