Konec dobytčího moru

Jaroslav Petr  |  Věda
Konec dobytčího moru

Druhá infekční choroba, kterou se lidstvu podařilo vymýtit, nezabíjí lidi, ale dobytek.V roce 1979 zmizel ze světa virus pravých neštovic a choroba se stala historií. Od té doby vedou lékaři hned na několika frontách boj o vymýcení dalších infekčních onemocnění.Na dosah se zdála likvidace dětské obrny. Teď ji zřejmě předstihne první choroba hospodářských zvířat.Z povrchu Země může už záhy zmizet dobytčí mor. Posledními místy na světě, kde ještě tato choroba řádila, byly pohraniční oblasti Somálska, Etiopie a Keni.

Mor mění Afriku

Dobytčí mor postihoval stáda domácích zvířat evropských a asijských zemědělců už ve starověku. Obvykle zabil třetinu všech zvířat. Pokud se jím však nakazila zvířata, která se s touto chorobou nikdy nesetkala, byly následky mnohem ničivější.Jednu z největších katastrof mají na svědomí Italové, kteří v roce 1889 dovezli z Indie skot nakažený dobytčím morem pro zásobování svých vojáků v Etiopii. Do roku 1897 se choroba rozšířila až do Jižní Afriky a prošla celou Afrikou. Vyhubila přitom 90 % tamějšího skotu a naprostou většinu ovcí a koz. Ochromena byla i dálková nákladní doprava, kterou zajišťovala volská spřežení. Dobytčí mor neušetřil ani volně žijící sudokopytníky, žirafy, buvoly a pakoně. Postiženi tak byli zemědělci, pastevci i lovci. Dobytčí mor změnil celou Afriku. Masový úhyn velkých býložravců vedl k rozšíření křovin a ústupu travnatých savan.Křovinaté porosty se staly rájem pro mouchu tse-tse přenášející spavou nemoc. Lidé, kteří nezemřeli hladem, umírali na nákazu spavou nemocí.Zavlečení dobytčího moru do Afriky považují odborníci za největší přírodní kalamitu, jaká tento kontinent postihla.

První válka s chorobou

V Jižní ani Severní Americe se dobytčí mor nikdy neuchytil a Evropa se této choroby dokázala zbavit ve 20. letech minulého století kontrolou pohybu domácích zvířat a porážkou nakažených kusů. Asie a subsaharská Afrika však trpěly nápory dobytčího moru opakovaně. Na počátku stály obvykle válečné konflikty, při kterých byl k zásobování vojáků importován nakažený dobytek ze vzdálených oblastí. Často vypukala nákaza v obdobích sucha, kdy pastevci sháněli stáda z rozsáhlých území ke zdrojům vody. Tragická byla situace po 2. světové válce, kdy dobytčí mor vyvolal hladomor v mnoha oblastech Asie a Afriky. Tehdy se Organizace spojených národů rozhodla vyhlásit dobytčímu moru válku. První vakcíny proti dobytčímu moru byly vyvinuty v 50. letech a už počátkem 60. let odstartovala první světová kampaň za vymýcení dobytčího moru. Ve 22 zemích měl být po tři roky očkován veškerý dobytek a v následujících letech měla být očkována všechna narozená mláďata. Počátkem 70. let se zdálo, že Projekt 15 skončí úspěchem. Dobytčí mor se už v Africe držel jen na hranicích mezi Mali a Mauritánií a v jižním Súdánu. Bohužel, vlády usnuly na vavřínech a drahé očkování ukončily nebo výrazně omezily.Počátkem 80. let už řádila choroba stejně jako dřív. V Asii se vyskytovala v oblastech od Turecka na západě po Bangladéš na východě. V Africe se rozšířila na obrovském území.Od Senegalu na západě po Somálsko na východě. Jižní okraj výskytu sahal do Tanzanie, severní do Egypta.Uhynulo celkem 100 milionů kusů skotu. Škody dosáhly astronomické výše. Nigérie vyčíslila škody na dvě miliardy dolarů. Projekt 15 se změnil v trpkou lekci.

Dobytčí mor a válka

Druhá válka s dobytčím morem, kterou lze bez nadsázky označit za válku světovou, byla vyhlášena v roce 1987. Na počátku se do ní zapojilo 34 afrických zemí a několik zemí Asie. Některé země, jako Indie a Pákistán, ale zůstaly stranou a z jejich území se nemoc šířila dál.Proto Organizace spojených národů vyhlásila v roce 1993 Globální program na vymýcení dobytčího moru. Ten měl za cíl zbavit svět dobytčího moru do roku 2004. Kampaň byla podstatně dokonalejší než Projekt 15. K dispozici byly nové vakcíny. Vědci také lépe znali původce dobytčího moru. Věděli, že se virus vyskytuje v Africe ve dvou různých typech a třetí typ znali z Asie. Pokud někde propukla mezi zvířaty choroba, dalo se analýzou dědičné informace viru zjistit, odkud virus pochází. Testy na protilátky v krvi zvířat zase dovolily kontrolovat účinnost očkování, a to i v období, kdy podávání vakcíny zvířatům skončilo. Ukázalo se, že se dobytčí mor šíří z několika izolovaných ohnisek v Etiopii, Súdánu, Jemenu, Pákistánu a Indii.

Tam přežíval virus v místních stádech v mírných formách. Jakmile se virus dostal mimo svou domovinu, měnil se v zabijáka. Bylo jasné, že je třeba očkovat všechen skot v ohniskových oblastech. Jenže to byly často výspy civilizace, kam nevedly cesty a kde cizinec riskoval krk už jen tím, že do oblasti vstoupil. Veterinářům nezbylo než vyškolit domorodce schopné zvládnout útrapy cestování divočinou a vyslat je na nebezpečné mise. Naštěstí je mohli vybavit novou vakcínou, kterou nebylo třeba skladovat v mrazicích boxech. Další nezbytnou výbavou byl samopal kalašnikov.

Vyškolení domorodí terénní pracovníci šli často celé dny pěšky s ampulemi vakcín nastrkaných do brašen na munici. Aby se sérum zbytečně nepřehřívalo, prolévali brašny vodou z polní láhve. Odpar vody srazil teplotu o potřebných pár stupňů. Tito lidé nastavovali dnes a denně krk a někteří z nich přišli o život. Celá kampaň ale skončila velkým úspěchem. Poslední hlášení veterinářů z konce roku 2007 svádí k optimismu, protože potvrzuje: Dobytčí mor zmizel ze světa.

Do roku 1897 se choroba rozšířila až do Jižní Afriky a prošla celou Afrikou. Vyhubila přitom 90 % tamějšího skotu a naprostou většinu ovcí a koz. Metla dobytka se představuje Dobytčí mor je virové onemocnění skotu. Napadá i ovce, kozy, velbloudy. Divoce žijící zvířata jsou k němu odolnější, ale u nich virus vyvolává závažné onemocnění – např. u žiraf, buvolů nebo antilop. Původce dobytčího moru je příbuzný virům vyvolávajícím psinku u psovitých šelem nebo virovému původci lidských spalniček. Napadá mízní uzliny a povrchy sliznic v trávicí, dýchací a rozmnožovací soustavě. Nákaza se šíří buď s kapičkami slin a hlenu vydechovanými nemocnými zvířaty, anebo s jejich močí a výkaly. Jestliže první příznaky onemocnění – horečku, žízeň a dýchavičnost – lze přehlédnout, další rozvoj choroby se už neutají. Tlamu, nos a močopohlavní ústrojí pokryjí boláky, zvíře dostane těžký průjem a během 6 až 12 dní hyne na dehydrataci a vysílení.Šli často celé dny pěšky s ampulemi vakcín nastrkanými do brašen na munici.

Nejdřív dobytek, děti až potom K paradoxní situaci došlo ve „válce s dobytčím morem“ v Súdánu zmítaném občanskou válkou. Mezinárodní organizace UNICEF chtěla očkovat děti uprchlíků proti nejdůležitějším infekčním chorobám, ale uprchlíci to odmítali. V té době řádil mezi jejich stády dobytčí mor a zabíjel 80 % narozených telat. Dobytek mřel a lidé neměli pro děti mléko. V této situaci neviděli lidé v očkování dětí žádný smysl. K čemu očkovat dítě, které pak umře hladem? Uprchlíci tvrdě požadovali očkování skotu. „Nejdřív nám oočkujte dobytek. Pak svolíme s očkováním dětí!“ říkali starší súdánských domorodých kmenů. UNICEF musel na tuto hru přistoupit. Jakmile dobytčí mor ustoupil, starší dodrželi slovo a zdravotníci měli volné pole působnosti.

Nejčtenější