Nejnovější zprávy z vaší galaxie i hlubokého vesmíru

MARTIN PETRÁSEK  |  Vesmír
vesmír

Boží oko pod drobnohledem

Jednu z nejkrásnějších planetárních mlhovin na obloze si vzala na mušku Evropská jižní observatoř. Mlhovina Helix je nejbližší planetární mlhovinou k naší Zemi, přesto je opředena mnoha tajemstvími. Jedním z nich je například výskyt tajemných kometárních blobů.

Nyní je zde ještě úžasnější obrázek mlhoviny, která po internetu koluje také pod názvem „boží oko“ a je doprovázena mnoha mytickými i nesmyslnými popisy. I přesto, že je nejbližší planetární mlhovinou k Zemi a zabírá na obloze rozlohu třetiny plochy Měsíce, je co do jasnosti velmi slabá. Dosahuje sotva +13 magnitud. Je tak téměř nedosažitelným cílem pro amatérské vizuální pozorování a velmi obtížným cílem pro astrofotografii. Pro malé dalekohledy se širokým zorným polem je velmi slabá a pro obří přístroje má zase přiliš velký úhlový rozměr. Proto si tento nový a nádherný snímek užijte.

Kolize tří galaxií

Nezvyklou podívanou představil Hubbleův kosmický dalekohled. O existenci tří srocených galaxií v souhvězdí Jižní ryby víme od 80. let minulého století, ale teprve nyní se podařilo velmi podrobně odkrýt toky plynů a hvězd a zaznamenat tak úchvatné divadlo hromadné galaktické srážky. Tato trojice patří do kompaktní skupiny galaxií Hickson 90, kterou před třiceti lety objevil a katalogizoval Paul Hickson. Galaxie NGC 7173 vlevo), NCG 7174 (vpravo nahoře) a NGC 7176 (vpravo dole) se postupně trhají na kusy, jejich mezihvězdný plyn i celé hvězdné systémy se mezi sebou mísí a prolínají, aby jednou skončily v jednom nadobřím vesmírném ostrově, v podobě extrémně velké galaxie. Až se tak jednou stane, bude mít tato galaxie hmotu a velikost stonásobně větší než má naše, už tak obří, galaxie Mléčná dráha.

Tančící černé díry

Modely, ve kterých obíhají dvě černé díry okolo sebe, jsou naprosto samozřejmou součástí astrofyziky. Ale až dosud jsme museli čekat na přímé pozorování takovéhoto jevu. Poprvé se to podařilo americkým astronomům z Národní optické astronomické observatoře v Arizoně. Pomocí spektroskopických měření aktivních galaxií našli jednu, která vykazovala charakteristiky dvou supermasivních černých děr v centru a velmi těsné blízkosti. Z následných měření bylo potvrzeno, že se zřejmě jedná o dvě obří černé díry o hmotě 20 a 50 milionů sluncí, které jsou pozůstatkem po srážce dvou galaxií. Znamená to, že dvě galaxie po srážce splynuly v jednu a jejich centra obsahující obří černé díry postupně splývají. Časem by tak mělo dojít i ke splynutí těchto černých děr. Černé díry jsou od sebe vzdáleny necelého půl světelného roku a jejich vzájemný oběh podle všeho trvá necelou stovku let.

Na Plutu se otepluje – začíná tam léto

I tak vzdálené těleso sluneční soustavy má svá roční období. U Pluta závisí střídání ročních dob na vzdálenosti od Slunce, a protože se trpasličí planeta blíží pomalu k periheliu (oběžná doba Pluta je 250 let), nastává tam „pomalu“ léto.Fyzickou proměnu velmi zřetelně zpozorovali prostřednictvím VLT dalekohledů Evropské jižní observatoře v Chile. Atmosféra Pluta je totiž již nyní o 40 stupňů teplejší než jeho povrch, jak napovídají přesná spektroskopická měření.Důvodem je stopová přítomnost metanu. Povrch planetky je primárně složen ze zmrzlého dusíku o teplotě nižší než –220 °C. Ze zhruba jednoho procenta je ale smíchán s metanem.

Atmosféra má tlak maximálně desetiny pascalu, ale i tak výrazně ovlivňuje průběh ročního období. Rozhodující roli hraje podle všeho metan. Podle posledních modelů vytváří v zimě tenkou vrstvu chránící dusík před vypařováním. Se zahřívajícím se povrchem na jaře metan taje (–182 °C) a dovoluje dusíku sublimovat do atmosféry.Efekt sublimace pak způsobí, že je teplo z povrchu odneseno do atmosféry, a tak je atmosféra výrazně teplejší než povrch planetky, který se naopak ochlazuje.S postupným vzdalováním Pluta od Slunce zase dusík v atmosféře mrzne a padá v podobě vloček zpět k povrchu.

Nejčtenější