Když šejkové hrají SimCity

Ivan Verner  |  Věda
Nakheel Tower přesáhne výšku jednoho kilometru s určitou rezervou - co kdyby někdo jiný chtěl postavit vyšší?

Jedna ze slavných počítačových her, které předestřou hráči pustou zemi a jeho úkolem je ji pak co nejlépe zabydlet, se jmenuje SimCity. Když ale máte hodně peněz a nějaké to území, lze ji hrát i v reálu.

PŘIDAL SE I BAHRAJN

větrná turbína

Malé bahrajnské království na ostrově v Perském zálivu nechce zůstat pozadu za svými mocnějšími sousedy v ekologických projektech. Proto vybavilo svůj unikátní „dvojdomek“ Bahrain World Trade Centre třemi větrnými turbínami. Padesátipatrový komplex dvou totožných, jen zrcadlově obrácených 240 metrů vysokých věží je spojen třemi mosty. Na každém z nich byla umístěna větrná turbína o průměru 29 metrů. Větrná energie se postará o zajištění téměř patnácti procent celkové spotřeby elektřiny obou budov, bude generovat 1100 až 1300 MWh ročně. G

Geografické inženýrství zachvátilo Arabský poloostrov. Po obrovských umělých ostrovech, kterými si Sjednocené arabské emiráty prodloužily pobřežní linii a zmnohonásobily rozlohu atraktivních parcel na břehu moře, se do obdobných grandiózních projektů pustily i další zdejší státy.

Ale ani už zmíněné emiráty však nechtějí usnout na vavřínech. Použitý termín „grandiózní“ k označení futurologických projektů by ještě před desítkou let bylo s klidem možné nahradit slovem „šílený“. Málokdo tušil, že beduíny místo velbloudích dostihů začne nad jiné zajímat budoucnost jejich zemí. Co bude, až dojde ropa a ustane příliv dolarů?

Pramen v poušti

Zatímco dubajský emirát proslul svými obrovskými umělými ostrovy, jeho prozatím méně „odvážný“ soused Abú Dhabí se chce do historie architektury zapsat něčím jiným – zcela ekologickým městem uprostřed pouště. Šejch Mohammed bin Zajídal Nahján před dvěma lety oznámil zahájení iniciativy Masdar, a toto slovo znamená v arabštině pramen. Není třeba vykládat o tom, jak je uprostřed pouště pramen důležitý, květnaté přirovnání v tomto případě platí na založení společnosti Abu Dhabi Future Energy Company (ADFEC), která dostala do vínku kulatou sumičku patnáct miliard dolarů. Od ADFEC se pak odvíjí řada projektů. Je to například investiční fond, jenž má společně s bankou Credit Suisse získat rozhodující podíly ve společnostech, zabývajících se vývojem alternativních energetických zdrojů, vlastní výzkum a výrobu fotovoltaických článků nebo program, zabývající se separováním oxidu uhličitého a jeho natlakováním zpět do zemních dutin vzniklých po odčerpání ropy. Nejznámějším produktem je ale pouštní město Masdar, které se má podle projektu britského ateliéru Foster and Partners stát nejčistším městem na světě. Bude stát na ploše 640 hektarů nedaleko mezinárodního letiště v Abú Dhabí a po jeho dokončení by v něm mělo nalézt bydliště přibližně padesát tisíc lidí, pracujících převážně ve výzkumu nových technologií.

Ne nadarmo byl pro spolupráci na projektu a v oblasti budoucího vzdělávání získán slavný Massachusetts Institute of Technology. Místní vysoké učení by mělo podle mínění emíra Zajída al Nahjána získat stejnou proslulost. Jak bude možné uprostřed pouště normálně žít? Úzké ulice budou stíněny a ochladí je i protékající voda i umělý vítr. Oproti okolí by tak měla místní teplota být o dvacet stupňů nižší. Projekt využívá letitých zkušeností obyvatel, které si své domy ochlazovali pomocí velkých hliněných nádob se studenou vodou, a konstrukcí věžiček na střeše, zachytávajících sebemenší poryv větru, jenž pak směrují do obytných místností. Energie na odsolení vody a vůbec všechna potřebná elektřina se bude získávat z obnovitelných zdrojů. Co se týká vody – její recyklací se sníží spotřeba na polovinu oproti srovnatelným městům. Rovněž dopravu obstarají elektromobily či jakési kapsle na magnetickém polštáři. Stavět už se začalo, ale ne všechny podrobnosti jsou známy. Snad nějaké novinky přinese veletrh a kongres World Future Energy Summit, který proběhne v Abú Dhabí v lednu příštího roku.

V projektu se zhlédl i další emirát, o němž bylo doposud málo slyšet, Ras al Chajmá. Město, které tu má v poušti podle projektu nizozemského ateliéru OMA vyrůst, se jmenuje Rak Gateway a stejně jako Masdar City má být nanejvýš ekologické. Bude větší, pro 150 tisíc obyvatel, a v centru se počítá i s jezerem.

Modré město v Ománu

Ovšem ani v Abú Dhabí nechtějí zůstat pozadu, pokud se jedná o umělé ostrovy. Yas Island není ještě tím „pravým“ ostrovem, protože ho vytvoří vlastně jen kanál, hluboko zaříznutý do pouště, ale uslyšíme o něm už v příštím roce, protože krom čtvrti Ferrari tu bude nový závodní okruh pro vozy F1. Pravým ostrovem bude Saadiyat Island, ostrov Štěstí či Blaženosti.

Roste 600 metrů od pobřeží, a to štěstí přinese návštěvníkům možnost návštěvy poboček Guggenheimova muzea o 30 000 čtverečních metrů (architekt Frank Gehry) a pařížského Louvre (architekt Jean Nouvel).

Jen tak mimochodem, za možnost využít jména Louvre zaplatilo Abú Dabí 570 milionů dolarů. Zahanbit se nechce nechat ani sultanát Omán. Není sice zdaleka tak bohatý, ale i on vyčlenil 15 miliard dolarů na poloostrovní město Blue City. Na čtyřiatřiceti čtverečních kilometech vyroste sídlo, zeměřené především na turistiku, ale bude i vzdělávacím centrem. Omán jedná s několika významnými univerzitami v USA, aby zde založily svoji afi laci. Má se stát hnacím motorem ekonomiky poněkud za sousedy zaostávajícího sultanátu.

Perský záliv se tak stává jedním obrovským staveništěm. Pomůže svatým místům

Dlouho to vypadalo, že Spojené arabské emiráty v oblasti nových projektů zastíní svého většího a snad ještě bohatšího souseda Saúdskou Arábii. Omyl, také zde chtějí přilákat zahraniční investory a vytvořit budoucnost pro nadcházející generace. Na břehu Rudého moře zhruba sto kilometrů severně od Džiddy už začala výstavba King Abdullah Economic City (KAEC). Jak název napovídá, také zde budou hrát hlavní roli úspory energie a využívání obnovitelných zdrojů. Sám projekt města, v němž hrál jednu z hlavních rolí ústav RSP Architects ze Singapuru, je myšlen tak, aby se z něj stal katalyzátor nových výzkumů a dalších obdobných futuristických plánů. Město, na jehož výstavbu bylo zatím vyčleněno sedmadvacet miliard dolarů, bude mít šest sekcí – přístav se zázemím, průmyslovou, obytnou, rekreační čtvrť, obchodní centrum a univerzitní zónu. Ve městě KAEC se stanou dopravními tepnami také kanály (42 kilometrů), jež zároveň zpestří promenády. Pozornost bude věnována také hotelové kapacitě, protože nové sídlo by mělo odlehčit dvěma blízkým poutním místům, tedy Medině a Mekce. Sídlo je také kvůli tomu zamýšleno jako velká dopravní křižovatka, kdy krom zmíněného přístavu a očekávaného mezinárodního letiště bude nově městem procházet transarabská železnice.

Most k sídlům světla

Investor z Rijádu, shodou okolností nevlastní bratr světově hledaného teroristy, šejk Bandar Tarik bin Ládin, se pouští do dalšího extrémně náročného projektu: Spojit Afriku a Arabský poloostrov, konkrétně Džibbuti a Jemen, obrovským, osmadvacet kilometrů dlouhým mostem Rohů, Bridge of Hornes. Dílo za zhruba 20 miliard dolarů spojí dvě části jednoho města budoucnosti. Al Noor City – Město světla – se má stát příležitostí pro zaostalý africký „roh“, kde jsou chudé Etiopie, Eritrea a Somálsko i nepříliš rozvinuté hospodářství Jemenu. Na sídla samotná je už prý k dispozici 200 miliard dolarů od investorů z devatenácti zemí světa. Podle propočtů přes most v budoucnosti přejede denně okolo 100 000 osobních a nákladních vozů a spolu s nimi se z Afriky do Asie nebo naopak dopraví železnicí, která bude také součástí mostu, přes 50 000 cestujících. Pod zavěšenou klenbou budou navíc potrubí na pitnou vodu a zemní plyn. Jeho stavbu usnadní ostrov Perim poblíž jemenských břehů, takže futuristické inženýrské dílo bude možné rozdělit na dva samostatné projekty. Ty ještě nejsou zdaleka hotovy, ale šejk Tarik bin Ládin už byl v Praze podepsat kontrakty s českými firmami, jež by sem měly dodat například cementárny. Vize města – dvojčete Al Noor je snad až příliš utopická.

Šejk tu chce mít nejlepší nemocnice a školy, do nichž budou chodit společně chudí i bohatí. Nechce prý postavit luxus pro bohaté, ale zázemí s dobrou péčí o všechny obyvatele. I když – tak úplně idealistické plány to asi nebudou, průzkum odhalil pod Jemenem ropu.

Co ale společnost?

S penězi lze velkorysé projekty po technické stránce uskutečnit. Jak to ale bude s lidmi? Půjde ruku v ruce s rozvojem technickým i jakési sociální inženýrství? I tak vůdčí arabská země, jako jsou Sjednocené arabské emiráty, bude někde mít mez své tolerance.

Doposud je zde alkohol jako ve správné muslimské zemi zakázán. To, že na velkých mezinárodních akcích, jako je například zbrojní veletrh, si lze koupit pivo v piksle, je projevem tolerance vůči křesťanským cizincům, stejně jako takzvaný pijácký pas, jenž opravňuje zde dlouhodobě sídlící nemuslimy ke koupi určitého množství alkoholu za měsíc. Je také veřejným tajemstvím, že v hotelích si lze ve čtvrtek večer zakoupit na černo k pití co libo, samozřejmě za nekřesťanskou (v obou slova smyslech) cenu. Podnapilý člověk na ulici byl a doposud je věc nemožná. Veselejší (křesťanský) cizinec byl decentně zadržen v předsálí zařízení, dokud pro něj nebyl přistaven vůz. Jeho řidič měl přesné instrukce dopravit ho do místa bydliště a dohlédnout, aby se neobjevil někde na veřejnosti.

Jak ale bude možné udržet stávající morálku v místě, kde bude bydlet sto tisíc cizinců s volnějším vztahem k alkoholu? Změní se zákony s měnící se společností? Město Masdar by mělo být sídlem elit. Vědci, technici, něco manuálně pracujících – ti všichni se budou snažit udržet v chodu křehký ekologický systém. Ovšem Al Noor podle propozic zadavatelů projektu má dát příležitost všem potřebným. Vedle Džibbuti, kde bude stát, je neklidné Somálsko, chudé Etiopie a Eritrea.Jemen je zase sídlem mnoha kmenů, které nerespektují centrální vládu.

Jaká moc přinutí všechny dodržovat pravidla, která doposud neznali, a kolik lidí přijde přímo se záměrem je porušit? Jestliže i na tohle najdou investující šejkové recept, pak to bude počin v oblasti sociálních věd, jenž svým významem předčí veškeré plánované technické zázraky.

TŘEŠINKA NA DORTU

Rijádu King Abdullah International Gardens

V Saúdské Arábii si jako zpestření postaví poblíž Rijádu King Abdullah International Gardens. Skleníky ve tvaru půlměsíců budou krom květeny současné obsahovat i sekci s flórou prehistorickou. Realistické modely doplní rostliny, jejichž původ do pravěku sahá – kapradiny a přesličky. Do Masdaru nebudou smět vjíždět motorová vozidla. Jeho obyvatelé po něm budou jezdit v jakýchsi cestovních „kapslích“ po magnetických tratích.

DVA ZÁPADY SLUNCE

Nejvyšší budovou světa nebude Burj Dubaj nadlouho. Společnost Nakheel Properties, hlavní nástroj šejka Mohammeda bin Rashida Al Maktouma při uskutečňování jeho vizí, plánovala v roce 2003 umístění vlastní nejvyšší budovy světa do středu ostrova Palm Jumeirah. Ustoupila ale zájmům Donalda Trumpa, který tu má hotel. Pak měla prestižní stavba stát ve čtvrti mrakodrapů Waterfront postavené na vodě. Letos 5. října 2008 konečně společnost Nakheel slavnostně oznámila zahájení výstavby Nakheel Harbour & Tower. Město se štíhlým mrakodrapem bude stát mezi ostrovem Palm Deira na východě a zmíněným Waterfront na západě. Vytvoří jej čtyřicet výškových budov, z nichž některé budou mít až devadesát pater, a prostřed nich bude čnít Nakheel Tower.

štíhlý mrakodrap

Informace o výšce jsou mlhavé – prý něco přes kilometr, zdá se však, že si nějakou tu stovku metrů ponechají ještě v rukávu… Do dvou set pater budovy, postavené na čtyřech stovkách základových pilířů, se zájemci dostanou pomocí sto šedesáti rychlostních výtahů. Výška Nakheel Tower přináší doposud nepoznané efekty. Stavba prochází přes mikroklimatická pásma, přičemž na špici bude teplota o 10 °C nižší oproti vstupu. Romantici si také budou moci užít západu slunce v moři dvakrát za sebou. Z dubajské pláže se jen musejí za tři minuty dopravit na vrchol Nakheel Tower.

KŘIŽÍKOVA FONTÁNA A´LA DUBAJ

Jednou z hlavních atrakcí Dubaje, a to přímo na úpatí prozatím nejvyšší budovy světa, se stane fontána, která bude tryskat z jezera Burj Dubaj u úpatí stejnojmenného mrakodrapu, jež se bude rozkládat na ploše 120 tisíc čtverečních metrů. Má přilákat podle odhadu ročně více než deset milionů návštěvníků. V celkovém rozpočtu na všechny projekty, které Spojené arabské emiráty spouští, je v přepočtu více než tři miliardy korun do vývoje trysek a filtračního systému fontány suma vlastně zanedbatelná. Soustava trysek fontány na ploše 275×50 metrů, která je srovnatelná s třemi menšími fotbalovými hřišti, dokáže vypustit tryskající vodu až do výše 150 metrů! Představte si vedle této fontány při plném výkonu věž petřínské rozhledny se šedesáti metry… Koho prvního napadne na vršek umístit pingpongový míček, ech, balón?

Součástí Nakheel Town jsou obří pergoly systému vertical farming.

Trysky dokážou dostat do vzduchu téměř devadesát tun vody. Při vodní, hudební a světelné show je doplní téměř sedm tisíc světel a projektorů. Ty v plné síle dají dohromady půl druhého milionu lumenů. V programu, jenž bude vše ovládat, je k dispozici zhruba tisícovka různých konverzí. Stejně tak, jako u Křižíkovy fontány v Praze, budou veškeré proměny hry světel a vodních proudů doprovázeny hudbou. Její výběr má být internacionální a napříč časem. Investor už v současnosti začal s napouštěním jezera Burj Dubaj demineralizovanou vodou, která díky své téměř laboratorní čistotě zachová propustnost všech trysek fontány.Jaká moc přinutí všechny v nových sídlech dodržovat pravidla, která doposud neznali, a kolik lidí přijde přímo se záměrem je porušit?Málokdo tušil, že beduíny místo velbloudích dostihů začne nad jiné zajímat budoucnost jejich zemí. Co bude, až dojde ropa a ustane příliv dolarů?

Nejčtenější