Oheň na ledě

J. PETR  M. Tůma  P. PROŠEK  |  Technika

„Neviditelnost“ proti zemětřesení

Plášť neviditelnosti už není jenom rekvizitou sci-fi filmů a pohádek, vědci velmi dobře znají princip, jak takové zařízení vyrobit, problém je ovšem s vhodným materiálem. V podstatě je potřeba chráněný objekt obklopit hmotou, která světlo odvede dokola, místo aby prošlo přímo. Ale nemusí jít jenom o světlo – může se jednat o děsivé vlny tsunami anebo o vlny vyvolané zemětřesením.

S touto myšlenkou přišel Stefan Enoch z Fresnelova institutu v Marseille. Navrhl obklopit budovu soustřednými prstenci z plastu, který bude – co se týče tuhosti a pružnosti – vyladěn na různé frekvence seizmických vln. Vzhledem k větší ničivosti povrchových vln je ochrana zaměřena právě na ně. Materiál prstence zaručí, že se od něj vlna nebude odrážet ani rozptylovat, ale vstupovat dovnitř. Ničivá vlna tak může prstencem budovu obejít, jako by tam nebyla.

Oheň na ledě

oheň na rukou

Nahlíženo optikou prognostiků z roku 1950 bychom teď měli být úplně bez zdrojů skoro všeho. Bez ropy a zemního plynu především. Ale i když ropa dojde, je zde náhradní zdroj energie, kterého je tolik, že předčí všechny dnes známé zásoby ropy, zemního plynu a uhlí dohromady. Jedná se o klatrát metanu neboli metanhydrát. Na první pohled jde o obyčejný, špinavý led, molekuly vody v něm ale vytvářejí jakési klece, uvnitř kterých jsou uzavřeny molekuly metanu.

Od roku 1970 se v oblasti Messojacha na Sibiři těží metan z vrtů do mocných vrstev klatrátů pod permafrostem. Vyvrtaná studně je dostatečná k tomu, aby se snížil tlak na led, a tím se uvolnil uvězněný plyn. Pro globální klima je výhodné, že se při spalování metanu uvolňuje mnohem méně CO2 než při spalování zemního plynu. Navíc je možné provést náhradu – do vrtu v klatrátu vhánět CO2, který vytlačí z ledu metan, a sám tam zůstane v ledu na dlouhou dobu uvězněn.

Nejčtenější