Ohnivá voda nadevše

PETR HENEBERG  |  Příroda
ohnivá voda nadevše

Vezme si naše zemědělství ponaučení z amerického omylu, nebo ho bude muset opakovat?

Téměř všichni jsme to v dětství čítávali. Bílý muž přistál na pobřeží amerického kontinentu a výměnou za pár deci alkoholu a cetky z Jablonce získával majetky nedozírné hodnoty. Postupem času obsadil většinu úrodné půdy a původnímu obyvatelstvu vyhradil, jako gesto svého „dobrodiní“, nehostinné úhory v pouštích a jiných zapadlých koutech kontinentu, které z tehdejšího pohledu nebyly jakkoli využitelné pro intenzivnější zemědělství či těžbu nerostných surovin.

Jak udělat z pole prérii

S přibývajícím množstvím obyvatelstva začaly být postupně obdělávány stále větší a větší části obrovské plochy severoamerických prérií. Tendence zvětšovat podíl orné půdy kulminovala v sedmdesátých letech minulého století. Následně docházelo k postupnému poklesu plochy i intenzity obdělávání. V roce 1985 byl dokonce americkou vládou implementován program, který si předsevzal, že nákladem kolem dvou miliard dolarů ročně bude přispívat na snížení plochy obdělávané půdy v bezprostřední blízkosti vodních toků, v mokřadech a nárazníkových zónách. Dohromady se tímto způsobem podařilo snížit plochu obdělávané půdy o zhruba 15 milionů hektarů. V návaznosti na to se dařilo rozvíjet alternativní aktivity, jako byl turismus a lov zvěře žijící na neobdělávaných plochách.

Biopaliva zvyšují ceny

Tento program však fungoval, jen dokud byly ceny obilnin na nízké úrovni a farmářům se vyplácelo půdu neobdělávat. Systém totiž fungoval na principu pronájmu – farmáři s vládní agenturou uzavírali kontrakty jen na několik let s tím, že v případě spokojenosti s výší dotací je prodlužovali o další navazující období. Jenže vysoká poptávka po obilninách v rozvíjejících se ekonomikách, jako je Čína a Indie, v kombinaci s odhlasováním zdvojnásobení produkce etanolu z kukuřice v kongresu USA měly za následek prudké zvýšení ceny zrna. Například v Jižní Dakotě, jednom z venkovských prérijních států USA, je dnes pěstována třetina kukuřice výhradně za účelem výroby etanolu. Protože světové zásoby obilnin jsou na svém mnohaletém minimu, došlo okamžitě ke zvýšení cen všech obilovin -nejen kukuřice, ale i pšenice (na dvojnásobek), sóji (o 60 % oproti stavu před 12 měsíci) a dalších.

A bit je opět daňový poplatník

Co na zvýšení cen obilí farmáři?Ti měli jednoduché rozhodování.Americké zemědělství je v současné době na vrcholu. V roce 2008 jsou očekávány úhrnné příjmy zemědělců v USA na rekordní hodnotě 92,3 miliardy dolarů, tedy více než o 50 % nad průměrem z posledních deseti let. Podle Larryho Janssena, profesora na Státní univerzitě v Jižní Dakotě, se čtvrtina z dotázaných farmářů rovnou rozhodla kontrakty s vládní ochranářskou agenturou neobnovovat. Dalších 60 % prohlásilo, že situaci sleduje a že plánují svou půdu ponechat v programu, jen pokud dojde k nárůstu ročních dotací od státu. Požadovaný nárůst není malý, v průměru by podle jejich představ měl činit 45 % současné výše plateb. Rozhodování možná vbrzku ovlivní i další údaj. Ceny zemědělských pozemků se v reakci na jejich zvýšenou výdělečnost a nedostatek v řadě lokalit ztrojnásobily. Rozšířit farmu tak, aby uživila potomky často početných farmářských rodin, již nemusí být tak jednoduché jako kdysi a opět povede k tendenci využít pozemky nechané před časem ladem. Je to problém?Měl by být přinejmenším pro daňové poplatníky. Pokud zaplatili zemědělcům za převedení orné půdy na prérie a pastviny, proč by nyní měli doplácet na zvýšení cen obilovin tím, že jejich mnohamiliardová investice vyjde vniveč?

Velká obilná loupež

Že nám tento příběh něco připomíná? Samozřejmě. I u nás máme vysoce rozvinutý systém dotací zemědělské produkce – počínaje dotacemi pro nově vznikající zemědělské firmy v procentech z jejich produkce, dotacemi na pěstování nejrůznějších plodin od pšenice až po pěstování krmného šťovíku, dotace na zatravňování a samozřejmě na udržování travních porostů nejrůznějšího typu.

Následně máme samozřejmě i dotace na zalesňování a udržování lesních porostů, jakožto i relativně velmi vysoké kompenzace za ukončenou zemědělskou výrobu vyplácené až po dobu 20 let. Dotace by však neměly být směřovány na čistou zemědělskou produkci. Nenalhávejme si, že jsme v tomto směru konkurenceschopní. Již dlouho to není pravda. Téměř kterákoli země na východ a jih od našich hranic dovede vyrobit srovnatelné množství potravin za podstatně nižší náklady. Že tu nejsou k dostání, je jen kvůli dovozním kvótám a vysokým clům.Dotace by tak měly být směřovány jen k údržbě kulturní krajiny ve stavu, v jakém ji chceme mít – bez erozních rýh, bez enormního používání chemie apod.Lze jen doufat, že ohnivá voda na pohon našich spalovacích či vznětových motorů nebude rozbuškou pro větší krizi.Na obzoru je totiž déj- vu! Současné celosvětové zabezpečení potravinami je podle FAO na nejnižší úrovni od roku 1972. Dnes k tomu vede shora naoktrojovaná produkce etanolu jako náhražky ropných produktů.Co vedlo k podobné situaci v roce 1972? Zase ropa! V oné době totiž tehdejší americký prezident Richard M. Nixon se svým poradcem pro národní bezpečnost a pozdějším ministrem zahraničí Henrym A. Kissingerem naplánovali tzv. Velkou obilnou loupež.Šlo jednoduše o směnu amerických zásob obilí za sovětskou ropu.Ceny obou komodit pak během tří let vzrostly až čtyřikrát. Historie se, zdá se, opakuje.Lze jen doufat, že ohnivá voda na pohon našich spalovacích či vznětových motorů nebude rozbuškou pro větší krizi.

BIOETANOL – STARÝ ZNÁMÝ

Pro nejstarší generaci českých řidičů není bioetanol ničím novým. Dvacet procent etanolu se do benzinu přidávalo v prvorepublikovém Československu od roku 1932 povinně. Tehdejším motorům směs samozřejmě nijak neškodila. Zajímavější je předpokládaný důvod jejího používání – silná agrární lobby chtěla zvýšit odběr domácího lihu. Podobně ve Francii uzákonili povinné přimíchávání 10 % etanolu do veškerého dováženého benzinu a benzolu. V Německu byla zavedena ve 30. letech paliva s příměsí etanolu od čtyř do padesáti procent. V Maďarsku se na přelomu 20. a 30. let prodávala směs Motalkol, což bylo 20 % etanolu a 80 % benzinu. Stejný poměr přidávaného etanolu byl vyžadován koncem 20. let i v Itálii. Ve Švédsku bylo v průběhu 20. let povinné přimíchávání 25 % lihu. V Lotyšsku totéž. A konečně zpátky do Čech; v Československu byla od roku 1923 k dostání směs Dynalkol – 50 % lihu, 30 % benzolu a 20 % benzinu – používaly ji státní autobusy, železnice, armáda a pražská MHD. Jak vidno, bioetanol není ničím novým pod sluncem, jen je nutno si uvědomit, že počet dopravních prostředků od těch dob vzrostl o několik řádů, například v Praze bylo roku 1921 evidováno pouhých 2669 automobilů oproti současným více než 600 000, a tak téměř neměnné plochy orné půdy dnes již nemusejí k produkci dostatečného množství etanolu pomocí běžných zemědělských technik postačovat.

Nejčtenější