Lidožraví lvi a izotopy

PAVEL HOUSER  |  Věda
Lidožraví lvi

V roce 1898 se v oblasti Tsavo v Keni stavěla železnice spojující Keňu a Ugandu. Neštěstím místních dělníků ovšem bylo, že si je jako kořist vyhlédli dva lidožraví lvi. Nejednalo se právě o přítulná zvířata s povahou známé lvice Elsy, ale šelmy s apetitem. Během devíti měsíců dva lví samci sprovodili ze světa mezi 28 a 135 lidmi – bizarní je samozřejmě už to, jak široké je tohle rozpětí. O lvím řádění vznikl údajně i jakýsi hollywoodský brakový film, který jsem však neviděl. Nakonec byli oba lvi zabiti, a protože lidé nevyužili příležitost k důsledné odplatě a těla šelem nesnědli, nyní se jejich pozůstatky staly materiálem pro vědecké zkoumání, konkrétně analýzu izotopů uhlíku.

Vlk vykrmený prosem

Je-li řeč o izotopech uhlíku, každý si asi vzpomene hlavně na metodu C14, tedy v archeologii používané radiokarbonové datování umožňující určit stáří organických látek. Leccos zajímavého lze ale zjistit i ze srovnání izotopů uhlíku C12 a C13. To je totiž tak: různé rostliny při fotosyntéze ukládají oba izotopy v různém poměru. Pokud pak „někdo“ rostlinu sežere, uloží se mu tento uhlík zase do jeho těla a poměr v podstatě zůstane zachován. A pokud nějaká šelma sežere příslušného býložravce, platí totéž.

Podle poměru C12 a C13 lze odlišit i jinak obdobné plodiny, třeba pšenici a kukuřici. Tímto způsobem se podařilo zjistit docela zajímavé věci. V Číně byly například objeveny kosti vlků, ale izotopová analýza odhalila, že se živili převážně prosem. Předpokládaný závěr tedy je, že nešlo o divoké vlky, ale už o domácí psy. Jiný výzkum na základě poměru izotopů C12 a C13 zase ukázal, že to, co snědí zákazníci v amerických fastfoodech, bylo téměř beze zbytku vykrmeno kukuřicí – opět, u kuřat žádné překvapení, u krav trochu ano, člověk by si myslel, že tráva je levnější.

Lidožravý a lidožravější?

Justin Yeakel z University of California v Santa Cruz teď aplikoval příslušnou izotopovou analýzu na kosti a chlupy obou lidožravých lvů. Jeho cílem bylo zjistit, zda poměr C12 a C13 bude odpovídat spíše trávě (tj. různým antilopám v jídelníčku) nebo obilí (tj. lidem). Pak provedl jakýsi přepočet, z něhož se dokonce pokusil zjistit, kolik lidí mohli lvi zkonzumovat. To v článku v časopisu New Scientist nebylo bohužel blíže popsáno a působí to hodně přitažené za vlasy, lze si ale představit, že mohl nějak počítat, kolik lev potřebuje masa a když uvážíme, kolik bylo lidského, můžeme to dále přepočítat na nějakou odhadovanou průměrnou hmotnost člověka apod. Ještě bizarnější než samotné úsilí je ale výsledek: jeden lev podle Yeakela sežral asi 24 lidí, druhý 11. V prvním případě představoval člověk 30 % potravy, ve druhém „jen“ 11 %. Jak mi bylo líčeno, v příslušném hollywoodském filmu oba lvi lovili společně. Jak je potom možné, že se jejich strava takhle lišila?

Dejme tomu, že každému chutnalo něco jiného, ale to snad první z nich vždy sežral většinu člověka a na oplátku přenechával svému kolegovi společně ulovené antilopy? Jistě vás napadne řada dalších výkladů nebo i námitek proti interpretaci výsledků, nicméně i přesto je fantastické, co všechno současné vědecké metody umožňují zjistit, byť zrovna tady to třeba není nutné brát úplně vážně. Mimochodem, předpokládá se, že za lidožravostí lvů mohl stát následující mechanismus: v 19. století ve východní Africe kvůli lovu poklesl počet slonů, a protože stromy pak neměl kdo pošlapat, savana zarůstala lesem a v důsledku toho se dále snižoval i počet velkých býložravců. Většina lvů se tedy z oblasti odstěhovala, dva ale změnili jídelníček. Ovšem každý z nich zřejmě trochu jinak…

Pavel Houser

Zvrhlý vědec Pavel Houser vystudoval Fakultu potravinářské a biochemické technologie VŠCHT. Je redaktorem serveru www.scienceworld.cz. Napsal několik knih, od beletristických po populárně-vědecké, všechny ale zcela zvrhlé. Posledním titulem je kniha rozhovorů s českými vědci Kapka metanového deště.

Nejčtenější