Noční obloha v září a říjnu

MARTIN PETRÁSEK  |  Vesmír
Noční obloha v září a říjnu

Dny se krátí a o teplých nocích pod prázdninovou noční oblohou si můžeme nechat zdát. Ale v září a říjnu nepřijdete o nic ze zajímavostí brzké podzimní oblohy. Ano, je tady sice podzim, ale vysoko nad hlavou se ještě stále táhne Mléčná dráha. A pak se můžete těšit, až zase zvečera uvidíte na Velkou galaxii v Andromedě. Slunce letos protíná nebeský rovník již 22. září. V ten den nastává podzimní rovnodennost. Podle svého názvu se úkaz vyznačuje tím, že den i noc trvá stejně dlouho, tedy 12 hodin.

To však není tak úplně pravda, protože v důsledku refrakce slunečního světla v zemské atmosféře a díky tomu, že má kotouček Slunce zhruba 1 stupně, trvá den podzimní rovnodennosti o zhruba 10 minut déle než noc. Přestože nám podzim úředně i občansky začne 22. září ve 22 hodin a 18 minut, letní čas ještě potrvá o měsíc déle tak, aby to bylo ve shodě s ostatními evropskými zeměmi. Toto uspořádání platí od roku 1996. Hodinky tak budeme na zimní čas posouvat až na konci října.

Malá kosmická chyba

Ač spolu s podzimní rovnodenností vstupuje Slunce do znamení Vah, nachází se ve skutečnosti v souhvězdí Panny. Tato nepřesnost je způsobená precesí, tedy pomalým pohybem zemské osy, v jehož důsledku se významné body nebeské mechaniky jednotlivými souhvězdími pomalu pohybují, přičemž celý kruh oběhnou za 26 tisíc let. A v souhvězdí Panny se právě nachází průsečík nebeského rovníku a ekliptiky, tzv. podzimní bod. Na obloze je toto místo kousek pod velkým obdélníkem Pegasovým.

Pověsti o šípu

Ještě stále je docela dobře vidět letní trojúhelník. Souhvězdí Orla pomalu míří zobákem k obzoru, zatímco Labuť je stále ještě vysoko nad obzorem. Přesně mezi nimi si můžeme povšimnout malinkého uskupení pěti titěrných hvězdiček, které tvoří poměrně zřetelný tvar souhvězdí Šíp. Přímo v něm najdete zajímavou kulovou hvězdokupu M71. Hledejte ale pečlivě. Její jasnost je 8 mag a rozměrově má 6 úhlových minut, což je v dosahu i obyčejného triedru.

Hranatá vařečka

Napravo od Šípu je ještě jedno pětičlenné uskupení hvězd, které je poměrně zřetelné. Nachází se směrem k souhvězdí Pegase a vypadá jako hranatá vařečka. Je to souhvězdí Delfína, které má sice poměrně moderní název, přesto patří do starověké mytologie. Pověst praví, že jde o zachránce věhlasného básníka a pěvce Arióna, který žil v 7. století před n. l. Arión zbohatl díky své hře a zpěvu. Při cestě na Sicílii jej chtěli oloupit námořníci. Zároveň se však báli prozrazení, a proto se rozhodli Arióna zabít – chtěli jej svrhnout do moře. Arión si vymínil, že ho před svou smrtí ještě nechají zazpívat. Námořníci mu to dovolili, ale když jej poté svrhli do moře, Arión neutonul, protože tonoucího pěvce zachránil delfín, přilákaný jeho krásným zpěvem. Ariónova zachránce delfína povznesli bohové za odměnu na nebesa.

Andromeda

Přes Delfína se dostáváme až k velkému Pegasovu obdélníku. Pegas je veliké souhvězdí, které je v této době na večerní obloze nápadné svým „tělem“. Jelikož se díváme směrem pryč z Galaxie, nachází se v této oblasti výrazně méně hvězd. Čtyři nápadné hvězdy tvořící velký obdélník nad jihovýchodním obzorem jsou nepřehlédnutelné. Na tento obdélník pak navazuje šňůrka hvězd směřujících k severu. Tam při dostatečně temné obloze spatříme periferním viděním protáhlý obláček, nejjasnější a jedinou okem viditelnou galaxii na obloze, Velkou galaxii v Andromedě – M31. Jako na fotografiích ji sice nespatříte, ale samotný pohled je i tak fascinující. Směrem od Andromedy k Polárce narazíme na zřetelné „W“ známého souhvězdí Kasiopea. To nás ale již láká na své krásné okolí, kterému se budeme věnovat v dalším díle.

Nejčtenější