Kočičí paradoxy

PAVEL HOUSER  |  Věda
padající kočka

Problém padající kočky nedá spát nadšencům z YouTube ani skutečným vědcům. Je menší výška padající kočce opravdu nebezpečná?

Již několikrát jsem slyšel vyprávět, že při pádu kočky z okna to funguje takhle: z určité malé vzdálenosti kočka přežije, je to prostě nízko. Větší výška ji nejspíš zabije, ovšem ještě vyšší zase nikoli – má již dost času na to, aby se „zabalila“ a připravila na dopad. No, a od určité výšky zase zahyne, protože to už je „moc vysoko“. Je to celé půvabně absurdní, a když si navíc představíte vědecké zařízení, kde se takový experiment provádí, asistenty neustále přinášející plné nůše toulavých koček, z instituce se neustále ozývá děsivé mňoukání… Není divu, že celé tvrzení jsem pokládal za městskou legendu.

Nedávno se mi však dostala do rukou kniha Micka O´Harea: Proč má pivo bílou pěnu (české vydání Ikar 2007). Jedná se o odpovědi na dotazy čtenářů z časopisu New Scientist a kromě jiných perliček se tazatelé zajímali i o kočičí pády. Věřte nebo nevěřte, ukázalo se, že výše uvedený popis je v jádru pravdivý.

Mrakodrapová statistika

Původním zdrojem je článek z časopisu Nature z roku 1988. Veterináři Whitney a Mehlhaff, kteří byli jeho autory, kočky z okna neházeli, ale ke svým datům se dostali prostě ze záznamů případů, kdy k pádu došlo nešťastnou náhodou. Vyhodnotili pády 129 zvířat z 2. až 45. patra (výzkum je z New Yorku plného mrakodrapů) a vyšlo jim, že 90 % koček pád opravdu přežilo.

Ještě zajímavější je, že se opravdu potvrdila kritická výška – a to kolem 7. patra, u vyšších pater se pak úmrtnost opět snižovala. (To, že od určité výšky by riziko zase rostlo, není pravda; jedna kočka přežila i pád ze 145. patra.) Samozřejmě je možné, že data jsou nějak „posunuta“, veterináře asi logicky kontaktovali spíše lidé, jejichž zvíře nebylo na místě mrtvé, ale i tak kočky prokázaly obdivuhodnou životaschopnost. Přitom většina zdokumentovaných pádů byla ještě navíc na beton.

Kočka má samozřejmě pro pád výhodnější poměr hmotnosti a povrchu těla, takže maximální rychlost jejího volného pádu (kvůli odporu vzduchu se zrychlování v určitý okamžik zastaví) je menší než u člověka. I tak je to ale ještě 100 km/h, což by člověka nejspíš dost spolehlivě zabilo – zkuste při této rychlost narazit autem do zdi. Kočka však dokáže dopadnout tak, aby náraz vyrovnala a vyhnula se vnitřním zraněním. Umí přistát s ohnutýma nohama, navíc jich má více než člověk, takže energie při dopadu se lépe rozloží. Pokud už u kočky dojde ke zranění, tak nejspíš čelisti, když při dopadu hlava „cinkne“ o povrch.

Záhada 7. patra

Proč pak ale existuje kritická vzdálenost zrovna kolem 7. patra? Zdálo by se, že by to mělo být mnohem níže, ze 7 pater je přece dost času se na dopad připravit. Tady vysvětlení není úplně jasné, nicméně právě z této vzdálenosti již kočka dopadá maximální rychlostí. Autoři se domnívají, že dokud kočka zrychluje, zrychlením „ztuhne“ a nemůže uplatnit svoji obratnost. Jakmile ale dosáhne maximální rychlosti, uvolní se a dokáže dopadnout „správně“. Mimochodem, v odpovědích redakce časopisu New Scientist je i doprovodné tvrzení, že zvíře o velikosti a hmotnosti myši by už údajně mělo přežít pád z jakékoli výšky bez zranění. Maximální rychlost padající myši zde však uvedena není.

Sedm životů

Zájemci o pády koček mohou na YouTube najít několik videí a podívat se, jak se vlastně kočka „balí“. I když pád kočky obvykle nikdo nestihne natočit, několikrát se to přece jen podařilo. Na jednom videu kočka ihned po dopadu prostě uteče, když se předtím zřítila z úctyhodně vysokého stromu; přitom to ani nevypadá, že by dopadla na všechny čtyři. Zájemci jistě mohou YouTube probrouzdat důkladně a ověřit si tak, že rčení o tom, že kočka má sedm životů, se, alespoň pokud jde o pády, značně blíží pravdě.

Pavel Houser

Zvrhlý vědec Pavel Houser
vystudoval Fakultu potravinářské a biochemické technologie VŠCHT. Je redaktorem serveru www.scienceworld.cz. Napsal několik knih, od beletristických po polulárně-vědecké, všechny však zcela zvrhlé. Posledním titulem je kniha rozhovorů s českými vědci Kapka metanového deště.

Nejčtenější