Kosmická kuchyně

Mirek Kozák  |  Vesmír
Dehydrované hovězí, oříšky kešú, hovězí steak, ořechy a sušené ovoce, sýrová pomazánka, dehydrovaný špenát, uzavíratelné brčko, sušenky, burské oříšky v cukru, oranžáda

I když jsou způsoby stravování na oběžné dráze pro mnoho lidí neznámé a pro média skoro až tabu, stačí trochu přirozené představivosti a takovou kosmickou kuchyni si můžeme nasimulovat sami doma. Potom pro nás bude mnohem jednodušší si skutečnou stravu kosmonauta, třeba na Mezinárodní kosmické stanici IS, představit.

Doba trampingu upadá a mnoho z nás by mělo problém připravit si do jediného batohu oblečení i jídlo na tři týdny chození po zcela pustých horách. Co byste si vzali vy? Pokud takový úkol zvládnete, budete mít pravděpodobně v batohu jídlo velmi podobné kosmonautově stravě. Pojďme si takový kosmický batoh zabalit. Budeme se moci obejít jen s tím, co budeme mít v batohu, lednice nebude nikde k dispozici a jediné, co z přírody dostaneme, bude oheň a voda z potoka. Naše strava přitom musí být dostatečně lehká, abychom ji unesli, dostatečně výživná a kalorická, abychom měli na samotný denní pochod dostatek energie, a rozhodně musí být také chutná, protože výlet by pak nestál za nic.

A hlavně – musí být trvanlivá, aby celé tři týdny bez ledničky nebo mrazáku vydržela. Logickým základem tedy bude dehydrovaná strava. Každopádně se vyhneme všem výrobkům pro štíhlou linii, protože zde naopak musíme získat energie maximum. Budeme proto vybírat takovou stravu, která je energeticky nejvýhodnější, chápejme – na jednotku hmoty má nejvíce kalorií. V podobné situaci, jako jsme my s kosmickým batohem, jsou týmy připravující kosmické lety už od samotných počátků. Šetří se každým kilogramem dopraveným na oběžnou dráhu. Na oběžné dráze nejsou k dispozici mrazáky, naopak je možno stravu ohřívat a dodávat do ní vodu, která vzniká buď z kyslíku a vodíku jako druhotný produkt palivových článků, anebo recyklací vzduchu.

Vrátíme-li se k našemu kosmickému batohu, můžeme si nyní udělat simulovaný nákup jídla na oběžnou dráhu. Jako první nás určitě napadne čokoláda nebo müsli tyčinka. Jenže jen na sladkém být nemůžeme. Přidejme tedy další – obiloviny, těstoviny a vlastně všechno sušené nebo v prášku. Sušené maso, vejce, polévky ze sáčku, instantní omáčky… V amatérských podmínkách by takto vypadala strava kosmonauta. Již od počátku však bylo kosmické stravování mnohem sofistikovanější, i když na dnešní kosmický luxus to skutečně nemá. Zatímco první kosmonauti vymačkávali klasické hliníkové tuby, dnešní kosmonaut si běžně dopřává krevety i steak.

Jídlo z tuby je minulostí

Když už ale budete držet v ruce takovou instantní houbovou polévku, můžete si bez nadsázky říci, že kus kosmického jídla v rukou držíte. Mnoho instantních, dehydrovaných anebo trvanlivých pokrmů máme právě díky vývoji kosmické stravy. První kosmické lety byly příliš krátké na to, aby bylo nutné uvažovat o nějakém složitém stravovacím programu. Základní otázkou bylo pouze to, zda bude schopen člověk v prostředí mikrogravitace jíst a polykat, zda se tedy na oběžné dráze nevytratí polykací reflex a jestli jídlo opravdu doputuje do žaludku. To poprvé vyzkoušel John Glenn v roce 1962.

V americkém projektu Mercury ještě astronauti pojídali stravu spíše podobnou té laboratorní. Polotekutá strava byla uzavřena v hliníkových tubách, tyčinky byly nakouskovány na velikost jednoho sousta a zbytek doplňovaly dehydrované prášky roztodivných chutí. To se astronautům příliš nelíbilo, protože jídlo označovali jako bez chuti a špatně zpracovatelné. První pokrok nastal spolu s programem Gemini, ve kterém se upustilo od nákladných a složitých hliníkových tub a zcela se přešlo na plasty a gelové obaly. Byly také vyvinuty první metody rehydratace potravy, a tak si astronauti mohli vychutnat kuře, krevetový koktejl anebo toastové kousky.

V misi Gemini III pak došlo k prvnímu gastronomickému incidentu, když si s sebou jeden astronaut vezl sendvič, a nenapadlo jej, že po zakousnutí se v kabině do všech směrů rozletí jeho drobky, které mohly ohrozit přístrojovou techniku. Od té doby si astronauti na tyto věci dávají pozor a volně poletující strava nebo tekutiny jsou na palubě všech kosmických misí obvykle zakázány.

Prohibice

První gastronomický střet civilizací pak proběhl během projektu Apollo-Sojuz v roce 1975. Rusové v té době stále využívali konzervy a hliníkové tuby, zatímco Američané již měli stravu balenou v plastu a dodávanou komerčně. Při spojení obou lodí tedy došlo ke vzájemné výměně potravin. Rusové tehdy Američanům darovali hovězí konzervu, kousky tmavého chleba, tubu s borščem a tubu s kaviárem. Na tubě s borščem byla ale jako vtip cedulka s nápisem „Vodka“. Alkohol byl, je a zřejmě i bude v kosmických misích zcela zakázán. Prohibice byla svolná jen dříve v programu ruských letů nebo na palubě Miru a obvykle jen do množství bezpečného jednoho „hltu“ v rámci významných oslav. V americkém programu však vládne prohibice úplná od samého počátku.

Vesmírná gastronomická revoluce

Vývoj v prvních kosmických misích byl zásadní, ale skutečná revoluce přišla až s dlouhodobými pobyty ve vesmíru. Zatímco na začátku se vytvořila jen jakási první forma stravování a obalování, později, s delším pobytem, se muselo myslet i na další, zdánlivě triviální problémy. Když jste ve vesmíru dlouho, je najednou velmi důležité dodržovat správný energetický přísun. A pokud máte být v dobré pohodě, musí vám strava také chutnat. Rusové to řeší vývojem stravy na vlastní vědecké akademii, Američané tento problém naopak předali do rukou soukromým firmám. Ale pozor, pro kosmický program jsou výrobky jiné i jinak balené než pro komerční distribuci.

Komplikace

I když spousta supermarketových instantních a trvanlivých výrobků vychází z komerční technologie, která je používána pro kosmickou stravu, úplně stejné výrobky najdeme jen stěží. Nejblíže ke kosmické potravě mají asi müsli tyčinky. Naopak instantní polévky mají sice stejnou technologii, ale jiný způsob balení a použití, protože my si je tady, na Zemi, do misky sypeme. To ve vesmíru, v prostředí mikrogravitace nejde. Taková strava je uzpůsobena k rehydrataci ještě před otevřením.

První kosmická jídelna a kuchyně

První delší pobyty nastaly v programu Skylab (1973–1974), kde byla pro astronauty zřízena i malá jídelna. Byla vybavena stoly a židlemi, ve kterých se mohli astronauti připoutat nebo přichytit a měli i speciální nádobí. Cílem bylo, aby stravování bylo pohodlné a přirozené. Skylab byl také jako první stanice vybaven lednicí a mrazákem, avšak jeho prostor byl omezený a byl určen jen k uchování potravy, která se nedala konzervovat jinak. Tak se do kosmu dostalo například ovoce a zelenina.

Peggy Whitsonová a Valerij Korzun si na ISS už nemusejí odpustit ani hamburgery.

Dnes už i čerstvé ovoce a zelenina

S kořením a chutí je to ve vesmíru vůbec ošidné. Většina astronautů uvádí, že jídlo je třeba solit a kořenit více než na Zemi a že chuť je ve vesmíru obecně značně mdlá. To je zřejmě způsobeno absencí gravitace, protože vůně se tak nedokáže spolehlivě dostat do receptorů a je roznesena do okolí. Čichovou složku je tak třeba nahradit intenzivnější chutí. Také prokrvení mozku je v beztížném stavu větší, a tak jsou i samotné receptory méně citlivé. Proto se také ve větší míře začala na oběžnou dráhu dovážet nejen sušená, ale i čerstvá aromatická zelenina a ovoce. Zatímco ostatní strava je stále konzervována pro pokojovou teplotu, omezený prostor v lednicích okupuje právě ovoce a zelenina. Po éře Skylabu, Miru a dnes na ISS je již kosmické stravování odlišné od dávných tub s borščem. Kromě vysoušení se používá množství metod, které vedou k tomu, aby jídlo bylo skladovatelné, skladné a aby si zachovalo i svou původní chuť. Dá se bez nadsázky říct, že dnešní cesta do vesmíru již není omezena gastronomickými ústupky. Například izraelský kosmonaut IIan Ramon v roce 2003 požádal NASA, aby si s sebou mohl vzít košer potraviny, a bylo mu vyhověno. Na americký svátek Dne díkůvzdání již na palubě ISS nechybí dokonce ani tradiční krocan. Vývoj tak zdánlivě nevýznamného oboru, jakým je kosmické stravování, pokročil dopředu, jeho další velký díl nás ale teprve čeká – při prvním letu člověka na Mars.

Energie sbalená na cesty

Základem amerických tendrů na dodávky potravy pro raketoplány nebo ISS je nejen chuť, pestrost a kvalita dodávané potravy, ale také musí splňovat energetickou bilanci. Na tu má NASA speciální vzorec, který určuje, jakou minimální energii musí kosmonaut na oběžné dráze během dne získat. Vzorec je jiný pro muže a ženy a můžete si jej vyzkoušet sami, když doplníte:

ENERGIE ŽENY = 655 + (9,6 x HMOTNOST) + (1,7 x VÝŠKA) – (4,7 x VĚK),

ENERGIE MUŽI = 66 + (13,7 x HMOTNOST) + (5 x VÝŠKA) – (6,8 x VĚK),

kde hmotnost udáte v kilogramech, výšku v centimetrech, věk v rocích a výsledek pak dostanete v kilokaloriích.

Typy kosmických potravin

Do kosmu jsou posílány zpravidla tyto typy potravin:

Nápoje – různé instantní směsi schopné rehydratace Čerstvé jídlo – musí být spotřebováno během prvních dvou dní letu, jinak by se zkazilo Ozářené maso – maso upravené ionizujícím zářením, které zaručí jeho úplnou sterilizaci Polotekutá strava – strava obsahující vodu, ale ve formě, kdy se nezkazí Jídlo neupravené – jídlo, které nepotřebuje speciální úpravu, tedy čokoláda, tyčinky, oříšky… Dehydrované jídlo – strava, ze které byla odebrána veškerá voda a je připravena k jídlu jen dolitím horké vody (instantní polévky, dehydrované krevetové koktejly…) Termostabilní potraviny – potrava upravená teplem tak, že se stane sterilní (obdoba našich zavařenin) Přílohy – kečupy, hořčice, koření, majonézy…

Co by vám z kosmické kuchyně nejvíce chutnalo? Hlasovat v anketě můžete zde

Nejčtenější