Obloha v prosinci

MARTIN PETRÁSEK  |  Vesmír
Obloha znamení

Světlo planet Venuše a Jupitera nás bude provázet na procházce zimní oblohou, pod souhvězdími Orion a Blíženci.

I v dnešním dílu zaměříme své oči na večerní jihovýchodní oblohu. Čeká nás souhvězdí Orion a Blíženci. Po celý měsíc se můžete velmi nízko nad jihozápadním obzorem kochat Venuší a Jupiterem. Vždy těsně po západu Slunce doslova magnetizují svým nezvykle jasným svitem. Pokud vydržíte přes půlnoc, můžete kousek pod souhvězdím Lva spatřit i Saturn.

Alnitak, Alnilam a Mintaka

Souhvězdí Orion je po Velkém vozu nejzřetelnějším souhvězdím oblohy vůbec. Na obloze dává jasný tvar, který si zapamatuje a zpětně najde téměř každý, kdo se s ním seznámí. Základním rozpoznávacím znakem je Orionův pás. Jde o tři hvězdy v jedné linii, zleva Alnitak, Alnilam a Mintaka. Mají přibližně stejnou jasnost a žádné jiné souhvězdí již takovým tvarem nedisponuje. Když k těmto třem hvězdám přidáte velmi jasný a sytě oranžový Betelgeuse vysoko nad pásem, nemůžete pak tvar zbylých částí přehlédnout. Celé souhvězdí se v prosinci vyloupne až později po západu Slunce a pak můžeme najít jeho jasný skvost, Orionovu nejjasnější hvězdu – modrý veleobr Rigel. Pokud máte před sebou těchto pět nejzřetelnějších hvězd Orionu, máte před sebou v podstatě úplný zimní kompas. Prodloužením Orionova pásu na západ narazíte na nejjasnější hvězdu souhvězdí Býka – Aldebaran – a později na Plejády.

Naopak prodloužením Orionova pásu na východní stranu narazíte nízko nad obzorem na svítící Sirius.

Od Rigelu přes Betelgeuse ve dvojnásobné vzdálenosti těchto hvězd najdete souhvězdí blíženců Castora a Polluxe.

Orion

Pokud si budeme chtít představit Orion v celé jeho parádě, zbývá nám k celému tvaru odhalit nejen jeho hlavní hvězdy tvořící Orionovo tělo, ale také jeho meč, štít a dýku. Meč najdeme jako uskupení hvězd nad Betelgeuse ve směru k souhvězdí Blíženci. Štít je zase vedle pravého ramene, kterým je hvězda Bellatrix, a zcela zřetelně vytváří pomocí šesti hvězd oblouk evokující štít. Když se tedy na Orion zadíváte v těchto všech souvislostech, získáte zcela zřetelnou postavu zvedající nad hlavu meč, chránící se štítem a nesoucí za pasem dýku, kterou utváří Velká mlhovina v Orionu a její okolní hvězdičky. Souhvězdí Orion je ale více než jen kompas. Najdete v něm nejjasnější a nejznámější emisní mlhovinu s označením M42, tzv. Velkou mlhovinu v Orionu. Nachází se kousíček pod Orionovým pásem a za jasné noci je vidět pouhým okem. Od hvězdy Alnitak se však také dostaneme k nejznámější temné mlhovině oblohy IC 434, nazývané také Koňská hlava.

Castor, Pollux a Eskymák

Zatímco v římské mytologii byly nejjasnější hvězdy souhvězdí Blíženci pojmenovány podle Romula a Rema, dnes jsou to Castor a Pollux. To byla dvojčata, která se s argonauty plavila pro zlaté rouno.

Jejich otcem byl Zeus, jejich matkou byla spartská královna Leda. Polydeukes se od bratra lišil tím, že byl nesmrtelný a po smrti svého bratra směl vstoupit na Olymp. Tam ale prosil Dia, aby směl jeden den trávit na Olympu a druhý den s bratrem v podsvětí.

Za odměnu je Zeus proměnil v souhvězdí Blíženci.

Když se podíváte na mapu oblohy, skutečně poznáte dva piktogramy postaviček, které se drží kolem ramen. Jejich hlavami jsou právě hvězdy Castor a Pollux.

Na prosincové obloze jsou tyto postavy naležato.

Nejzajímavějším objektem tohoto souhvězdí je velmi zajímavá mlhovina Eskymák (NGC 2392), pro oči i malý dalekohled v nedohlednu, ale na fotografi ckých snímcích z velikých dalekohledů neobyčejná. Objevena byla Williamem Herschelem v roce 1787 a vypadá jako obličej obklopený eskymáckou kapucí. Ve skutečnosti jde o planetární mlhovinu, která vykazuje dva druhy ionizace do okolí odvrhnuté pracho-plynné obálky.

Nejčtenější