Moc aut, málo silnice

JAN HORČÍK  |  Technika
24 000 lidí ročně zemře ve Velké Británii kvůli znečištění ovzduší
1 % zaujímá v Praze cyklistická doprava
555 aut připadá v Praze na 1000 obyvatel
700 000 aut je registrovaných v Praze
34 689 dopravních nehod se událo v Praze v roce 2006

Jak by mohla vypadat budoucnost dopravy v rozrůstajících se světových metropolích…

Obrovské lány asfaltu definují městský prostor a možnosti jeho využití. Přesto však hranice, které si auta vydobyla, nestačí. Řidiči čím dál tím častěji ničí své psychické i fyzické zdraví pravidelným tvrdnutím v dlouhých kolonách. Zároveň ale, jako vykynuté lidské hroudy z animáku Wall-E, nemají sebemenší zájem s tím něco dělat. Nebo i jen přemýšlet o jiném způsobu dopravy. Vydat se dnes do centra Prahy, Brna nebo jakékoli jiné metropole na kole či koloběžce není nápad pro každého.

Návrh osobního vrtulníku SNOC. Pro svou náročnost na energii asi zůstane jen v konceptu.

Zatímco Amsterodam je cyklistů už nějaký ten pátek plný, stejně jako velká města jihovýchodní Asie, některé aglomerace prakticky nenabízejí k osobní automobilové dopravě jinou alternativu. Auta přitom města dusí, a to doslova i v přeneseném významu. Podle zprávy Evropské komise způsobují automobily takové zácpy, že v některých evropských metropolích je průměrná rychlost dopravy nižší než v dobách koňských povozů. Jinými slovy, všechny ty koňské síly pod kapotou jsou převážné většině lidí naprosto k ničemu. Auto pak slouží čistě jako další zbytečný předmět spotřeby, který je třeba každých pět let obměnit pouze proto, aby se nezadrhla kolečka ekonomiky.

Nová města bez aut

Současná města mají problém. Lépe řečeno spoustu problémů, ale jednou z jejich hlavních společných příčin je právě automobilová doprava. Ti, kteří mají městský rozvoj na starosti, proto logicky přemýšlejí o tom, jak tyto problémy řešit. V mizivém promile případů, kdy je možné navrhnout město „od podlahy“ neboli na zelené louce (či častěji béžovém písku), se řešení nabízí téměř samo.

Narýsujete město tak, aby byla potřeba cestování autem minimalizována. Právě takovým případem je například ekologické město budoucnosti Masdar City, jehož výstavba pomalu začíná v Abú Dhabi v ropou se černajících Spojených arabských emirátech. Slavné britské architektonické studio Foster + Partners navrhlo město, které bude využívat pouze obnovitelné zdroje energie.

Dopravní systém města bude mít dvě roviny. Vrchní, tedy přímo ve městě, kde se budou moct pohybovat lidé pouze pěšky, na kolech, na elektrokolech, segwayích nebo jiných elektrických vozítkách. Automobily sem nebudou smět. Podzemní rovina pak bude domovem tzv. PRT neboli Personal Rapid Transit (rychlé osobní dopravy). Jde o automatizované vozy taxi zhruba 4 metry dlouhé a 1,4 metru široké, které uvezou až šest lidí.

Jezdí na elektřinu, dojezd na jedno nabití je 60 km a maximální rychlost 40 km/h. Jednotlivé vozy budou ovládány centrálně s tím, že standardně budou sledovat předem vytyčené trasy. Hromadná doprava v Masdar City by díky nim měla fungovat velmi efektivně, čekací dobu odhadují návrháři pod tři minuty. O svůj vlastní PRT systém už projevilo zájem například londýnské letiště Heathrow.

Pěší zóny a inteligentní dopravní systémy

Návrh nabíjecí stanice pro dvanáct elektromobilů EVoasis

Jenže nová města nevznikají každý den. A navíc, co s těmi starými? Moudré plánování hraje samozřejmě roli i v tomto případě. Když nedávno starosta New Yorku Michael Bloomberg udělal z dříve rušného, žlutými taxíky přeplněného Times Square, turistického centra města, pěší zónu, byla z toho celodenní párty unešených Newyorčanů i náhodných návštěvníků.

Podobná omezení už delší dobu platí v evropských metropolích, ale pro Ameriku, kde je auto nezastupitelným symbolem, to znamená doslova revoluci. „Pro americkou kulturu je to radikální změna,“ komentoval událost Tim Tompkins, prezident obchodní skupiny Times Square Alliance. Dalším způsobem omezení dopravy je zavádění poplatků za vjezd. Ty úspěšně fungují dlouhou dobu v Londýně, ale také v mnoha severských městech. Dál jsou tu inteligentní dopravní systémy.

Dopravní značení a světelná signalizační zařízení (čili prostě semafory) jsou dnes stále ještě poměrně hloupá. Už v roce 1997 britské ministerstvo dopravy započalo projekt UTMC (Kontrola chodu městské dopravy), který měl za pomoci využití moderních informačních technologií umožnit propojení a inteligentní zpracování dat přicházejících z různých zdrojů – dopravních kamer, semaforů, stanic pro kontrolu kvality vzduchu a podobně. Jedním z praktických zárodků takového systému je elektronické mýtné, jež dnes můžeme vidět i na našich dálnicích a které nejspíš v následujících letech začne platit i pro osobní automobily.

Městem ve svém tanku

Vize elektromobilu GEM Peapod od Chrysleru

Samozřejmě je tu ještě hromadná doprava. Její rozvoj je dnes ve většině měst jednou z priorit. Autobusové, tramvajové, trolejbusové linky nebo metro dokážou přeplněným ulicím významně ulehčit. Jenže to nestačí. Lidé si zvykli na osobní dopravní prostředky, ve kterých mají pohodlí a soukromí. A které jsou navíc jen a jen jejich.

Vlastnit 2,5 tuny železa, hliníku a jiných kovů, plastů a gumy vytvarovaných do podoby ladnými křivkami obdařeného SUV je jistě příjemné. V provozu si pak nejspíš připadáte jako největší macho, váš tank vám dává pocit bezpečné nedostižnosti. A když ne vám, tak alespoň křehké (blonďaté) manželce. Aktuální vývoj v oblasti automobilového průmyslu však naznačuje, že priority se mění. Propad prodejů automobilů o desítky procent dává jasně najevo, že zákazníci už o tohle ani zdaleka nestojí.

Naopak, lidé začínají mít rádi malá auta, a to dokonce i za velkou louží. Málo „žerou“, málo stojí, málo překážejí, všude se vejdou. K ježdění po městě a kolem města jsou rozhodně praktičtější než cokoli jiného. Ostatně, právě segment malých automobilů jako jediný v posledních měsících nezaznamenal výrazný propad, ba naopak mírný růst. Mnozí věří, že začíná nová éra osobní mobility. Někteří na to sázejí vše a v tomto oboru rozjíždějí podnikání.

NEV a LEV, malé a lehké

Elektromobil Nice MyCar z Hongkongu

Začínají se proto objevovat zcela nové typy dopravních prostředků. Například NEV (Neighborhood Electric Vehicle), elektrická vozítka pro pohyb po vesnici, maloměstě nebo na vojenských základnách. Některé americké státy mají přesně daná specifika, která musí NEV splňovat – maximální rychlost 40 km/h, maximální váha 1400 kg. Několik tisíc takových vozítek si objednala americká armáda pro své základny. Hodlá tím ušetřit pěkných pár milionů litrů paliva.

Dlouhodobě se výrobou NEV zabývá americká společnost GEM (Global Electric Motorcars), divize krachujícího Chrysleru, kterou v roce 1992 založili bývalí inženýři z General Motors. Koncem roku ohlásili novou generaci svých osobních dopravních vozítek nazvanou Peapod, která jako by vypadla ze sci-fi.

Zároveň se firma přejmenovala na Green Eco- Mobility, aby zdůraznila své odhodlání nabídnout ekologickou alternativu ke klasickým automobilům. Do Peapodu se nedávno kupodivu nasoukal i Arnold Schwarzenegger a podle svých slov se do něj „okamžitě zamiloval“. Čtyřmístné vozítko je navíc z 90 % recyklovatelné a z 95 % vyrobeno z recyklovaných materiálů. A můžete ho ovládat přes iPod!

Další novou kategorií jsou LEV (Light Electric Vehicles) čili „lehké elektrické dopravní prostředky“. Zde exceluje kupříkladu mladá britská společnost Ultra Motor. Ta využívá patentovaný elektromotor ruského vynálezce Vasilije Škodina, který zapracovala do svých lehoučkých elektrických skútrů. V Indii jich už stačila prodat na 25 000 kusů, úspěch slaví také v Evropě a USA.

Vyrábí také městská elektrokola, například originální model A2B, který připomíná odlehčenou babetu. Elektrické skútry a elektrokola (jejich velký test jsme přinesli v minulém čísle) jsou už dnes realitou a můžete je potkat i u nás, jejich dovozem se zabývají například společnosti EVC Group nebo Akumoto. Pro fajnšmekry jsou tu i robustní elektroskútry Vectrix.

Dvě nohy, čtyři kola

Dámské elektrokolo Optibike

Chodit pěšky je samozřejmě také jedna z možností. Málokdo se ale rád vzdává svého čtyřkolého miláčka. I pro něj existuje řešení. Jsou jím maličké elektromobily, jako je například nezařaditelné Tango, indický minibrouk G-Wiz (v Indii známý jako Reva) nebo francouzské Lumeneo Smera představené minulý rok na autosalonu v Ženevě.

Všechna tato svým tvarem velmi prapodivná vozítka mají čtyři kola a ve městě zaručeně přilákají pozornost ostatních účastníků dopravního provozu i kolemjdoucích. Tango je dokonce tak neodolatelné, že si jedno objednal i George Clooney. V metropolích celého západního světa, od Berlína po San Francisco, se rozjíždějí pilotní programy nabídky elektromobilů.

Koncept městského vozidla DOT od indického designéra Varuna Nitiho Singha.

Pomalu a postupně jsou budovány dobíjecí stanice a ustavovány standardy. Ještě tam nejsme, ale ta doba není daleko. Dokonce i americký ministr energetiky Steven Chu prohlásil, že „elektrický pohon vozidel je nevyhnutelný“. Těžko ovšem říct, jestli třeba právě řešení nedávno představené společnostmi General Motors a Segway pod označením P. U. M. A. je skutečně to pravé ořechové.

P. U. M. A. je zkratka pro Personal Urban Mobility and Accessibility Project neboli projekt osobní městské mobility a dosažitelnosti. P. U. M. A. se segwayi hodně podobá, jde o malý „bobek“ se dvěma koly a konstrukcí chránící tělo. Vejdou se do něj až dva pasažéři a maximální rychlost je 56 km/h. Vozítko je poháněno lithium- iontovými bateriemi a na jedno nabití zvládne akorát tak těch 56 km, tedy hodinu ježdění maximální rychlostí.

Neobsahuje žádné další bezpečnostní prvky, i pásy prý mají být pouze u příplatkové verze. Prozatím naštěstí existuje P. U. M. A. jen jako prototyp vážící 136 kg. Cena by podle Larryho Burnse, viceprezidenta výzkumu v GM, měla být třetinová až čtvrtinová oproti klasickému automobilu. Ještě pořád se někdo diví, že GM krachla?!

Půjčování, sdílení a zelená taxi

Industriální elektrokolo Ultra Motor A2B

V době ekonomické krize se začíná nebývale dařit i zcela novým modelům chování. Společnost Zipcar začala v USA, Kanadě a Velké Británii provozovat sdílení automobilů. Většinou jde o úsporné modely, jako například o hybrid Toyota Prius. Sdílení probíhá tak, že si službu prostě předplatíte – roční předplatné činí směšných pár desítek dolarů. Kdykoli pak v nějaké chvíli potřebujete auto, přes internet, telefon nebo třeba iPhone si prostě zjistíte, kde je k dispozici nejbližší kára od Zipcaru k vypůjčení.

Zarezervujete si ji, a jakmile k ní dorazíte, vložíte svou členskou elektronickou kartu, s níž zaplatíte pouze a jen za dobu, po kterou auto používáte. A pak auto prostě vrátíte. Jednoduché jako facka a přitom jde o službu v USA i jinde čím dál tím oblíbenější. Ostatně, kdo potřebuje auto, když si ho může „za pár šupů“ půjčit?!

Podobnou službu rozjel před nedávnem Ulm, kde se podnázvem Car2Go skrývá půjčovna dieselových vozů Smart, jimiž se můžete odvézt kamkoli po městě, zaplatit jen čas strávený na palubě a autíčko pak zanechat, kde se vám zamane. Obdobný přístup už před časem vyzkoušely metropole jako například Paříž se svými půjčovnami kol Vélib’. Velmi úspěšný koncept se například v Praze bohužel nepodařilo více prosadit.

Studie městského minielektromobilu iMo

Míst, kde si je kolo možné vypůjčit nebo vrátit, je prostě příliš málo a ještě jsou běžnému občanovi, ale i turistovi, umně skryta. Pak je asi doopravdy lepší nechat takovéhle služby na soukromých společnostech, jako jsou třeba taxislužby. Taxíky jako takové mohou dopravě ve městech také značně odlehčit, obzvlášť pokud by šlo o ekologická auta například na vodík, plyn, elektřinu nebo alespoň hybridy.

Setrvačník na konec

A nakonec jsme si nechali to nejlepší. URB21 – šlapací auto pro 21. století. Nespotřebuje ani kapku benzinu, ani elektron elektřiny. Ze všeho nejvíc připomíná plechová šlapací autíčka, ve kterých jsme se proháněli jako děti, případně vodní šlapadla. Šlapací vůz navrhl designér Eliseu Santos.

Plně automatické kabinky pro šest cestujících v konceptu ULTra (Urban Light Transport) by měly plnit
funkci městských taxi – bez zastávek a přestupování.

Energie šlapání je naakumulována v setrvačníku, který ji pak převádí na přední kola. Namísto volantem se auto řídí pákami po obou stranách sedadla. Maximální rychlost dva metry dlouhého vozu je slušných 75 km/h. Tomu říkáme dokonalý ekologický vůz!





Moderní historie elektromobilů

1992 – založena společnost GEM zabývající se vývojem malých elektrických vozítek
1996 – v prodeji jeden z prvních moderních elektromobilů, GM EV1
2001 – světu je představen Segway v televizním pořadu ABC News „Dobré ráno, Ameriko“
2001 – na trh přichází malý indický elektromobil REVA G-Wiz
2008 – společnost Vectrix ohlašuje stejnojmenné elektrické skútry
2008 – GEM ohlašuje Peapod
2008 – první závody elektromotorek TTxGP posvěcené Mezinárodní motocyklovou federací
2009 – General Motors a Segway uvádějí experimentální vozítko P. U. M. A.
2010 – na trh by se měly dostat první městské tříkolky Aptera v hybridní i elektrické verzi 


AirPod – barevná ulita na vzduch

AirPod – barevná ulita na vzduch

Francouzsko-lucemburská společnost MDI čeří mediální hladinu už drahnou dobu se svými auty na vzduch. V nejnovější podobě je představila na minulém ženevském autosalonu – tentokrát mají tvar malého barevného oválu s kulatými okny a třemi koly. A říká se jim AirPod. Mluvčí MDI Sebastien Braud prohlásil, že AirPod dokáže ujet až 220 km na 175litrovou nádrž stlačeného vzduchu. Pro „dotankování“ prázdné nádrže stačí auto na vzduch na osm hodin zapojit do zásuvky, případně dojet ke speciální „vzdušné benzince“, kde celý proces zabere pouhé dvě minuty. O tuto slibnou, nicméně neověřenou technologii má zájem dokonce indická automobilka Tata Motors. Zkoušky AirPodů mají probíhat také u aerolinek Air France a KLM v Paříži a Amsterodamu. AirPod celkem uveze tři osoby, dvě místa pro pasažéry lze proměnit v zavazadlový prostor. Jedinečné autíčko by se mělo začít prodávat zhruba za 6000 eur, tedy asi 180 000 Kč. Podle neověřených informací by mělo být dostupné také u nás!



Elektrokolo, nebo elektromotorka?

Elmoto HR-2

V Kolíně nad Rýnem na veletrhu kol IFMA mělo už před více než půl rokem premiéru elektrokolo Elmoto HR-2. Nebo elektromotorka? Podle pohledu na obrázky je nesnadné tento dopravní prostředek zařadit. Celý stroj je postaven na hliníkovém rámu vybaveném 1,7kW elektromotorem, který vás dokáže vystřelit až na 45 km/h při dojezdu 70 km. Lithium-iontové baterie se dobijí na 80 % za dvě hodiny, na plnou kapacitu za čtyři. O odpružení se vpředu starají tlumiče Marzocchi 888, vzadu olejové tlumiče pro hladkou jízdu i na našich polorozbořených silnicích. Elmoto HR-2 si budete moct koupit již brzy za 3340 eur.







Toyota i-Real

Toyota i-Real – další sci-fi z Japonska!

Toyota i-Real je následovníkem podobných konceptů PM, i-Unit a i-Swing. Je postavena na třech kolech, dvou vpředu a jedním vzadu. V pomalém modu se jejich vzdálenost zmenší, aby mohlo zařízení lépe manévrovat, v rychlém modu se odstup kol zvětší pro lepší stabilitu. Vozítko je doplněno detektorem kolizí, který má zabránit případným nehodám s chodci nebo dalšími účastníky provozu.



Vesta hlídá rychlost

Vesta hlídá rychlost

Se zajímavým nápadem, jak zviditelnit cyklisty na silnicích, přišli designéři Brady Clark a Mykle Hansen. Díky čidlům umístěným na jízdním kole a displeji ze svítících diod se na zádech cyklisty zobrazuje jeho aktuální rychlost. Kromě toho, že vesta nabušeným borcům umoží chlubit se svými výkony, by měla přispět také ke zvýšení bezpečnosti dopravy. Měnící se svítící číslice přitahují pozornost řidičů, kteří jinak mají sklon cyklisty v městském provozu přehlížet. Z podobné idey vychází LightLane amerických designérů Evana Ganta a Alexe Teea. Jejich zařízení promítá na silnici pomocí laseru obraz cyklostezky.


Toyota Winglet – konkurence pro Segway

Toyota Winglet

Počátkem srpna 2008 představila japonská automobilka Toyota prototyp vozítka nazvaného Winglet, nápadně připomínajícího klasický Segway. A hned ve třech variantách – L, M a S! Největší verze L s výškou 1,1 m je segwayi nejpodobnější a řídí se obdobně. Naopak k ovládání nejmenšího „eska“ nepotřebujete vůbec ruce, což může někdo chápat jako výhodu a někomu navozovat ještě intenzivnější pocit nestability. Výška? Pouhých 46 cm. Maximální rychlost 6 km/h, což odpovídá svižné chůzi, je však dost nízká, ani s dojezdem to není slavné – od 5 do 10 km podle verze.

Nejčtenější