Kupte si tryskáč!

ZDENĚK ODEHNAL  |  Technika
Biz-Jet

Výhod proudových obchodních letadel, zvaných též biz-jety, využívají jen velké firmy či zvlášť movití jedinci. To se ale brzy změní.Vývoj proudových obchodních letounů se po dlouhá léta soustředil především na stroje s co největší mírou luxusu a doletem. Dnes nejsou ničím výjimečným biz- jety, které své ctihodné pasažéry dopraví rychlostí okolo 850 km/h z amerického kontinentu do Evropy a naopak. Cestování přitom zpříjemní komfortně vybavená kabina, ve které nechybějí kožená křesla či pohovky ani palubní bar. To vše je ale vykoupeno značnou pořizovací cenou biz-jetů a zanedbatelná není ani výše provozních nákladů.

Využívat či dokonce vlastnit proudové obchodní letadlo si proto mohou dovolit prakticky jen obří firmy s nadnárodní působností či superbohatí lidé. Podnikatelská sféra ale vyžaduje stále větší mobilitu.Přestože je dnes k dispozici mnoho možností vzájemné komunikace mezi obchodními partnery, není nad osobní jednání. Severoamerický i starý kontinent jsou sice hustě protkány běžnými leteckými linkami, ale ty nevedou do každého místa.A právě to je příležitost pro velmi lehké a zároveň cenově i provozně co nejpřijatelnější biz-jety zbrusu nové třídy VLJ (Very Light Jets), dříve nazývané též mikrojety.

Aerotaxi na scéně

Letouny třídy VLJ se podle dnes platných předpisů vyznačují maximální vzletovou hmotností do 10 000 liber, tedy v přepočtu 4540 kilogramů. Na rozdíl od biz-jetů vyšších tříd či dopravních letadel je řídí pouze jeden pilot a kabina dále pojme tři až šest cestujících.

Pohon velmi lehkých obchodních strojů zajišťuje zpravidla dvojice turbodmychadlových motorů, ale výjimkou nejsou ani stroje s pouze jedním agregátem. Jde přitom o moderní, provozně úsporné, a tím i ekologicky ohleduplné motory, jejichž vývoj podpořil americký Národní úřad pro letectví a astronautiku (NASA) svým programem GAPP (General Aviation Propulsion Program). A konečně, vzniku strojů třídy VLJ napomohl i pokrok v technologiích využitelných ve stavbě letadel. Konkrétně je to aplikace kompozitních materiálů, kterou nyní zvládají i malé firmy.

Letouny třídy VLJ se považují za kvalitativně vyšší nástupce zastarávajících obchodních strojů s turbovrtulovým pohonem. Jsou to například typy Piper Navajo či Raytheon Baron a King Air 90, které slouží malým leteckým dopravcům a jež jsou i ve vlastnictví soukromých pilotů. Rozhodně jich není málo, vždyť jen na území USA je jich registrováno na pět tisíc. Zrod biz-jetů třídy VLJ podnítil také úřad NASA, když vypsal program SATSP (Small Aircraft Transport System Program). V jeho rámci se má v příštích letech vybudovat na severoamerickém teritoriu soustava aerotaxi, která dokáže pružně spojit i místa nepokrytá pravidelnými linkami leteckých společností. A co víc, proti minulosti nemají poplatky za přepravu v systému aerotaxi nijak převyšovat ceny běžných letenek. Letošní rok lze pro tuto službu považovat za prubířský. V USA s ní začínají společnosti v čele s DayJetem, jenž si hodlá během příštích pěti let vybudovat nejsilnější flotilu o tisíci letounech. Příliš pozadu není ani starý kontinent, kde se má aerotaxi rozběhnout v dohledné době.Například ve Velké Británii ji bude provozovat firma ExAlt, ve Švýcarsku hned dvě společnosti: JetBird a ByJet.

První Mustang

model Cessna Citation Mustang

Nekompromisní podmínkou pro uvedení letadla do provozu je získání certifikace od amerického dohlížecího úřadu FAA (Federal Aviation Administration). Tento časově i finančně náročný proces testů samozřejmě musí absolvovat i biz-jety třídy VLJ. Jako první jej v roce 2006 zdárně završil letoun Citation Mustang, jehož prototyp absolvoval zálet teprve koncem dubna rok předtím. Nezbytné zkoušky bezesporu urychlil fakt, že firma Cessna Aircraft patří mezi přední výrobce proudových obchodních letounů a modelová řada Citation se řadí mezi nejprodávanější biz-jety.

model Cessna Citation Mustang

Novinka s přídomkem Mustang je určena pro přepravu celkem šesti osob včetně jednoho či dvou pilotů. K jejímu pohonu slouží dvojice turbodmychadlových motorů Pratt & Whitney Canada PW615F s tahem po 6,49 kN. Agregáty jsou v souladu s tradiční koncepcí biz-jetů uloženy po bocích zadní partie trupu. Citation Mustang se může pochlubit pohledným designem i letovými výkony: cestovní rychlostí 630 km/h a doletem 2130 km. Jeho pořizovací cena ale činí 3,3 mil. USD.

Nejžádanější je Eclipse

V pořadí druhým certifi kovaným zástupcem třídy VLJ se stal letoun Eclipse 500 od americké firmy Eclipse Aviation. Založil ji v roce 1998 jeden z bývalých členů vrcholového managementu společnosti Microsoft Vern Raburn. Stejně jako sok značky Cessna nevnáší tento letoun do třídy VLJ z koncepčního hlediska žádné převratné novinky. Jde opět o dolnoplošník s lichoběžníkovým křídlem, ocasními plochami ve tvaru T a shodně umístěnými motory. V případě Eclipse 500 ale jde o jednotky typu PW610F o tahu 4 kN. Stroj má stejně jako Citation Mustang šestimístnou kabinu a dosahuje cestovní rychlosti 685 km/h. První zkušební exemplář tohoto biz-jetu byl připraven k zalétání již koncem srpna 2002, ale hned úvodní fáze letových testů odhalila vážné nedostatky aerodynamického a konstrukčního rázu. Proto byl návrh letadla přepracován a prototyp v definitivní podobě se vydal do oblak až poslední prosincový den roku 2004. Úřad FAA přiznal tomuto typu certifi kaci přesně na den o dva roky později. Vzdor všem komplikacím včetně zpoždění náběhu sériové produkce biz-jet Eclipse 500 vzbudil úctyhodný zájem společností, které se hodlají živit jako aerotaxi. Počtem přibližně 2500 objednaných kusů je ve třídě VLJ na bezkonkurenčně prvním místě, a k tomu jistě přispívá též příznivá cena 1,6 mil. USD za kus.

Pro manažery i piloty

Ve shodném stylu jako stroje Citation Mustang a Eclipse 500 je střižen další velmi perspektivní člen rodiny VLJ: šestimístný Phenom 100 od brazilské firmy Embraer. Ta vstoupila mezi výrobce proudových obchodních letadel již v roce 2002 typem Legacy 600 vyšší střední třídy a prokázala značnou míru prozřetelnosti, když svou nabídku rozšířila o tento velmi lehký stroj.

Prototyp se vznesl k úvodnímu letu koncem července 2007 a letos by měly skončit certifikační zkoušky. Phenom 100, poháněný dvojicí motorů PW617F, rovněž dokázal zaujmout zákazníky. Více než stovka objednaných exemplářů v ceně po 2,98 mil. USD je toho pádným důkazem. Během letoška měl konečně získat osvědčení o letové způsobilosti od úřadu FAA další nadějný biz-jet třídy VLJ: A700 AdamJet od americké firmy Adam Aircraft Industries. Od členů rodiny VLJ se liší neobvyklou koncepcí s krátkým doutníkovým trupem a ocasními plochami na dvou nosnících upevněných ke křídlu.Má celokompozitovou konstrukci a jeho kabina je dimenzována pro jednoho pilota a až šest cestujících.Dvojice motorů FJ33–4 uděluje AdamJetu cestovní rychlost 630 km/h, přičemž jeho pořizovací cena činí necelých 2,3 mil. USD. Výrobce se ale nedávno dostal do finančních potíží a v polovině letošního února vyhlásil bankrot.

Mimochodem, problémy s penězi nejsou u zpravidla nevelkých a neznámých firem, které upřely pozornost na třídu VLJ, ničím neobvyklým. Zhatily již řadu pozoruhodných projektů, ze kterých měly vzejít například letouny CenturyJet, EV-20 VantageJet a Avocet ProJet. Během příštího roku má dále získat certifi kaci osmimístný model HondaJet od firmy Honda Aircraft . Pozornost budí nejen dvojicí „vlastních“ motorů Honda HF-120, ale též jejich nezvyklým upevněním na pylonech nad křídlem. A nabídku obohatí též dvoumotorový stroj Spectrum Aeronautical S-33 Independence s „obří“ kabinou pro devět osob včetně pilota.

Letadlo pro práci

firma Embraer

V poslední době se mezi velmi lehkými obchodními letouny stále více prosazuje další trend: poskytnout trhu co nejlevnější biz-jet s minimálními provozními náklady tak, aby si jej mohl pořídit i dobře situovaný manažer s pilotními ambicemi.Průkopníkem se v tomto ohledu stala rakouská firma Diamond Aircraft, která právě dokončuje letové zkoušky pětimístného letounu D-JET. Ze zmíněných cenových důvodů se vyznačuje jednomotorovou koncepcí a agregát FJ33–4A o tahu 6,3 kN je uložen pod spodkem střední partie trupu.

Firma Diamond Aircraft v této souvislosti hovoří o nové třídě PLJ (Personal Light Jet). Shodnou ideu ale měli další výrobci. Jde především o společnost Cirrus, jejíž stroj CirrusJet pro sedm osob se má cenou pod 1 mil. USD stát nejlevnějším biz-jetem na trhu. Letoun s jedním turbodmychadlovým motorem zamýšlí uvést na trh také firma Epic Aircraft, jejíž výtvor Victory s až šesti sedadly a motorem FJ33– 4 působí velmi elegantně. Totéž ostatně platí i pro jeho dvoumotorového sourozence Elite. Klid si nedopřává ani společnost Eclipse, která nyní testuje čtyřmístný technický a technologický vzorek ECJ s motorem PW615F. O tom, zda vstoupí do sériové produkce, se má rozhodnout během letoška. Mezi zajímavé jednomotorové biz-jety se dále řadí známým výrobcem turistických letadel Piper Aircraft navržený model PiperJet, stroj Sport-Jet od společnosti Excel- Jet, ViperJet či Comp Air Jet. Letoun tohoto pojetí -TAMJet se čtyřmi sedadly – se rodí v gruzínském Tbilisi.

elegantní Victory Epic Aircraft

Ne všichni jásají

Většina prognóz předpovídá třídě VLJ šťastnou budoucnost. Například podle nedávných odhadů úřadu FAA vstoupí do roku 2015 do služeb aerotaxi 4500 letounů. Úřad NASA dokonce hovoří o 20 tisících strojích již v roce 2010.Pozitivně vyznívají i marketingové studie motorářských firem Rolls-Royce & Pratt and Whitney Canada. Avšak známá a uznávaná prognostická agentura TEAL Group již tak optimistická není, když předpokládá během příštích deseti let prodej pouze 1265 kusů. Její specialista Richard Aboulafi a se netají skepsí: „Velmi lehké biz-jety se mohou stát jedním z největších zklamání v letecké historii. S rozvojem aerotaxi totiž nelze vyloučit to, že vzdor očekáváním nebude tato služba ekonomicky dostatečně výhodná.“ Jsou tu ale i další faktory, které hovoří v neprospěch letadel třídy VLJ. Předně jde o letovou bezpečnost. Za řízení poměrně rychlých biz-jetů začnou stále častěji usedat piloti, kteří dosud létali s turbovrtulovými obchodními stroji. Rozdíl v cestovních rychlostech přitom může činit až 300 km/h. Tento problém si ale výrobci velmi lehkých proudových strojů uvědomují.

elegantní Victory Epic Aircraft

Proto připravují, často ve spolupráci s velkými a zkušenými leteckými dopravci, programy doplňkového výcviku s letovými simulátory. Další otázkou, která bude muset být brzy zodpovězena, je přístup pojišťoven k třídě VLJ. Je všeobecně známo, že právě ony svými horentními sazbami málem zlikvidovaly v osmdesátých letech sportovní a turistické létání v USA.

Vzdušné dopravní zácpy

Nad třídou VLJ dále nejásají ani provozovatelé velkých amerických letišť, neboť mají obavy z dalšího přetížení vzdušného prostoru zejména v jejich okolí. Letovému dispečerovi na řídicí věži je totiž jedno, zda má na radaru obří Boeing 747 nebo malý biz-jet – k oběma musí přistupovat shodně. Příznivci třídy VLJ proti tomu argumentují jednou z významných předností těchto letadel: možností působit z malých letišť, která velkým dopravním letadlům nevyhovují. Zatím ale není jasné, zda převáží poptávka o služby aerotaxi mezi malými městy, nebo naopak právě mezi velkými mezinárodními letišti.A co víc, biz-jety třídy VLJ budou používat víceméně shodné letové hladiny o výšce 9150 až 12 200 m jako velké dopravní stroje. Přitom se ale mohou stát brzdou provozu.

Jejich cestovní rychlost se pohybuje v průměru kolem 650 km/h, ale například u Boeingu 737 přesahuje 900 km/h. Zatím poslední šarvátka, která se kolem třídy VLJ strhla, se týkala toalety na palubě.Nejžádanější velmi lehký biz-jet Eclipse 500 jí totiž není vybaven, zatímco jeho konkurenti v čele se stroji A700 AdamJet a Phenom 100 ano, Citation Mustang má alespoň nouzovou toaletu. Šéf firmy Eclipse Aviation Vern Raburn své řešení obhajuje: „Půjde zpravidla o lety v trvání 40 až 80 minut, a tak většina cestujících nebude toaletu postrádat.“ Ta ale nakonec obohatila seznam doplňkové výbavy modelu Eclipse 500, byť za cenu ztráty jednoho místa v kabině. Podobná malá trysková letadla najdou v brzké době oblibu především u střední vrstvy podnikatelů.Stále více výrobců se snaží poskytnout trhu co nejlevnější biz-jet tak, aby si jej mohl pořídit i dobře situovaný manažer s pilotními ambicemi.

BIz – linery

Biz -linery

Kdo si tedy potrpí na zvláštní dostatek místa na palubě, nechť sáhne po tzv. biz-linerech Airbus Corporate Jet (ACJ) a Boeing Business Jet (BBJ). Jsou odvozeny z velkých dopravních letounů a konkrétně model ACJ vznikl ze 124místného typu A319. Jeho kabina je v souladu s požadavky majitele na úroveň komfortu opatřena 8 až 50 sedadly. Například v provedení pro 27 osob má paluba u hlavních vstupních dveří oddíl s toaletou a šatnou, na který navazuje hotelové „apartmá“ s rozměrnou postelí, toaletou se sprchou i klubovničkou. Pak následují konferenční sekce a jídelna (na snímku), zbytek paluby obsahuje sedadla pro doprovod poradců či osobních strážců. Podobně je tomu i u zámořského protějšku BBJ, jenž vznikl kombinací trupu letounu Boeing 737–700 s křídlem z verze 737–800. Kabina se upravuje pro 12 až 63 cestujících. Cena za plně vybavený letoun činí 42 až 47 mil. USD. To není o mnoho více, než stojí špička mezi biz-jety: mezikontinentální Gulfstream 550 a Bombardier Global 5000.Za řízení poměrně rychlých biz-jetů začali stále častěji usedat piloti, kteří dosud létali s turbovrtulovými obchodními stroji. SVEŘEPÝ LEOPARD

Jeden z prvních představitelů třídy VLJ se kupodivu zrodil již během osmdesátých let minulého století. Zasloužila se o to nevelká britská firma CMC (Chichester- Miles Consultants), jejíž zakladatel a majitel Ian Chichester-Miles představil v roce 1982 svůj projekt čtyřsedadlového bizjetu Leopard se dvěma proudovými motory Noel Penny. Prototyp absolvoval zálet v polovině prosince 1988 a zahájil letové zkoušky, které ale nemohly být dokončeny – zmíněný výrobce motorů ukončil činnost. Ian Chichester- Miles se ale svého snu o „biz-jetu pro každého“ nevzdal. V roce 1997 postavil druhý prototyp Leopard Four, poháněný novými motory Williams International FJX-1 o tahu po 3,1 kN. S nimi stroj údajně dosahoval velmi pozoruhodné rychlosti až 869 km/h, dolet činil 2778 km. Firma CMC navíc zveřejnila během roku 2002 záměr postavit šestimístný stroj Leopard Six, ale od té doby je tak říkajíc „ticho po pěšině“. Vše tedy skončilo prozaicky -na nedostatku peněz a nezájmu potenciálních investorů. V každém případě ale Ianovi Chichester-Milesovi patří uznání za sveřepost, s jakou se snažil dosáhnout svého cíle. Bankroty zhatily již řadu pozoruhodných projektů, například letouny CenturyJet, EV-20 VantageJet a Avocet ProJet.

Obchodní stíhačka

stíhačka

V minulosti patřila tato přezdívka biz-jetům americké firmy Learjet. Příhodněji ale padne biz-jetu třídy VLJ se jménem Javelin od firmy ATG (Aviation Technology Group) z Centennialu (stát Colorado). Proti všem zvyklostem se totiž vyznačuje kabinou se sedadly umístěnými za sebou. Skutečně tedy vyhlíží spíše jako bojový než obchodní letoun. Javelin dostal do vínku dva turbodmychadlové motory Williams International FJ33–4–19J o tahu po 8 kN, se kterými dokáže „upalovat“ rychlostí až 925 km/h. Prototyp se poprvé vydal do vzduchu 30. září 2005, ale jeho zkoušky byly v prosinci o dva roky později zastaveny. Důvod byl obligátní -výrobce ATG nesehnal 200 milionů dolarů na jejich dokončení a rozběh sériové výroby. Přitom si Javelin nemohl stěžovat na nedostatek zájmu odběratelů, což potvrzovalo téměř 160 předběžných objednávek. První sériové exempláře měly přijít během roku 2011. Minulostí je zřejmě i vývoj verze Javelin MK-20 pro výcvik vojenských pilotů, na které firma ATG spolupracovala s izraelským leteckým průmyslem IAI.

Nejčtenější