Nejtěžší rekord po česku

PETR TOMEK  |  Technika
plachta

Cesta kolem světa byla kdysi vyhrazena jen nejodvážnějším cestovatelům. Naše špičková plachtařka Hana Zejdová si zvolila zvláště obtížný způsob. K letu kolem světa chce použít stratosférický kluzák.Pro Hanu Zejdovou je vzduch přirozené prostředí. Je to špičková plachtařka, držitelka Lilienthalovy medaile a dcera výškového plachtaře Vladislava Zejdy. Zprávy ze světa ohlašují snad každý rok, že opět překonala další plachtařské rekordy. Je jich už něco přes padesát!

Škoda, že si jí naše média tak málo všímají. V každém případě by bylo opravdu velmi těžké najít pilota, který by měl pro tak šílený podnik, jakým oblet světa ve větroni bezesporu je, lepší předpoklady. Ještě před samotným obletem ale musí nový větroň i jeho pilotka překonat všechny předchozí plachtařské výškové rekordy. Ten poslední přibližně dvojnásobně. Cesta kolem světa má totiž ve svých nejvyšších bodech vést stratosférou ve výšce až 30 kilometrů! Pilotka bude muset využít všechny znalosti, které v předchozích rekordních pokusech získala. Jméno druhé členky posádky zatím není jisté. Ano, členky, už teď je totiž téměř stoprocentně jisté, že půjde též o ženu.

Projekt má pět až šest fází. Každá z nich představuje sama o sobě průkopnický výkon na samotné hranici lidských i konstrukčních možností, který posune možnosti světového letectví. První fází je vytvoření světového výškového rekordu bezmotorovým letem ve 30kilometrové výšce. Druhou fází je bezmotorový přelet Atlantiku, třetí etapový oblet světa větroněm, čtvrtá fáze představuje oblet světa bez mezipřistání větroněm s pomocným elektrickým pohonem napájeným slunečními články a vůbec posledním, nejnáročnějším výkonem bude oblet Země čistě bezmotorovým letem. Protože se v těchto výkonech bude letadlo i jeho pilotky pouštět na zcela neprobádané území, předpokládá se případná možnost vsunutí ještě další fáze. Z dostupných údajů se zdá, že přitom půjde o stejný letoun s určitými úpravami pro jednotlivé rekordy.

Stratoglider

Celou koncepci rekordního letadla zatím Letecká asociace vrcholového sportu v Brně přísně tají. V současnosti se totiž už na několika místech na světě pracuje na projektech, které mají přinejmenším podobné cíle.S některými z nich se již protagonisté projektu Icada střetli. Vzhledem k podmínkám, kterým má být letadlo vystaveno, se předpokládá, že bude mít jistou podobnost s letadlem Virgin Atlantic GlobalFlyer, jímž Steve Fossett obletěl svět roku 2005. Naše vyobrazení se oproti jiným ale mohou opřít o exkluzivní informace získané přímo od Vladislava Zejdy. Mělo by jít o dvoutrupý letoun s rozpětím kolem 40 metrů. Velká štíhlost křídla v kombinaci s gigantickým rozpětím si pravděpodobně vyžádá množství testů a výpočtů i netradičních řešení.

I když je Stratoglider Icada v principu kluzák, bude pro přelet oceánu a při cestě kolem světa vybaven také motorem. Vrtule bude v ideálním případě skryta po celou dobu letu v širokém kuželu na konci trupu.Pravděpodobně nepůjde o běžný typ, ale o vícelistou vrtuli s krátkými širokými listy. Letadlo ji využije pouze v případě nejvyšší nouze. Pak bude poháněna elektromotorem napájeným proudem z lehkých solárních panelů pokrývajících část křídel. Sluneční články jinak poslouží jako zdroj proudu pro palubní elektroniku. Volba elektromotoru jako alternativního pohonu pro případ nouze je poměrně neobvyklá, zde by ale umožňovala dosažení případných dalších rekordů se solárním pohonem. Menší výkon solárních panelů nebude při letu na překážku, protože motor je určen jen k úniku z nebezpečných letových podmínek, a nebude tedy sloužit jako hlavní pohon na větší vzdálenosti. Výkon motoru na krátké vzdálenosti zaručí shromažďování elektrického proudu v akumulátorech.

Zatím bohužel nebyla veřejnosti představena ani slíbená bezpilotní maketa nebo zkušební model plně řízený rádiem v poměru 1:5. Prvním důvodem je výběr nejvhodnější koncepce, protože se dosud uvažuje o několika variantách letadla (i když vycházejících ze stejných předpokladů). Druhým, ale vážnějším problémem je pravděpodobně nedostatek sponzorů. Cena projektu Icada se totiž odhaduje asi na jednu miliardu korun. Závratná cena se stává pochopitelnější, když vezmeme v úvahu prostředí, pro které je speciál určen. Stratoglider bude v mnoha ohledech představovat nejmodernější dílo techniky na úrovni kosmických technologií. Je to nutné, v průběhu letu se totiž letadlo setká těmi nejtvrdším představitelnými podmínkami.

Vzdušná hora

Neviditelný vzdušný obal Země je v neustálém pohybu.To, co cítíme jako vítr, je ve skutečnosti obracení obrovských vzdušných mas, které probíhá od úrovně země až do výšky několika desítek kilometrů. U pólů se vytvářejí silné takzvané polární víry vanoucí ve směru západ-východ a ovlivňující i oblasti velmi vzdálené od pólů. Vzdušné proudy obtáčejí naši planetu v podobě prstenců se spirálovitým prouděním. Svým působením vytvářejí u země pásma nízkého a vysokého tlaku, oblasti relativního bezvětří takzvané „koňské šířky“(vyskytují se kolem rovníku, odborníci je nazývají „oblastí tišin“, v angl. „doldrums“) i oblasti neustálých větrů, jako jsou „řvoucí čtyřicítky“ na jižní polokouli.

Při své cestě nad pevninami narážejí větry na několik kilometrů vysoká pohoří, která je stáčejí vzhůru. U štítů velehor dosahují proudy největšího stoupání a zasahují místy až do stratosféry. Na druhé straně hor, kde by člověk běžně předpokládal závětří, se vzduch začne chovat podivně. Vznikne vzdušný vír podobný „bubnovému víru“, jaký se někdy objevuje na řekách za vysokými jezy. Teprve přes něj přetéká vzdušný proud směřující přes hřeben. Výsledkem je, že se nad každým pohořím tyčí ještě jedna neviditelná vzdušná hora. Právě toho využije Stratoglider při letu do rekordních výšek potřebných k překonání rozlehlých ploch oceánu.

Obratník Raka

Cesta Icady kolem světa povede nedaleko obratníku Raka na horní části vzdušných proudů tvořících „Hadleyovu buňku“ (Hadley cell). Bude využívat stoupání vzduchu blízko rovníku a dlouhé valivé proudy vznikající za horskými štíty v Kalifornii, ve Španělsku, na Předním východě a v Asii. Setká se tam také s velmi rychlým prouděním známým jako „jet stream“ (doslova tryskový proud), dosahujícím rychlosti až několika set kilometrů v hodině, které využije ke zvýšení své cestovní rychlosti. Odchylky trasy budou podmíněny jen nestálou polohou jet streamu, výskytem hor a aktuální meteorologickou situací, která ovlivňuje proudění při zemi a dává vzniknout výškovému vlnění.

Stratoglider vyvlečený motorovým letadlem do výšky několika tisíc metrů a vynesený vzdušnými proudy nad vrcholky velehor do 25 až 30 kilometrů rozhodně nebude mít snadnou cestu. Poletí v letových hladinách, které byly kdysi vyhrazeny jen výškovým špionážním letadlům U-2 (dostup 27 430 m ). Kvůli nízké hustotě vzduchu v takových výškách naroste maximální rychlost, ale pádová rychlost se zároveň přiblíží maximální rychlosti letu. Bude stačit malá nepozornost nebo jen o něco výraznější manévr, aby stroj ztratil nutný zlomek rychlosti, a let se může změnit v pád. Vnější prostředí se bude nejvíce podobat podmínkám na povrchu Marsu. „Takový let nebyl dosud vymodelován,“ přiznává Vladislav Zejda, „ kdyby se nám podařilo dostat se tehdy (myšleno při pokusech v 70. letech) alespoň do dvaceti kilometrů, věděli bychom mnohem víc.“ Většina letu ale povede v o něco přijatelnější výšce 12–18 km. To je ovšem stále ještě výše, než létají dnešní dopravní letadla. Atmosféra je v této výšce tak řídká, že posádka bude muset dýchat jen vzduch, který si poveze s sebou – celý čas rekordního pokusu stráví v hermetické kabině. Prostředí v letadle bude více než spartánské.

Tlak vzduchu bude snížen kvůli namáhání konstrukce i ušetření hmotnosti na úroveň „kabinového tlaku“ odpovídajícího výšce 8000 metrů. Ze stejného důvodu budou omezeny také zásoby jídla a pitné vody. V průběhu noci bude posádka používat navigaci pomocí hvězd za asistence jednoduchého autopilota.

Stěna předsudků

Není až takovým překvapením, že se na projekt Icada mnohá média dívají jako na letecké blouznění. Objevují se kritiky tvrdící, že takový výkon není možný, ať už z fyzikálního nebo jiného důvodu. Leckterý sváteční plachtař má potřebu se vyjádřit k „nemožnosti“ takového podniku. Pokud ale chceme tyto námitky nějak zhodnotit, musíme nakonec otevřeně přiznat, že se mýlí právě oponenti.Icada je podnik velmi nebezpečný a zcela jistě na hranici toho, co si dokážeme představit. Přesně tak, jak už rekordy bývají. Navzdory tomu ale fyzice rozhodně neodporuje.

Při splnění podmínky minimální klesavosti kluzáku pod 0,3 m za vteřinu jsou takové lety opravdu možné. Dokonce i další detaily, které se zdají spíše jako reklamní tahy nebo důsledky rodinných vztahů, při bližším zkoumání mluví ve prospěch Icady. Volba ženské posádky pro dálkový let je (i kdybychom pominuli zkušenosti Hany Zejdové) velmi racionální. Ženy jsou totiž průměrně lehčí, menší a potřebují přiměřeně méně vody a potravin. Taková výrazná úspora hmotnosti znamená, že při dálkovém letu mohou namísto jednoho muže letět dvě ženy, které se mohou v pilotování střídat. Také vyšší odolnost žen vůči dlouhodobému stresu nahrává v případě dálkových přeletů spíše ženské posádce.

Základem projektu ale nejsou jen teoretické úvahy. „Tohle není nová věc,“ upozorňuje V. Zejda, „děláme na tom přes třicet let.“ Ve skutečnosti je totiž projekt Icada logickým pokračováním experimentů prováděných od roku 1976 do roku 1986 v Tatrách se speciálně upraveným větroněm Blaník L-13. Letadlo bylo tehdy vybaveno množstvím měřicích přístrojů, ale vzhledem ke konstrukci nebylo možné hermetizovat kabinu. Pilot si tedy před letem musel obléci výškovou kombinézu, jakou používali vojenští piloti. Oním pilotem byl tehdy právě Vladislav Zejda. Pochopil hranice používání běžných větroňů a navrhoval snížit plošné zatížení Blaníku zvýšením jeho rozpětí. K tomu ale nedošlo. Lety výškového Blaníku upoutaly pozornost Světové meteorologické organizace WMO, která dokonce projevila zájem další výzkum financovat. Spolupráce však ztroskotala na tehdejší politické situaci. Dnes kupodivu sehrávají podobnou roli některé české letecké organizace. Často se soustřeďují na menší výpady ve specializovaných časopisech, ale staví i mnohem vážnější překážky legislativního charakteru. Skuhrání nad „nereálností“ projektu Icada může mít nakonec jen ten dopad, že se od projektu odvrátí sponzoři -přesněji čeští sponzoři. Současné plachtařské expedice Zejdových totiž míří do Austrálie a jejich plachtaři ani odborníci z jiných zemí se k projektu Icada zdaleka tak skepticky nestavějí.

„Naše letadlo (větroň), se kterým teď létáme v Austrálii, má jen australské značení,“ říká posmutněle Zejda, „sice nás to mrzí, ale to české jsme ani nechtěli kvůli všem těm komplikacím.“ Může se tedy stát, že naši hrdost na to, co „naši“ dokázali, budou při pohledu na Stratoglider poněkud tlumit výsostné znaky Austrálie. Byla by to škoda také proto, že Icada nabízí poměrně dobrý reklamní potenciál. Samotná konstrukce bude natolik nezvyklá, že se jistě stane oblíbeným objektem fotografů. Má navrch i před všemožnými rychlostními speciály. Zatímco jejich sportovní výkon většinou skončí s první nebo druhou jízdou, má před sebou Icada hned sérii rekordů, které musí překonat. Její sláva tedy rozhodně neskončí s první sezonou. Dokonce i po naplnění „sportovní kariéry“ by měl Stratoglider dostatek možností k využití. O proudění ve vysokých vrstvách atmosféry toho totiž víme stále velmi málo a velká část těchto informací pochází právě z letů experimentálních větroňů. Přitom jde o znalosti, které by nám umožnily lepší pochopení vývoje světového klimatu a vzniku extrémních meteorologických úkazů.Při své cestě nad pevninami narážejí větry na pohoří, která je stáčejí vzhůru a u štítů velehor zasahují místy až do stratosféry.

Současné PLACHTAŘSKÉ REKORDY

O jak velké pionýrské výkony v případě projektu Icada jde a jakou popularitu to našemu národu může přinést, si uděláme lepší představu při srovnání se současnými světovými plachtařskými rekordy. Absolutní vzdálenostní rekord z roku 2004 pro let v přímé linii, který si připisuje americký miliardář Steve Fossett, je „pouhých“ 2192,9 km. Zároveň si připisuje také největší výšku dosaženou s kluzákem, a sice 15 460 m. Ženský rekord na přímou vzdálenost dosažený britskou pilotkou Pamelou Kurstjens-Hawkinsovou v roce 2003 činí 1078,2 km a ženský výškový rekord Američanky Sabriny Jackintellové 12 637 m vzdoruje už od roku 1979.Stratoglider Icada poletí v letových hladinách, které byly kdysi vyhrazeny jen výškovým špionážním letadlům U-2. V průběhu noci bude posádka používat navigaci pomocí hvězd za asistence jednoduchého autopilota.

Vrátíme SE NA OBLOHU?

Málokdo dnes ví, že okřídlené, ale poněkud omšelé heslo „Vzduch je naše moře“ patřilo meziválečné organizaci nazývané Masarykova letecká liga. Sláva českých letců v leteckých bitvách 2. světové války má základ právě v klubech sdružených za první republiky pod touto ligou. Nikdy předtím ani potom nemělo letectví tak širokou národní i politickou podporu. Létalo se zpočátku hlavně na jednoduchých kluzácích vystřelovaných ze svahu gumovým lanem. Lety na nich většinou trvaly méně než dvě minuty, ale jejich ovládání bylo shodné s ovládáním větších letadel, takže po zvládnutí pilotáže nebylo těžké přejít na řízení větroňů nebo motorových letadel. Létání bylo lidovým sportem a kluzáky byly často i ve vlastnictví víceletých gymnázií a středních škol. Návody a plány na stavbu „školních“ kluzáků vycházely dokonce i v časopisech. Německá okupace znamenala přerušení leteckých aktivit. V následující éře reálného socialismu byly aerokluby sdruženy pod Svazarmem. I když tak bylo amatérské létání poněkud omezeno, zůstávalo stále poměrně častým sportem. Skutečně velkou ránu leteckému sportu zasadily až tržní podmínky devadesátých let spoutané řadou evropských pravidel, které z něj udělaly zábavu vyhrazenou převážně pro bohaté. V této okleštěné podobě přežívá dodnes. Tlak vzduchu bude snížen kvůli namáhání konstrukce na úroveň odpovídající výšce 8000 metrů.

SOLAR IMPULSE A PERLAN

Snaha o utajení projektu Icada je vcelku pochopitelná. Evropská kosmická agentura ESA totiž v současnosti podporuje velmi podobný projekt nazvaný Solar Impulse, který si klade za cíl obletět svět letadlem poháněným sluneční energií. Iniciátorem tohoto projektu je Bertrand Piccard, vnuk slavného vědce, konstruktéra výškového balonu a vynálezce batyskafu Auguste Piccarda. O narůstajícím zájmu o výškové lety svědčí také angažování NASA v projektu Perlan, který slouží ke zkoumání stratosférických vzdušných horských vln a je do budoucna určen k průzkumu atmosféry Marsu. Na upraveném bezmotorovém letadle DG 505M použitém při počátečních pokusech projektu Perlan (výstup do výšky 30 km) získal Steve Fossett jeden ze svých posledních výškových rekordů. Jiný kluzák ASH-25Mi byl použit pro dálkové lety. Roku 2006 spolu s kopilotem Einarem Enevoldsonem na kluzáku DG 505 dostoupal v Andách až do výšky 15 447 metrů. Projekt Icada ovšem počítá s dosažením přibližně dvojnásobné výšky.

Nejčtenější