Krátce

Dan Přibáň  |  
Dan Přibáň

Opravdu je už jiná doba, nebo se nám prostě nechce? Ještě na začátku dvacátého století se draly k oběma pólům výpravy, jejichž naděje na návrat byly asi stejné, ne-li menší, než naděje na úspěch. Jenže tento duch fanatických dobyvatelů se vytratil. Vlastně se dá říci, že zmizel ve chvíli, kdy se Apollo 17 odlepilo od povrchu Měsíce. Žádné další cesty za hranice nemožného, jen mírný pokrok v mezích zákona. Hlavně, aby se nikomu nic nestalo. Jenže stojí o tento přístup možní novodobí objevitelé? Není toho už trochu moc?

Současné dobývání vesmíru by se dalo přirovnat ke Kolumbovi, který by místo své objevitelské cesty zbudoval na dohled od pobřeží umělý ostrov z nejkvalitnějšího dřeva a tvrdil, že se připravuje na dalekou plavbu, zatímco by směrem na západ vysílal zprávy v láhvích, očekávaje zprávy z Indie, zda dopluly. Pokud nedoplují, dál by vylepšoval základnu a vysílal další láhve v naději, že se to jednou povede, ale dokud ne, nebude cesta bezpečná a zůstane v Evropě.

Zdá se, že Země zase potřebuje velké hrdiny, kterým nebudou bezpečnostní předpisy bránit v rozletu. Jim McLane razí plán na jednosměrnou misi k Marsu. Lidé by létali jen tam a hravě zvládali to, na co sondy nestačí, až do doby, kdy by byla rudá planeta připravena na obousměrné lety. Poté, co se robot Phoenix zasekl na skutečnosti, že si v dětství nehrál na písku, zní tento nápad ještě smysluplněji. Sehnat lidi by ve věku adrenalinových sportovců neměl být takový problém.

Letěli byste?

Nejčtenější