Kyselý oceán ohrožuje kalmary

J. PETR  P. DOBROVSKÝ  P. PROŠEK  P. TOMEK  |  
kalmary

Kalmar peruánský (Dosidicus gigas) dostal od jihoamerických rybářů přezdívku „rudý ďábel“. Tento dravý hlavonožec dorůstá délky kolem 2 metrů a hmotnosti až 45 kilogramů. Může se pohybovat rychlostí 25 kilometrů v hodině. Rybáři kalmara nenávidí, protože decimuje hejna ryb.Je neuvěřitelně žravý a ryby proti němu nemají prakticky šanci. Mění barvy jako chameleon a umí se dokonale maskovat.Útočí bleskově a nekompromisně. Výzkum portugalských a amerických zoologů ale naznačuje, že kalmara peruánského čekají zlé časy a lehko se může změnit ze střelhbitého lovce na vlekoucí se kořist.Vědci chovali kalmary peruánské v nádržích s vodou, jaká by měla být ve světových oceánech kolem roku 2100.

V důsledku stoupajících koncentrací oxidu uhličitého v ovzduší a globálního oteplování bude voda oceánů nejen teplejší, ale i kyselejší. Za těchto podmínek klesá úroveň metabolismu v těle kalmara o třetinu a doba, po kterou je hlavonožec s to vykonávat svalovou práci, se zkrátí na polovinu. Tělní tekutiny kalmara pojmou jen málo kyslíku a ten je během jediného oběhu tělem kompletně spotřebován.Bez neustálého doplňování kyslíku se kalmar dusí. Teplejší voda udrží méně kyslíku a kalmar je na tom podobně jako člověk, který se ocitl ve velké nadmořské výšce s řidším vzduchem. Pokud stoupne kyselost vody, schopnost kalmařích tělních tekutin přenášet kyslík ještě poklesne.

Beztak nedostatečný přísun kyslíku tak ještě dále zeslábne. Kalmar pohybující se v teplejší a kyselejší vodě „zleniví“.Není schopen vyvinout dostatečně vysokou rychlost a záhy se unaví. Jeho vyhlídky na úspěšný lov ryb výrazně poklesnou. Naopak, pomalí kalmaři se stávají snazší kořistí svých přirozených nepřátel, mezi nimiž hrají prim vorvani tuponosí. Kalmar peruánský obvykle loví v hloubkách od 100 do 200 metrů pod hladinou a často sestupuje až do hloubky 700 metrů. Mohlo by se zdát, že v hlubinách na něj klimatické změny tak tíživě nedolehnou.

Nová sledování kalmarů pomocí vysílaček však ukázala, že v noci vyplouvají kalmaři k hladině. Tam na ně dopadne oteplení a okyselení vody oceánu plnou silou. Dá se předpokládat, že se kalmar peruánský pokusí proniknout do nových lokalit, kde najde příhodnější podmínky k životu.Tento „exodus kalmarů“ už zřejmě začal.Domovinou kalmara peruánského byly vody Pacifiku při pobřeží Jižní a Střední Ameriky. V posledních letech je však stále častěji k zastižení podstatně severněji.

Nejčtenější