Natoč se sám - malý poradce pro ty, kteří se nebojí experimentovat

|  
Natoč se sám - nástroj - mikrofon

Věnovat se hudbě je jistě sympatický koníček, časem ale vede člověka k úvaze, že by mohl pořídit také nějakou nahrávku. Jak a kde to ale provést? Vlastně proč ne doma!

Chcete se pustit do amatérského internetového rádia, nahrát svojí kapele první demo nebo si jen tak komponovat a poslouchat „co to dělá“? Pokud máte na dnešní poměry alespoň průměrný počítač, můžete si toto přání velmi snadno (a dnes již také relativně levně) splnit. Záleží především na tom, jaké jsou vaše nároky na kvalitu výsledku a kolik času a peněz jste ochotni do svého natáčení investovat.

Mikrostudio

Pokud jde o vybavení, jako základ domácího „mikrostudia“ potřebujete kromě svého počítače tři základní věci: mikrofon, zvukovou kartu a předzesilovač. Velmi záleží na tom, co se chystáte nahrávat. Každý mikrofon je vhodný na něco jiného, na něco potřebujete mikrofonů osm, na něco jeden, podle toho je třeba volit zvukovou kartu, která musí mít odpovídající počet vstupů. Mikrofonní předzesilovače mnoho poloprofesionálních zvukových karet již zahrnuje ve standardní výbavě, nicméně je třeba ohlídat minimálně dostupnost fantomového napájení, pokud ho váš mikrofon vyžaduje. Doporučuji konzultovat s internetem nebo ještě lépe s odborníkem. Mimochodem, půjdete- li nakupovat vybavení do kamenného obchodu, nebojte se poradit s prodavači. Ve většině kvalitních prodejen audiotechniky vám dnes poradí opravdu dobře, aniž by se vám snažili vnutit to nejdražší na skladě bez ohledu na vaše skutečné potřeby.

Záleží především na komfortu…

A nyní zabrousíme do druhé části našeho návodu, tou je software. Naprosto nemá smysl kupovat drahý komerční studiový software. Existuje mnoho free a opensource programů, které vám na domácí použití bohatě postačí. Z nejznámějších bych jmenoval Audacity (Win/Linux) nebo relativně mladý Ardour (Linux), ovšem doporučení bych dal projektu jménem Reaper (Win/Mac). Reaper sice není zdarma, ale přehledným rozhraním, rychlým vývojem reagujícím na přímé požadavky komunity jeho uživatelů a nakonec i velmi příznivou cenou smetá všechny produkty ve své kategorii a šlape na paty profesionálním high-end řešením za stovky dolarů.

Nicméně opět i zde záleží především na vašem komfortu a vašem pocitu, všechny tři zmíněné (a mnoho dalších) produktů si můžete stáhnout a vyzkoušet si, který vám vyhovuje nejlépe. Rozhraní těchto programů bývá velmi intuitivní, jakmile jednou přijdete na to, co vlastně chcete udělat. Většinu programů můžete funkčně rozšířit externími plug-in, pod Windows budou asi nejznámější VST (i když narazíte i na DirectX), pod Linuxem jsou to LADSPA plug-in a Mac OS má svoje nativní AudioUnits. Ve všech kategoriích máte na internetu velmi široký výběr jak free plug-in, tak placených. Doporučil bych například server kvraudio.com, kde najdete jednu z nejobsáhlejších databází vůbec.

Jde o to, co se vám líbí

Během natáčení a zejména během mixáže vaší nahrávky je dobré pracovat komparativně. Natočíte si kytaru jednou snímanou zepředu, jednou o něco blíž trochu shora, jednou úplně natěsno zespoda a poslechnete si rozdíl. Pusťte si nahrávku svého oblíbeného kytaristy, zkuste si analyticky poslechnout jeho zvuk a pak se vraťte ke svému projektu a zkuste zjistit, kde přesně je rozdíl. Zkoumejte, kolik do záznamu samotného zvuku nástroje proniká ambientu (přirozeného dozvuku místnosti), jak se mění barva zvuku z různých pozic; dejte pozor, aby se vám muzikant příliš nehýbal z místa, kde „to tak pěkně zní“, nebo aby při hraní nevydával jiný hluk, který pak z nahrávky už nedostanete (běžně si muzikanti opřou nohu o základnu mikrofonního stojanu a pak si začnou podupávat do rytmu).

Pozavírejte v místnosti okna a děti radši pošlete na víkend k babičce. Nezapomeňte povypínat všechny mobily. Když se vám něco nepodaří nahrát napoprvé, nahrajte to podruhé… a popáté… většina programů pro práci s vícestopým audiozáznamem umí pracovat nedestruktivně a dokáže natáčet do více takeů (čtěte tejků), mezi nimiž pak můžete snadno přepínat, střihat je a opravovat tak chyby v nahrávce.

Natoč se sám - nástroj - linka

Perlička pro fajnšmekry

A konečně jako perlička pro fajnšmekry, kteří to s domácím natáčením myslí opravdu vážně (a mají tolerantní manželky), a zároveň jedna z nejdůležitějších, nejnákladnějších (když nevíte jak na to) a nejopomíjenějších otázek v každé slušné zvukařské společnosti je akustika. Jak správně ošetřit akustiku místnosti, v níž natáčíte nebo mícháte hudbu, to by bylo celkem výživné téma pro diplomovou práci. Začínalo by se výběrem vhodného materiálu pro stavbu základů domu, protože v akustice jde doopravdy o všechno od samotné konstrukce místnosti (a budovy, přinejmenším zčásti), kde natáčíte, přes tvar místnosti, povrchovou úpravu stěn (zapomeňte na omítku) až po akustické vlastnosti každého jednotlivého předmětu, který se v místnosti vyskytuje.

Zmínil bych to nejpodstatnější. Vše, co rezonuje, musí z místnosti pryč, pokud to jde. Pokud to nejde, je nezbytně nutné tyto objekty eliminovat jinak – například za pomoci látek, vaty… nechť vás vaše představivost vede. Je dobré zbavit se v co největší míře odrazových ploch – zrcadla, vitríny, ale samozřejmě i holé stěny, dveře a podobně je třeba buď odnést, anebo (v případě poněkud méně přenosných stěn a dveří) alespoň zakrýt dekami.

Pastičky na basy

Stěny místnosti vlastně představují vůbec největší problém, pokud jde o akustickou úpravu prostoru. Odrážejí všechen zvuk zpět do místnosti, čímž zaviní několik věcí. Jednak vytvářejí již zmíněný přirozený ambient (který je většinou na nahrávkách nežádoucí, zejména pokud jde o ambient našeho obýváku) a jednak vytvářejí rezonance. A to je průšvih. Máme-li dvě rovnoběžné plochy s danou vzájemnou vzdáleností, vyvolává zvuk určité frekvence mezi těmito stěnami takzvané stojaté vlnění. Jednoduše řečeno, prostor na této frekvenci rezonuje. Tato rezonance, v závislosti na tom, kde je umístěn mikrofon, může onu frekvenci v záznamu buďto zcela vyrušit, anebo naopak dramaticky zesílit. Ovšem stěnami člověk zpravidla mávnutím ruky nezahýbe, tak co se s tím vlastně dá dělat? Naštěstí tu přece něco je. Hlubokých rezonantních frekvencí, které nás trápí v místnosti, se dá zbavit pomocí tzv.

basových pastí. Basová past, jak název může napovědět, je zařízení, které zachytává basové frekvence a nevrací je zpět do prostoru. V principu nejjednodušší basové pasti jsou vlastně jen desky rockwoolu nebo skelné vaty asi 15–20 cm silné a zhruba 80×120 cm velké, umístěné v dřevěném rámu a kryté jutovinou nebo jinou látkou snadno propustnou pro zvuk. Návodů na sestavení basových pastí z tuhé skelné vaty a podobných hmot je na internetu dostatek. Oproti takzvaným Helmholtzovým rezonátorům, které pohlcují právě jednu konkrétní frekvenci, mají tyto pasti výhodu v tom, že ztlumí v podstatě všechen zvuk od určité frekvence výš a také se většinou dají snadno demontovat a například uklidit pod postel. A závěrem, prostor pro tento návod není nekonečný, ale kdyby byl, stejně bych teď řekl: Jděte si to zkusit! Nebudete-li se bát pokusů a omylů a věnujete-li dostatečný čas přípravě a studiu, může to být příjemná zábava za málo peněz, a především – váš výsledek může nakonec překvapit i leckterého odborníka.

Natoč se sám - zpěv

Google je váš kamarád

Obecné pravidlo číslo jedna, které vás může vytáhnout z mnoha slepých uliček, zní: „Google je váš kamarád.“ Jakožto ověřené a důvěryhodné zdroje informací mohu doporučit server harmony-central.com, kde můžete najít uživatelská review na nejrůznější kousky audiohardwaru a články ze serveru časopisu Sound on Sound. A mnoho dalších, samozřejmě. Určitě se vyplatí nejdřív do hloubky prostudovat co nejvíc materiálu z oblasti – „Jak se nejlépe snímá…?“ „Jaký na to použít mikrofon?“ a podobně. Je ovšem důležité si uvědomit, že neexistuje žádná obecná mantra „dokonalého zvuku“ – zvuk a zvuková tvorba jsou především věc estetického cítění, jinak řečeno, jde o to, co se vám líbí, a ne o to, co říká odborník. Nebojte se nesouhlasit a dělat si věci po svém. Jako obecné pravidlo číslo dvě bychom mohli uvést, že: „Nejslabší článek v nahrávacím řetězci určuje výslednou kvalitu nahraného materiálu.“ Jinak řečeno, nevyplatí se koupit jenom dobrý mikrofon nebo jenom dobrou zvukovou kartu, lepší je investice přiměřeně rozvrhnout.

Nejčtenější