Mozek pod palbou

Petra Mondscheinová  |  Věda
Poprvé v historii má věda nástroje na vytvoření dokonalého vojáka. Není to děsivé?

Nemluví, má časté noční můry, trpí silnou úzkostí a už několik týdnů nespal. Není se co divit, z hlavy mu před pár lety vytáhli kus šrapnelu. Proč má však podobné potíže i jeho kolega, jehož hlavy se nikdo ani nedotkl?

Každému musí být na první pohled jasné, že k tomu, abyste z výbuchu bomby vyvázli bez zranění, je zapotřebí notná dávka štěstí. I když se nijak nepopálíte a lékaři z vašeho těla nemusejí vytahovat trosky okolního vybavení nebo naopak mezi troskami hledat usekané končetiny, tlakové vlně se nevyhnete nikdy. Výbuch uvolní obrovské množství energie, a tím velmi výrazně mění tlakové poměry v okolním prostředí. Náhlá změna může být tak silná, že upadnete do bezvědomí, prasknou vám orgány, které jsou naplněné vzduchem (jako například ušní bubínky, plíce nebo střeva) a dojde ke stlačení či pokroucení prakticky všech hlavních orgánů. Mozek nevyjímaje.

Může za to bomba?

Zatímco následky po řádění tlakové vlny v tělní dutině jsou okamžité a často je lze bez následků napravit, mozek zdánlivě reaguje zcela odlišně. Statistické výzkumy ukazují, že velká část vojáků, kteří přežili výbuch bomby, trpí trvalými psychickými problémy. Nemohou spát, vracejí se jim živé vzpomínky na válečné hrůzy, trpí návaly úzkosti. Říká se tomu posttraumatická stresová porucha. Vše by se dalo jednoduše vysvětlit fyzickým poškozením mozku.

To by ale stejnými příznaky museli trpět i pacienti, kteří si léčili „civilní“ otřes mozku například po pádu z koně, autonehodě nebo obyčejné hospodské rvačce. Nic takového se však neděje. Naopak, potížemi jako po výbuchu bomby trpí i jisté procento nezraněných veteránů. Zdá se tedy, že tzv. posttraumatická stresová porucha nemusí být vůbec posttraumatická a otřesem mozku se pouze urychlí a prohloubí.

Odbrzděná hrůza

„Náhlou změnou tlaku se velmi často poškodí část mozku, která se významně podílí na působení strachu,“ říká k tomu ředitel amerického vojenského centra zaměřeného na poranění mozku Defense and Veterans Brain Injury Center, Michael Jeffer. Vojáci vystavení silnému stresu, kteří vidí umírat své kamarády, vědí o tom, že na ně působí radioaktivní látky, musejí střílet do lidí (co na tom, že to jsou nepřátelé), pak takový tlak nezvládají. Porouchala se jim brzda, která za běžných okolností brání plnému působení stresových podnětů.

Vojáci s podobnými příznaky, kteří neprodělali úraz hlavy, jsou jednoduše méně odolní vůči extrémnímu stresu. Nejnovější výzkumy potvrzují, že taková odolnost je z velké části daná geneticky a dokonce by se za pomoci genových úprav dalo s chováním vojáků manipulovat. Pokroky v moderní neurologii jsou tak daleko, že se americká armáda musí zabývat etickými otázkami dalšího výzkumu. Doba, kdy bude možné z vojáků udělat naprogramované stroje na zabíjení, už totiž dávno zaklepala a právě se hrne do dveří.

Genetická diskriminace v armádě?

V současnosti už genetici vědí o několika genech, které se přímo podílejí na odolnosti vůči stresu. Jedná se například o geny zapojené do metabolismu dopaminu a serotoninu, tedy látek podílejících se na přenosech nervových vzruchů. Už v horizontu pěti let by měly být k dispozici jednoduché testy, které napovědí, jestli se daný voják hodí pro boj v přední linii, nebo by raději měl sedět na velitelství a zajišťovat administrativu. Pokud má například někdo vysokou hladinu mozkového serotoninu, dá se předpokládat, že si i pod silným tlakem dokáže udržet chladnou hlavu. Z takového vojáka je pak výborný odstřelovač.

Američané plánují, že do 10 let budou schopni předpovědět, jak se daný jedinec dokáže vypořádat se silnými stresovými vlivy prostředí, jako je třeba mráz či horko, a jak dokáže snášet fyzickou zátěž. Ale už tady narážejí na potíže. Vybírat adepty na jakékoli povolání na základě genetických předpokladů? „Tohle v Americe jen tak neprojde,“ říká k tomu Paul Zak z kalifornské Claremont Graduate University. „Až příliš to evokuje rasismus či eugeniku. Navíc všichni víme, že geny nejsou všechno. I voják s nesprávnými vlohami se může stát ve svém oboru špičkou. Nemůžeme někomu zkazit kariéru jen kvůli genetickému testu.“

Co provádí bomba s mozkem?

Jak vyrobit stroj na zabíjení

Daleko větší problém však spočívá v možnosti hladinu antistresových „chladičů mozku“ přímo regulovat, ať už genovou terapií, nebo podáváním účinných látek. Tímto způsobem je možné vojákům zcela otupit emoce a zásadně tak změnit jejich chování. Ačkoli cílem současné vědy není vyrábět nemyslící stroje na zabíjení, ta možnost se přímo nabízí. Nejnovější výzkum Claremont Graduate University se zabývá vlivem oxytocinu na chování vojáků.

Ukazuje se, že pokud se zabrání působení tohoto hormonu na určité části mozku, sníží se tím schopnost důvěry a empatie. Takový voják se pak nebude rozpakovat vypálit vesnici civilistů i s dětmi a ženami, protože ztratí veškeré zábrany. Stejně tak pro něj bude mnohem snazší sázet dávky z kulometu do nepřátel. „V armádě koluje mnoho příběhů o vojácích, kteří odmítli střílet na živého člověka, byť se jednalo o nepřítele,“ říká k tomu Zak. „Zablokováním oxytocinu je možné tyto zábrany odstranit.“

Elektronický neurolog v helmě

Že to zní děsivě? To i samotným kalifornským neurologům. Právě proto požadují stanovení přísných etických norem, aby mohli dál pokračovat ve výzkumu, který dokáže zachraňovat životy, a nemuseli se obávat zneužití výsledků své práce. Z úrovně krevního tlaku, okysličování mozku i hladiny hormonů je možné například usoudit, jestli voják stresovou situaci zvládá, nebo se začíná hroutit. Američané už vyvíjejí helmy se senzory, které takový stav včas rozpoznají a upozorní samotného vojáka i jeho velitele.

Pokud nejsou mozkové buňky v pořádku, je helma také schopna jim dodat tzv. ATP. Jedná se o biologické pohotovostní baterie s energií nutnou k obnovení chemické rovnováhy, kterou narušil silný stres. Výzkum, jenž má potenciál nebezpečné manipulace s lidským vědomím, tak může efektivně zachraňovat životy přímo na bojišti. A samozřejmě nejen to. Poznatky o působení oxytocinu, serotoninu a dopaminu pomáhají i při léčbě psychických problémů, kterými trpí asi 5% veteránů z moderních válek.

Hormonální hrátky s myslí

Profesionální voják je cvičen k tomu, aby si v případě dělostřeleckého útoku co nejrychleji našel úkryt a zjistil, odkud palba přichází. Všichni dobře vědí, co v takovém případě dělat. Občas se však stane, že jindy dokonale sehraná jednotka začne jednat zcela chaoticky. Někteří členové se namísto ústupu posadí a začnou nerušeně kouřit cigaretu, jiní panicky zalézají pod náklaďák, další nekontrolovaně ječí a odmítají se pohnout. Psychologové vědí, že i ten nejlépe trénovaný lidský mozek má stanovenou určitou hranici stresu, za kterou jednoduše odmítá reagovat podle zafixovaných stereotypů.

Z výzkumů vyplývá, že za takové „zamlžení“ mohou z větší části hormony. Vojáci v rámci výcviku podstupují brutální hry, které jsou stejně stresující jako samotný boj. Jsou ponecháni bez zásob v divočině, nemají čas se vyspat a jejich úkolem je uniknout nepříteli. Pokud se jim to nepodaří, skončí v kobce a čeká je i určitá forma mučení. U účastníků podobného výcviku bylo zjištěno stejné množství stresového hormonu kortizolu a přenašeče nervových vzruchů noradrenalinu jako u pacientů, kteří se chystají na riskantní chirurgický zákrok, nebo u výsadkářů před prvním seskokem.

Jejich úkolem je připravit tělo i mozek na boj. Uvolní rychlé zásoby energie, zrychlí přísun krve a posílí nervová spojení. Díky tomu si můžeme krátkodobě užívat rychlejších reakcí, jasnější mysli a lepšího výkonu. Pokud však napětí trvá příliš dlouho, mozek nastavené tempo nevydrží. Vědci odhalili, že příliš vysoká hladina noradrelinu poškozuje funkce části mozku, ve které probíhají plánovací či rozhodovací procesy a kde ukládáme vjemy do krátkodobé paměti. Při extrémním dlouhotrvajícím napětí dokonce dochází ke zkreslenému vnímání barev, pachu či plynutí času.

Testy překvapivě odhalily, že nejlépe připravení vojáci během stresu neuvolňují noradrenalinu a kortizolu nejméně, ale naopak jich mají nejvíce ze všech sledovaných účastníků výcviku. Zároveň však produkují uklidňující látku, která mozku zamezuje, aby se dostal do příliš vysokých obrátek. Jedná se o dehydroepiandrosteron (DHEA). Přestože zatím není jasné, jak přesně funguje, důležité je, že funguje. A může tedy být používán i jako doplněk stravy, který vojákům pomůže efektivně zvládat stres.

Co provádí bomba s mozkem

Tlaková vlna zasáhne lebku a mrští mozkem proti jejím stěnám. To mu samozřejmě neudělá příliš dobře. V některých případech už tohle stačí, aby se zpřetrhala vlákna nervových buněk, ve kterých za normálních okolností proudí informace. To však není zdaleka vše. Poslední výzkumy ukazují, že tlaková vlna se dostane do hlavy i očima a dutinami a napáchá tu daleko větší škody než otřesy přenesené samotnou lebkou. Ale ani tohle ještě není konec. Mozek čeká také „masáž“ tlakem, kterou mu zprostředkují tepny přivádějící krev ze zasaženého těla. Výbuch bomby doprovází i elektromagnetický ráz, jenž pravděpodobně ruší elektronickou komunikaci mezi neurony. Není se co divit, že raději „vypne“ a nechá tělo chvíli bez vědomí.

Voják pod kontrolou

Američané se rozhodli, že do svých služeb zapojí elektroniku, kde se dá. Proto sestavili časový plán, podle kterého probíhá financování výzkumu;

Do pěti let

  • virtuální realita schopná simulace všech důležitých bojišť
  • elektronický regulátor tlukotu srdce
  • snímač elektrického odporu kůže, který ukazuje na úroveň emocí

Do 10 let

  • EEG v helmě
  • elektronická ochrana proti kulkám a střepinám
  • biomarkery umožňující předpovědět schopnost odolávat stresu

Do 20 let

  • mobilní přístroje pro magnetickou stimulaci mozku
  • elektronické sledování a úprava fyziologických parametrů mozku

Nejčtenější