Obloha v červenci

MARTIN PETRÁSEK  |  Vesmír
obloha v červenci

Přicházející červenec nám ukáže krásu naší galaxie -Mléčné dráhy.Letní noci a prázdninové procházky doslova vybízejí ke zvednutí očí na oblohu. Dnešek bude návodem na rychlou orientaci mezi několika nejzajímavějšími objekty prázdninové oblohy.

Jupiter a jeho měsíce

Velmi nízko nad jihovýchodním obzorem se objevuje planeta Jupiter. Se svou jasností hluboko pod –2 magnitudy je dominantou oblohy, i když se choulí na jejím okraji. Na obloze se nejvýše tento měsíc Jupiter dostane až kolem druhé hodiny ráno, avšak 9. července 2008 dochází k jeho opozici, a tak jeho jasnost dosáhne nebývalých výšin.

Pokud si vezmete jakékoli kukátko, objevíte okolo Jupitera obvykle až 4 hvězdičky v jedné linii. Jde o jeho největší a nejjasnější měsíce – Io, Europu, Ganymed a Callisto. Ve větším dalekohledu pak od nějakých 50 zvětšení rozpoznáte i pruhy v jeho bouřlivé atmosféře.

Vega, Deneb a Altair

V minulém dílu jsme si v základu představili tři hvězdy letního trojúhelníku, nejjasnější hvězdy letní oblohy – Vegu, Deneb a Altair. Jejich kulminace nastane až v druhé polovině prázdnin, avšak jsou jasnou orientační strukturou letní oblohy.Hned po celoročně viditelném velkém voze. Vega v souhvězdí Lyry se dostává během měsíce do nadhlavníku a je ze všech nejjasnější. Deneb a Altair (v ocase Orla) zase leží v Mléčné dráze a ukazují na její směr po obloze. Labuť a Orel letí stejným směrem Mléčnou dráhou a mezi nimi letí Šíp. Malinké souhvězdíčko, které se však dobře hledá.

Odsluní

Zajímavá událost nastane 4. července v 9.00 ráno. To se bude Země nacházet v odsluní, tedy nejdále od Slunce, přesně 152 104 000 km neboli 1,017 AU. Pro někoho to může být překvapením, jenže léto (tedy střídání ročních období) je způsobeno náklonem zemské osy a nikoli vzdáleností Země-Slunce, rozdíly ve vzdálenosti jsou totiž příliš malé na to, aby způsobovaly nějaké výraznější změny. Tuto část roku jsou nad obzorem také planety Neptun a Pluto. Najdete je po půlnoci kousek nad jižním obzorem. Tedy vlastně nenajdete. Jsou příliš slabé na to, aby je šlo pozorovat okem, dokonce i velké astronomické dalekohledy s nimi mají potíže. Jejich pohyb je natolik pomalý, že za poslední rok se jejich poloha změnila sotva o 1°.

Jak vypadá Mléčná dráha?

Když jste zavřeni uvnitř domu a nemůžete ven, nemáte ponětí o tom, jak vypadá dům zvenčí.A stejně tak je to s naší Galaxií. Podle dosavadních pozorování a modelů se zdálo, že má Mléčná dráha čtyři ramena, jenže to vypadá, že ramena nejsou čtyři, ale jen dvě. Právě Spitzerův kosmický dalekohled umožnil lépe proniknout závoji prachu a plynu, které zahalovaly spirální ramena. V padesátých letech minulého století se vědci zaměřili na velká plynná mračna a usoudili, že se nacházejí v oddělených regionech.My bychom měli žít v malém rameni zvaném Orionovo, které leží mezi velkými rameny Střelce a Persea.Jenže v roce 2005 vědci pronikli infračervenými pozorováními až do samého centra a zjistili, že centrální příčka Galaxie dosahuje dále, než se dříve myslelo, a po prohlídce oblohy Spitzerovým dalekohledem bylo usouzeno, že ramena jsou pouze dvě.

„Recept“ na obří měsíční dalekohled

Největším problémem při návratu člověka na Měsíc je měsíční prach. Je všudypřítomný, otravný a nebezpečný. Může být zdrojem statické elektřiny, může znečistit a ohrozit přístroje. Je to ten nejhorší prach, jaký si umíte představit. Jenže nyní někdo přišel s receptem, jak jej využít k něčemu užitečnému.

Na konferenci Mezinárodní astronomické unie představil vedoucí týmu specialistů z NASA Peter Chen koncept obřího měsíčního dalekohledu, využívajícího právě měsíční prach. Můžeme jej popsat následujícím způsobem: „Vezměte měsíční prach, epoxidovou pryskyřici a špetku uhlíku, vše zamíchejte.Získáte neuvěřitelně pevný materiál, který dokáže nahradit sklo pro výrobu astronomického zrcadla.“ V prostředí mikrogravitace pak můžeme dosáhnout velkých optických ploch a nemusíme přitom na Měsíc dopravovat tuny materiálu.

Nejčtenější