Merkur stále překvapuje

MARTIN PETRÁSEK  |  Vesmír

Tajemný zdroj kosmických paprsků v naší blízkosti?

satelit

Kosmický gamateleskop Fermi s potvrzením dalších pozemských, kosmických i výškových observatoří detekoval neočekávaně velké množství vysoce energetických elektronů a pozitronů. Jediné vysvětlení, které vědci k tomuto pozorování mají, se nachází v blízkém zdroji, minimálně uvnitř naší Galaxie. Vědci z Fermiho laboratoře tipují, že by mohlo jít o pulzar, ale můžeme klidně spekulovat o nějakém jiném exotickém objektu, ve kterém dochází k anihilaci antihmoty – ta pak produkuje elektrony a pozitrony takovýchto energií. I když je Fermiho laboratoř určena primárně k detekci gama-záření, její LAT (Large Area Telescope) umí v kosmickém záření zachytit také vysoce energetické elektrony. Fermi se tak nyní zaměří na sledování změn toku těchto částic v různých směrech noční oblohy, aby tak mohl alespoň zhruba vytušit směr, ve kterém se zdroj nachází.




Neutronové hvězdy mají povrch ze superoceli

neutronová hvězda

Neutronové hvězdy jsou výjimečnými objekty hlubokého vesmíru. Jsou to malé a extrémně husté mrtvé hvězdy. Když v jejich nitru ustaly termonukleární reakce, zhroutily se do kompaktních rozměrů. Taková typická neutronová hvězda má průměr 20 km a přitom váží dvakrát víc než naše Slunce. Jedna polévková lžíce jejího materiálu by tady na Zemi vážila 100 milionů tun. Takové hvězdy také nepředstavitelně rychle rotují, třeba i 700krát za vteřinu. Nyní se zdá, že mají ještě jednu extrémní vlastnost. Skupina amerických vědců totiž ukázala, jak neuvěřitelně pevná dokáže být krusta této neutronové hvězdy. Kdybyste do ní chtěli zabodnout sebekvalitnější nůž nebo ji jakkoli prolomit, asi byste nepochodili. Povrch je totiž 10miliardkrát pevnější než nejkvalitnější ocel. K těmto výsledkům došli vědci simulací nerovnosti povrchu neutronové hvězdy, které se říká „hora.“ Z modelu malého kousku hvězdy s horou, a při použití pohybu 12 milionů částic, vědci zkoumali odolnost krusty vůči vlivu této povrchové anomálie. Neutronové hvězdy si tak mohou připsat další zajímavou vlastnost, která je zřetelně odlišuje od objektů okolního vesmíru.

Mrtvá kometa ohrožuje Zemi

kometa

Zajímavý objekt z kategorie blízkozemních planetek objevili američtí vědci z Arizonské univerzity. Kamenné těleso o velikosti zhruba 3 km obíhá Slunce v opačném směru než ostatní tělesa sluneční soustavy. Navíc se při své oběžné době 3,39 roku přibližuje k Zemi na vzdálenost 3,5 milionu kilometrů, což z ní činí pro Zemi potenciálně nebezpečné těleso. Z analýzy pohybu vědci usuzují, že jde o pozůstatek komety, tedy o kamenné jádro komety, která svůj ledový materiál zcela odpařila, ať už přirozenou cestou nebo nějakým dramatickým procesem v minulosti. Objekt má nyní označení 2009 HC82 a jeho tajemství budou vědci dále odhalovat a těleso pečlivě sledovat. Případná srážka se Zemí by sice nevyvolala fatální vymírání druhů podobné vyhynutí dinosaurů (zde by těleso muselo přesáhnout velikost 10 km), ale i tak by to znamenalo globální katastrofu obřích rozměrů.

Merkur stále překvapuje

povrch Merkuru

Druhý přelet sondy Messenger kolem planety Merkur přinesl další sadu překvapení, čerstvě publikované výsledky z říjnového přiblížení ukazují nejen na objev obřího 700km kráteru, ale také přinášejí zcela nový pohled na magnetosféru Merkuru a odtajňují jeho vnitřní strukturu. Merkur tak má podle nových pozorování zhruba 100krát slabší magnetické pole, přesto svou bouřlivostí překonává až desetinásobně to zemské. Také poznatky o povrchu doznávají zásadních změn. Podrobné mapování Merkura ukazuje na to, že 40 % povrchu je pokryto pláněmi podobným těm na Měsíci. Jenže na Merkuru jsou distribuovány rovnoměrně po celém povrchu, zatímco na Měsíci se soustřeďují na přivrácené straně k Zemi. Jejich původ je tak odlišný (na Merkuru zřejmě pochází ze sopečné aktivity) a vědci se přiklánějí k závěru, že naše představy o Merkuru jako Měsíci podobnému tělesu musíme změnit. Svým geologickým vývojem a vzhledem se totiž mnohem více podobá Marsu.

Nejčtenější